Wikipedista:Michaela Vavřínová/Pískoviště
Sociálně terapeutická dílna představuje ambulantní službu poskytovanou osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení. Tyto osoby nejsou kvůli svému zdravotnímu postižení zpravidla umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Účelem sociálně terapeutické dílny je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie. Terapie je klientům sociálně terapeutických dílen poskytována v režimu zákona o sociálních službách. Klient tudíž za výkon činností v sociálně terapeutických dílnách nemá nárok na mzdu.
Legislativní zakotvení sociálně terapeutických dílen v ČR[editovat | editovat zdroj]
Sociálně terapeutické dílny jsou provozovány na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Jde o jeden z druhů služeb sociální prevence, které spolu se službami sociální péče tvoří komplex tzv. sociálních služeb, zakotvených v zákoně o sociálních službách.
Sociálně terapeutické dílny jsou odlišným institutem, než je chráněné pracovní místo, resp. dříve užívaný pojem chráněné dílny. Chráněná pracovní místa jsou zřizována na základě zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Chráněná pracovní místa jsou zřizována za účelem zaměstnávání osob se zdravotním postižením, a to za úplatu, s pomocí příspěvku od Úřadu práce ČR. Účelem sociálně terapeutických dílen je naproti tomu dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie. Jde tedy o poskytování sociální služby a klient nemá za svojí činnost v těchto dílnách nárok na honorář.
Obsah služby a její účel[editovat | editovat zdroj]
V sociálně terapeutických dílnách jsou dle zákona poskytovány následující služby:
- pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
- pomoc při zajištění stravy nebo poskytnutí stravy,
- nácvik soběstačnosti, nácvik dovedností spojený s péčí o vlastní osobu a činnosti vedoucí k sociálnímu začlenění,
- podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností.[1]
Účelem služby je zdokonalování návyků a dovedností, které bezprostředně souvisí se schopností člověka uplatnit se v rámci pracovního procesu v sociálně terapeutické dílně, případně pak i na chráněném nebo na otevřeném trhu práce. Služba sociálně terapeutických dílen tak navazuje na službu sociální rehabilitace, která se soustředí pouze na rozvoj větší míry samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti v běžném životě. Služba sociální rehabilitace tak představuje jakýsi předstupeň k sociálně pracovní terapii provozované sociálně terapeutickými dílnami. Klient sociální rehabilitace, který se stal více samostatným a soběstačným v běžném životě, může projevit zájem rozvíjet dál svůj potenciál ve směru zdokonalování pracovních návyků a dovedností. V takové situaci má poskytovatel služby sociální rehabilitace s klientem ukončit poskytování služby sociální rehabilitace a nabídnout mu poskytování služby sociálně terapeutické dílny. Dle typologie O. Matouška lze sociálně terapeutické dílny zařadit mezi sociální služby pro lidi s postižením, ovšem i s přesahem do služeb pro nezaměstnané.[2]
Vedle zákonem daných cílů služby sociálně terapeutických dílen lze zařadit i obecnou propagaci možností pracovního uplatnění lidí se zdravotním postižením i mezi širší veřejností.
Cílovou skupinou jsou osoby s mentálním či kombinovaným postižením nad 15 let věku.
Sociálně terapeutická dílna v systému sociálních služeb[editovat | editovat zdroj]
Služby sociálně terapeutických dílen lze zařadit pod širší pojem komprehenzivní (ucelené) rehabilitace, která se člení na 4 základní druhy: léčebná, pedagogická, pracovní a sociální.[3] Velmi často jsou klienty služeb sociálně terapeutických dílen osoby s kombinovaným a trvalým postižením, vůči kterým služba uplatňuje prvky jak léčebné, pracovní tak i sociální rehabilitace. V rámci léčebné rehabilitace jsou v sociálně terapeutických dílnách využívány prostředky ergoterapie, zaměřené především k omezení ekonomických a sociálních důsledků, které jsou spojené s postižením. Pracovní činnosti tu jsou tedy hlavně nástrojem k zajištění sociálního začlenění klientů a naplnění jejich potřeby seberealizace.
Práce a potřeba seberealizace představují základní lidskou potřebu, při jejich nenaplnění dochází k frustraci a pocitům méněcennosti. Z tohoto pohledu tak služby sociálně terapeutických dílen spadají do rehabilitace sociální. Hlavním cílem je co největší samostatnost a nezávislost, integrace a případně i budoucí nalezení odpovídajícího a vyhovujícího pracovního uplatnění pro člověka s postižením. V tomto pojetí tak je kladen důraz na nácvik sebeobsluhy a vedení domácnosti, nácvik sociálních dovedností a komunikace, nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu u osob s poruchou orientace či nácvik používání kompenzačních pomůcek.[4]
Služby sociálně terapeutických dílen směřují ve své vrcholné fázi k rehabilitaci pracovní. Tato fáze navazuje na výsledky léčebné a sociální složky ucelené rehabilitace. Složka pracovní rehabilitace usiluje o rozvoj specifických vědomostí, schopností, dovedností a návyků potřebných ke zvolené profesi. Jejím hlavním cílem je navrátit osobu se změněnou pracovní schopností do pracovního procesu. U osob s postižením se pracovní rehabilitace zaměřuje na pracovní uplatnění, zařazení do pracovního prostředí a rozvoj osobnosti.[5]
Sociální služby mají v nejobecnějším měřítku dva základní úkoly: podporovat sociální začlenění a preventivně působit proti sociálnímu vyloučení. V systému sociálních služeb se tedy jedná o služby sociální péče a služby sociální prevence. Péčí se rozumí aktivity provozované druhou osobou s cílem vyřešit problémy života, které není handicapovaný schopen řešit sám. Vztahuje se tak k činnostem s nízkým aktivním podílem handicapovaného. Naopak služby sociální prevence otvírají pro handicapovaného možnosti seberealizace.[6] Sociálně terapeutické dílny se řadí mezi služby sociální prevence. Jejich obecným úkolem je zabraňovat sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy kvůli jejich handicapu.
Hlavní poskytovatelé služby[editovat | editovat zdroj]
Hlavními poskytovateli služby sociálně terapeutických dílen jsou v ČR církevní organizace, především jednotlivé místní organizace Charity ČR zřizované katolickou Českou biskupskou konferencí, popř. místní organizace Diakonie Českobratrské církve evangelické. Vedle organizací církevních jsou častými poskytovateli služeb i různé nevládní neziskové organizace.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0. S. 74.
- ↑ MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální služby. Legislativa, ekonomika, hodnocení. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 183 s. ISBN 978-80-7367-310-9. S. 98.
- ↑ JESENSKÝ, Ján. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. 159 s. ISBN 80-7066-941-1.
- ↑ JESENSKÝ, Ján. Andragogika a gerentagogika handicapovaných. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 354 s. ISBN 80-7184-823-9.
- ↑ JESENSKÝ, Ján. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. 159 s. ISBN 80-7066-941-1.
- ↑ JESENSKÝ, Ján. Andragogika a gerontagogika handicapovaných. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 354 s. ISBN 80-7184-823-9.