Wikipedista:Mojmir Churavy/Projevy v Bubenci

Texty mnou psaných projevů na slavnostních setkáních vojáků, geografů a rodinných příslušníků při příležitostech připomínek památky generála Josefa Churavého konaných v prostorách budovy bývalého Vojenského zeměpisného ústavu v Praze 6 – Bubenči.

Dobruška (29. června 2022)

Projev k 80. výročí úmrtí (30. 6. 1942) Josefa Churavého na Kobyliské střelnici v Praze. Určeno pro pietní akt a shromáždění v kasárnách v Dobrušce. Konalo se 29. června 2022 a jeho cílem bylo připomenutí 80 let od popravy generála Josefy Churavého.

Vážené dámy, vážení pánové,

shromáždili jsme se zde u památníku generála Josefa Churavého při příležitosti připomínky jednoho z řady výročí svázaných s událostmi 80 let starými; s událostmi souvisejícími s historií československého zahraničního, ale především domácího odboje. Sdělovací prostředky nám události roku 1942 postupně chronologicky připomínají a v těchto dnech jistě neopominou uvést i onen neblahý 30. červen 1942, kdy na kobyliské střelnici v Praze vyhaslo na 70 životů českých vlastenců a odbojářů. Mezi třemi posledními popravenými byli tři Josefové: člen diverzní a zpravodajské skupiny "Tři králové" podplukovník Josef Mašín; topograf Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze, sovětský zpravodajec, major letectva a doktor přírodních věd (RNDr.) Josef Jedlička a plukovník generálního štábu Josef Churavý.

Není cílem zde připomínat detailně ani milníky na životní pouti a ani odbojové aktivity Josefa Churavého. O tom již bylo řečeno mnohé a v ucelené formě se to zájemci mohou dočíst v nové publikaci „... Vlk vyčíhán a zatčen ...“. Dlouho jsme nemohli stanovit její příhodný název, ale inspirací nám byl útržek věty z nepřijaté radiové depeše štábního kapitána Václava Morávka. Depeše pocházela z doby někdy po 20. prosinci 1941 a Morávek v ní popisoval do Londýna generálu Sergeji Ingrovi tehdejší situaci v řadách domácího odboje.

Vydání publikace o Josefu Churavém, o aktivitách tehdejších jeho spolupracovníků ve Vojenském zeměpisném ústavu v Praze i o dalších osudech členů jeho rodiny bylo možno jen díky podpoře a úsilí zdejšího Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce. Jménem svým jakož i všech členů rozvětveného Josefova příbuzenstva bych vám rád za přípravu a tisk publikace poděkoval.

Zdaleka ne všem významným osobnostem našeho II. československého odboje se dostalo této výsady. Tím mám na mysli možnost vystoupit z historického zapomnění a dostat se do širšího povědomí současníků a to především formou obsáhlejší životopisné publikace. Cíle a demokratické ideje, za něž obětovali českoslovenští vojáci své životy na bojištích II. světové války v cizině a zajatí čeští a moravští odbojáři na německých popravištích jsou i v dnešní vojensky neklidné době platné stejně, ne-li ještě více.

Děkuji vám za pozornost.

Polotovar (k 30. červnu 2021)

Projev nebyl prezentován na komorním rodinném setkání v Dobrušce dne 30. června 2021 u příležitosti kladení věnců k 79. výročí úmrtí Josefa Churavého. Slouží jako inspirační polotovar pro rok 2022, kdy bude shromáždění k 80. výročí:

Vážené dámy, vážení pánové,

sešli jsme se dnes zde u památníku generála Josefa Churavého, abychom si společně připomněli smutné výročí 79 let od jeho smrti v roce 1942 v Praze na Kobyliské střelnici. Jménem svým jakož i všech členů rozvětveného Josefova příbuzenstva bych vám rád touto cestou a zde na tomto místě poděkoval za to, že si činů a odkazu Josefovo osobnosti dlouhodobě vážíte a pravidelně si jej tímto a též i jinými formami a aktivitami připomínáte. Zdaleka ne všem významným osobnostem našeho II. československého odboje se dostalo této výsady. Tím mám na mysli možnost vystoupit z historického zapomnění a dostat se do širšího povědomí současníků. Cíle a ideje, za něž obětovali českoslovenští vojáci své životy na bojištích II. světové války v cizině a zajatí čeští a moravští odbojáři na německých popravištích jsou i v dnešní době platné stejně, ne-li více.

