Wikipedista:Zajíc/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dopady krize[editovat | editovat zdroj]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Demonstrace proti imigraci a islámu na náměstí Míru dne 28. října 2015
Antiimigrační demonstrace na Hradčanském náměstí
Demonstrace Úsvitu-NK a BPI proti islámské imigraci, 6. 2. 2016 v Praze
Protiimigrační demonstrace v Praze dne 12. září 2015
Protest na podporu uprchlíků na pražském Václavském náměstí dne 12. září 2015
Zařízení pro zajištění cizinců nelegálně pobývajících na území ČR Bělá-Jezová

Na české politické scéně se Evropská migrační krize projevila zejména tím, že část politického spektra začala důrazněji upozorňovat na tuto problematiku. Téma migrační krize se v České republice stalo od roku 2015 jedním z hlavních politických témat. Byl zaznamenán výrazný nárůst popularity organizací zabývajících se imigračními tématy, a to zejména těch s protiimigračními názory, z nichž nejviditelnější byla činnost iniciativy Islám v České republice nechceme (IvČRN), vedené entomologem Martinem Konvičkou.[1] Také řada politických stran přijala problematiku migrační krize za stěžejní téma svého programu, např. hnutí Úsvit s Blokem proti islámu, Svoboda a přímá demokracie vedená Tomiem Okamurou nebo krajně pravicová strana Národní demokracie Adama B. Bartoše. O něco mírněji proti přijímání imigrantů vystupují ODS a Svobodní. K opačným názorům se v Česku hlásí především Strana zelených. Vláda Bohuslava Sobotky patří ve srovnání napříč celou Evropskou unií spíše k protiimigračním subjektům, v České republice je naopak někdy kritizována za přílišnou otevřenost vůči žadatelům o azyl.

Podle průzkumů veřejného mínění patří Česká republika dlouhodobě mezi státy s nejodmítavějším vztahem k přijímání imigrantů. Z výzkumů prováděných v roce 2016 vyplývá, že přes 80 % Čechů odmítá přijímání imigrantů z Blízkého východu a severní Afriky, opačný názor zastává necelých 15 % lidí. Proti jakémukoliv přijímání žadatelů o azyl z válečných oblastí je 65 % procent obyvatel Česka, necelých 30 % lidí je pro dočasné přijetí běženců po dobu probíhajícího válečného konfliktu a jen 3 % souhlasí s jejich trvalým usídlením v Česku. Počet stoupenců přijímání migrantů od léta 2015 postupně klesá, naopak u odpůrců imigrace se projevuje dlouhodobě vzrůstající trend.[2][3] Kolem 70 % lidí také souhlasí s případným obnovením hraničních kontrol na hranicích České republiky.[4]

Od června 2015 se v Česku, a zejména pak v Praze, pravidelně konají demonstrace proti imigraci. První velká demonstrace proti imigraci, svolaná iniciativou Islám v ČR nechceme, se konala dne 30. června na pražském Palackého náměstí.[5] Další demonstrace uspořádala v červenci a srpnu hnutí jako krajně pravicová Národní demokracie či Svoboda a přímá demokracie na Můstku u Václavského náměstí,[6] na náměstí Míru a na Vyšehradě, kde se radikální odpůrci imigrace dožadovali vystoupení z Evropské unie a NATO a nařkli českou vládu z vlastizrady. Vzestupu protiimigračních nálad se opakovaně neúspěšně pokoušela využít také DSSS.[7] Dne 12. září se uskutečnily v Praze na Václavském náměstí dvě demonstrace; jedna na podporu uprchlíků, kde se shromáždily zástupci některých iniciativ a politických stran (Strana zelených, Pirátská strana) a další proti imigrantům, kde vystoupili např. Tomio Okamura a Martin Konvička.[8] Dne 28. října se v Praze, Brně, Ostravě, Liberci a dalších městech napříč Českou republikou uskutečnily demonstrace proti imigraci a islámu, kterých se zúčastnilo celkem přes 3 000 lidí.[9] Dne 17. listopadu uspořádal na pražském Albertově protiimigrační demonstraci Blok proti islámu přetransformovaný z iniciativy Islám v ČR nechceme, který bývá někdy řazen mezi krajně pravicové strany. Protestní akce se zúčastnilo přes 2 000 lidí a u příležitosti výročí Sametové revoluce na ní vystoupil i prezident Miloš Zeman, což bylo v médiích opakovaně kritizováno. Doposud největší demonstraci proti imigraci s účastí kolem 7 000 lidí uspořádal Blok proti islámu dne 6. února 2016 na pražském Hradčanském náměstí. Téhož dne uspořádala demonstrace také protiimigrační hnutí Svoboda a přímá demokracie, Národní demokracie, proimigrační iniciativa NE rasismu a další hnutí; celková účast na demonstracích pořádaných 6. února pak dosáhla podle Ministerstva vnitra téměř 15 000 osob. Platformou pro odpůrce imigrace se staly ve značné míře také diskuzní stránky a sociální sítě, kde se v létě 2015 šířilo i několik zavádějících zpráv, kterými se zabývala také česká policie.[10]

