Přeskočit na obsah

Wilhelm Salomon-Calvi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wilhelm Salomon-Calvi
Narození15. února 1868
Berlín
Úmrtí15. července 1941 (ve věku 73 let)
Ankara
Místo pohřbeníMěstský hřbitov Cebeci v Ankaře.
Povolánípaleontolog, vysokoškolský učitel, geolog a botanik
ZaměstnavateléUniverzita Heidelberg
Univerzita v Pavii
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Salomon-Calvi (15. února 1868 Berlín15. července 1941 Ankara) byl německý geolog, prováděl výzkum geofyzikálních vlastností rýnského prolomu, vysokoškolský profesor stratigrafie a paleontologie a objevitel Heidelberského termálního pramene s nejbohatším obsahem solí a radia na světě.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Wilhelm Salomon byl synem továrníka Adolfa Salomona a Huldy, rozené Potocky-Nelken. Po smrti své matky (zemřelé 1892) konvertoval z judaismu na katolickou víru, podle náboženského vyznání své ženy Rosaliny, rozené Calvi (1869–1914). Po svatbě také převzal její dívčí jméno a jmenoval se pak Wilhelm Salomon-Calvi. Jeho manželka Rosalina zemřela v mladém věku a je pochována v rodinném hrobě na hřbitově Bergfriedhof v Heidelbergu. On sám však zemřel v Turecku a byl pochován na hřbitově v Ankaře.

Salomon-Calvi, studoval na univerzitách v Curychu, Lipsku a Berlíně. V roce 1890 promoval na Univerzitě v Lipsku pod vedením Ferdinanda Zirkela s dizertační prací Geologická a petrografická studia na Monte Aviolo v italské části skupiny Adamello a získal titul PhD.

V roce 1893 se stal soukromým docentem a asistentem na univerzitě v Pavii a v roce 1897 na univerzitě v Heidelbergu a jako asistent u Harryho Rosenbushe s prací Stáří, forma uložení a vznik periadriatického žulového masivu.

V roce 1901 byl v Heidelbergu jmenován mimořádným profesorem stratigrafie a paleontologie. V roce 1908 pak převzal vedení nově zřízeného Geologicko-paleontologického ústavu univerzity, který od roku 1913 řídil jako řádný profesor.

Výzkum geofyzikálních zvláštností rýnského prolomu

[editovat | editovat zdroj]

Zkoumal zejména tektoniku rýnského prolomu. Podle peřejí na řece Neckar (zvaných Hackteufel) ležících ve výši Karlstors mezi Alter Brücke (starým mostem) a jezem, a podle různých a někdy i velmi vysokých rozdílů teplot pramenů heidelberských fontán usoudil, že někde v blízkosti musí být významný termální pramen. Pod jeho vedením se pak po několika neúspěšných pokusech na obou stranách řeky Neckar podařilo navrtat v městské části Bergheim v hloubce 998 metrů dostatečně silný termální pramen 27 stupňů teplý s obsahem solí a radia (dne 14. srpna 1918).

Sen o lázních Bad Heidelberg

[editovat | editovat zdroj]

Široká veřejnost v Heidelbergu snila o vzniku lázeňského města Bad Heidelberg. Architekt Franz Sales navrhl lázeňský dům, který byl postaven ve Vangerowstraße. Sídlily v něm však pouze úřady a v letech 2000–2002 byl přestavěn na kancelářský objekt.[2] Vedle zřízené koupaliště se dodnes i po zasypání pramenu jmenuje Thermalbad.[3]

V roce 1957 léčivý pramen zmizel, protože do něj pronikla cizí voda a město Heidelberg se o jeho nové navrtání již nepokusilo.[4]

Odebrání učitelských oprávnění

[editovat | editovat zdroj]

V průběhu „očisty“ vysokých škol a univerzit od „židovského ducha“ byl Wilhelm Salomon-Calvi správou univerzity v Heidelbergu donucen, aby se svého postavení na katedře stratigrafie a paleontologie vzdal. V roce 1933, po třiceti sedmi letech výuky a výzkumu jako univerzitní profesor na univerzitě v Heidelbergu, Salomon-Calvi své funkce složil. Jeho nástupcem byl národními socialisty jmenován Julius Ludwig Wilser (1888–1949).

