Wilier Triestina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wilier Triestina S.p.a.
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formaAkciová společnost
Datum založení1906
Datum zániku1952, obnovení 1969
Osud„Wilier kola nekonstruuje, ale vyvíjí.“
Zakladatelé1906: Pietro Dal Molin
1969: Lino Gastaldello a Antonio Gastaldello
SídloRossano Veneto, Itálie
Adresa sídlaVia Fratel Venzo 11
36028 Rossano Veneto
provincie: Vicenza
region: Benátsko
země: Itálie
Počet pobočekcelosvětový prodej
Klíčoví lidéAntonio Gastaldello (majitel společnosti)
Claudio Salomoni (ředitel společnosti)
Charakteristika firmy
Rozsah působenísport, cyklistika
Oblast činnostibicycle industry
Produktyjízdní kolo
Identifikátory
Oficiální webwww.wilier.it
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilier Triestina (WT)[1] (italská výslovnost: [‘viljɛr tries’ti:na]IPA) je italský výrobce jízdních kol. Firma byla založena v roce 1906 obchodníkem Pietrem Dal Molinem z italského města Bassano del Grappa. V současné době firma sídlí v Rossano Veneto, provincii Vicenza, regionu Benátska, v Itálii.

Historie značky[editovat | editovat zdroj]

Belle Époque: Alfons Mucha - Monaco Monte Carlo

Jízdní kolo bylo na počátku 20. století, v tzv. Belle Époque, luxusním produktem, který si mohli dovolit jen jisté společenské vrstvy. V Bassanu del Grappa se první jízdní kola objevily ve výloze obchodníka Saggiotta e Zaramella, u kterého si je bylo možné pronajmout. O mnoho let později se kolo stalo nejobvyklejším prostředkem a to díky iniciativě průkopníků, jedním z nich byl také obchodník a řemeslník Pietro Dal Molin, rodák z Bassana. Byl fascinován jízdními koly a rychlostí, s jakou si v každodenním životě získávaly popularitu. Novinové zprávy se zaměřovaly na sportovní úspěchy prvních cyklistů v Anglii, Francii a Itálii. Dan Molin, který měl před rokem 1906 malý obchod a půjčovnu kol v Bassanu na ulici Piazzetta dell'Aquila, se rozhodl, že chce vyrábět kola vlastní značky.[2]

1906–1918, Wilier[editovat | editovat zdroj]

Bassano del Grappa, Ponte degli Alpini

S podporou manželky, úspěšné majitelce krejčovského salonu, která poskytla záruky bankám, získal úvěr. V létě 1906 koupil od krachující anglické firmy název Wilier a ochrannou známku na toto jméno. Přesvědčil svého bratra Giuseppeho, aby opustil práci ševce u otce a spolu založili malou dílnu na levém břehu řeky Brenty, směrem k San Fortunato. Dílna byla v místech, kde byl původní most, později přestavěný a kterému se říkalo „Most alpských vojáků„[3] dnes jde o most s názvem Ponte Nuovo[4].

Pietro Dal Molin si brzy ve městě získal úctu a respekt, díky vysoké kvalitě jeho kol. Během 10 let se firma se stala vyhledávanou, došlo k postavení továrny pro sériovou výrobu jízdních kol, a snížení nákladů a cen kol, došlo k vytvoření prodejní sítě. Pro odlišný charakter bratrů, se Giuseppe rozhodl opustit firmu Wilier a vrátil se zpět do ševcovské dílny svého otce.[2]

Před vypuknutím první světové války byla firma Wilier dobře zavedenou značkou. V době první světové války to byla firma s růstovým potenciálem, dodávala jízdní kola italské armádě pro oddíly tzv. Bersaglieri, tedy oddíly ostrostřelců lehké útočné pěchoty, která byla pro rychlou mobilitu vystrojena bicykly.[2]

1919–1945, Ciclomeccanica Dal Molin[editovat | editovat zdroj]

Po válce Pietro Dal Molin předal firmu svému synovi Mariovi. Druhý syn, Angelo, si založil prodejnu kol v Bassanu, na ulici via Roma, kde prodával také jízdní kola konkurenčních značek. V té době bylo jízdní kolo nejrozšířenějším dopravním prostředkem. Název továrny byl změněn na Ciclomeccanica Dal Molin. V podniku byly zavedeny inovace, jako např. chromování a niklování. Jízdní kolo bylo v Itálii nejpopulárnějším dopravním prostředkem, a to i díky sportovním soutěžím, jako např. Giro d´Italia a cyklistům jako byl Costante Girardengo (18. březen 1893 – 9. únor 1978), Alfredo Binda a Learca Guerry (14. října 1902 – 7. února 1963).[2]

V roce 1940, když Itálie vstoupila do druhé světové války, měla firma 100 zaměstnanců. Při náletech během války byla továrna mnohokrát poškozena bombami. V dubnu 1945 bylo město osvobozeno, továrna byla postupně obnovována o bylo započato s novou výrobou, od svařování ocelových trubek rámů až po lakování a montáž všech komponentů. Cyklistika byla po válce opět populární díky soupeření Gino Bartaliho a Fausta Coppiho. Výrobci kol, jako např. Legnano[5], Atala[6] a Bianchi[7], sponzorovali jednotlivé závodníky.[2]

1946, Wilier Triestina[editovat | editovat zdroj]

Logo Wilier Triestina

Firma Ciclomeccanica Dal Molin zahájila spolupráci s klubem Veloce Club Bassano, který byl založen roce 1892 a měl výborný tým amatérských cyklistů. Dal Molin měl velké plány. Chtěl spojit jména slavných cyklistů s městem Terst, které bylo v té době pod vládou Titových partyzánských sil, v lidech vzbudit vlasteneckou touhu pro připojení tohoto města zpět k Itálii. V roce 1946 se k profesionální cyklistické scéně připojil nový tým Wilier Triestina, který měl červené dresy se znakem halapartny San Giusto.[8] [9]

Firma vyrobila nové kolo a nazvala jej Wilier Triestina. Kolo mělo netradiční červeno-měděnou barvu[10], která byla ihned patentována a stala se po desetiletí typickou pro kola této značky. Dal Molin a jeho partneři z klubu Veloce Club Bassano podporovali zpět připojení města Terst. Osobností týmu byl terstský rodák Giordano Cottur (24. května 1914, Terst – 8. březen 2006, Terst), který byl tou dobou oblíbeným místním závodníkem, když vyhrál jeden z nejtěžších závodů: z Bassana na vrchol Monte Grappa, jako amatér v roce 1935 a 1936. Stejný závod vyhrál Gino Bartali v roce 1934. Giordano Cottur se stal kapitánem jedenáctičlenného týmu složeného z: Antonio Bevilacqua, Bortolo Bof, Annibale Brasola, Giovanni Brotto, Guido De Santi, Angelo Degano, Pierino Favalli, Egidio Feruglio, Guerrino Lunardon, Angelo Menon a Giannino Piccolroaz.[11]

Dres týmu symbolicky odkazoval na město Terst, kraťasy nesly označení „Dal Molin - Bassano del Grappa“. Vedením týmu byl pověřen místní rodák, starosta města Loria a člen národního týmu (19351937) Giovanni Zandona (26. květen 1910, Loria – 20. únor 1984, Castelfranco Veneto). Název Wilier byl považován za silný nacionalistický nátlak, který měl vest k řešení situace města Terst[2]: „W l'Italia liberata e redenta“, kde W mělo být zkratka pro „Viva!“[12], doslovný překlad: „Vivat! Svobodná a vykoupená Itálie.", slovo Triestina je zdrobnělina a pochází od názvu města Terst, v italštině Trieste.

