Přeskočit na obsah

Witi Ihimaera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Witi Ihimaera
Witi Ihimaera (10. října 2012)
Witi Ihimaera (10. října 2012)
Narození7. února 1944 (82 let)
Gisborne
Povoláníromanopisec, spisovatel a akademik
StátNový Zéland
Alma materVictoriina univerzita ve Wellingtonu
Významná dílaNative Son: The writer's memoir
Navigating the Stars: Māori creation myths
OceněníRobert Burns Fellowship (1975)
Queen's Service Medal (1986)
honorary doctor of Victoria University of Wellington (2004)
Distinguished Companion of the New Zealand Order of Merit (2004)
Exemplary/Supreme Award of the Te Waka Toi Awards (2009)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Witi Tame Ihimaera-Smiler (* 7. února 1944 Gisborne) je novozélandský maorský spisovatel.

Pochází částečně z domorodého kmene Te Aitanga-a-Māhaki a částečně z rodiny skotských přistěhovalců. Po maturitě na Gisborne Boys' High School pracoval jako novinář a listonoš, pak vystudoval Victoria University of Wellington. Od roku 1973 pracoval na novozélandském ministerstvu zahraničí, pro které připravil reprezentativní publikaci o maorské kultuře a působil v diplomatických službách v USA a Austrálii.[1] V roce 1990 začal učit literaturu na University of Auckland, kde pak získal profesuru, do penze odešel roku 2010.

Literární tvorba

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1972 vydal povídkovou sbírku Pounamu Pounamu a o rok později román Tangi, první anglicky napsaný román maorského autora.[2] Spolu s Donem Longem sestavil antologii maorské literatury Into the World of Light. Napsal libreto v maorštině k opeře Rosse Harrise Waituhi: Te Ora O Te Whanau. V roce 1987 vyšlo Ihimaerovo nejúspěšnější dílo The Whale Rider, příběh maorské dávky Pai, která se naučí komunikovat s velrybami, což by jí v rodné vesnici Whangara zajistilo náčelnictví, kdyby tako role nebyla v maorské tradici vyhrazena pouze mužům. Podle knihy natočila v roce 2002 Niki Caro film Pán velryb s Keishou Castle-Hughesovou v hlavní roli.[3] Rodinná sága z prostředí stříhačů ovcí Bulibasha: King of the Gypsies se stala předlohou filmu Lee Tamahoriho Mahana (2016). Tématu utajované homosexuality, s nímž má osobní zkušenost, se Ihimaera věnuje v románu Nights in the Gardens of Spain, který zfilmovala Katie Wolfeová pod názvem Kawa.[4] Kontroverzi vyvolala jeho kniha Dear Miss Mansfield, v níž polemicky konfrontuje prózy Katherine Mansfieldové se zkušeností domorodých Maorů. V románu The Parihaka Woman se vrací ke sporu o půdu, který v devatenáctém století vedli domorodci z obce Parihaka s bílými osadníky. Je také autorem divadelní hry Woman Far Walking, převyprávění maorských legend Navigating the Stars a vzpomínkových knih Māori Boy: A Memoir of Childhood a Native Son: The Writer's Memoir. Napsal průvodní texty k fotografickým knihám Holgera Leueho o Novém Zélandu.

Ihimaera patří k nejúspěšnějším a nejpřekládanějším novozélandským spisovatelům a je uznávanou osobností domorodé kultury. Obdržel Novozélandský záslužný řád a francouzský Řád umění a literatury, roku 2024 byl přijat do Královské literární společnosti. Byl však také obviňován z plagiátorství, poprvé v osmdesátých letech za použití pasáží z novozélandské encyklopedie v románu The Matriarch, podruhé za knihu o historii Tasmánie The Trowenna Sea z roku 2009, v níž recenzenti nalezli neoznačené citace od šestnácti různých autorů – spisovatel se pak veřejně omluvil a odkoupil všechny neprodané výtisky knihy.[5]

  1. ↑ Witi Ihimaera [online]. Massey University Press [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ Witi Ihimaera [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ Whale Rider [online]. New Zealand Film Commission [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ By Way of Circularities: an interview with Witi Ihimaera. Sydney Review of Books [online]. 2019--11-04 [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ The unforgiving sea. Stuff [online]. 2010-11-20 [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]