Děkuji vám za pozornost.

Pronesené projevy (chronologicky)

Projev ke 27. říjnu 2014

Vážené dámy a pánové.

Jedno sto dvacet let (a to na den přesně) dnes uplynulo od narození mého dědečka Josefa Churavého. Jeho rodiče tehdy netušili, že tento 27. říjen o 24 let později bude předvečerem slavného 28. října 1918, který si zítra připomeneme jako státní svátek: Den vzniku samostatného Československého státu.

Propátráme-li podrobněji některé milníky Josefova života uvidíme, že měsíc říjen hrál téměř magickou ba přímo osudovou roli.

V říjnu 1914 byl odveden a poslán na ruskou frontu. Tam také o rok později - v říjnu 1915 padl do ruského zajetí. A bylo to právě 28. října 1939, kdy jako předseda rodičovského sdruženi na žižkovském reálném gymnasiu, kde tehdy studoval jeho syn Václav, pronesl statečný projev, v němž uctil památku našich obětí v boji za práva národa.

A bylo to také 9. října 1941, kdy byl zatčen gestapem.

Ani v poválečném dění říjen nepřestal hrát v jeho životě svoji "zvláštní" roli. V říjnu 1945 byl Josef Churavý posmrtně vyznamenán "Československým válečným křížem 1939" a o rok později, ve věstníku MNO z 26. října 1946 vyšlo oznámení o jeho povýšení do hodnosti brigádního generála.

Doba plynula a pohled na hrdiny nekomunistického odboje se měnil. Byli vyzdvihováni jiní a zapomínáni druzí. Čas pokřivených historických pohledů na protektorát a úlohu hrdinů některých částí národního odboje byl dlouhý. Literatura těsně po roce 1945 se zmiňuje ještě o jeho ilegálních spolubojovnících: Josefu Balabánovi, Josefu Mašínovi, Václavu Morávkovi a mnoha dalších. Pak se jejich jména objevují jen v odborných historických studiích badatelů, vesměs na okraji zájmu společnosti. Krátké oživení nastává kolem roku 1968, ale ne na dlouho. Léta normalizace k popularizaci těchto hrdinů odboje nepřispěla.

Jako by dřímala energie odvážných skutků Josefa Churavého, jen doutnala kdesi pod povrchem, občas připomínaná ve vyprávění jeho manželky Marie, ve vyprávění a vzpomínkách jeho synů Václava a Miloslava. Ano, jako jeho vnuci jsme měli povědomí o tom, kdo byl děda Josef, co vykonal v boji za svobodu a jakou za to zaplatil krutou cenu. Ale kdo z mladých se zajímá o historii rodu, když kolem kypí atrakce života? Ani my jsme tehdy nebyli jiní.

A zase ten říjen. Tentokráte rok 2011. Můj otec Miloslav přebral 27. října z rukou tehdejšího ministra obrany Alexandra Vondry vyznamenání - Kříž obrany státu, udělený in memoriam Josefu Churavému. A ledy se pohnuly. Spící energie činů dědečka Josefa se probudila.

Na den přesně po 71 letech ode dne, kdy 30. června 1942 dotepalo statečné Josefovo srdce na kobyliské střelnici propůjčil prezident Miloš Zeman vojenskému geografickému a hydrometeorologickému úřadu v Dobrušce jméno generála Josefa Churavého.

A události dostávají rychlý spád. V rámci projektu Post Bellum, v soutěži "Příběhy 20. století" v kategorii 16 až 18 let mladá studentka Karolína Granja na základě rozhovorů s mým otcem Miloslavem konaných od srpna do října 2013 uveřejňuje na internetu článek "Čtvrtý mušketýr", pojednávající o Josefu Churavém.

A je to opět říjen, tentokráte 2013, kdy naše široká rodina "Churavých" prostřednictvím neformální iniciativy pravnučky Josefa – zde přítomné Evičky Churavé navazuje první kontakt se Sdružením přátel vojenské zeměpisné služby.

