Wikipedista:Mirodragan/Duálně rezonanční model

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Teorie strun
Calabi yau formatted.svg
Základní objekty
Poruchové teorie
  • Bosonová
  • Superstrunová
  • Typ I
  • Typ II (IIA / IIB)
  • Heterotická (SO(32).E8×E8)
  • Neporuchové výsledky
  • S-dualita
  • T-dualita
  • M-teorie
  • AdS/CFT
  • Fenomenologie
  • Fenomenologie
  • Kosmologie
  • Landscape
  • Matematika
  • Zrcadlová symetrie
  • Monstrous moonshine
  • Související pojmy
  • CFT
  • Holografický princip
  • Teorie Kaluza–Klein
  • Kvantová gravitace
  • Supergravitace
  • Supersymetrie
  • Teorie všeho
  • Twistorová strunová teorie
  • Teoretikové
  • Arkani-Hamed
  • Banks
  • Dijkgraaf
  • Duff
  • Fischler
  • Gates
  • Gliozzi
  • Green
  • Greene
  • Gross
  • Gubser
  • Harvey
  • Hořava
  • Kaku
  • Klebanov
  • Kontsevich
  • Maldacena
  • Mandelstam
  • Martinec
  • Minwalla
  • Moore
  • Motl
  • Nekrasov
  • Neveu
  • Olive
  • Polchinski
  • Polyakov
  • Randall
  • Ramond
  • Rohm
  • Scherk
  • Schwarz
  • Seiberg
  • Sen
  • Shenker
  • Sơn
  • Strominger
  • Sundrum
  • Susskind
  • 't Hooft
  • Townsend
  • Vafa
  • Veneziano
  • E. Verlinde
  • H. Verlinde
  • Witten
  • Yau
  • Zaslow
  • Historie  · Slovník

    Duálně rezonanční modely vznikly v počátku výzkumu teorie strun (v letech 1968-1974) jako teorie S-matic silné interakce.

    Modely bylo založeny na pozorování toho, že amplitudy pro s-kanály rozptylů se přesně shodují s amplitudou pro t-kanály rozptylu mezi mezony a také s Reggeho trajektorií. Začalo to v roce 1968 modelem Eulerovy beta funkce Gabriele Veneziana pro amplitudy rozptylu částic, které mají tu vlastnost, že je s-t přechod symetrický a vykazuje duality mezi popisem ve smyslu Reggeho pólů nebo rezonancí.

    Venezianův model byl brzy zobecněn na rozptyl N-částic Leonardem Susskindem, Holgerem Nielsenem a Yoichirem Nambuem, kteří nezávisle na sobě poskytli fyzikální interpretaci ve smyslu nekonečného počtu jednoduchých harmonických oscilátorů popisujících pohyb rozšířené jednorozměrné struny a z toho plyne název teorie strun.

    Bylo provedeno mnoho pokusů o vytvoření realističtějších modelů duální rezonance, ale hlavním výsledkem těchto pokusů bylo vytvoření modelu Neveua-Schwarze a Ramondova modelu pro mezony a fermiony. Oba modely se později ukázaly jako různé části stejného modelu. Neveu-Schwarzův model stále obsahoval tachyon, který byl v roce 1976 díky GSO eliminován. Navíc nesprávně popisoval vlastnosti skutečných pionů.

    V roce 1974 vědecká komunita ztratila zájem o výzkum těchto modelů a hlavním těžištěm teoretického výzkumu se stala kvantová chromodynamika.


    Poznámka[editovat | editovat zdroj]

    GSO - je zkratka pro skupinu fyziků Ferdinanda Gliozziho, Joëla Scherka a Davida Olive, kteří se zabývali vytvořením konzistentní teorie superstrun.

    Odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Související články[editovat | editovat zdroj]

    Literatura[editovat | editovat zdroj]

    • FRAMPTON, Paul. Dual Resonance Models. [s.l.]: Frontiers in Physics, 1974. ISBN 0-8053-2581-6. 
    • DI VECCHIA, Paolo. String Theory and Fundamental Interactions – Gabriele Veneziano and Theoretical Physics: Historical and Contemporary Perspectives. Příprava vydání Maurizio Gasperini,Jhan Maharana. Berlín: Springer, 2008. (Lecture Notes in Physics; sv. 737). Dostupné online. ISBN 978-3-540-74232-6. Kapitola The Birth of String Theory, s. 59–118. (anglicky)