Kritici imigrace začali pro zastánce imigrace v českém kontextu používat termín sluníčkář, který se v tomto významu objevil zcela poprvé.[11] Jedná se o výraz posměšný až pejorativní a označuje člověka, který je nakloněný multikulturalismu, vstřícný k přijímání muslimských žadatelů o azyl, pozitivní až naivní a spíše levicově zaměřený; v této krizi je otevřený vůči přijímání migrantů.

Na úrovni regionální spolupráce se problematikou imigrace zabývá Visegrádská skupina, složená z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Ta patří mezi nejvýraznější kritiky přístupu Evropské unie k imigrační krizi, mj. odmítá princip distribuce žadatelů o azyl po celé unii, požaduje ochranu vnější schengenské hranice a fungující návratový systém ekonomických migrantů. Česká vláda dne 17. června rozhodla o zavedení namátkových kontrol na českých hranicích s Rakouskem a poté, co dne 13. září oznámila německá vláda kvůli přívalu migrantů obnovení hraničních kontrol na německo-rakouské hranici, zpřísnila Česká republika kontroly na hranici s Rakouskem. Na podzim 2015 proběhlo společné cvičení české policie a armády, které mělo otestovat jejich připravenost na případné obnovení hraničních kontrol.[12] Vedou se debaty o možnosti nasazení armády v případě převedení některé hlavní migrační trasy do Česka.

Česká republika je pro migranty v drtivé většině případů jen tranzitní zemí a nárůst žádostí o azyl zde není na rozdíl od některých západoevropských států příliš výrazný; za celý rok 2015 zde o mezinárodní ochranu požádalo 1 525 osob, což je o téměř 50 % více než v roce 2014.[13] Od zavedení mimořádných opatření v polovině června 2015 do konce roku 2015 bylo v ČR zadrženo téměř 3 300 nelegálních migrantů.[14] Za rok 2015 byl azyl udělen 71 osobám, doplňkovou ochranu (tzn. azyl pouze na určitou dobu) získalo 399 uprchlíků.[15] Přes Českou republiku v první polovině roku 2016 neprochází žádná hlavní migrační trasa, po které se imigranti nelegálně dostávají do zemí západní Evropy. Před počátkem Evropské migrační krize na jaře 2015 fungovalo v Česku jediné detenční zařízení pro zajištění cizinců, které se nacházelo v Bělé-Jezové. V průběhu léta 2015 ale musely být kvůli výrazně vzrůstajícím počtům nelegálních migrantů otevřeny další 3 zařízení pro zajištění cizinců, a to ve Vyšních Lhotách, Zastávce u Brna a v Drahonicích na Lounsku, která zvýšila kapacitu detenčních zařízení až na 1 580 osob.

Chorvatsko[editovat | editovat zdroj]

V Chorvatsku se začala evropská migrační krize významně projevovat 15. září, kdy došlo k úplnému uzavření srbsko-maďarské hranice pro migranty. Ti ji začali obcházet právě přes Chorvatsko, odkud dále pokračují do Maďarska nebo Slovinska. Jen za první den od uzavření maďarsko-srbských hranic se dostalo do Chorvatska 8 900 imigrantů, tisíce dalších přichází každý den. Zatímco zpočátku byl postoj chorvatské vlády k běžencům vstřícný, po několika dnech se změnil, zejména kvůli velkému náporu, se kterým Chorvatsko nepočítalo.

Chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová-Kitarovičová vyzvala 16. září ke zvýšené připravenosti chorvatskou armádu. Od 17. září probíhají organizované převozy migrantů autobusy a vlaky z Chorvatska do Maďarska, které ale vyvolaly velkou nevoli právě v Maďarsku. Maďarští představitelé několikrát uvedli, že pokud bude s tímto přístupem Chorvatsko pokračovat, budou blokovat jeho vstup do Schengenu.[16] Dne 2. října chorvatští představitelé oznámili, že do Chorvatska přišlo v průběhu evropské migrační krize již 100 000 migrantů; dne 16. října to bylo již 186 000 lidí.

Migrační krize vyvolala na chorvatské politické scéně neklid, který ještě umocnila skutečnost, že k ní došlo před plánovanými volbami do Saboru. I přes mimořádné okolnosti však byly volby nakonec vyhlášeny a všechny hlasy o jejich možném odkladu zůstaly nevyslyšeny. Téma krize však využily všechny politické strany; vládnoucí sociální demokraté a jejich premiér Zoran Milanović, který byl terčem kritky již během diplomatické přestřelky se Srbskem, byl náhle osamocen ve své snaze vystupovat ke krizi mírně. Naopak opoziční Chorvatské demokratické společenství a prezidentka Kitarovićová zaujaly ráznější postoj, podobný tomu, jaký měl například český prezdient Miloš Zeman, nebo slovenský premiér Robert Fico. Milanović na kritiku reagoval slovy, že proti němu zaútočila "svatá trojice" HDZ-Budapešť-Bělehrad.[17]

Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Maďarský pohraniční plot.
Plot na maďarsko-srbské hranici

Silné nálady proti imigrantům byly zaznamenány v Maďarsku. Konzervativní vláda se rozhodla problematiku řešit výstavbou pohraničního plotu, jehož vznik většina obyvatel schvaluje. Plot se však ukázal být jen malou překážkou; migranti jej buď přelezli, přestříhali, nebo obešli po železničních tratích. 15. září proto začala platit přísnější pravidla za nelegální překročení maďarské státní hranice a k plotu byla povolána policie i armáda, což znemožnilo migrantům proniknout ze Srbska do Maďarska. Maďarský pohraniční plot je stavěn také na části hranice s Chorvatskem a Rumunskem.

V Maďarsku se téma uprchlické krize stalo klíčovým pro radikální politickou stranu Jobbik. Na přelomu srpna a září 2015 přišlo do Budapešti několik tisíc imigrantů, kteří obsadili východní nádraží a rozsáhlý přilehlý podchod u blízké stanice metra. Maďarská vláda se pokusila vyčlenit prostředky na zřízení nouzového tábora v blízkosti nádraží, prostor však obsadili aktivisté právě ze strany Jobbik. Nakonec byl tento tábor zřízen ve městě Bicske. Dne 5. září 2015 oznámilo benediktinské arciopatství v Pannonhalmě, že se zapojí do pomoci uprchlíkům.[18]

Na začátku září 2015 zřídila maďarská vláda záchytný tábor v jihomaďarském městě Röszke v těsné blízkosti hranic se Srbskem, ve kterém však docházelo velmi často ke vzpourám a ze kterého imigranti neustále unikali.

Policejní automobil a skupina imigrantů nedaleko maďarsko-srbské hranice

Maďarský premiér Viktor Orbán v řadě mediálních vystoupení na začátku září 2015 ostře odmítl přijmout současnou migrační vlnu, žádá její regulaci, nesouhlasí s přístupem západní Evropy, který je mnohem liberálnější a otevřený pro uprchlíky a ekonomické migranty. Naopak vyjádřil obavy, že pokud Evropa umožní příchod tisícům lidí z chudých zemí Afriky a Asie, do budoucna přijde ještě větší vlna, která by mohla ohrozit i samotnou existenci Evropy.[19] Celou krizi, během které mají uprchlíci zájem cestovat především do Německa, označil jako "německý problém".[20]

