William Thomas Beckford

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
William Thomas Beckford
William (Thomas) Beckford.jpg
Narození10. ledna 1760
Fonthill, Wiltshire
Úmrtí2. května 1844 (ve věku 84 let)
Bath, Somerset
Místo pohřbeníBath, Lansdown Cemetery
Povoláníspisovatel, sběratel umění, politik, majitel plantáží
Národnostanglická
Žánrgotický román
Literární hnutípreromantismus
Významná dílaVathek
Manžel(ka)Margaret Gordonová (od 1783)
DětiSusan Euphemia Beckford[1]
Margaret Beckford[2][1]
RodičeWilliam Beckford[1] a Maria Hamilton[2][1]
PříbuzníElizabeth Hervey (sourozenec)
William Hamilton, 11th Duke of Hamilton a Susan Hamilton[2] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Thomas Beckford (1. října 1760 Fonthill, Wiltshire2. května 1844 Bath, Somerset) byl anglický politik, majitel plantáží, sběratel umění a preromantický spisovatel, autor gotického románu Vathek, ve kterém zkombinoval prvky hrůzostrašného románu s příběhy z arabského Orientu.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do velmi bohaté rodiny. Jeho otec, který byl dvakrát zvolen londýnským starostou vlastnil rozsáhlé plantáže na Jamajce s mnoha otroky. Zemřel roku 1770, když bylo Beckfordovi deset let, a on se jako jeho jediný syn stal dědicem obrovského majetku.[4]

Dostalo se mu vynikajícího soukromého vzdělání, když mezi jeho učiteli byl například Wolfgang Amadeus Mozart nebo malíř Alexander Cozens. Procestoval Nizozemi, Německo a Itálii. Roku 1779 se seznámil s Williamem Courtenayem a kvůli jejich vztahu byl roku 1784 skandalizován novinovým vydáním dopisů, které naznačovaly jejich homosexuální vztah.[5].

William Thomas Beckford roku 1782
Fonthill Abbey (z knihy Delineations of Fonthill Abbey Johna Ruttera z roku 1823)

Roku 1783 se oženil se s lady Margaret Gordonovou, se kterou měl dvě dcery, a žil s ní až do její předčasné smrti při porodu roku 1786 ve Švýcarsku. Několik dalších let strávil ve Španělsku, Portugalsku a ve Francii (zde údajně v době dobytí Bastily a později také v době popravy krále Ludvíka XVI.)[4][6]

Nakonec se usadil ve svém rodišti a po vzoru Horace Walpoleho si nechal od architekta Jamese Wyatta postavit sídlo v novogotickém slohu na způsob středověkého opatství se tři sta stop vysokou věží, která se během stavby zřítila a musela být postavena znovu. Toto sídlo, pojmenované Fonthill Abbey, vybavil přepychovým nábytkem, nádhernou knihovnou a obrazy starých mistrů a strávil v něm dvacet let shromažďováním starožitností. Věnoval se zde také svým uměleckým zálibám, ale i dalším obskurnějším zájmům (například okultismus, magie nebo obsedantní shromažďování informací o homosexuálních skandálech v Anglii). Jeho výstřední a také samotářský způsob života vedl pak k šíření různých skandálních pověstí.[5]

Beckfordův naprostý nezájem o vlastní majetkové poměry vedl k tomu, že postupně rozprodával svá jamajská i anglická hospodářství a nakonec musel roku 1822 prodat i Fonthill Abbey, jehož věž se krátce poté podruhé zřítila. Usadil se zchudlý, ale stále bohatý v Bathu, kde si na kopci Lansdowne Hill vystavěl v neoklasicistním slohu další „vznešenou stavbu“ pojmenovanou Lansdown Tower (dnes Beckford's Tower), ve které pobýval až do své smrti v důsledku chřipky v roce 1844.[5][6]

Pochován byl nejprve na hřbitově Bath Abbey Cemetery, ale když nechala jedna z jeho dcer Susan (provdaná za vévodu z Hamiltonu) vysvětit pozemek kolem Lansdown Tower na hřbitov (Lansdown Cemetery), byl jeho sarkofág přenesen tam.[7]