V předvečer Giro d'Italia, ve speciální vydání Il Gazzettino byl věnován článek nově vytvořenému profesionálnímu týmu Wilier Triestina.[13] Článek odrážel postoj vedení týmu, jako např. italský nacionalismus a vlastenectví, podporu města Trest, které mělo být patronem týmu a tým, který byl symbolem touhy po připojení zpět k Itálii.[14] [15] Mimo jiné bylo uvedeno, že závodníci týmu mohou být cyklisté, kteří žili, nebo se narodili v regionech Veneto a Friulia a také proč se jízdní kolo, na kterém závodili jmenovalo „La Triestina“.[16] [17]

Složení týmu na Giro d´Italia [18]
číslo závodník město vítězství celkové umístění
43 Giordano Cottur Terst 1. etapa: MilánTurín (186 km) 8. místo[19]
44 Antonio Bevilacqua Mestre 2. etapa: TurínŽeneva (190 km)

4. etapa: časovka Montecatini TermePrato (30 km)

17. místo[19]
45 Giovanni Brotto Bassano del Grappa
46 Egidio Feruglio Bassano del Grappa 37. místo[19]
47 Giannino Piccolroaz Trento 18. místo[19]
48 Angelo Degano Udine
49 Angelo Menon Trento

Tým existoval od roku 1946 do 1951.

1947, cromovelato ramato[editovat | editovat zdroj]

Reklamní slogan: „Superlehké, vysoce odolné ocelové trubky, ozubená kola Campagnolo, kožené závodní sedlo, rám s patentovanou galvanickou úpravou, se středovým závitem, to je Wilier.“

Brooks B-67, závodní sedlo

V období po válce, měla firma katalog ve čtyřech jazykových mutacích, který uváděl hlavní rysy všech kol, které byly vyrobeny pod úpatím Monte Grappa. Top modelem bylo kolo „speciale corsa - tipo Giro d'Italia“, identické jako používali Fiorenzo Magni, Giordano Cottur, Antonio Bevilacqua z týmu Veloce Club Bassano. Reklama jasně uváděla, že jde o „100% měděná kola“. Měděné pokovování bylo vytvořeno pracovníkem Brunem Villarihem, který pracoval ve firmě od roku 1908, mimo válečné období první světové války. Pokusy a omyly se snažil vytvořit barvu, která by co nejvíce odpovídala barvě týmových dresů. Jedním z posledních pokusů bylo míchání karmínově červené a jistého množství černé barvy. Když pozoroval postup při galvanizaci některých součástek, dostal nápad na galvanizaci pochromovaných trubek pomocí roztoku, který obsahoval měď, tím získal konečnou barevnou úpravu pro Wilier Triestina.

Když tento rám viděl Mario Dal Molin, nechal jej ihned osadit komponenty: sedlem od firmy Brooks[20], řídítky, pedály, převody, brzdami, řetězem Regina[21], ráfky s pneumatikami. Kolo bylo vystaveno na chodbě u vchodu do továrny, naproti hlavnímu ředitelství. Zaměstnanci, vedení firmy, zákazníci a dodavatelé toto kolo obdivovali. Bruno Villari se obával, že by se povrchová úprava mohla časem změnit díky oxidaci mědi, jako se to běžně děje u měděných střech. Během následujících týdnů lesklá měděná barva se stávala matnou a měděné pokovení ztratilo lesk. Na povrchu se začala objevovat oxidace s nazelenalou barvu. S pomocí Bortola Guazza, který se specializoval na nátěry povrchů automobilů, našel bezbarvý lak, kterým překryl měděné pokovení a tím zachoval jeho stálý vzhled. S pomocí Rema Sessiho vytvořil na rámech ozdobné jemné zlaté kresby, tzv. arabesky, které byly podobné krajce. Remi Sessi se stal ve firmě expertem na individuální dokončování rámů, nejen pro závodníky, ale i klienty, kteří očekávali luxusní výrobek. O spolupráci s ním usilovala také firma Bianchi. Sessi se ve věku 25 let se přestěhoval do Milána, kde pracoval jako nezávislý malíř. Bruno Villari později odešel do firmy Faacme[22], která jako jedna z prvních vyráběla smaltované kovové skříně dle tzv. „amerických kuchyní“.[23]

1948, Argentina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 byl Wilier Triestina schopen uvádět na trh širokou škálu jízdních kol. Cestovní kola pro muže, ženy a děti, stejně jako silniční a dráhové modely z továrny na via Colomba. Tato široká produkce našla významné odbytiště v Jižní Americe. Dal Molin otevřel obchodní prostory v Buenos Aires a začal propagovat své výrobky v Argentině, kde žilo mnoho krajanů s italskými kořeny. Stejně jako v Itálii, byl obchod podporován sportem. Značka Wilier Triestina vstoupila do série argentinských cyklistických závodů. Do týmu byl získán např. Alberto Garcia, vítěz Doble Lobos a Gran Criterium di Apertura, Angelo Castellani, vítěz prologu a závěrečné klasifikace Doble Bragado, vítěz argentinského rychlostního šampionátu a šestidenního závodu v Buenos Aires, Jorge Olivera, úspěšný na 24 hodinovém závodu Americana, šampion mezinárodního závodu San Paolo a Dante Benvenuti, vítěz v High Valley Rio Nigro.

Plakát, který sděloval „Wilier vítězí v Argentině", byl u vchodu na všech důležitých akcích a výstavách. Na pozadí obrovského malovaného panelu byla majestátní obchodní transatlantická loď s nápisem Bassano, ze které jeřáb vykládal bedny s koly Wilier pro Argentinu. Ve spodní části byl okouzlující panoramatický výhled na „Fabbrica Cicli - Wilier S.p.a.“. V pravém horním rohu byl částečný pohled na planetu Zemi; na opačné straně, hvězdy Wiliera Triestiny, závodníci Fiorenzo Magni, bratři Sergio Maggini a Luciano Maggini, Giordano Cottur, Alfredo Martini[24], a další.[25]

1950–1952, zánik Wilier Triestina[editovat | editovat zdroj]

V 50. letech, kdy došlo k rozvoji ekonomiky, začali lidé v Itálii dávat přednost skútrům a motorkám, před sice levnějšími koly, ale méně komfortními. Firma začala značně exportovat, především na jihoamerické trhy. Z důvodu neplacení za dodávky kol se dostala do platební neschopnosti. Byl to však začátek úpadku firmy, která v té době zaměstnávala přibližně 300 dělníků a produkovala 250 kol denně.[10] V roce 1951 došlo také k redukci sportovního týmu. V roce 1952 byla firma prodána společnosti MMM (Meccanica Moderna Milano), která se rozhodla zavést v některých částech podniku výrobu sportovních motocyklů značky Parilla[26]. Současně byla udržována výrobní linka pro jízdní kola. V té době brány firmy Wilier většinou opouštěly motocykly a skútry, z nichž některé spadaly pod značku Wilier Triestina. Výroba jízdních kol byla ve stejném roce ukončena. Značka Ciclomeccanica Dal Molin, později Wilier Triestina, po téměř půl století zanikla.[27] [28]

1969, obnovení Wilier Triestina[editovat | editovat zdroj]

