William Huskisson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
William Huskisson
Portrét ze sbírek Národní portrétní galerie
Portrét ze sbírek Národní portrétní galerie
Narození11. března 1770
Birtsmorton Court
Úmrtí15. září 1830 (ve věku 60 let)
Eccles
Příčina úmrtíaccident at Parkside
Povolánípolitik a ekonom
Politická stranaToryové
Manžel(ka)Eliza Emily Huskisson
RodičeWilliam Huskisson
FunkceMember of the 18th Parliament of Great Britain (1796–1801)
Člen 1. Parlamentu Spojeného království (1801–1802)
Člen 2. Parlamentu Spojeného království (1804–1806)
Člen 3. Parlamentu Spojeného království (1806–1807)
Člen 4. Parlamentu Spojeného království (1807–1812)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Huskisson (11. března 1770, Birtsmorton Court, Worcestershire, Anglie15. září 1830, Eccles, Manchester, Anglie) byl britský státník, ekonom a finančník. Přes třicet let byl poslancem Dolní sněmovny, od mládí zároveň zastával nižší funkce ve vládě a nakonec byl ministrem obchodu (1823–1827) a ministrem války a kolonií (1827–1828). Nejvíce je známý díky své smrti jako historicky první doložená oběť železniční nehody, zahynul pádem pod lokomotivu při slavnostním zahájení provozu Liverpoolské dráhy.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Zámek Birtsmorton Court (Worcestershire), rodiště Williama Huskissona

Pocházel ze statkářské rodiny, byl synem Williama Huskissona, dětství strávil na rodném zámku Birtsmorton Court v hrabství Worcestershire. Původně studoval v Anglii, ale v letech 1783–1792 žil v Paříži u svého strýce Richarda Gema (1726–1800), který byl lékařem britského vyslanectví ve Francii. Díky své osobní přítomnosti začátku francouzské revoluce se od mládí zabýval politikou, v letech 1790–1792 byl tajemníkem vyslance markýze ze Staffordu. Spolu s ním se po přerušení diplomatických styků s Francií vrátil do Anglie. Díky vlivným konexím se brzy dostal ke státním úřadům, pomohla mu také znalost francouzštiny a organizoval jednání s francouzskými emigranty. V letech 1795–1801 byl státním podsekretářem války a kolonií, v roce 1796 byl poprvé zvolen do parlamentu[1]. Po pádu vlády svého patrona Williama Pitta mladšího (1801) žil v soukromí, v roce 1802 neuspěl ve volbách do Dolní sněmovny, mezitím zdědil majetek svého strýce Richarda Gema (1800). Z dědictví si koupil zámek Eartham House (Sussex), který se stal jeho trvalým sídlem.

Huskissonův památník v Liverpoolu

Do politiky se vrátil s druhou Pittovou vládou, od roku 1804 byl znovu poslancem Dolní sněmovny a v letech 1804–1806 a 1807–1809 státním podtajemníkem na ministerstvu financí. Od roku 1814 byl členem Tajné rady a výboru Tajné rady pro obchod a kolonie, v letech 1814-1823 zastával funkci vrchního komisaře státních lesů a statků[pozn. 1]. V letech 1823–1827 byl ministrem obchodu a zároveň prezidentem úřadu námořního pokladu (Navy Treasurer) a nakonec v Robinsonově vládě krátce ministrem války a kolonií (1827–1828). V politice patřil k umírněným toryům a stoupencům Georga Canninga, po jeho smrti převzal vedení jeho frakce v Dolní sněmovně. Skupina dvanácti poslanců byla známá pod názvem Huskissonites a díky svým politickým postojům byla vyloučena z účasti na Wellingtonově vládě v letech 1828–1830.

Ve svých státních úřadech inicioval četné ekonomické reformy, i když byl částečně limitován příslušností ke straně toryů a se svými spolustraníky se dostával do sporu například v otázce volného obchodu. Nepodařilo se mu prosadit ani návrh sloučení britských měrných jednotek s evropským metrickým systémem. Proslul v debatách k obilním zákonům a po napoleonských válkách se aktivně věnoval i finanční politice (návrat ke zlatému standardu).

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Socha Williama Huskissona v Londýně

Ve svém posledním poslaneckém mandátu byl od roku 1823 poslancem za město Liverpool a jako čestný host byl v září 1830 pozván na slavnostní otevření Liverpoolské dráhy vedoucí z Liverpoolu do Manchesteru. Byl krátce po chirurgickém zákroku a na doporučení lékaře měl účast odmítnout, ale považoval událost za důležitou a chtěl se zde sejít s premiérem vévodou Wellingtonem. Zahájení provozu liverpoolské dráhy 15. září 1830 se zúčastnilo osm vlaků, dvě z lokomotiv řídili osobně konstruktéři George Stephenson a jeho syn Robert Stephenson. Huskisson zazmatkoval při vystupování z jednoho vlaku a spadl pod další vlak projíždějící po druhé koleji. Lokomotiva Rocket mu přejela obě nohy a zemřel krátce poté na faře v Eccles poblíž Manchesteru.

Huskisson byl historicky první známou obětí neštěstí na železnici a již v době jeho pohřbu se vedly debaty o bezpečnosti železniční dopravy, která měla v době svých počátků řadu odpůrců. Huskissonova smrt měla v důsledku i významný politický přesah, protože jeho stoupenci se v parlamentu po ztrátě vůdčí osobnosti přiklonili k whigům. Whigové posílení o Huskissonovu frakci krátce poté přehlasovali vládu v parlamentu a ještě na podzim 1830 byl vévoda Wellington donucen rezignovat na funkci premiéra[2]. V nové Greyově vládě pak našli uplatnění někteří z Huskissonových stoupenců (například pozdější premiéři vikomt Palmerston a vikomt Melbourne nebo Charles Grant).

Krátce po smrti byly jeho parlamentní projevy vydány tiskem ve třech svazcích (The Speeches of William Huskisson; Londýn, 1831)[3].

Jeho manželkou byla od roku 1799 Eliza Emily Milbanke (1777–1856), dcera admirála Marka Milbanka. Manželství zůstalo bez potomstva.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Funkce vrchního komisaře státních lesů a statků (First Commissioner of Woods and Forests) byla zřízena v roce 1810 a navazovala na úřad pokladníka státních důchodů zrušený v roce 1782. Přímým předchůdcem byl úřad generálního inspektora lesů, zahrad, parků a státních důchodů fungující ve vícečlenné komisi. Vrchní komisař státních lesů byl z titulu své funkce členem širšího vládního kabinetu a v modifikované podobě existoval úřad do roku 1851, kdy byl nahrazen ministerstvem veřejných prací.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. William Huskisson na webu britského parlamentu
  2. ELBL, Pavel B.: Wellington. Britský buldok s tváří gentlemana.; Praha, 2018, s. 489–490 ISBN 978-80-7497-247-8
  3. Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 926 ISBN 80-7185-156-6