Makedonie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní proud ekonomických migrantů a uprchlíků z Řecka do Srbska prochází přes hlavní dopravní tahy, které směřují v Makedonii ze severu na jih. Makedonská vláda se ve snaze nepřetížit svojí dopravní síť rozhodla nejprve zakázat migrantům používání veřejné dopravy, což vedlo k značně úspěšnému obchodování s jízdními koly. Nakonec se v létě 2015 rozhodla umožnit jim cestovat vlakem a zavedla dokonce i jednotné ceny (10 eur za cestu z Gevgelije do Tabanovců na hranici se Srbskem) ve snaze vyhnout se překupníkům a předražování.

V závěru srpna 2015 se počet imigrantů zvýšil z tisíce denně až na trojnásobek. Z této skutečnosti obvinili makedonští političtí představitelé svého jižního souseda,[21] který hranici údajně nekontroloval a organizovaně pomáhal uprchlíky převážet ze všech řeckých ostrovů právě na hranici s Makedonií. Vláda na konci září prodloužila výjimečný stav v příhraničních oblastech, který bude nově platit až do června 2016.[22] V listopadu také zahájila výstavbu pohraničního plotu na části své hranice s Řeckem.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Uprchlíci před nádražím v Budapešti demonstrují, aby mohli odcestovat do Německa, 3. září 2015

V Německu se příchod tisíců imigrantů stal klíčovým tématem pro nacionalistické strany a pro radikály, kteří zapálili několik azylových center převážně v Sasku, ale i v dalších částech země. Zatímco zpočátku byla německá veřejnost přijímání uprchlíků nakloněna, podle aktuálních průzkumů se tento názor obrací.[23]

Německo již vyzvalo řadu evropských zemí k větší míře zapojení se do migrační krize, především k přijetí tzv. uprchlických kvót. Evropskou komisi naopak obvinilo v této krizi z příliš pomalého postupu.[24]

Koncem srpna 2015 byly zveřejněny zprávy, podle kterých německá vláda k tomuto datu odhadla, že do konce roku 2015 se do Německa dostane v rámci migrační vlny až 800 000 ekonomických migrantů a uprchlíků.[25] Bavorští političtí představitelé vyjádřili ústy zemského ministra vnitra Joachima Herrmanna své znepokojení nad rozhodnutím o vypravení vlaků z Maďarska do Mnichova na přelomu srpna a září 2015, kdy až 7000 migrantů dosáhlo úspěšně svého cíle v Německu. Rovněž oznámil, že Bavorsko se nemůže postarat o všechny migranty, a že bude nezbytné, aby další spolkové země poskytly uprchlíkům pomoc podle königsteinského klíče.[26]

Rovněž koncem srpna 2015 pronesla německá kancléřka Angela Merkelová na své pravidelné letní tiskové konferenci svůj mezitím světoznámý výrok, že Německo situaci s uprchlíky zvládne („Wir schaffen das“). [27] 20.září pak německé Ministerstvo financí oznámilo odklad plánovaného snížení daní z důvodu potřeby dodatečných finančních prostředků pro imigrační politiku.[28] Podpora proimigrantské politiky německým obyvatelstvem je velice diskutabilní[29], zvláště po zveřejnění, že bylo v Německu již vypáleno přes 200 ubytoven pro imigranty. Navíc, v průběhu uprchlické krize výrazně stoupla podpora euroskeptické straně AfD, která se jako jediná z vlivných stran staví proti přijímání imigrantů.

Dne 9. září prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová na zasedání Německého spolkového sněmu, že poskytování azylu uprchlíkům před válečnými událostmi „nemá horní hranici“. To vyvolalo značně bouřlivou diskusi. Zároveň prohlásila, že i přes těžkosti ekonomických migrantů nebudou moci lidé, kteří neutíkají před bezprostředním ohrožením svého života, v Německu zůstat. Dne 13. září poté Německo obnovilo dočasně hraniční kontroly na své jihovýchodní hranici s Rakouskem.