Bratři Lino[29] a Antonio Gastaldello[pozn. 1] znali firmu již od dětství. Bydleli v Rossano Veneto, necelých deset kilometrů od Bassana. Jejich otec, Giovanni, pracoval pro Dal Molina a v rodině všichni věděli, co dělal, když přišla řeč na kola. V roce 1969 byla továrna na via Colomba, v Bassano del Grappa, převzata bratry Giacettovými z Bassana a Giovannim Longonem, prodejcem kol z Benátek. V majetku továrny byly stroje a materiál na výrobu kol z její poslední éry. Giovanni Longon navrhl Linovi a Antoniovi Gastaldellovým, aby to vše koupili, vč. značky Wilier Triestina za cenu 1 milion lir. Bratři Gastaldellové tuto nabídku přijali a zahájili novou novou éru značky Wilier Triestina. Prodali materiál, který nebyl nutný pro stavbu jízdních kol, výrobu přesunuli na via Stazione do Rossano Veneto. První rámy byly z nerezové oceli. V různých barevných kombinacích. V průběhu let se vrátili k původnímu měděnému odstínu. Hlavní prodejní trh byl především sever Itálie. v regionech Triveneto a v Terstu.[30] [10]

1986[editovat | editovat zdroj]

V roce 1986 se bratři Gastaldellové rozhodli přerušit svůj závazek technického sponzora profesionálních týmů a zaměřili se na rozvoj společnosti. V předchozích letech se zvýšil objem tržeb, počet zaměstnanců se zdvojnásobil, dobré tempo růstu představovalo riziko, že se bude opakovat vývoj z minulosti. Oba bratři Lino a Antonio Gastaldellové se rozhodli jít vlastními cestami, ale ve stejném oboru. Antonio zůstal v dílně na via Stazione, Lino založil obchodní pobočku Wilier Triestina s kancelářemi na via Aldo Moro. Společnost Wilier Triestina, která je dnes se zrodila pod vedením Lina Gastaldello.[31]

1995[editovat | editovat zdroj]

Byla postavena nová kancelářská budova v továrně via Fratelli Venzo, která byla navržena s ohledem na budoucnost, s dostatečným množstvím výrobních a logistických prostor. V těchto letech se postupně ocel zaměňovala s jinými, lehčími materiály.[32]

2001[editovat | editovat zdroj]

Byl vyroben první monokokový karbonový rám z materiálu K2.[33]

2002[editovat | editovat zdroj]

S podporou Mercatone Uno a Marca Pantaniho se Lino Gastaldello a jeho synové Michele, Enrico a Andrea, rozhodli zvýšit svou podporu profesionální cyklistiky. Nejsilnějším trhem bylo v té době Německo.[34]

2004[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 bylo pro mistra světa Igora Astarloa vyrobeno speciální kolo inspirované barvami duhy.[35]

Firma uvedla model kola Wilier Imperial: První rám s kuželovými průřezem trubek a integrovaným headsetem. Na rámu byly aplikovány koncepty odvozené ze studie o tuhosti oblasti řízení. Rám měl částečně integrovanou vidlici.[36]

Partner závodů Milán-San Remo a Giro d’Italia[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 se Wilier Triestina stal oficiálním partnerem závodů Giro d’Italia a Milana San Rema. Rodina Gastaldello uzavřela dohodu se společností RCS, pořadatelem obou závodů. Smlouva podepsaná s RCS stanovila tříletou opci. „Rozhodli jsme se udělat tento krok, protože věříme v možnosti, který dokáže Giro d'Italia sdělit u nás i v zahraničí", uvedl Andrea Gastaldello, ředitel Wilier Triestina.[37]

Spolupráce se Shimano[editovat | editovat zdroj]

Logo Shimano

Dne 28. června 2004 byl na návštěvě ve firmě Wilier Triestina Yoshizo Shimano, předseda japonského průmyslového giganta Shimano, výrobce komponentů pro jízdní kola. Firma Wilier Triestina byla jedním z hlavních klientů společnosti Shimano v Evropě a jeho šéf dorazil helikoptérou do Rossano Veneto. Firmu Wilier Triestina označil jako jednu z nejzajímavějších na cyklistické obchodní scéně. Uvítal jej Lino Gastaldello a jeho synové Michele, Enrico a Andrea. Navštívil jednotlivá oddělení firmy, výrobu a zastavil se ve výstavní expozici, kde strávil nějaký čas před kolem a dresem, který patřil Marcu Pantanimu. „Návštěva pana Shimana nás překvapila a polichotila" komentoval Lino Gastaldello, „Když byl v Itálii požádal vedení Shimano v Miláně, aby se mohl osobně setkal s několika zástupci společností a jsme rádi, že jsme byli mezi nimi. Zdálo se, že má zájem o další spolupráci s námi a to je důležité uznání naší práce."[38]

Igor Astarloa (Henninger Turm 2006)

Profesionální cyklista, mistr světa, Igor Astarloa se při návštěvě továrny zastavil před kolem, které měl v roce 1997 na Tour de France Marco Pantani z týmu Mercatone Uno. který na tomto kole vyhrál 13. etapu z Saint-Étienne do Alpe d'Huez, 15. etapu z Courchevel do Morzine a celkově skončil na třetím místě.[39]Pantani byl jedním ze závodníků, kteří způsobili, že jsem se zamiloval do cyklistiky." řekl Astarloa, „Ve stoupáních vyčníval nad svými protivníky a fascinoval fanoušky. Měl sebou fotografie, podepisoval autogramy, potřást si s nimi rukou."[40]

2005[editovat | editovat zdroj]

Firma uvedla model kola Wilier Le Roi: Kolo s lehčím rámem, větší tuhostí, díky konstrukci tzv. „trubice v trubici".[41]

Partner závodu Giro d’Italia a 10. etapa v Rossano Veneto[editovat | editovat zdroj]

Ve středu 18. května 2005, se město Rossano Veneto, díky podpoře firmy Wilier Triestina, Selle Italia a městského zastupitelstva, stalo cílem 212 kilometrů dlouhé 10. etapy z Ravenny. Cílem byl 5,3 km dlouhý okruh, který peloton absolvoval třikrát před dojezdem na via le Monte Grappa.[42] [43]

Pantaniho poslední Wilier[editovat | editovat zdroj]

V sobotu 28. května 2005 byla na náměstí Piazza Marconi v Cesenatico umístěná bronzová socha Marca Pantaniho na kole s viditelným logem Wilier. Sochařka Emanuela Pierantozzi[44] vytvořila repliku modelu kola, které Marco Pantani používal v sezoně 1997 a 2002.[45]

Granfondo[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. května 2005 se Wilier Triestina stala pořadatelem Gran Fondo Wilier Triestina „Città di Vicenza". Na startovní čáře bylo více než tisíc závodníků, včetně dvou velkých jmen: domácí idol Emanuela Selly a kapitán týmu Cofidis Leonarda Bertagnolliho. Wilier Triestina Gran Fondo projížděl dvanácti obcemi. Na výběr byly dvě trasy: 161 a 104 kilometrů. Rozděleno byly ceny v osmi mužských a ženských kategoriích.[46]

100 let historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 rodina Gastaldello zahájila projekt na rozšíření areálu, výrobních prostor, které se rozkládají na ploše více než 5 400 m2. Moderní a funkční továrna, ve které se v přízemí nachází velká plocha určená pro skladové a správní, administrativní a obchodní kanceláře. Výrobní oddělení se nachází na vyvýšeném podlaží. Právě zde se formují kola s halapartnou ve znaku. Zhruba deset kilometrů, sto let a tisíce příběhů odděluje dnešní Wilier Triestina od první dílny, kde Pietro Dal Molin vytvořil jeho prvního „ocelové koně". V roce 2005 opustilo továrnu více než 11 000 jízdních kol z továrny na via Fratel Venzo. Přibližně 50% směřuje do zahraničí: země EU, USA, Kanady, na Dálný východ, Austrálie.[47]

2006, 2007[editovat | editovat zdroj]