V předvánočním čase 18. prosince 2013 se pak zásluhou Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby uskutečnilo první setkání členů naší široké rodiny s představiteli Geografické služby Armády České republiky (AČR). Setkali jsme se zde v historické budově Vojenského zeměpisného ústavu v Praze Bubenči, na místě, kde v letech 1939 až 1940 působil můj dědeček Josef Churavý jako zástupce velitele tehdejšího Vojenského zeměpisného ústavu.

Položili jsme květiny u pamětní desky, která je umístěna tady v mezipatře. U desky, na níž je jeho jméno spolu s dalšími jmény příslušníků Vojenského zeměpisného ústavu, kteří se stali oběťmi nacistického teroru. Tehdy s námi byl ještě můj otec Miloslav, syn Josefa. Z "Pamětní medaile VGHMÚř" (Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu), kterou přijal z rukou pana plukovníka Vaňka měl velkou radost. V besedě se všemi přítomnými se rád poděli o svoje zážitky a vzpomínky na svého tatínka Josefa, maminku Marii i bratra Václava.

Setkání v Dobrušce ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadu se uskutečnilo letos 18. června. Můj otec Miloslav se jej bohužel již ze zdravotních důvodů zúčastnit nemohl. Ale my ostatní jsme si rádi vyslechli přednášku pana doktora Karla Straky o Josefu Churavém, o jeho životě, práci a zejména o jeho odbojové činnosti v době okupace a při záchraně strategického geografického materiálu odsud z Vojenského zeměpisného ústavu před nacisty.

Následná prohlídka některých pracovišť Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu, jakož i návštěva radnice v Dobrušce zakončená besedou o možnostech vybudování památního místa s dokumenty a fotografiemi připomínajícími dědečkovu osobnost byla pro nás - potomky - nezapomenutelným zážitkem. Dodnes na tuto návštěvu rádi vzpomínáme.

Bohužel dnešního pietního setkání se již nezúčastní přímý pamětník Josefa Churavého, jeho syn a můj otec Miloslav. Jak jistě všichni víte, opustil nás letos 25. srpna klidně, smířeně a navždy, opustil nás ale s pocitem, že ani my jeho potomci a ani naše česká armáda na činy jeho otce Josefa nikdy úplně nezapomněla a také nikdy nezapomene.

Stojíme na místě, kde si všechny tyto věci připomínáme. Připomínáme si odhodlání, odvahu a statečnost těch, kdo bojovali za naši svobodu. Jejich jména jsou na pamětní desce tady v mezipatře, na pamětních deskách při vstupu do historické budovy Generálního štábu Armády České republiky na Vítězném náměstí, na Vinohradech v ulici Anny Letenské 7 a na dalších místech ...

Tady si připomínáme odvahu a statečnost pana generála Josefa Churavého, který položil život za to, abychom se my později mohli mít lépe. On s nebývalou odvahou, obdivuhodnou vnitřní silou a nevyčerpatelnou energií stál aktivně proti devastujícímu režimu, který se snažil podrobit si svět. Uznával a ctil hodnoty, které dnes, bohužel, upadají v zapomnění. Jako je svoboda, sebeurčení, vlastenectví a spravedlnost. Měl to, co řada z nás postrádá a někteří z nás to ani nechtějí – měl víru. Víru ve svou vlast, víru v přátelství, víru v sounáležitost, v loajalitu a také velkou víru v sebe sama.

Uplynulo jen sedmdesát dva let od doby, kdy byl český národ zadupáván do země. A ač národ malý, našli se v něm velké osobnosti, které se teroru a snaze vyhladit českou národní identitu postavili a zaplatili životem. A to nejmenší, čím jim to můžeme splatit je to, že na jejich oběť budeme stále vzpomínat a nedopustíme, aby oni a jejich činy byly zapomenuty.

Nesmíme dovolit, aby lhostejnost, touha po majetku, moci a nadvládě pokřivila morálku. Generál Josef Churavý zemřel jako hrdina, a přesto, a možná právě proto že jeho hrdinství bylo záměrně zamlčováno, bychom si ho měli o to více a jednou za čas připomínat.

Připomínejme si ho – nejen při příležitostech, jakou je tato, ale i kvůli sobě samotným, naší morálce a pokoře.

