Wikipedista:W.Rebel/Titanic

Titanic

Nereferované i když téměř možná pravdivé:

Interiéry lodi

Prostory pro cestující byly rozděleny na tři třídy, na horních palubách se nacházela první třída a luxusní prostory pro její zábavu (salóny, promenádní paluba apod.), třetí třída se nacházela dole. Cestujícím první třídy byl k dispozici plavecký bazén, kurt na squash, turecké lázně, moderně vybavená tělocvična s vlastním instruktorem, čítárna a písárna, která byla jako protiklad výhradně pánského kuřáckého salónu určena dámám, rozlehlá společenská místnost a pro ty, kdo se nechtěli stravovat v lodní jídelně, tu byl k dispozici à la carte restaurant obsluhovaný francouzským a italským personálem, ke kterému náležela i pařížská kavárna, která si získala značnou oblibu. Pohyb po palubách usnadňovaly cestujícím tři výtahy v první třídě, a jeden ve druhé.

Cestující mohli (za nemalý poplatek) využít k odeslání své korespondence jedné z nejvýkonnějších radiostanic, jaká kdy byla instalována na námořním plavidle. Díky ní také mohly být vydávány lodní noviny (Atlantic Daily Bulletin).

Společenská místnost

Společenská místnost pro cestující první třídy se nacházela uprostřed paluby A, mezi druhým a třetím komínem. Na rozdíl od čítárny vepředu nebo kuřáckého salónu na zádi byla společenská místnost navržena tak, aby ji mohli používat dámy i pánové od rána až do půl dvanácté večer, kdy se zavírala. Čtyři veliké výklenky byly vybaveny na loď nezvykle vysokými a širokými okny a místnost měla zvýšenou střechu, která dosahovala až nad člunovou palubu, na jejíž úrovni se nacházely barevnými skly vykládané světlíky.

Místnost byla obložena světle hnědými dřevěnými panely s řezbou ve stylu Ludvíka XV. Mnoho detailů, jako třeba nástěnné svícny nebo kulovité kliky u dveří, tu bylo inspirováno palácem ve Versailles. Přední část společenské místnosti zdobil dekorativní, ale nefunkční mramorový krb se zrcadlem zasazeným do nádherně vyřezávaného dubového rámu, a na krbové římse stála zmenšená kopie sochy Diane de Versailles.

Zadní části místnosti vévodila obrovská mahagonová knihovna se stovkami svazků, jež byly na požádání zapůjčovány službu konajícím stevardem. Díla, která tvořila trvalý základ knihovny, byla navíc doplněna o "knihy měsíce" podle seznamu otištěného v The Times.

Za společenskou místností byla dobře promyšlená zásobárna, kde se připravoval odpolední čaj, káva podávaná po večeři nebo sendviče ke svačině. K dispozici byla též přípravna lihovin pro servis alkoholických nápojů.

Po celém obvodu místnosti byly rozestavěny stolky a stevardi zde prodávali pohlednice s tematikou Titanicu v ceně 1 pence za kus. Poštovní schránka se nacházela v rohu místnosti a cestující byli upozorňováni, že pošta má být vhazována sem nebo předávána pokladníkovi v informační kanceláři na palubě C.

Společenská místnost během potápění

Když se cestující dozvěděli, že si mají obléct záchranné vesty a odebrat se na člunovou palubu, stáhli se do haly a společenské místnosti, aby se chránili před chladem. Když voda po druhé hodině dosáhla paluby A a přes člunovou palubu se začala přelévat vlna, někteří cestující byli vtaženi vodou valící se rozbitými okny do dosud nezatopené společenské místnosti a čítárny. Společenská místnost se nacházela nedaleko místa, kde se Titanic rozlomil, a byla tedy zničena. Na místě potopení byly nalezeny části oken či socha Diane de Versailles.

Společenská místnost sesterské lodi Titanicu, Olympic, byla naprosto identická. Poté co byl Olympic prodán k sešrotování a jeho interiéry rozprodány v aukci, koupil obložení společenské místnosti i s okny tehdejší majitel hotelu White Swan v Alnwicku, kde jsou umístěny dodnes.

Pařížská kavárna

Jedna ze zajímavostí na Titanicu byla pařížská kavárna, která přiléhala k à la carte restaurantu na palubě B a táhla se po pravé straně v celé jeho délce. Stěny byly pokryty dřevěnými mřížemi, po kterých se pnul břečťan, a podlahu pokrývalo v té době velmi populární linoleum. Kavárna skýtala místo pro 68 osob, které se mohly usadit kolem jednadvaceti ratanových stolků. Tato místnost měla také svůj vlastní porcelán. Cestující si zde mohli vybrat jídla z jídelního lístku restaurantu a velikými okny bylo možné sledovat při jídle oceán – to bylo něco, co dosud žádná jiná loď nenabízela. V kavárně bylo stejně jako na většině dalších veřejných míst na palubě povoleno kouření. Pokud to počasí dovolovalo, mohla být okna stažena a cestující mohli jíst al fresco (t.j. na čerstvém vzduchu) – další prvenství Titanicu. Na své první a jediné plavbě se pařížská kavárna osvědčila zejména u mladších cestujících, kteří pluli první třídou. Právě z tohoto důvodu byla stejná místnost přistavena i na jeho sesterské lodi Olympicu.

Tělocvična

Tělocvična byla zařízena v edvardovském stylu s bíle natřeným obložením stěn a podlahu pokrývaly osmihrané bílé linoleové dlaždice s modrými kostičkami mezi nimi. Na stěně naproti oknům byly v mahagonovém rámu dvě osvětlené tabule; na jedné byla mapa světa s vyznačenými trasami parníků společnosti White Star Line a na druhé průřez Titanicem. Do tělocvičny bylo možno vejít buďto zvenku ze člunové paluby, anebo zevnitř, z haly první třídy. Kromě obvyklého veslovacího trenažeru, boxovacího pytle a dvou rotopedů (na velkých hodinách před nimi bylo možné sledovat, kdo z "cyklistů" urazil větší vzdálenost a jak byla velká) zde bylo k dispozici i elektrické cvičební náčiní, jež měl na starosti instruktor T. W. McCawley. Dva mechaničtí koně (jeden z nich byl vybaven dámským sedlem) napodobovali pohyb při jízdě na koni. Hojně byl používán též vlnící se "velbloud", přístroj k posilování zad a břišních svalů. Po takovém cvičení byly připraveny mechanické buchary k promasírování svalových partií. Tělocvična měla pevně stanovené otevírací hodiny, aby byla cestujícím dána možnost cvičit v soukromí s příslušníky jejich vlastního pohlaví či věkové skupiny: Pánové od 6 do 9 hodin, dámy od 10 do 13 hodin, děti od 13 do 15 hodin a pánové od 16 do 18 hodin.

Tělocvična během potápění

Právě v této místnosti čekal s dalšími cestujícími plukovník John Jacob Astor se svou mladou těhotnou ženou Madeleine na nástup do člunu, který ji měl dopravit do bezpečí. Poté co bylo jemu samotnému zabráněno do záchranného člunu nastoupit, dal Madeleine své rukavice jako ochranu před chladem a vrátil se zpátky na palubu utkat se se svým osudem. Nakonec byl pravděpodobně zabit padajícím komínem, neboť jeho tělo bylo nalezeno rozdrcené a celé od sazí.