Firma uvedla model kola Wilier Cento: Kolo ke 100 výročí. Na kolo byly aplikovány koncepty odvozené ze studie tuhosti. Byla zavedena nadrozměrná spodní konzola. Došlo k použití jednoho kusu uhlíku tzv. „back triancolo".[48] Povrchová úprava na modelu Cento10AIR Ramato, evokuje barvu kola z roku 1947, tedy pochromováni mědi (cromovelato ramato).[49]

2008, 2009[editovat | editovat zdroj]

Firma uvedla model kola Wilier Cento1: Na tomto kole byly použity lehčí a odolnější materiály, jako třeba uhlík 46TON.[50]

2010[editovat | editovat zdroj]

Firma uvedla model kola Wilier Cento1SL: Bylo použito uhlíkové vlákno 60TON.[51]

V desetiletí (2000-2010) Wilier Triestina zvýšil a upevnil svou mezinárodní pozici s dvojciferným procentním nárůstem z hlediska obratu a počtu vyrobených jízdních kol. [52]

2011[editovat | editovat zdroj]

Firma vyvinula nové modely kol:

  • Cento1: lehké, tuhé, rychlé a citlivé na řízení.
  • Granturismo a GTR: Pro ty maximální komfort a zároveň výkon závodního kola.
  • TwinBlade: Kolo s inovativním aerodynamickým designem.
  • Zero 7: Nejlehčí rám od Wilier Triestina, váží méně než 800 gramů.
  • Cento1SR a Cento1AIR: Součet všech charakteristických rysů předchozích modelů.

2012[editovat | editovat zdroj]

Firma uvedla model kola Wilier Zero.7: Pro tento rám byl vyvinut středový závit BB386, který německý výzkumný ústav Zedler definoval jako nejpevnější na světě. Bylo použito karbonové vlákno SEI Film, nejlehčí, které se používalo u Wilier Triestina.[53] Standardní váha rámu velikosti M  byl 800 g. Na kole Zero.7 jezdili závodníci týmu Lampre–ISD, např. Damiano Cunego a Michele Scarponi.[54]

Firma vyvinula model Wilier Cento1SR[55]. Model měl integrované komponenty (přední vidlice, sedlovka, úchyt přesmykovače, integrované kabely), vynikající aerodynamiku (použitím uhlíku 60TON, trubek se zkosenými profily) a citlivost řízení (použití středu BB386, pevného asymetrické zadní zavěšení, integrovaná vidlice).[56] Kolo bylo poprvé představeno 30. června na Tour de France.[57]

V listopadu Wilier oficiálně ohlásil ukončení spolupráce s týmem Lampre–ISD, pro porušení smlouvy.[58] Smlouvy byla původně uzavřena do roku 2013. [59]

2013[editovat | editovat zdroj]

Na mezinárodní výstavě Eurobike 2013, bylo představeno kolo Wilier Cento 1 Air.[60] [61] V červenci byla představena modelová řada pro rok 2014: nový model GTR a Zero.7. V listopadu bylo ohlášeno, že cyklistický tým Team Colombia, přešel na kola Wilier.

2014[editovat | editovat zdroj]

Firma na trh uvedla model kola Wilier Cento1AIR: Jednalo se o kolo v 5. generaci, s vynikající aerodynamiku (použitím tenkých trubek se zkosenými profily) a větší citlivost řízení (použití středu BB386, pevného asymetrické zadní zavěšení, integrovaná vidlice).[62] [63]

2015[editovat | editovat zdroj]

V Belgii byla v říjnu otevřena firemní prodejna, tzv. PuntoRosso ve městě Pulderbos. Byla to již 23. konceptová prodejna na světě a první v Belgii.

Byl představen první MTB tým Wilier Force Squadra Corse.[64]

Firma uvedla model kola: Wilier Cento1SR, který byl vybaven ve standardu aerodynamickou sedlovou trubkou [65], a model GTS Disc, silniční kolo s kotoučovými brzdami.[66]

2016[editovat | editovat zdroj]

Speciální edice kola Wilier Zero.6, které bylo vyrobeno k 110. výročí firmy v poštu 200 ks, bylo během 10 dnů vyprodáno: Itálie 39 ks, Francie 22 ks, Španělsko 19 ks, USA 15 ks, Austrálie 15 ks, Benelux 13 ks, Anglie 6 ks, Japonsko 4 ks, ostatní byly dodány zákazníkům do Číny, Kolumbie, Singapuru, Indonesie..[67]

Vedení Wilier Triestina se distancovalo do technologických podvodů, tzv. technologický doping, v cyklistice.[68]

Model kola WILIER GTR SL byl nominován jako kolo roku 2016.[69]

2017[editovat | editovat zdroj]

Model kola Cento10NDR získal cenu EUROBIKE AWARD 2017.[70]

Firma Wilier Triestina pokračuje jako partner cyklistického závodu Giro d´Italia, v sezoně 2017 a 2018.[71]

2018[editovat | editovat zdroj]

Firma Wilier Triestina se stal partnerem cyklistického týmu Team Direct Energie pro rok 2018.[72]

Na Tour de France 2018 byly připraveny modely kola Cento10PRO. Např. závodník Sylvain Chavanel použil model Cento10PRO Ramato.[73]

2019[editovat | editovat zdroj]

Firma Wilier Triestina pokračovala ve spolupráci s týmem Total Direct Energie v sezóně 2019.[74]

Dne 24. června firma představila model Wilier ZERO SLR. Sloganem tohoto kola bylo: „NOTHING WILL BE THE SAME."[75] Model Zero SLR byl první ultra lehké závodní kolo s kotoučovými brzdami a plně integrovanými kabely (brzdová lanka, rozvody pro řadící systém přehazovačky a přesmykovače). Model byl k dispozici ve třech barevných provedeních: sametově červená matná, černá matná, admirálská modrá matná. Výrobce udával váhu rámu 780 gr. ± 5%, [pozn. 2] váha přední vidlice 340 gr. ± 5%.[pozn. 2] Kompletní kolo mělo 6,50 kg. Vyrábělo se ve 12 variantách s osazením sadami Shimano (DURA ACE DI2 9170, ULTEGRA DI2 8070) a SRAM (RED ETAP AXS DISC 2X12 XDR, FORCE ETAP AXS DISC 2X12 XDR).

Na mezinárodní výstavě Eurobike 2019 získal model Cento10 Hybrid[76] vítěznou cenu ve své kategorii. Porota řekla: „Toto e-kolo je skvělou ukázkou současného stavu v segmentu silničních e-kol. Používá standardní komponenty a technologii pohonu. Obzvláště nás ohromilo zpracování, které jde do posledního detailu. To sahá od integrace součástí e-kola až k finálnímu produktu.“[77]

Dne 2. prosince bylo oznámeno, že se Wilier Triestina stal oficiálním partnerem cyklistického týmu Astana Pro Team pro sezonu 2020.[78] Toto je druhé partnerství (Total Direct Energie) s cyklistickým týmem, který se účastní závodů UCI Grand Tour.