Děkuji Vám za pozornost.

Projev ke 30. červnu 2016

Vážené dámy a pánové.

Sedmdesát čtyři let (a to na den přesně) dnes uplynulo od okamžiku kdy na Kobyliské střelnici v Praze výstřely popravčí čety ukončily kolem půl osmé hodiny večerní život mého dědečka Josefa Churavého. Neumíral sám, spolu s ním bylo ten den popraveno ještě dalších sedmdesát odbojářů, mezi kterými byl popraven (jako poslední) i jeho odbojový spolubojovník Josef Mašín.

Možná se ptáte, proč toto smutné, nekulaté výročí slavíme právě zde, v historické budově Vojenského zeměpisného ústavu v Rooseveltově ulici v Bubenči a nikoliv (na dnes již) pietně upraveném památníku v Kobylisích.

Důvod je prostý. Zde, v těchto zdech a kancelářích se zrodila myšlenka vytvořit kopie a duplikáty geodetických a kartografických podkladů a map a tyto ukrýt tak aby se k nim nedoslali a nemohli je zneužít velitelé německé okupační armády.

Není chybou Josefa Churavého ani jeho spolupracovníků, že začátkem února roku 1940 byla tato jejich ilegální činnost prozrazena. Jména na pamětní desce, která je umístěna tady v mezipatře připomínají deset příslušníků Vojenské zeměpisné služby, kteří se stali oběťmi nacistického teroru a kteří položili svoje životy v boji za národní svobodu a obnovení československé samostatnosti. Josef Churavý je mezi nimi.

Ale protiněmecká odbojová činnost Josefa Churavého touto akcí neskončila. Když dopoledne 6. února 1940 byl před před touto budovou štábním kapitánem Jindřichem Vilkou varován, že na něj zde uvnitř čeká gestapo, bylo mu jasné, že není jiné cesty naž ponořit se plně do života v ilegalitě. Do života, v němž existují jen velmi omezené kontakty s rodinou a nejbližšími příbuznými, do života bez veřejných funkcí a zálib, do života plného ostražitosti a neustálé bdělosti.

Nastoupil v jistém smyslu dráhu životního stylu vyděděnce ale s odbojovými úkoly, které na sebe vzala jeho vysoká pozice v ilegální organizaci Obrana národa a také jeho role styčného důstojníka mezi touto organizací a Petičním výborem věrni zůstanem (PVVZ).

Výčet odbojových aktivit, jimiž se Josef Churavý během svého pobytu v ilegalitě věnoval by byl příliš rozsáhlý a nikdy asi nebude přesně a detailně zmapován. Že to nebyla procházka růžovým sadem, ale spíše opatrný pohyb v minovém poli je jasné snad každému, kdo se dnes k této tématice byť jen okrajově badatelsky přiblížil.

Fakt, že život v ilegalitě kladl nároky na konspirativní chování Josefa Churavého samotného je nabíledni. Téže a možná ještě větší ostražitosti a opatrnosti bylo potřeba i ze strany jeho nejbližších spolupracovníků. Gestapo nasazovalo proti odboji konfidenty, jejichž úkolem bylo pronikat do stávajících struktur odboje nebo přimět skutečné odbojáře ke spolupráci s fiktivními ilegálními organizacemi, jenž fungovaly jako volavčí sítě gestapa.

Ani této odbojové zkušenosti nebyl Josef Churavý ušetřen. Dne 8. května 1941 se kontaktoval s odbojovou skupinou "Všeobecné národní hnutí" (jinak též nazývaných "prstýnkáři"), která ovšem byla infiltrována agentem gestapa Antonínem Neradem. Skoro přesně čtyři měsíce mu pak trvalo, než se 9. září 1941 opět ztratil gestapu z dohledu a mohl se tak zase ponořit do temných a bezpečnějších vod ilegality.

Nikoliv však na dlouho. Téměř přesně za měsíc - 8. října 1941 gestapo zatklo Františka Vojáčka, zástupce Vladimíra Krajiny docenta Radima Nováčka, generálního tajemníka České akademie profesora doktora Františka Ulrycha a v jednom letenském bytě spolu s klempířem Josefem Rozumem i sovětského zpravodajského rezidenta doktora přírodních věd (RNDr.) majora letectva Josefa Jedličku. Byl to právě Jedlička, kdo vypověděl, že se následující večer má na vltavském nábřeží setkat s Josefem Churavým alias "Kaprem".