Někteří lidé projevují vůči migrantům otevřeně nenávist různými způsoby, od zapalování budov určených pro migranty přes blokování autobusů přivážejících migranty až po skandování nacionalistických a protimigrantských hesel. Dne 20. února například skupinka dvaceti až třiceti lidí za pronášení urážlivých komentářů tleskala a jásala při hasičském zásahu u hořícího hotelu připraveného pro uprchlíky v lužickém Budyšíně, který byl zapálen v rámci protiimigrantského žhářského útoku. Někteří lidé byli podnapilí a hasičům bránili v práci. Saský ministr vnitra Markus Ulbig hovořil o nesnesitelnosti takto otevřených a neuctivých projevů nenávisti a spolkový ministr spravedlnosti Heiko Maas k tomu uvedl, že „Kdo bezostyšně tleská, když hoří domy, a kdo k smrti děsí uprchlíky, je hnusný a odporný.“ Předseda saské vlády Stanislaw Tillich pak takto projevující se lidi označil za zločince.[30]

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

Demonstrace ve Vídni v srpnu 2015 na podporu uprchlíků

Pro většinu imigrantů je Rakousko tranzitní zemí na cestě do Německa, přesto i zde rychle vzrůstá počet žádostí o azyl – rakouská vláda očekává v letošním roce 80 tisíc podaných žádostí, čímž by se Rakousko zařadilo mezi státy s nejvyšším počtem žádostí o azyl v přepočtu na obyvatele.[31] Kapacity pro ubytování migrantů jsou ale na mnoha místech vyčerpané a žadatelé o azyl tak musí přenocovat v provizorních podmínkách. Na začátku září 2015 umožnilo Rakousko průjezd několika vlaků se zhruba 10 tisíci imigranty, směřujícími z Maďarska do Německa, ale o několik dní později rakouské dráhy právě kvůli přeplněnosti vlaků migranty přerušily železniční spojení s Maďarskem.[32] Rakouská vláda patří na rozdíl od části středoevropských a východoevropských států k největším podporovatelům schválených kvót na přerozdělení uprchlíků mezi všechny členské státy EU.

Rumunsko[editovat | editovat zdroj]

Rumunskem neprobíhala žádná z tras uprchlíků a migrantů. Dne 15. září však maďarská vláda rozhodla o prodloužení pohraničního plotu, který byl během letních měsíců vybudován na srbsko-maďarské hranici i na hranici maďarsko-rumunskou. Důvodem je obava, že se uprchlíci budou pokoušet obejít uzavřenou hranici se Srbskem. Rumunské ministerstvo zahraničí výstavbu plotu odsoudila s odvoláním, že jak Maďarsko, tak i Rumunsko jsou země EU a ačkoliv Rumunsko není součástí Schengenského prostoru, byla by případná výstavba plotu jdoucí proti evropským tradicím.[33] Rumunský premiér Victor Ponte oznámil, že Rumunsko hodlá k imigrantům přistupovat jako k lidem, a ne jako k dobytku, jak činí Maďarsko. Toto vyjádření vyvolalo ostrou reakci maďarské vlády a maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó jej označil za čisté lži.

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Rovněž na Slovensku využili radikálové nespokojenosti veřejnosti ohledně přílivu ilegálních migrantů a uprchlíků. Průchod hlavní masy lidí probíhá po dopravních tazích, směřujících z Budapešti do Vídně, ale procházejících mimo území Slovenska. Slovenská vláda se vyjádřila k možnému příchodu imigrantů z Maďarska s nelibostí a posílila policejní kontroly na jižní hranici. V rámci povinně dobrovolného přerozdělení 40 000 migrantů z Itálie a Řecka do dalších zemí EU se Slovensko rozhodlo přijmout jen křesťanské uprchlíky.[34] V reakci na schválení kvót na přerozdělování uprchlíků podalo Slovensko koncem září žalobu k soudnímu dvoru EU a slovenský premiér oznámil, že kvóty nebudou na Slovensku respektovány.

Slovinsko[editovat | editovat zdroj]

Migranti procházející Slovinskem

Na začátku září 2015 Slovinsko, které dosud stálo stranou tzv. balkánské cesty, kterou proudí do Evropy především Syřané a Afghánci, změnilo svůj postoj k tzv. uprchlickým kvótám.[35] V prohlášení pro média dne 4. září 2015 ministr zahraničí Karl Erjavec uvedl, že země dokáže přijmout až 2000 uprchlíků podle kvót. V reakci na uzavření srbsko-maďarské hranice pro migranty a přesunu hlavní migrační trasy do Chorvatska obnovilo Slovinsko hraniční kontroly na hranici s Chorvatskem a ke hranicím také vyslalo ve větší míře policii.