Produkce kol[editovat | editovat zdroj]

Wilier Zero 7, model 2014

V roce 1995 firma vyráběla 1 000 ks kol ročně, v 2004 10 000 ks, 2013 28 000 ks, a v 2016 30 000 Kol ročně.[10]

Stejně jako u jiných italských značek (Pinarello, De Rosa a Colnago) výroba karbonových rámů probíhá v asijských továrnách.[10]

V roce 2001 byl představen první uhlíkový monocoque rám, který vážil 1200 gramů. V roce 2011, představili uhlíkový rám s názvem Zero.7 a hmotností 800g. Vývoj jednotlivého modelu kola, rámu trvá od 12 do 18 měsíců.[10]

Pro výrobu prototypů využívají italskou dílnu Diega Salomoniho z Rossano Veneto, která vyrábí pod svou značkou Visual ročně 1 200 hliníkových rámů a pouze 500 uhlíkových.[10]

Firma Wilier Triestina má zastoupení na pěti kontinentech.[10] V současné době společnost z Rossano Veneto exportuje 80% své produkce, zatímco zbývajících 20% jde na italský trh. Wilier Triestina působí ve všech zemích Evropy, USA, Kanadě, zemích Střední Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu, Brazílie, Číny, Japonska, zemí Dálného východu, Ruska, Kazachstánu, Jihoafrické republiky, Spojených arabských emirátů a dalších zemí.

Celková produkce je rozdělena takto: 75% jsou závodní kola, zatímco zbývající část jsou MTB a volnočasová kola.


Kola dle zaměření (modely 2019)[editovat | editovat zdroj]

Využití / Typ kola Silniční kola Horská kola Triatlonová kola Gravel E-kola
Závodní ZERO SLR

Cento10PRO

Cento10NDR

ZERO.6 UNLIMITED

ZERO.7

SUPERLEGGERA

CENTO1AIR

CENTO1NDR

GTR TEAM

GTR TEAM DISC

110FX

110X

101X

WILIER TURBINE JENA
Vytrvalostní CENTO10NDR

SUPERLEGGERA

CENTO1AIR

CENTO1NDR

CENTO1 HYBRID

GTR TEAM

MONTEGRAPPA

LUNA

110FX

110X

E803ENDURO

E803TRB

101X

E803XB

E803XN

503X RACE

503X PRO

503X COMP

EADVENTURE

JAROON

JENA

JAROON PLUS

JAREEN

EADVENTURE

E803ENDURO

E803TRB

E803XB

E803XN

CENTO1 HYBRID

CENTO10 HYBRID

Volnočasová CENTO1 HYBRID

MONTEGRAPPA

LUNA

E803ENDURO

E803TRB

E803XB

E803XN

503X RACE

503X PRO

503X COMP

EADVENTURE

JAROON

JENA

JAROON PLUS

JAREEN

EADVENTURE

E803ENDURO

E803TRB

E803XB

E803XN

CENTO1 HYBRID

Podpora sportu[editovat | editovat zdroj]

Sportovní týmy, individuální sportovci s koly této značky[editovat | editovat zdroj]

Týmy s koly této značky[79] (řazeno dle let):

Rok Tým / Individuální sportovec Země UCI kód Licence Typ závodu
1979 Mecap - Hoonved[80] [81] ItálieItálie Itálie UCI 1
1981 Selle San Marco[82] [81] ItálieItálie Itálie UCI 1
1982 Selle San Marco Wilier Triestina[83] [81] ItálieItálie Itálie UCI 1
1983 Mareno - Wilier Triestina[84] [81] ItálieItálie Itálie UCI 1
1984 Supermercati Brianzoli[85] [81] ItálieItálie Itálie UCI 1
1985 Supermercati Brianzoli[86] [81] ItálieItálie Itálie Trade Team 1 (TT1)
1995 Brescialat[87] [81] ItálieItálie Itálie BRE Trade Team 1 (TT1)
1997 Mercatone Uno [88] [81] ItálieItálie Itálie MER Trade Team 1 (TT1)
1998 Brescialat - Liquigas[89] [81] ItálieItálie Itálie BRE Trade Team 1 (TT1)
1999 LIQUIGAS[90] [81] ItálieItálie Itálie LIQ Trade Team 2 (TT2)
2000 Liquigas - Pata[91] [81] ItálieItálie Itálie LIQ Trade Team 1 (TT1)
2001 Liquigas - Pata[92] [81] ItálieItálie Itálie LIQ Trade Team 1 (TT1)
2002 Mercatone Uno[93] [81] ItálieItálie Itálie MER Trade Team 1 (TT1)
2003 Lampre[94] ItálieItálie Itálie LAM Trade Team 1 (TT1)
Gerolsteiner[95] [81] NěmeckoNěmecko Německo GST Trade Team 1 (TT1)
2004 Lampre[96] ItálieItálie Itálie LAM Trade Team 1 (TT1)
Gerolsteiner[97] [81] NěmeckoNěmecko Německo GST Trade Team 1 (TT1)
2005 Cofidis, le Crédit par Téléphone[98] [81] FrancieFrancie Francie COF UCI ProTour
Perutnina Ptuj[99] SlovinskoSlovinsko Slovinsko PER Continental Team
2006 Team Cofidis, le Crédit par Téléphon[100] FrancieFrancie Francie COF UCI ProTour
Team Lampre - Fondital[101] [81] ItálieItálie Itálie LAM UCI ProTour
2007 Lampre - Fondital[102] ItálieItálie Itálie LAM UCI ProTour
2008 Lampre[103] ItálieItálie Itálie LAM UCI ProTour
2009 LAMPRE - N.G.C.[104] ItálieItálie Itálie LAM UCI ProTour
2010 Lampre - Farnese Vini[105] ItálieItálie Itálie LAM UCI ProTour
2011 Lampre - ISD[106] ItálieItálie Itálie LAM UCI ProTour
2012 Lampre - ISD[107] ItálieItálie Itálie LAM UCI ProTour
2013 Lampre - Merida[108] ItálieItálie Itálie ProTour Team
Colombia[109] KolumbieKolumbie Kolumbie CO4 Professional Continental Team
Concordia Forsikring - Riwal[110] DánskoDánsko Dánsko VPC Continental Team
Vanderkitten[111] Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké EVDK Elite 2
2014 Riwal Cycling Team[112] DánskoDánsko Dánsko VPC Continental Team
Colombia[113] KolumbieKolumbie Kolumbie CO4 Professional Continental Team
UnitedHealthcare Pro Cycling Team[114] Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké UHC Professional Continental Team
Vanderkitten[115] Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké EVDK Elite 2
2015 UnitedHealthcare Pro Cycling Team[116] Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké UHC Professional Continental Team
Colombia[117] KolumbieKolumbie Kolumbie CO4 Professional Continental Team
UNIEURO WILIER[118] ItálieItálie Itálie UNI Continental Team
Riwal Platform Cycling Team[119] DánskoDánsko Dánsko RIW Continental Team
CK Příbram Fany Gastro[120] ČeskoČesko Česko PFG Continental Team
Wilier - Force - 7C[121] ItálieItálie Itálie MTB závody
2016 Riwal Platform Cycling Team[122] DánskoDánsko Dánsko RIW Continental Team
CK Příbram Fany Gastro[123] ČeskoČesko Česko PFG Continental Team
UNIEURO WILIER[124] ItálieItálie Itálie UNI Continental Team
Strongman-Campagnolo Wilier[125] KolumbieKolumbie Kolumbie SCQ Continental Team
WILIER - SOUTHEAST[126] ItálieItálie Itálie STH Professional Continental Team
UnitedHealthcare Pro Cycling Team[127] Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké UHC Professional Continental Team
2017 Riwal Platform Cycling Team[128] DánskoDánsko Dánsko RIW Continental Team
BICICLETAS STRONGMAN COLOMBIA COLDEPORTES[129] KolumbieKolumbie Kolumbie BSM Continental Team
Unieuro Trevigiani - Hemus 1896 2017[130] BulharskoBulharsko Bulharsko UNI Continental Team
CK Příbram Fany Gastro[131] ČeskoČesko Česko PFG Continental Team
High5 Dream team[132] AustrálieAustrálie Austrálie - Club Team
WILIER-SELLE ITALIA[133] ItálieItálie Itálie WIL Professional Continental Team
2018 RIWAL CERAMICSPEED CYCLING TEAM[134] DánskoDánsko Dánsko RIW Continental Team
ALASAYL CYCLING TEAM[135] Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty ACT Women’s Team
Autoglas Wetteren Cycling Team[136] BelgieBelgie Belgie EAWC Elite 2
BICICLETAS STRONGMAN COLOMBIA COLDEPORTES[137] KolumbieKolumbie Kolumbie BSM Continental Team
TREVIGIANI PHONIX HEMUS 1896[138] BulharskoBulharsko Bulharsko UNI Continental Team
DOLTCINI - VAN EYCK SPORT[139] BelgieBelgie Belgie DVE Women’s Team
WILIER TRIESTINA-SELLE ITALIA[140] ItálieItálie Itálie WIL Professional Continental Team
DIRECT ENERGIE[141] FrancieFrancie Francie TDE Professional Continental Team
Andreas Dreitz[142] NěmeckoNěmecko Německo 70.3 (Ironman), Dlouhý triatlon
2019 MULTUM ACCOUNTANTS LADIES CT[143] BelgieBelgie Belgie EMAL Women’s Team
TOTAL DIRECT ENERGIE[144] FrancieFrancie Francie TDE Professional Continental Team
DOLTCINI - VAN EYCK SPORT[145] BelgieBelgie Belgie DVE Women’s Team
PROTOUCH[146] Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika PRO Continental Team
COLDEPORTES BICICLETAS STRONGMAN[147] KolumbieKolumbie Kolumbie BSM Continental Team
Omar Di Felice[148] ItálieItálie Itálie Ultramaraton (vytrvalostní cyklistika)