Město Heidelberg univerzitnímu profesorovi, badateli a objeviteli radiového termálního pramenu odebralo v roce 1933 čestné občanství. Salomon-Calvi tím ztratil všechna související práva a výsady.

V roce 1934,se již v pokročilém věku 67 let, rozhodl emigrovat do Ankary v Turecku. V exilu vytvořil pro mladé, pod Kemalem Atatürkem nově založené, hlavní město Ankara, moderní centrální zásobování vodou a také založil Geologický institut.[5]

Místo posledního odpočinku a uctění památky

[editovat | editovat zdroj]
Náhrobek Wilhelma Solomona-Calviho na hřbitově Bergfriedhof v Heidelbergu s nápisem, že jeho tělo spočívá na městském hřbitově Cebeci v Ankaře

Wilhelm Salomon-Calvi, zemřel ve věku 73 let v Ankaře. Turecká vláda ocenila jeho velké zásluhy a práci pro stát, město a obyvatelstvo a vypravila mu státní pohřeb. Jeho tělo spočívá na městském hřbitově Cebeci v Ankaře.

Na hřbitově Bergdriedhof v Heidelbergu se v oddělení Y nachází hrobka Salomon-Calvi. Jako náhrobek pro svou ženu Rosalinu Salomon, rozenou Calvi, která roku 1918 zemřela ve věku čtyřiceti pěti let,vybral tehdy Wilhelm Salomon-Calvi velký menhir, vyrobený z šedé žuly. Prostým písmem jsou do něj vytesána životní data manželky a dalších členů rodiny zde pohřbených. Jako vzpomínku na Wilhelma Salomona-Calvi, nechala rodina na náhrobek vytesat jeho životní data s poznámkou, že byl pochován daleko od své vlasti, v Ankaře.

Na bývalém Geologickém ústavu, Hauptstraße číslo 52, (Haus zum Riesen) v Heidelbergu, je umístěna pamětní deska jako vzpomínka na Salomona-Calviho,

  • 1912: udělen titul Geheimer Hofrat (tajný rada)
  • 1916: člen Akademie věd v Heidelbergu.[6]
  • 1919: zvolen členem korespondentem bavorské Akademie věd.[7]
  • 7. dubna 1926: čestný člen hornorýnské Geologické asociace.[8]
  • 1. května 1926: čestný občan města Heidelberg pro rozvoj lázní Radium-Sole-Therme v Heidelbergu, městské části Bergheim.
  • 1932: podle Salomona-Calviho byla pojmenována mušle z období triasu, Prospondylus salomoni . Prostřednictvím Antona Grubera.[9]

Písemnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Geologische und palaeontologische Studien über die Marmolata. Palaeontographica, 42: 1. bis 3. Lfg, S. 1 – 210, Taf. I – VIII, Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart 1895
  • Ueber Pseudomonotis und Pleuronectites. Zeitschrift der Deutschen geologischen Gesellschaft, 52, 348 – 359, Tafel XIV, Berlin, 1900.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm Salomon - Calvi na německé Wikipedii.

