Wikipedista:Martin Kotačka/pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Genealogie (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů. Soukromý zájem v této oblasti bývá označován starším názvem jako rodopis.

Protože z genealogické posloupnosti vyplývají také právní či prestižní důsledky, je genealogie zatížena mnoha falzy a fikcemi - a od dob antických (odvozování původu římských císařů od řeckých hrdinů) až do současnosti.

Dějiny genealogie[editovat | editovat zdroj]

Genealogie od nejstarších dob až do středověku[editovat | editovat zdroj]

Genealogii lze považovat za jednu z nejstarších historických věd, ačkoliv ve svých počátcích ještě neměla charakter vědeckého bádání. Zaznamenávání rodové posloupnosti a příbuzenských vazeb bylo, ať již ve smyslu politickém nebo teologickém, obsaženo v mnohých starověkých a středověkých textech. Jednou z nejvýznamnějších knih která podává obšírné popisy rodových vazeb je Bible, ve které jsou zaznamenáni potomci od ..... až k .....

Genealogie novověká[editovat | editovat zdroj]

Moderní genealogie[editovat | editovat zdroj]

Základní pojmy[editovat | editovat zdroj]

Vývod[editovat | editovat zdroj]

Vývod, někdy také uváděn pod názvem vývod z předků (něm. Ascendententafel[1])

Rozrod[editovat | editovat zdroj]

Rozrod (něm. Descendententafel[1])

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen (něm. Stammtafel[1])

Příbuzenské a pokrevenské tabulky[editovat | editovat zdroj]

Pokrevenství označuje vztah mezi osobami, které pocházejí z jediného předka (důležitý je pak stupeň pokrevenství). Příbuzenství (sešvagření) jsou vztahy vzniklé manželstvím (tj. vztahy k pokrevním příbuzným partnera).

Genealogické bádání vychází od jedince – příslušníka rodu buď jako ploditele (rodiče) nebo jako zplozeného (zrozeného), a podle toho zkoumá jeho vztahy buď k jeho předkům (ascendentům) nebo k jeho potomkům (descendentům).

Souhrn předků jednotlivce, se nazývá vývod. Vývod býval dříve hodnocen zejména po stránce právní, když šlo o nástupnictví na trůn, svěřenectví, dědictví apod. Neúplná část vývodu se nazývá průba. V dnešní době je vývod důležitou pomůckou v rodopisném zkoumání biologickém a sociologickém, ukazuje vlivy dědičnosti a znázorňuje vzájemné prostupování nejrozmanitějších vrstev společenských v jednotlivých rodech.

Potomstvo jednotlivce (páru jedinců) se nazývá rozrod, jde-li o všechny potomky po meči i po přeslici, nebo rodokmen, přihlíží-li se jen k potomkům mužských členů (t.j. k osobám obvykle stejného rodového jména).

Matriky[editovat | editovat zdroj]

Matriční knihy jsou primárním a nejdůležitějším pramenem pro genealogické bádání. Jedná se o veřejné úřední knihy, jejichž posláním je evidence osob pro právní účely.

Římskokatolické matriky[editovat | editovat zdroj]

Evangelické matriky[editovat | editovat zdroj]

Židovské matriky[editovat | editovat zdroj]

Státní matriky[editovat | editovat zdroj]

Vojenské matriky[editovat | editovat zdroj]

Nematriční prameny pro genealogické bádání[editovat | editovat zdroj]

Prameny, ze kterých genealogie vychází, jsou v době před zavedením matrik omezeny pouze na listiny, úřední a veřejné knihy. Teprve od 17. století jsou prameny díky povinnému vedení matrik úplnější a systematičtější. V této době dochází k vytváření zcela nových druhů pramenů, zejména dokumentů novověké diplomatické povahy.

Farní kroniky[editovat | editovat zdroj]

Farní kroniky jsou další z knih vedených farářem mimo jeho běžnou církevněprávní agendu (matriky, knihy ohlášek, knihy biřmovaných atd.). Sepisovány byly přibližně od poloviny 18. století a zachycovaly události především lokálního významu důležitého pro život farnosti. Uloženy jsou povětšinou ve fondu příslušné farnosti.

Gruntovní knihy[editovat | editovat zdroj]

Hřbitovní knihy[editovat | editovat zdroj]

Katastry[editovat | editovat zdroj]

Berní rula[editovat | editovat zdroj]

Lánové rejstříky (1669-1679)[editovat | editovat zdroj]

Josefinský katastr[editovat | editovat zdroj]

Tereziánský katastr[editovat | editovat zdroj]

Stabilní katastr[editovat | editovat zdroj]

Urbáře[editovat | editovat zdroj]

Komplexní identifikační registr[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HORNÍČEK, Ignác. Kniha o rodopisu. Praktické uvedení do rodopisu s přílohou o obecních kronikách. Vyškov: F. Obzina, 1939. 228 s. S. 15. Dále jen Kniha o rodopisu. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEK, Augustin. Rodopis v praxi. Praha: [s.n.], 1941. 
  • HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. Jinočany: H + H, 2002, dotisk 2004. 544 s. ISBN 80-7319-004-4. Kapitola Genealogie, s. 141-153. 
  • HORNÍČEK, Ignác. Kniha o rodopisu. Praktické uvedení do rodopisu s přílohou o obecních kronikách. Vyškov: F. Obzina, 1939. 228 s. 
  • LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen. Pátráme po svých předcích. Praha: Grada, 2012. 176 s. ISBN 978-80-247-4069-0. 
  • MAREČKOVÁ, Marie. Příručka praktické genealogie. Jak sestavit rodokmen. Praha - Litomyšl: Paseka, 2004. 187 s. ISBN 80-7185-662-2. 
  • MARKUS, Antonín. Příručka rodového kronikáře. Praha: [s.n.], 1938. 
  • PALIVEC, Viktor. Minimum pro rodopisce a heraldiky. Praha: [s.n.], 1970. 
  • PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům. Praha: [s.n.] ISBN 80-7277-307-0. 
  • PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. Vídeň: nákladem Josefa Pilnáčka, 1930. 639 s. 
  • PILNÁČEK, Josef. Rody starého Slezska. 3. vyd. (2. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2010. 433 s. ISBN 978-80-904312-3-2.
  • PILNÁČEK, Josef. Občanské znaky. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2009. 197 s. ISBN 978-80-904312-1-8.
  • PILNÁČEK, Josef. Neznámé rody a znaky staré Moravy. 2. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2010. 125 s. ISBN 978-80-904312-2-5.
  • SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 1. České Budějovice: Karmášek, 2007. 162 s. ISBN 978-80-239-8558-0. 
  • SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 2. České Budějovice: Karmášek, 2008. 231 s. ISBN 978-80-87101-03-2. 
  • SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 3. České Budějovice: Karmášek, 2010. 224 s. ISBN 978-80-87101-25-4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • GEDCOM – přenositelný standard pro elektronické ukládání dat genealogických programů
  • Prosopografie – zkoumáním okruhu osob, s ohledem na původ, kariéru, či rodinné vztahy