Sportovní výsledky závodníků[editovat | editovat zdroj]

1946–1950[editovat | editovat zdroj]

Rok Tým Závodník Závod Umístění Poznámka
1946 Wilier Triestina Itálie Giordano Cottur (ITA) Giro d'Italia vítěz 1. etapy z Milán do Turín, 185 km
Itálie Antonio Bevilacqua  (ITA) vítěz 2. etapy z Turín do Janov, 190 km
vítěz 4. etapy z Montecatini Terme do Prato, 30 km (časovka TTI)
1947 Itálie Giordano Cottur (ITA) vítěz 6. etapy z Florencie do Perugia, 161 km
1948 Itálie Giordano Cottur (ITA) vítěz 1. etapy z Milána do Turína, 190 km
Itálie Luciano Maggini (ITA) vítěz 3. etapy z Janova do Parma, 243 km
Itálie Fiorenzo Magni (ITA) vítěz 19. etapy z Brescia do Milána, 231 km
celkový vítěz
1949 Itálie Luciano Maggini (ITA) vítěz 15. etapy z Janova do San Remo, 136 km
Itálie Fiorenzo Magni (ITA) Kolem Flander[43] vítěz
1950 vítěz
Itálie Antonio Bevilacqua (ITA) Giro d'Italia vítěz 4. etapy z Livorno do Janova, 216 km
vítěz 12. etapy z Ferrara do Rimini, 144 km
Itálie Fiorenzo Magni (ITA) vítěz 16. etapy z L'Aquila do Campobasso, 203 km
Tour de France vítěz 8. etapy z Angers do Niort, 181 km
Itálie Antonio Bevilacqua (ITA) Trofeo Baracchi vítěz
Itálie Fiorenzo Magni (ITA) vítěz

1979– do současnosti[editovat | editovat zdroj]

Na doporučení Dino Zandegy (* 31. květen 1940) se bratři Gastaldellové rozhodli od roku 1979 podporovat cyklistický sport a dodávat svá kola některým závodním týmům.[149]

V tabulce jsou od roku 1979 do současnosti uvedeny jen tyto závody: hlavní klasiky (Milán – San Remo, Kolem Flander, Paříž – Roubaix, Lutych – Bastogne – Lutych, Giro di Lombardia), grand tour (Giro d´Italia, Tour de France, Vuelta a España), národní nebo světové šampionáty.

Rok Tým Závodník Závod Umístění Poznámka
1979[149] Mecap - Hoonved[80] [81] Itálie Mario Beccia (ITA) Giro d'Italia vítěz 1. etapy z Florencie do Perugio, 156 km
Itálie Dino Porrini (ITA) vítěz 13. etapy z Aosta do Meda, 229 km
1985[149] Supermercati Brianzoli[86] [81] Itálie Alfredo Chinetti (ITA) Mistrovství Itálie vítěz
1995[149] Brescialat[87] [81] Itálie Filippo Casagrande (ITA) Giro d'Italia vítěz 5. etapy z Porto Recanati do Tortoreto, 182 km
Itálie Mariano Piccoli (ITA) vítěz 15. etapy z Schnals do Lenzerheide (Švýcarsko), 185 km
1997[149] Mercatone Uno[93] [81] Itálie Marco Pantani (ITA) Tour de France vítěz 13. etapy z Saint-Étienne do Alpe d'Huez, 203,5 km
vítěz 15. etapy z Courchevel do Morzine, 208,5 km
Itálie Mario Traversoni (ITA) vítěz 19. etapy z Montbéliard do Dijon, 172.0 km
1998 Brescialat - Liquigas[89] [81] Itálie Mariano Piccoli (ITA) Giro d'Italia vítěz 1. etapy z Nice do Cuneo, 159 km
2000[150] Liquigas - Pata[91] [81] Ukrajina Serhiy Honchar (UKR) World Time Trial Champion in Plouay vítěz
Itálie Cristian Moreni (ITA) Giro d'Italia vítěz 2. etapy z Terracina do Maddaloni, 225 km
2001[150] Liquigas - Pata[92] [81] Itálie Ellis Rastelli (ITA) Giro d'Italia vítěz 1. etapy z Giulianova do Francavilla do Mare, 205 km
Itálie Denis Zanette (ITA) vítěz 10. etapy z Lido di Jesolo do Ljubljany (Slovinsko), 212 km
2005[150] Cofidis, le Crédit par Téléphone[98] [81] Francie David Moncoutié (FRA) Tour de France 2005 vítěz 12. etapy z Briançon do Digne-les-Bains, 187 km
Itálie Leonardo Bertagnolli (ITA) Vuelta a España vítěz 2. etapy z Granada do Córdoba, 189,3 km
2006[150] Team Lampre - Fondital[101] [81] Itálie Alessandro Ballan (ITA) Kolem Flander vítěz
Belgie Rik Verbrugghe (BEL) Giro d'Italia 2006 vítěz 7. etapy z Cesena do Saltara, 236 km
Francie Jimmy Casper (FRA) Tour de France 2006 vítěz 1. etapy z Štrasburk do Štrasburk
Itálie Damiano Cunego (ITA) bílý trikot
2007 Lampre - Fondital[102] Itálie Alessandro Ballan (ITA) Kolem Flander vítěz
Itálie Danilo Napolitano (ITA) Giro d'Italia 2007 vítěz 9. etapy z Reggio nell'Emilia do Lido di Camaiore, 182 km
Itálie Marzio Bruseghin (ITA) vítěz 13. etapy z Biella do Santuario di Oropa, 13 km (časovka TTI)
Itálie Daniele Bennati (ITA) Tour de France 2007 vítěz 17. etapy z Pau do Castelsarrasin, 188 km
vítěz 20. etapy z Cognac do Angoulême, 55 km (časovka TTI)
Itálie Damiano Cunego (ITA) Giro di Lombardia[151] vítěz
2008 Lampre[103] Itálie Danilo Napolitano (ITA) Giro d'Italia 2008 vítěz 10. etapy z Pesaro do Urbino, 39.4 km (časovka TTI)
Itálie Alessandro Ballan (ITA) Mistrovství světa ve Varese vítěz UCI Road World Championships
Itálie Damiano Cunego (ITA) 2. místo
Giro di Lombardia[151] vítěz
2010 Lampre - Farnese Vini[105] Itálie Alessandro Petacchi (ITA) Tour de France 2010 vítěz 1. etapy z Rotterdam do Brusel, 223,5 km
vítěz 4. etapy z Cambrai do Remeš, 153,5 km
zelený trikot
2011 Lampre - ISD[106] Itálie Alessandro Petacchi (ITA) Giro d'Italia 2011 vítěz 2. etapy z Alba (Itálie) do Parma, 242 km
Itálie Diego Ulissi (ITA) vítěz 17. etapy z Feltre do Sondrio, 246 km
Itálie Michele Scarponi (ITA) 1. místo
2012 Lampre - ISD[107] Giro d'Italia 2012 vítězný tým
2015 Torq Performance Track Cycling Team Spojené království Melanie Sneddon (GBR) Masters Track Championships[152] zlatá medaile stíhací závod žen
2016 UnitedHealthcare Pro Cycling Team[127] USA Lauren Tamayo (USA) USA Cycling Criterium National Championships[153] vítěz
WILIER - SOUTHEAST[126] Itálie Filippo Pozzato (ITA) Milán - San Remo 8. místo
2017 WILIER-SELLE ITALIA[133] Itálie Filippo Pozzato (ITA) Kolem Flander 8. místo
2018 WILIER-SELLE ITALIA[133] Polsko Jakub Mareczko (POL) Giro d'Italia 2018[154] 2. místo v etapě: Haifa IzraelTel Aviv Izrael