Události zatčení Josefa Churavého gestapem druhý den (tedy 9. října 1941) ve 21 hodin na nábřeží Na Františku pak byly jen logickým důsledkem předchozích událostí.

Nekonečná série tvrdých výslechů v Petschkově paláci na sebe nenechala dlouho čekat. Ani věznění v pankrácké věznici ale silného a optimistického ducha Josefa Churavého nezlomilo. Ve svém posledním motáku z 12. dubna 1942, který se rodině podařilo doručit, se obrací životními radami k oběma svým synům: devatenáctiletému Václavovi a šestnáctiletému Miloslavovi.

Ke svému staršímu synu Václavovi se tehdy obracel těmito radami, prodchnutými jeho vlastními zkušenostmi, ve kterých shrnul i své životní krédo:

Nyní ti nastává povinnost volby povolání. Ať je to povolání jakékoliv, je -li konáno s láskou a svědomitě a se snahou přinésti v něm něco nového, lepšího, pak každé dává na sta možností vyšinouti se nad průměr a získati vážnost a úctu ostatních lidí i klid vlastního svědomí. Chtěl jsi býti důstojníkem - nedovolí-li to poměry inženýrem. Uvažuj o obém. Situace nebude rozhodně tak růžová, aby bylo možno žít bez armády. Před 22 lety mne život postavil před tutéž otázku, jen moje touha dávala oběma povoláním opačné pořadí. Když jsem uvážil své schopnosti a všechny ostatní okolnosti, rozhodl jsem se, že raději budu dobrým důstojníkem než špatným inženýrem. Přeji ti synu ze srdce abys našel správnou cestu pro svůj život.

 ,  ,  

Na adresu svého mladšího syna Miloslava pak pokračoval takto:

Je vždy lépe jíti životem s úsměvem, i když je někdy člověku neveselo, než mračit se i ve chvílích radosti. Důležité je ovšem, aby člověk měl stále klidné svědomí, že co dělá dělá cele a ne polovičatě. Budeš-li mít úspěch, bude to jen a jen tvoje zásluha, ztroskotáš-li nebudeš smět nikoho vinit. Mládí je bojovné a touží po vítězství. Jenomže si málokdo uvědomuje, že vítězství se musí vždy dlouho a svědomitě a usilovně připravovat, má-li býti jisté a nemá-li se člověk dožít neočekávaně zdrcující porážky. Nadání máš, možnosti klidné práce též, tedy jen vytrvalost, svědomitost a nebojácnost před námahou si vypěstuj a pak se života bát nemusíš, ať si zvolíš povolání jakékoliv.

 ,  ,  

Výstřely popravčí čety v podvečer posledního červnového dne roku 1942 na Kobyliské sřelnici v Praze ukončily život plukovníka generálního štábu Josefa Churavého.

Tady si připomínáme odvahu a statečnost pana generála Josefa Churavého, který položil život za to, abychom se my později mohli mít lépe. On s nebývalou odvahou, obdivuhodnou vnitřní silou a nevyčerpatelnou energií stál aktivně proti devastujícímu režimu, který se snažil podrobit si svět. Uznával a ctil hodnoty, které dnes, bohužel, upadají v zapomnění. Jako je svoboda, sebeurčení, vlastenectví a spravedlnost. Měl víru ve svou vlast, víru v přátelství, víru v sounáležitost, v loajalitu a také velkou víru v sebe sama.

Děkuji Vám za pozornost.

Projev k 27. říjnu 2016

Vážené dámy, vážení pánové.

V prostorách této historické budovy Vojenského zeměpisného ústavu v Praze Bubenči si dnes - v předvečer státního svátku: "Dne vzniku samostatného československého státu" - opět připomínáme tentokráte nekulaté 122. výročí narození (27. října 1894) plukovníka (brigádního generála in memoriam) Josefa Churavého.