Dne 17. října se po dokončení plotu na maďarsko-chorvatské hranici a jejím uzavření přesunula hlavní balkánská migrační trasa na slovinské území. Zpočátku slovinští představitelé souhlasili s nápadem na zřízení registračních center na hranicích s Chorvatskem, odkud následně budou moci imigranti pokračovat do Rakouska a západní Evropy. Po několika dnech se ale počty migrantů zvýšily a Slovinskem jich prochází přes 8 000 denně, dne 25. října to pak bylo až 15 000 osob, což je zatím nejvyšší počet na jeden den. Kvůli této skutečnosti přestalo Slovinsko situaci zvládat a o pomoc požádalo Evropskou unii. Slovinský premiér Miro Cerar kritizoval Chorvatsko za to, že v noci přemisťuje migranty ke společné chorvatsko-slovinské hranice, odkud pokračují právě do Slovinska. Cerar také oznámil záměr postavit bariéru na slovinsko-chorvatské hranici, pokud současný proud migrantů neustane.[36]

Výstavba plotu byla zahájena dne 11. listopadu v blízkosti několika slovinských vesnic (Obsotelje, Veliki Obreč, Zavrč, Brežice). Rychlost postupu jednotek slovinské armády, která plot budovala, činila zhruba 150 m za hodinu. Plot začal být pokládán v blízkosti hraničního přechodu mezi Harmicí (Chorvatsko) a Rigoncemi (Slovinsko). Část plotu byla položena údajně na chorvatském území, a tak ji příslušníci bezpečnostních složek chorvatské republiky odstranily. Následoval diplomatický střet mezi oběma zeměmi. Slovinský premiér Karl Erjavec oznámil vybudování 80 km dlouhého plotu na společné hranici s Chorvatskem; chorvatské ministerstvo zahraničí i evropských záležitostí ostře protestovalo a zaslalo do Lublaně diplomatickou nótu.

Srbsko[editovat | editovat zdroj]

Migranti překonávají plot na maďarsko-srbské hranici, 25. srpna 2015

Srbská politická reprezentace (s výjimkou radikálních stran) nevyjádřila znepokojení nad příchodem imigrantů a jejich průchodem zemí ve směru Preševo-Niš-Bělehrad-Subotica. Premiér Aleksandar Vučić navštívil dočasný samovolně vzniklý tábor, který se nachází v bělehradském parku Bristol.[37] Pomoc imigrantům a uprchlíkům zajišťují spíše dobrovolníci z různých neziskových organizací, obyvatelé srbské metropole[38], pracovníci OSN, i někteří zahraniční turisté.[zdroj?]

Na jihu Srbska zřídila vláda dočasně uprchlický tábor ve vesnici Miratovac v blízkosti Preševa, kde probíhají registrace migrantů, procházejících Srbskem. Srbské úřady jim vystavují doklady, na základě kterých mohou 72 hodin cestovat přes srbské území. Podle informací některých neziskových organizací jsou podmínky v táboře těžko snesitelné,[zdroj?] což vede k tomu, že řada uprchlíků odmítá registraci.[zdroj?]

V reakci na výstavbu pohraničního plotu se srbská vláda zavázala žádné podobné ploty na hranici s Makedonií nebudovat, a to i přes doporučení vlády v Budapešti.