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. 1. generace, obnovitelé značky: Lino a Antonio Gastaldello 3. generace, pokračovatelé: Michele, Andrea a Enrico Gastaldello
  2. a b Odchylka 5% je ovlivněna zvolenou barevnou kombinací rámu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Wilier Blog: Wilier Story [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f 1.1 The beginnings: It was the era of “bicycles”. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  3. The Bridge of the Alpini in Bassano del Grappa. venetoinside.com [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Tenta di lanciarsi dal Ponte Nuovo di Bassano: salvata dai carabinieri. VicenzaToday [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (italsky) 
  5. AWAY, Breaking. condorino [online]. 2013-04-10 [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Atala Classic Bicycles - Steel Vintage Bikes. www.steel-vintage.com [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  7. Bianchi - Historie
  8. Trieste - Stemma di Trieste / Coat of arms (crest) of Trieste. www.heraldry-wiki.com [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. INC, Depositphotos. Terst Itálie Srpna 2010 San Giusto Hradní Zbrojnice. Depositphotos [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (česky) 
  10. a b c d e f g h Viva Italia: Inside Wilier. Cyclist [online]. 2016-05-25 [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ARCHIVES, Cycling. Wilier Triestina 1946. www.cyclingarchives.com [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Road Bike Action Magazine: Road Tripping Through Italy Part 3: Wilier And Carrera [online]. Road Bike Action, 2009-05-27 [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Wilier Triestina 1946. www.memoire-du-cyclisme.eu [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  14. RETRO: Kameny, střelba, miny. Zmasakrují nás, báli se cyklisté u Terstu. iDNES.cz [online]. 2018-05-03 [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  15. Zastávka Terst. Jak cyklistika spojila poválečnou Itálii. ČT sport - Česká televize [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (česky) 
  16. 1.2 The beginnings A “romantic” team. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  17. 5. červen 1946, Il Gazzettino
  18. Corriere dello Sport, 1946, 27, Fascicolo 160. dlib.coninet.it [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  19. a b c d 1946 Giro d'Italia by BikeRaceInfo. bikeraceinfo.com [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  20. Brooks England Oldest Saddles Brand - History & Heritage. www.brooksengland.com [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  21. Regina Catene Calibrate Spa [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. fabbrica accessori e mobili metallici faacme bassano del grappa " | In vendita su Delcampe". Delcampe - Il Marketplace dei collezionisti [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (italsky) 
  23. 2.3 Moments of Glory: Rays of sunshine. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  24. Ciao Alfredo, it was a pleasure. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. 2.19 Moments of Glory: Destination Argentina. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  26. Italian Motorcycles. Classic Motorcycles by Sheldon's Emu [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. 2.20 Moments of Glory: The initial signs of crisis. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  28. 2.21 Moments of Glory: The end of an age. www.wilier.com [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  29. Lino Gastaldello dies after being struck by car in Treviso. www.cyclingnews.com [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  30. 3.1 The Gastaldello era The rebirth of the Halberd. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  31. 3.2 The Gastaldello era: Back to competing. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  32. 3.2 The Gastaldello era: Back to competing. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  33. Časopis 53x11, 2018, str. 122. Odkaz
  34. 3.3 The Gastaldello era: Back to competing (part two). www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  35. 3.3 The Gastaldello era: Back to competing (part two). www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  36. www.cyclingnews.com - the world centre of cycling. autobus.cyclingnews.com [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  37. 4.1 Wilier Triestina today: Wilier, Milan-San Remo and Giro d’Italia partner. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  38. 4.2 Wilier Triestina today: Yes, it is Shimano. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  39. ROSADO, Sonja. Giro a další cyklistické závody na jednom místě [online]. 2017-01-13 [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (česky) 
  40. 4.4 Wilier Triestina today: Astarloa at Wilier in remembrance of Pantani. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  41. Carbon Bike Test - Wilier Le Roi [online]. Road Cycling UK [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. 4.5 Wilier Triestina today: A day to remember. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  43. SEZNAM.CZ. McEwen porazil ve spurtu na Giru Petacchiho. www.sport.cz [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (česky) 
  44. Pierantozzi, una campionessa ricorda il campione Pantani. Tuttobiciweb [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (italsky) 
  45. 4.6 Wilier Triestina today: Pantani’s last Wilier. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  46. 4.7 Wilier Triestina today: And since 2005 a Granfondo too. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  47. 4.8 Wilier Triestina today: An enterprise worth talking about. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  48. Wilier Triestina Cento – A Pro Tour Ride, Rich in Unique Features & Performance [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  49. TODAY, Cycling. Wilier Triestina launches limited edition Ramato Cento10AIR [online]. 2017-05-12 [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. Wilier Cento 1 review. BikeRadar [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Wilier 2010: Two new high-end road bikes. BikeRadar [online]. [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. 4.9 Wilier Triestina today: Our history becomes the future of cycling. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  53. BENEDICT, Tyler. 2012 Wilier Zero 7 Road Bike Debuts with BB386EVO, Sub-800g Frame. Bikerumor [online]. 2011-05-10 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Zero.7. www.wilier.cz [online]. wilier.cz, 2012-10-31 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  55. Updated: Wilier launch 2013 range. road.cc [online]. 2012-07-12 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Updated: Wilier launch 2013 range. road.cc [online]. 2012-07-12 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Cento1SR. www.wilier.cz [online]. wilier.cz, 2013-04-25 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  58. Wilier Triestina wake up to Lampre split. www.cyclingnews.com [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  59. Ukončení spolupráce mezi týmem Lampre a společností WILIER. www.wilier.cz [online]. wilier.cz, 2012-12-01 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  60. Wilier Cento 1 Air - Eurobike 2013. BikeRadar [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. Italy’s Wilier Triestina Launches Aero Road Bike [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  62. Wilier Triestina | Bikes since 1906. Wilier Triestina S.p.a [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. RBA Test: Wilier Cento 1 Air [online]. Road Bike Action, 2014-08-23 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. Up with the curtain on the new MTB project made in Wilier: Wilier Force Squadra Corse. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. The New Cento1SR with Standard Aerodynamic Seatpost. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. The Wilier Triestina GTS Disc: All day endurance, downhill confidence. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. 110 years, 200 pieces, 10 days. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. WILIER TRIESTINA TAKES THE DISTANCE FROM SUSPECTED OF TECHNOLOGICAL FRAUD AGAINST FEMKE VAN DEN DRIESSCHE. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. WILIER GTR SL NAMED 2016 CYCLING PLUS BIKE OF THE YEAR. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Cento10NDR WINS THE PRESTIGIOUS EUROBIKE AWARD 2017. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. WILIER TRIESTINA IS THE FIRST TITLE PARTNER ALSO FOR THE 2018 CYCLING SEASON. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. AGREEMENT RENEWED WITH TEAM DIRECT ENERGIE. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. TOUR DE FRANCE COMPLETED. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ROADCYCLING.CZ. Tým Total Direct Energie představil nový dres. RoadCycling.cz [online]. [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. 