  1. Salomon, Wilhelm: Die Erbohrung der Heidelberger Radium-Sol-Therme und ihre geologischen Verhältnisse. In: Abhandlungen der Heidelberger Akademie der Wissenschaften. Mathematisch Naturwissenschaftliche Klasse. Berlin 1927, S. 13
  2. Ehem. Radium-Solbad » Objektansicht » Datenbank Bauforschung/ Restaurierung. www.bauforschung-bw.de [online]. [cit. 2018-09-19]. Dostupné online. (německy) 
  3. Stadtwerke Heidelberg, Dauerausstellung zur Geschichte des Thermalbads, Erste Tafel; abgerufen am 2. September 2018.
  4. Julia Scialpi: Das Heidelberger Thermalbad. In: Jahrbuch zur Geschichte der Stadt Heidelberg 2014, S. 143–146. Hrsg.Heidelberger Geschichtsverein.
  5. Heidelberger Geschichtsverein. www.s197410804.online.de [online]. [cit. 2018-09-20]. Dostupné online. 
  6. DAFFERNER, Andreas. Member of HAdW. www.haw.uni-heidelberg.de [online]. [cit. 2018-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-01. 
  7. Mitgliedseintrag von Prof. Dr. Wilhelm Salomon-Calvi (mit Bild) bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, abgerufen am 9. Februar 2016.
  8. E.V., Oberrheinischer Geologischer Verein. Oberrheinischer Geologischer Verein e.V.. www.ogv-online.de [online]. 2012-09-10 [cit. 2018-09-19]. Dostupné online. (německy) 
  9. Anton Gruber: Eine Fauna mit erhaltenen Schalen aus dem oberen Muschelkalk (Trochitenkalk) von Wiesloch bei Heidelberg. Verhandlungen des naturhistorisch-medizinischen Vereins zu Heidelberg, Neue Folge 17, 1932, S. 243–325

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Porträts vertriebener Ordinarii der Ruperto Carola 1933–1945 Vertriebene Hochschullehrer (Portréty vysídlených profesorů z Ruprecht-Karls-University, 1933-1945. Vysídlení vysokoškolští profesoři.)
  • Dorothee Mussgnug: Die vertriebenen Heidelberger Dozenten. Zur Geschichte der Ruprecht-Karls-Universität nach 1933. Heidelberg 1988, S. 73–75, 143 f. (Dorothea Mussgnug: Vysídlení Heidelberští docenti. K historii Ruprecht-Karls-University, po roce 1933. Heidelberg 1988, str. 73-75, 143 f.)
  • H. Bagusche: Erinnerung an Professor Salomon-Calvi. In: Heidelberger Fremdenblatt 3 (1958), S. 8. (H. Bagusche: Vzpomínka na Profesora Salomona-Calvi. V časopisu Heidelberger Fremdenblatt List 3 (1958), P. 8.)
  • Joseph Walk (Hrsg.), Kurzbiographien zur Geschichte der Juden 1918–1945. hrsg. vom Leo Baeck Institute, Jerusalem. München: Saur, 1988 ISBN 3-598-10477-4. (Joseph Walk (Hrsg.), Krátké životopisy k dějinám Židů, 1918-1945. vydal Institut Leo Baeck, Jeruzalém. Mnichov: Saur, 1988 ISBN 3-598-10477-4.)
  • Salomon Wininger: Große jüdische National-Biographie. (Nachdruck der Ausgabe Czernowitz 1925). Kraus Reprint, Nendeln 1979, ISBN 3-262-01204-1 (Salomon Wininger: Velká židovská národní biografie. (Dotisk Černovického vydání Czernowitzi, 1925)., vydal Kraus Nendeln, 1979, ISBN 3-262-01204-1)
  • Heidelberger Köpfe. Die Professorenporträts von Dénes v. Szebeny. Ausstellung im Universitätsmuseum Heidelberg, 28. Oktober 2004 – 23. Januar 2005. Texte von Carsten Juwig und Reinhard Düchting. Heidelberg 2004. S. 62. (Heidelberské hlavy. Portréty profesorů von Dénes von Szebeny. Výstava v Univerzitním muzeu, Heidelberg, 28. říjen 2004 – 23. leden 2005. Texty Carsten Juwig a Reinhard Düchting. Heidelberg 2004. s. 62.)
  • Dagmar Drüll: Heidelberger Gelehrtenlexikon 1803-1932. (Hrsg.): Rektorat der Ruprecht-Karls-Universität-Heidelberg. Springer Berlin Heidelberg Tokio. 2012. 324 S. ISBN 978-3642707612 (Dagmar Drüll: Lexikon Heidelberských učenců 1803-1932. (EDS.): Rektorát Ruprecht-Karls-University Heidelberg. Springer, Berlin Heidelberg Tokio. 2012. 324 s. ISBN 978-3642707612)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]