Winternitzova vila

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Winternitzova vila
Winternitzova vila (2012)
Winternitzova vila (2012)
Základní informace
Slohfunkcionalismus
ArchitektiAdolf Loos a Karel Lhota
Výstavba19311932
Přestavba1999–2002 (rekonstrukce)
Poloha
AdresaNa Cihlářce, Praha 5Smíchov, ČeskoČesko Česko
UliceNa Cihlářce
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky44497/1-2104 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Winternitzova vila je stavba v Praze na Smíchově, v ulici Na Cihlářce 10,[1] dílo architekta Adolfa Loose a Karla Lhoty (ten je autorem všech prvků v interiéru).[2] Podle interiérové barvy slonové kosti je nazývána též Béžová princezna.[2] Je chráněna jako kulturní památka.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Třípatrový dům byl vystavěn v letech 1931–1932 pro právníka JUDr. Josefa Winternitze,[4] jehož rodina (manželka Jenny, dcera Suzan a syn Petr[5]) v ní bydlela do roku 1941.[p 1] Způsob členění vnitřního prostoru vily (tzv. raumplan) je charakteristický pro architekta Adolfa Loose, který je autorem i proslulé Müllerovy vily.[5] Winternitzova vila byla posledním jeho realizovaným projektem.[5] Hlavním prostorem domu byla obytná hala.[5] Na ni navazovala ve zvýšené úrovni jídelna a menší obytný pokoj.[5] První patro vily sloužilo jako soukromý prostor rodiny.[5] Druhé patro a suterén obývalo služebnictvo.[5] V roce 1941 Winternitzova rodina putovala do Osvětimi a vilu zabral vystěhovalecký fond (Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren).[4] V koncentračním táboře byli Josef Winternitz a jeho syn Petr zavražděni v plynové komoře. Jenny a Suzanne, které přežily, se po druhé světové válce snažily získat vilu zpět. V roce 1943 ji od vystěhovaleckého fondu získalo město Praha[4] a ještě za druhé světové války v ní zřídilo školku (mateřinku).[4] Ta zde vydržela do roku 1997.[4] V roce 1948 byla sice budova rodině vrácena, ta v ní však školku ponechala a v roce 1956 budovu darovala státu, protože nemohla splatit milionářskou daň. V roce 1991 požádala rodina o restituci a v roce 1997 ji získala. V roce 2012 dům spoluvlastnili Helena Kučerová, Dagmar Spudichová, Jiří Cysař a Stanislav Cysař, jejichž matkou byla Suzana Winternitzová provdaná Cysařová, později Kochannyová († 1991). K roku 2017 je vlastníkem Winternitzův pravnuk David Cysař.[2][6]

Ač je vila soukromým majetkem, v roce 1999 se v ní konala akce s názvem Díra nedíra. Od roku 1999 zde probíhala tříletá rekonstrukce, jejímž cílem bylo uvést vilu do původního stavu[5] poplatného 30. létům 20. století.[4] Na této rekonstrukci (ukončené v roce 2002) se podíleli architekti Zdeněk Lukeš a Karel Ksandr, kteří zároveň pracovali i na opravě Loosovy Müllerovy vily v pražských Střešovicích. Na práce přispělo dotací i město Praha. Vlastníci ji pronajímají firmám či soukromým subjektům, pro filmařské či fotografické účely i k bydlení. V mezičase, kdy vila nebyla obsazena, byla v roce 2012 opět zpřístupněna k akci nazvané Ve vile. Veřejnosti pak byla znovu na týden zpřístupněna v únoru 2017 (Ve vile 2017).[2][6][7][8]

Velký zájem o tuto akci se stal impulzem k uvažovanému trvalému zpřístupnění vily, kde má vzniknout galerie pro konání výstav se zaměřením na umění a architekturu s expozicí věnovanou Adolfu Loosovi. V prostorách vily má být možné pořádat různé společenské akce (swingové tančírny, firemní večírky, svatby a podobně) včetně zážitkového ubytování v jednom z pokojů.[9]

V rámci Dne architektury v Praze byla Winternitzova vila přístupná veřejnosti dne 4. října 2020 a to jako součást připomenutí osoby Adolfa Loose, od jehož narození v Brně uplynulo 10. prosince roku 2020 rovných 150 let.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Stavba vily včetně všech příprav, plánů a povolení trvala rok. „Povolení k užívání stavby“ bylo vydáno v roce 1932.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Méně známá vila architekta Loose se na týden otevře veřejnosti. Týden.cz [online]. 2017-02-17 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  2. a b c d WEBEROVÁ, Lenka (web). Pojďte dál. Na návštěvě slavné vily od Adolfa Loose. iDNES.cz [online]. 2012-05-31 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-02-22]. Identifikátor záznamu 156861 : vila. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. a b c d e f g h REDAKCE. Prohlédněte si Winternitzovu vilu. Budovu se smutným osudem [online]. vaše5 – nezávislý měsíčník pro Prahu 5, Září 2020 (vychází 14.9.2020), strana 14, 2020-09-14 [cit. 2020-09-19]. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h Informační dvojjazyčná (česky a anglicky) cedule umístěná na plotě zahrady Winternitzovy vily u vchodu do zahrady
  6. a b LÉBLOVÁ, Kristýna. Winternitzova vila je po pěti letech zpřístupněna veřejnosti. Novinky.cz [online]. 2017-02-17 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  7. Lidovky.cz. Winternitzova vila. Zájemci budou mít unikátní možnost navštívit dílo Adolfa Loose. Lidovky.cz [online]. 2017-02-13 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  8. Earch.cz. Winternitzova vila se po pěti letech otevře veřejnosti. Earch.cz [online]. 2017-02-17 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  9. VEJVODOVÁ, Marie. Říkali jí Béžová princezna. Magazín Pátek LN. Březen 2017, čís. 12, s. 17. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Szadkowska, Maria, Van Duzer, Leslie a Černoušková, Dagmar. Adolf Loos - dílo v českých zemích. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2009. 391 s. ISBN 978-80-85394-63-4. s. 322-329.
  • Lukeš, Zdeněk. Stavby a architekti. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 242 s. ISBN 978-80-7422-221-4. s. 232.
  • VACKOVÁ, Eva. O béžové princezně. Doma iDNES.cz. 30. 8. 2017, čís. 34, s. 4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]