  75. Zero SLR | Wilier Triestina Racing Road Bikes. Wilier Triestina S.p.a [online]. 2019-06-19 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. Wilier Triestina Cento10 Hybrid | Endurance e-road bikes. Wilier Triestina S.p.a [online]. 2019-09-03 [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. MAGAZIN, BIKE. So sehen Sieger aus – Eurobike Awards 2019. BIKE-MAGAZIN.de [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (německy) 
  78. REDAKCE. ASTANA PRO TEAM. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [online]. Wilier Triestina S.p.a, 2019-12-02 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. Wilier Triestina - Brand Information - By: CyclingFever.com - The International Cycling Social Network. shop.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  80. a b ARCHIVES, Cycling. Mecap - Hoonved 1979. www.cyclingarchives.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Wilier Triestina | The Story: The Wilier Triestina Teams. www.wilier.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  82. Selle San Marco 1981. www.procyclingstats.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  83. Selle San Marco 1982. www.procyclingstats.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  84. ARCHIVES, Cycling. Mareno - Wilier Triestina 1983. www.cyclingarchives.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. WORLD'S SMALLEST CYCLING MUSEUM: 1984 - Supermercati Brianzoli
  86. a b SUPERMERCATI BRIANZOLI - 1985 - Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  87. a b - - Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  88. Mercatone Uno 1997. www.procyclingstats.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  89. a b BRESCIALAT - LIQUIGAS - 1998 - BRE Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  90. LIQUIGAS - 1999 - LIQ Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  91. a b Liquigas - Pata 2000. www.procyclingstats.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  92. a b Liquigas - Pata 2001. www.procyclingstats.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  93. a b MERCATONE UNO - 2002 - MER Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  94. LAMPRE - 2003 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  95. GEROLSTEINER - 2003 - GST Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  96. LAMPRE - 2004 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  97. GEROLSTEINER - 2004 - GST Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  98. a b COFIDIS, LE CREDIT PAR TELEPHONE - 2005 - COF Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  99. PERUTNINA PTUJ - 2005 - PER Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  100. COFIDIS, LE CREDIT PAR TELEPHONE - 2006 - COF Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  101. a b LAMPRE-FONDITAL - 2006 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  102. a b LAMPRE-FONDITAL - 2007 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  103. a b LAMPRE - 2008 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  104. LAMPRE-N.G.C. - 2009 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  105. a b LAMPRE - FARNESE VINI - 2010 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  106. a b LAMPRE - ISD - 2011 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  107. a b LAMPRE - ISD - 2012 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  108. LAMPRE - MERIDA - 2013 - LAM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  109. COLOMBIA - 2013 - COL Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  110. CONCORDIA FORSIKRING - RIWAL - 2013 - VPC Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  111. Vanderkitten - 2013 - EVDK Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  112. RIWAL CYCLING TEAM - 2014 - VPC Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  113. COLOMBIA - 2014 - COL Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  114. UNITEDHEALTHCARE PRO CYCLING TEAM - 2014 - UHC Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  115. Vanderkitten - 2014 - EVDK Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  116. UNITEDHEALTHCARE PRO CYCLING TEAM - 2015 - UHC Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  117. COLOMBIA - 2015 - COL Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  118. UNIEURO WILIER - 2015 - UNI Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  119. RIWAL PLATFORM CYCLING TEAM - 2015 - RIW Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  120. CK PRIBRAM FANY GASTRO - 2015 - PFG Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  121. Wilier - Force - 7C. Wilier Triestina S.p.a [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. RIWAL PLATFORM CYCLING TEAM - 2016 - RIW Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  123. CK PRIBRAM FANY GASTRO - 2016 - PFG Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  124. UNIEURO WILIER - 2016 - UNI Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  125. STRONGMAN CAMPAGNOLO WILIER - 2016 - SCQ Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  126. a b WILIER - SOUTHEAST - 2016 - STH Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  127. a b UNITEDHEALTHCARE PRO CYCLING TEAM - 2016 - UHC Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  128. RIWAL PLATFORM CYCLING TEAM - 2017 - RIW Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  129. BICICLETAS STRONGMAN COLOMBIA COLDEPORTES - 2017 - BSM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  130. UNIEURO TREVIGIANI - HEMUS 1896 - 2017 - UNI Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  131. CK PRIBRAM FANY GASTRO - 2017 - PFG Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  132. High5 Dream team - 2017 - Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  133. a b c WILIER-SELLE ITALIA - 2017 - WIL Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  134. RIWAL CERAMICSPEED CYCLING TEAM - 2018 - RIW Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  135. ALASAYL CYCLING TEAM - 2018 - ACT Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  136. Autoglas Wetteren Cycling Team - 2018 - EAWC Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  137. BICICLETAS STRONGMAN COLOMBIA COLDEPORTES - 2018 - BSM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  138. TREVIGIANI PHONIX HEMUS 1896 - 2018 - UNI Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  139. DOLTCINI - VAN EYCK SPORT - 2018 - DVE Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  140. WILIER TRIESTINA-SELLE ITALIA - 2018 - WIL Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  141. DIRECT ENERGIE - 2018 - TDE Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  142. Wilier Triestina | Bikes since 1906. Andreas Dreitz [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  143. MULTUM ACCOUNTANTS LADIES CT - 2019 - EMAL Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  144. TOTAL DIRECT ENERGIE - 2019 - TDE Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  145. DOLTCINI - VAN EYCK SPORT - 2019 - DVE Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  146. PROTOUCH - 2019 - PRO Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  147. COLDEPORTES BICICLETAS STRONGMAN - 2019 - BSM Team Information - By: CyclingFever.com. www.cyclingfever.com [online]. [cit. 2019-05-15]. Dostupné online. 
  148. Omar Di Felice: Meet the Cold-Hunting Ultracyclist from Italy. We Love Cycling magazine [online]. 2019-02-27 [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  149. a b c d e 3.2 The Gastaldello era: Back to competing. www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  150. a b c d 3.3 The Gastaldello era: Back to competing (part two). www.wilier.com [online]. Wilier Triestina | The Story [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  151. a b ROADCYCLING.CZ. Damiano Cunego zvítězil v Giro di Lombardia. RoadCycling.cz [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. 
  152. Gold for Mel at UK National Championships. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  153. Lauren Tamayo Wins USA Cycling Criterium National Championships for UnitedHealthcare Pro Cycling Team, Announces Retirement. Wilier Triestina S.p.a [online]. Wilier Triestina | Bikes since 1906 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  154. Viviani slaví v Tel Avivu, Dumoulin ztratil růžový dres. Lídrem je Dennis. iDNES.cz [online]. 2018-05-05 [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]