Tak jako dnes my, připomněli si jméno mého dědečka Josefa letos poprvé 12. září i účastníci pietního setkání v Kolíně před pamětní deskou štábního kapitána (brigádního generála in memoriam) Václava Morávka, od jehož narození v srpnu tohoto roku (8. srpna 1904) uplynulo nekulatých 112 let.

A do třetice nelze opomenout ani letošních kulatých 120 let od srpnového data narození (26. srpna 1896) podplukovníka (generálmajora in memoriam) Josefa Mašína (staršího), jehož pietní připomenutí před více než měsícem organizovalo občanské sdružení "Společnost Václava Morávka" před statkem číslo popisné 1 v Lošanech u Kolína.

A tak nám ze společnosti Tří králů zbývá už jen podplukovník (generálmajor in memoriam) Josef Balabán, jehož červnové (5. června 1894) opět nekulaté 122. výročí narození dlužno letos pro úplnost též připomenout.

Z vyprávění mého otce vím, že označení „Tři králové“ pro odbojovou skupinu Balabán - Mašín - Morávek vzešlo ze strany gestapa. Bylo inspirováno třemi iniciálami B + M + M, kterými byly podepsány jejich provokativní vzkazy, doručované poštou na pražskou úřadovnu gestapa. Oni sami se ale mezi sebou nazývali "Tři mušketýři". A jako hrdinové tohoto známého románu byli ve skutečnosti čtyři. Tím čtvrtým byl můj dědeček Josef.

Není třeba popisovat na tomto místě hrdinské činy a osobní vlastnosti této čtveřice odbojářů, kteří se konce druhé světové války nedožili. Josef Churavý slovy mého otce „nebyl pistolník jako Mašín a Morávek“ ale byl organizačními schopnostmi a povahově nejblíže Josefu Balabánovi a to nejen společnými bojovými zkušenostmi z legií v Rusku ale i tím, že v odboji oba plnili podobné úkoly zpravodajského charakteru.

Toho zářijového horkého, slunečného odpoledne před budovou kolínské Obchodní akademie následovalo po jménech "Třech mušketýrů" ještě mnoho dalších jmen, hrdinů, bojovníku i obětí z období bojů Českého a Slovenského národa proti totalitním režimům 20. století.

Ano, Josef Churavý zdaleka nebyl sám, kdo se vzepřel německé porobě a nasadil veškeré své schopnosti v boji proti ní. Ale sám by jistě nezmohl mnoho. Teprve obklopen lidmi stejného smýšlení a konání mu bylo umožněno v ilegalitě žít, přežít a aktivně konat.

"Třem mušketýrům" muselo být předem jasné, že jejich odvážná a nebezpečná protiříšská činnost nemusí skončit filmovým happy-endem. Dobře organizovaná německá tajná státní police podpořená řadou agentů a konfidentů rozmístěných většinou mezi nic netušícími odbojáři nakonec dosáhla svého.

• A právě zrada jednoho z konfidentů stála za zatčením prvního mušketýra podplukovníka Josefa Balabána v dubnu 1941 (22. dubna 1941) v Dejvicích na rohu dnešních ulic Evropské a Studentské.
• Ani měsíc neuplynul a v půlce května (13. května 1941) téhož roku byl v přestřelce vážně zraněn a nejspíš jen díky tomu zatčen v Nuslích podplukovník Josef Mašín.
• Dalších pět měsíců fungovali zbylí dva mušketýři Churavý a Morávek až do osudného 9. října 1941, kdy byl po zradě sovětského zpravodajce zajat na nábřeží Na Františku předposlední z nich.
• Těch posledních pět měsíců až do března (21. března 1942) roku následujícího pracoval "v podzemí" Václav Morávek už bez podpory ostatních. Tohoto posledního mušketýra se ale gestapu zajmout nepodařilo. Přišel o život v nerovném střeleckém zápase obklíčen přesilou na Prašném mostě v Dejvicích.

Je více než symbolické, že z tohoto světa odešli společně Josef Churavý i Josef Mašín v jeden stejný den a to 30. června 1942 na popravišti Kobyliské střelnice v Praze jako poslední ze "Tří mušketýrů". Václav Morávek je na Prašném mostě v Dejvicích předešel o čtvrt roku (21. března 1942) a Josef Balabán v jízdárně kasáren bývalého dělostřeleckého pluku v Praze-Ruzyni o osm měsíců (3. října 1941).