Fonthilská váza z Beckfordových uměleckých sbírek datovaná do první poloviny 14. století - první spolehlivě známý vzorek čínského porcelánu, který se dostal do Evropy.[8]
Titulní list prvního anglického vydání románu Vathek z roku 1786
Hrob Williama Beckforda, v pozadí Lansdown (dnes Beckford's) Tower

Vztah k umění měl již od raného věku díky své výchově. Inklinoval především k literatuře a je znám hlavně pro svůj gotický román Vathek, který napsal francouzsky ve svých dvaceti dvou letech a který vyšel poprvé roku 1786 v anglickém překladu reverenda Samuela Henleyho,[5] Psal také hudební skladby, ve kterých projevil svůj přirozený smysl pro melodii a pro formu písně.[9]

Kromě umělecké činnosti byl také politikem, členem Dolní sněmovny britského parlamentu v letech 1784 až 1793 a znovu v letech 1806 až 1820.[5]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Memoirs of Extraordinary Painters (1780, Paměti výjimečných malířů), satirické dílo, které se skládá z pěti parodických imaginárních paměti neexistujících malířů žijících údajně v Evropě v období od konce 15. do konce 17. století, ve kterých Beckford žíznám vtipem tepla současné umělce a tuctovou kritiku.[10]
  • Vathek (1786), gotický román prvně vydaný s názvem An Arabian Tale (Arabský příběh) jako překlad starobylého arabského rukopisu, autorovo nejznámější dílo, ve kterém zkombinoval prvky hrůzostrašného románu s příběhy z arabského Orientu. Román byl původně napsán ve francouzštině roku 1782 a prvně vyšel bez autorova vědomí v anglickém překladu reverenda Samuela Henleyho. Vypráví příběh abbásovského chalífy Vatheka (vzorem pro něho byl skutečný chalífa al-Váthik vládnoucí v letech 842–847), který společně se svou ambiciózní matkou Karathis vykoná celou řadu ukrutných a bezbožných skutků, jejichž cílem bylo získat nadpřirozené vlastnosti, za což jsou oba nakonec potrestáni v pekle ovládaném padlým andělem Iblísem k věčnému bloudění s hořícím srdcem.[11]
  • Modern Novel Writing (1796, Psaní modernich románů), satira na sentimentální a senzační romány autorovy doby.
  • Azemia (1797), román parodující soudobé sentimentální a senzační romány.
  • Letters from Italy with Sketches of Spain and Portugal (1834, Dopisy z Itálie s črty ze Španělska a Portugalska), dílo vyznačující se mistrnými popisy a skvělými postřehy.
  • Recollections of an Excursion to the Monasteries of Alcobaca and Batalha (1835, Vzpomínky na návštěvu klášterů Alcobaça a Batalha), s jemným vtipem napsaný cestopis z návštěvy portugalských klášterů Alcobaça a Batalha.[10]
  • Episodes of Vathek (Epizody z Vatheka), příběhy, které si vypravují tři odsouzenci v Iblísově paláci. Měly být původně součástí románu, ale zůstaly v rukopise a vydány byly až roku 1912.[4]

Hudební adaptace[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Kindred Britain.
  2. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník anglických spisovatelů. Libri: Praha 2003, druhé doplněné vydání. S. 129.
  4. a b c HORNÁT, Jaroslav. William Beckford. In: Anglický gotický román. Praha: Odeon 1970. s. 713-717.
  5. a b c d e William Thomas Beckford – NNDB
  6. a b MURRAY, Christopher John a kol. Encyclopedia of the Romantic Era 1760-1850 I.. Routledge 2003. S. 63-64.
  7. Lansdown Cemetery - Bath Record Office's
  8. The Fonthill Vase - National Museum of Ireland
  9. The Music of William Beckford
  10. a b Ottův slovník naučný, 3. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1996. S. 571.
  11. Vathek - Encyclopaedia Britannica
  12. List of works by Horatio Parker
  13. Luís de Freitas Branco (1890–1955), Portuguese Composer
  14. ‎Vathek by Luis Delgado on Apple Music

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]