Wilkowice (okres Bílsko-Bělá)
| Wilkowice | |
|---|---|
 U školy | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°45′44″ s. š., 19°5′25″ v. d. |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Slezské |
| Okres | Bílsko-Bělá |
| Gmina | Wilkowice |
  Wilkowice | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 17,5 km² |
| Počet obyvatel | 6 761 (2011) |
| Hustota zalidnění | 386,3 obyv./km² |
| Etnické složení | Poláci |
| Náboženské složení | římští katolíci |
| Správa | |
| Telefonní předvolba | (+ 48) 33 |
| PSČ | 43-365 |
| Označení vozidel | SBI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wilkowice (německy Wolfsdorf) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Bílsko-Bělá, která spolu s obcemi Bystrá a Meszna tvoří gminu Wilkowice. Leží na úpatí Malých Beskyd ve Wilkowické bráně (srov. Żywiecká kotlina) na říčkách Wilkówka a Mesznianka, na severu sousedí s Bílskem-Bělou. Prochází tudy rychlostní silnice S1 z Bílska-Bělé směrem ke slovenským hranicím a také stejným směrem vedoucí železniční trať se stanicí Wilkowice Bystra. V roce 2011 zde žilo 6 761 obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vesnice vznikla pravděpodobně mezi roky 1310 a 1320 během cisterciácké kolonizace, kdy opatem v Rudech u Ratiboře byl Balwin, přezdívaný Vlk (polsky Wilk). První zmínka o obci (Abbatisvilla) pochází z roku 1364.[1] Patřila Osvětimskému knížectví a s ním byla součástí nejdřív Českého království, poté v letech 1457–1772 Polska (od roku 1450 v rámci samostatného Żywieckého panství), resp. polsko-litevské říše, a následně Habsburské monarchie. Z hlediska kulturně-geografického se řadí k Malopolsku, resp. Západní Haliči.
V roce 1929 byla k Wilkowicím přičleněna obec Huciska ležící jihovýchodně od vlastních Wilkowic. Do roku 1936 sahají dějiny Železniční nemocnice Wilkowice, původně sanatoria pro léčbu tuberkulózy.
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Ve vesnici se nachází katolický kostel sv. Michaela Archanděla (novogotický z roku 1900), vesnice je také východiskem turistických značených cest do Malých Beskyd a Slezských Beskyd.
žlutá turistická značka vede na Klimczok přes Mesznou a chatu na Groni
zelená turistická značka vede na Magurku a opačným směrem také na Klimczok přes sedlo Kołowrót
modrá turistická značka vede na Klimczok přes Bystrou
Partnerské obce[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ W. Wattenbach (red.). Codex Diplomaticus Silesiae T.2 Urkunden der Klöster Rauden und Himmelwitz, der Dominicaner und der Dominicanerinnen in der Stadt Ratibor. Breslau: Josef Max & Comp., 1859. Dostupné online. S. 33. (latinsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilkowice na Wikimedia Commons