Společnost Václava Morávka letos na pietním shromáždění v Kolíně nenechala přítomným zapomenout známá jména "Tří mušketýrů" a poprvé k nim přidala i jméno čtvrté - jméno Josefa Churavého. A tak se sluší a patří, aby si příslušníci Vojenské zeměpisné služby jakož i příbuzní z rodu Churavých dnes v den výročí narození jejich hrdinného předka na oplátku připomněli kromě "svého Josefa" i ostatní "Tři mušketýry" - jeho druhy v ilegalitě, odboji a smrti.

Děkuji Vám za pozornost.

Projev k 27. říjnu 2019 (směrováno k 25. říjnu 2019)

Vážené dámy, vážení pánové.

V prostorách této historické budovy Vojenského zeměpisného ústavu v Praze Bubenči si dnes - jen tři dny před státním svátkem: "Dnem vzniku samostatného československého státu" - opět připomínáme tentokráte kulaté 125. výročí narození (27. října 1894) plukovníka (brigádního generála in memoriam) Josefa Churavého.

Mnohé již bylo o jeho osobě, činech i jeho spolupracovnících v domácím i zahraničním odboji v době protektorátní na tomto místě při našich vzpomínkových setkáváních řečeno. Mnohé je možno vyčíst i z dochovaných dokumentů, které sepsali po skončení druhé světové války osoby s Josefem Churavým bezprostředně spolupracující a to pro Ministerstvo obrany v rámci vydávání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sbírky.

Jak přiléhavé a „životné“ charakteristiky Josefa Churavého to jsou, posuďte, prosím, laskavě sami na základě těchto několika citací:

• Neznámý pisatel dochovaného strojopisu, kde je tužkou připsáno: Originál odevzdán dne 8. května 1945 organizaci „Černý lev“ do rukou bratra Vejdělka uvádí například toto:

Plukovník generálního štábu Josef Churavý. Při vyslovení tohoto jména si mnohý vzpomene na svého velitele, profesora, kamaráda. Byl to člověk oblíbený všemi. Moravák rodem, dobrák od kosti. A přece útvary i ústavy, kde on velel, vynikaly vzorným pořádkem, jedinečnou kázní. Spravedlivý, vzorný, energický, spíše vědec a přece voják. Proto nebylo divu, že právě on byl vyvolen za hlavu vojenské organizace. "Churavý má dva mozky", říkali o něm jeho spolupracovníci.

Neznámý pisatel, strojopis, Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sbírky

• Ředitel Spořitelny pražské Bohumil Klíma uvádí svoje svědectví o spolupráci s Josefem Churavým takto:

Vzor demokrata v plukovnické uniformě byl ideálně naplněn v osobě plukovníka generálního štábu Josefa Churavého. Demokrata nejen podle slov, ale především podle skutků, ze zásady a to i tehdy, kdy už to nebylo populární, tedy v době okupace. Zářivý vzor ušlechtilého vlastence s plným sociálním založením, pracovitý, houževnatý, předvídavý a vždy ve střehu, když se jednalo o kulturní hodnoty národní. Mravní bohatýr, jemuž práce byla stejnou nutností životní jako svoboda nebo dýchání.

Ředitel Spořitelny pražské Bohumil Klíma, strojopis, Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sbírky

• Nejspíše ředitel Katolické charity monsignore Eduard Oliva v popisu "moje spolupráce s podplukovníkem monsignore Janákem a plukovníkem Churavým za okupace" uvádí poněkud jiný popis Josefa Churavého alias redaktora Válka těmito slovy:

Po několika dnech ohlásil se u mne pan redaktor Válek. Úřednice Charity, která mi oznámila jeho návštěvu, sdělila, že si pan redaktor přeje se mnou hovořit a že se pravděpodobně jedná o sociální podporu, poněvadž je velmi ošumělý a vzbuzuje dojem potřebného člověka. Přijal jsem pana redaktora Válka tak, jak jsem tehdy přijímal každého, o němž jsem předpokládal, že vinou poměrů je v nedostatku a potřebuje pomoc Charity. Pan redaktor Válek byl ve středních letech, dělal dojem padesátníka, měl vyholenou hlavu, ačkoliv bylo znát, že to není pro to, že by měl vlasů již tak málo, že by si zbytek nechal vyholit. Byl opravdu ošuměle, ba nuzně oblečen, dělal dojem redaktora, který je živ z příležitostných zpráv, z ruky do úst. Ujistiv se nejprve, že nikdo nemůže náš rozhovor vyslechnouti, sdělil mi, že přichází od podplukovníka Janáka, že je plukovníkem generálního štábu, jmenuje se Churavý a v Praze se skrývá na různých adresách a pod různými jmény, třebaže se gestapo domnívá, že je v zahraničí. Sdělil mi, že by byl měl již celou řadu příležitostí dostat se za hranice, že však musí zde zůstat, aby jednak řídil další ilegální odchod našich vojáků, jednak aby podával zprávy našim do zahraničí a konečně aby se staral o rodinné příslušníky těch, kteří odešli.

Ředitel Katolické charity monsignore Eduard Oliva, strojopis, Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sbírky

• Tehdejší plukovník RNDr. Ubald Kolařík – pozdější brigádní generál zeměpisné služby – ve své strojopisné výpovědi uvádí o Josefu Churavém ve Vojenském zeměpisném ústavu následující:

Nás přirozeně zajímá jeho činnost ve Vojenském zeměpisném ústavu. Byl mu přidělen celkem dvakrát a jeho druhý pobyt stal se mu tragicky osudným. Když 30. září 1934 přišel jako podplukovník generálního štábu poprvé, poznali jsme hned, že přišel pravý muž na pravé místo. Nestaral se jen o svůj úžeji vymezený úkol přednosty popisného odboru, zajímal se o vše, co se v ústavu dělo. Jako dělostřelec a technik měl velmi blízký poměr k mapě a horlivě se staral, aby byla na výši doby. Houževnatě vždy tvrdil, že vojenská mapa má sloužit především armádě a že každá zbraň musí v ní nalézti vše, co potřebuje. Je jeho zásluhou, že právě v tomto směru jsme učinili brzy značné pokroky. .... Mnichovská tragédie (30. září 1938) se těžce dotkla citlivé duše plukovníka generálního štábu Churavého a on roztrpčen a těžce zklamán vrací se opět ke své staré lásce do Vojenského zeměpisného ústavu, kde je 30. listopadu 1938 ustanoven zástupcem velitele ústavu. V nejtěžší dějinné době našeho národa rozvinul v tomto postavení činnost, jež ověnčila slávou jeho jméno, ale která ho nakonec přivedla do rukou katových.

Plukovník RNDr. Ubald Kolařík (Narozen 17.5.1886 v České Skalici, zemřel 20.12.1970. RNDr., brigádní generál, zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu. Práce v oboru vojenských dějin a geografie.), strojopis, Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sbírky

• Diametrálně jiná charakteristika Josefa Churavého je uvedena v kapitole Odůvodnění (sekce B) v úvodní části rozsudku Vojenského soudu v Praze ze dne 9. března 1940 vedeného proti příslušníkům Vojenského zeměpisného ústavu:

Před Vánocemi 1938, každopádně po postoupení Sudet, Ministerstvo národní obrany ... jednalo s obžalovaným (Jiřím) Čermákem o odstranění materiálu uloženého v ústavu, který by mohl být důležitý pro německé vedení, zejména když německá inventarizační komise vedená vrchním vládním radou Dr. Seidelem ohlásila svůj příjezd. Očekávalo se, že v době jejího příjezdu bude materiál odstraněn. Čermák však dohodu nesplnil, protože mu byl v lednu 1939 přidělen zástupce. Byl to bývalý plukovník generálního štábu Churavý. Ten byl legionář a byl známý jako šovinista. Brzy po nástupu do funkce se stal skrytým a skutečným vedoucím ústavu. Obžalovaný Čermák se málo zabýval vedením ústavu, staral se hlavně o své odborné zájmy a přenechal vedení a další jednání s ministerstvem národní obrany svému zástupci Churavému. Sám se snažil několikrát marně dosáhnout svého odchodu do důchodu.

překlad, Úvodní část rozsudku Vojenského soudu v Praze ze dne 9. března 1940

Děkuji Vám za pozornost.