William Bentinck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
William Bentinck
Lord-william-bentinck-2.jpg
Stranická příslušnost
Členství Whigové

Narození 14. září 1774
Buckinghamshire
Úmrtí 17. června 1839 (ve věku 64 let)
Paříž
Choť Lady Mary Acheson
Rodiče William Cavendish-Bentinck a Dorothy Bentincková, vévodkyně z Portlandu
Příbuzní Frederick Cavendish-Bentinck, William Bentinck, 4th Duke of Portland[1], Lady Charlotte Cavendish-Bentinck[1] a Charles Bentinck[1] (sourozenci)
Alma mater Christ Church
Profese politik, diplomat, voják, hráč kriketu a důstojník
Ocenění velkokříž Řádu lázně
Řád lázně
Řád Guelfů
Commons Lord William Bentinck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lord William Henry Cavendish-Bentinck (14. září 1774 - 17. června 1839) byl britský generál a státník,[2] Od mládí sloužil v armádě, zároveň byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny. Jako účastník napoleonských válek dosáhl hodnosti generála a v letech 1828–1835 byl generálním guvernérem v Indii.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Lord William Bentinck na rytině podle portrétu Thomase Lawrence (1804)

Pocházel z významného šlechtického rodu, jako mladší syn vévody užíval celý život titul lorda, spolu s otcem a sourozenci přijal v roce 1801 příjmení Cavendish-Bentinck. Byl druhorozeným synem dvojnásobného premiéra 3. vévody z Portlandu. Studoval ve Westminsteru a od roku 1791 sloužil v armádě. Díky svému původu byl již ve dvaceti letech podplukovníkem a v roce 1795 byl jmenován pobočníkem krále Jiřího III. Zúčastnil se válek proti revoluční Francii, v letech 1799–1800 pod velením maršála Suvorova bojoval v Itálii. Souběžně byl v letech 1796–1803 poslancem Dolní sněmovny, kde patřil k whigům, zasedání parlamentu se ale zúčastnil jen zřídka. Vlivem svého otce byl jmenován guvernérem v Madrasu (1803–1807), v roce 1805 dosáhl hodnosti generálmajora. Po návratu z kolonií se zúčastnil napolenských válek na Pyrenejském poloostrově pod velením vévody Wellingtona. V roce 1811 byl povýšen na generálporučíka a v letech 1811–1814 velel britské armádě v oblasti Středomoří, současně působil diplomaticky v Itálii a v letech 1814–1815 byl velitelem v Janově. V závěru napoleonských válek obdržel velkokříž Řádu lázně (1815), mezitím byl znovu poslancem Dolní sněmovny (1812–1814 a 1816–1828).

V roce 1825 dosáhl hodnosti generála a v roce 1827 byl jmenován členem Tajné rady. V letech 1828–1835 byl generálním guvernérem v Indii, kde v letech 1833–1835 zároveň zastával funkci vrchního velitele. Provedl tam významné sociální a vzdělávací reformy včetně zrušení satí (upalování vdov) a potlačení vraždění žen a lidských obětí.[3] Řekl, že „strašlivá odpovědnost visí nad jeho hlavou v tomto i příštím světě, pokud by… měl souhlasit s pokračováním této praxe (satí) jen o okamžik déle.“ Když po konzultaci s armádou a úředníky Bentinck satí roku 1829 zakázal, došlo jen k malému odporu.[4][5][6] Podařilo se mu také zpacifikovat thugy - kteří v Indii řádili již více než 450 let - s pomocí svého hlavního velitele Williama Henryho Sleemana. Spolu s Thomasem Babingtonem Macaulayem zavedl v Indii angličtinu jako vyučovací jazyk.[7][8] Vzdělaným Indům také umožnil přístup ke státním úřadům.[9] Po návratu z Indie byl znovu členem Dolní sněmovny, ve svém posledním mandátu (1836–1839) zastupoval město Glasgow.

Od roku 1803 byl ženatý s Mary Acheson (1778–1843), dcerou 1. hraběte z Gosfordu, manželství zůstalo bez potomstva. Williamův starší bratr William Henry Cavendish-Bentinck, 4. vévoda z Portlandu (1768–1854) byl dědicem rodového majetku a několikrát členem britské vlády. Další bratři lord William Charles (1780–1826) a lord Frederick (1781–1828) dosáhli vysokých hodností v armádě a zasedali též v Dolní sněmovně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lord William Bentinck na anglické Wikipedii.

  1. a b c Kindred Britain.
  2. Dostupné online. 
  3. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-81-317-2133-9. 
  4. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-108-02104-3. 
  5. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-81-8379-468-8. 
  6. FERGUSON, Niall: Britské impérium. Cesta k modernímu světu; Argo, Praha, 2016; s. 171–172 ISBN 978-80-257-2010-3
  7. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-81-269-0085-5. 
  8. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-81-208-0464-7. 
  9. Ottův slovník naučný, 3. díl; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 770 ISBN 80-7185-057-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]