O půlnoci ze 14. na 15. září 2015 zpřísnila maďarská vláda režim na své jižní hranici; nasadila armádu a dokončila pohraniční plot v obou fázích tak, aby byl nepřekonatelný. Rovněž v účinnost vstoupily nové zákony, které měly zpřísnit nelegální překračování hranice a pašování. Uprchlíci a migranti tak nebudou moci dále pokračovat po klasické balkánské trase přes Subotici do Maďarska a hrozí, že se budou koncentrovat v pohraničních městech. Srbský ministr práce a sociálních věcí Aleksandar Vulin uvedl, že každý migrant, který se bude pokoušet dostat do Maďarska, ale maďarské bezpečnostní složky jej vrátí zpět do Srbska, nebude moci překročit hranici zpět a zůstane v pohraničním pásmu.[39] Rovněž nebylo vyloučeno ani možné nasazení srbské armády.[40]

Dne 15. září 2015 požádal srbský ministr práce a sociálních věcí Aleksandar Vulin maďarskou vládu, aby opětovně otevřela hranici.[41] Téhož dne totiž maďarští pohraničníci odmítli všechny žádosti o azyl, které byly podány na hranicích prostřednictvím speciálních mobilních stanovišť. Srbská vláda o neprodyšném uzavření hranice, včetně hraničního přechodu Horgoš-Röszke nebyla informována přímo, ale pouze z médií. Srbský ministr zahraničí Ivica Dačić rovněž téhož dne uvedl, že Srbsko není sběrným táborem a vyzval EU, aby řešila aktuální krizi.[42]

O den později došlo u pohraničního plotu k dalším střetům. Maďarští policisté během nich napadli tříčlennou skupinu srbské státní televizní stanice RTS, poničili jim vybavení a poranili je. Srbský premiér Aleksandar Vučić tento krok odsoudil a odeslal do Budapešti protestní dopis.[43]

Švédsko[editovat | editovat zdroj]

Švédsko bylo v roce 2014 imigranty druhou nejvyhledávanější zemí v Evropě hned po Německu, což má za následek růst obliby radikálních a protiimigrantských politických stran. V reakci na tento stav uzavřela vláda v prosinci roku 2014 tzv. opoziční smlouvu, která jí zajistí, že nebudou muset být vypsány předčasné volby kvůli neschválenému státnímu rozpočtu. Platnost smlouvy byla stanovena do roku 2022.[44] Ve Švédsku se také výrazně množí násilí ze strany imigrantů[45] i útoky radikálů na mešity.

Dne 4. listopadu 2015 obvinil švédský premiér Stefan Löfven východní země EU, které zastávají v migrační krizi rezervovaný postoj ze sobeckosti.[46][47] Dne 11. listopadu pak oznámil, že Švédsko zavede hraniční kontroly na dálničním mostě Öresundbron, který spojuje skandinávské království s Dánskem. Obdobné kontroly budou uplatněny i v přístavech, kam připlouvají trajekty z Dánska a Německa. Mají být zavedeny po dobu deseti dnů.[48] Švédští političtí představitelé jen několik dní před znovuzavedením kontrol, které vešlo v platnost dne 12. listopadu v 12:00 SEČ, oznámili, že již země nemá dostatek kapacit na počet příchozích žadatelů o azyl.[49]

Švédskem otřásl případ dvaadvacetileté Alexandry Mezherové, která byla 25. ledna 2016 ubodána k smrti v centru pro mladistvé žadatele o azyl bez rodičů ve věku 14 až 17 let. Centrum se nachází ve městě Molndal poblíž Gothenburgu, zavražděná byla jeho zaměstnankyní a o žadatele pečovala. Slečna Mezherová byla libanonská křesťanka, jejíž rodina se do Švédska přestěhovala z Bejrútu v roce 1989. Pachatel, údajně patnáctiletý, byl na místě zadržen a vzat do vazby, policie vyslechla sedm svědků zločinu. Policejní mluvčí Thomas Fuxborg tentýž den varoval před rostoucím množstvím podobných případů a švédský premiér Stefan Löfven mluvil o "velkých obavách" mezi lidmi v zemi. Tobias Hellstrom, mluvčí Švédských demokratů řekl: "Varovali jsme před tím a nyní se to stalo. Nesmíte nechat samotnou dvaadvacetiletou dívku, aby se starala o tyto 'mladé', kteří často vypadají být mnohem starší, než o sobě prohlašují."[50][51][52] Vražda se udála krátce poté, co švédský národní policejní komisař Dan Eliasson vznesl požadavek na 4100 nových policistů a civilních zaměstnanců, aby policie mohla čelit rostoucím požadavkům na bezpečnost v azylových centrech, k zajištění deportací a na ochranu země před terorismem.[53]

  1. Kritici imigrace nejsou jen „nácci“. Radikálům chybí sjednotitel. iDNES.cz [online]. 2015-08-30 [cit. 2015-08-31]. Dostupné online.  
  2. http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7504/f3/pm160215.pdf
  3. http://zpravy.idnes.cz/dve-tretiny-cechu-odmitaji-valecne-uprchliky-fny-/domaci.aspx?c=A160215_111750_domaci_rych
  4. Lidovky.cz [online]. Lidovky.cz, [cit. 2016-02-24]. Dostupné online.  
  5. Článek na portálu lidovky.cz
  6. Článek na portálu idnes.cz
  7. Článek na portálu tyden.cz
  8. Týden.cz - Demonstrace 12. září [online]. .  
  9. České noviny - Demonstrace 28.10.2015
  10. Zpráva na portálu policie.cz
  11. iDnes - článek sluníčkář
  12. www.rozhlas.cz [online]. www.rozhlas.cz, [cit. 2016-02-24]. Dostupné online.  
  13. Správa uprchlických zařízení [online]. .  
  14. www.securitymagazin.cz [online]. www.securitymagazin.cz, [cit. 2016-02-24]. Dostupné online.  
  15. E15.cz [online]. E15.cz, [cit. 2016-02-24]. Dostupné online.  
  16. Lidovky.cz - Migranti v Chorvatsku [online]. .  
  17. Článek na portálu chorvatské státní televize HRT (chorvatsky)
  18. Článek na portálu Népszabadság Online (NOL) (maďarsky)
  19. Článek na portálu novinky.cz
  20. Článek na portálu tyden.cz
  21. Článek na portálu blic.rs (srbsky)
  22. Týden.cz - Makedonie prodloužila výjimečný stav [online]. .  
  23. Německo - průzkum
  24. iDnes.cz - Německo kritizuje EU [online]. .  
  25. Článek na portálu guardian.com (anglicky)
  26. Týden.cz - Bavorská CSU kritizuje Merkelovou [online]. .  
  27. BANNAS, Günther: Flüchtlingsfrage - Merkel: „Wir schaffen das“ (Uprchlická otázka – Merkelová: „My to zvládneme“, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 31. srpna 2015, http://www.faz.net/aktuell/politik/angela-merkels-sommerpressekonferenz-13778484.html?printPagedArticle=true#pageIndex_2 (německy).
  28. Článek na portálu E15.cz
  29. Článek na portálu tyden.cz
  30. V Sasku hořel hotel pro uprchlíky, přihlížející se veselili. iDNES.cz [online]. 2016-02-21 [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.  
  31. Rozhlas.cz - Rakousko
  32. Lidovky.cz - Rakousko - zrušené vlaky
  33. Článek na portálu Al Jazeera Balkans (srbsky)
  34. Slovensko přijme jen křesťany
  35. Článek na portálu aktuality.sk (slovensky)
  36. iDnes.cz - Slovinsko nezvládá situaci
  37. Článek na portálu mondo.rs (srbsky)
  38. Článek na portálu index.hr (chorvatsky)
  39. Článek na portálu B92.net (srbsky)
  40. Článek na portálu novosti.rs (srbsky)
  41. Článek na portálu blic.rs (srbsky)
  42. Článek na portálu newsweek.rs (srbsky)
  43. Článek na portálu novosti.rs
  44. SLÁDEK, Jiří. Opoziční smlouva po švédsku: politici se usmiřují, Švédové se zlobí. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2015-01-06 [cit. 2015-11-04]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  45. Švédsko vražda IKEA
  46. Článek na portálu tyden.cz
  47. Článek na portálu Financial Times.com (anglicky)
  48. Článek na portálu thelocal.se (anglicky)
  49. Článek na portálu ft.com (anglicky)
  50. Článek na portálu telegraph.co.uk (anglicky)
  51. Článek na portálu dailymail.co.uk (anglicky)
  52. Vražda ve Švédsku: Uprchlík ubodal dívku, která mu nabídla pomocnou ruku - Článek na portálu extra.cz (česky)
  53. Článek na portálu bbc.com (anglicky)