Wikipedista:Mario7/Pískoviště2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

(komplexnější úvod, další fotografie, podrobnější samospráva, dějiny po roce 1945, rozšíření literatury)
Literatura: Pečate miest a obcí na Slovensku, sv. 1 (A-M) Dejiny Bratislavy (Obzor 1978)

Jarovce
Jarovce
Jarovce, typický charakter městské části
Jarovce, typický charakter městské části
Jarovce – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 134–136[1] m n. m.
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
kraj Bratislavský kraj
okres Okres Bratislava V
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 1 677[2] (2012)
Správa
Starosta Pavel Škodler[3]
Oficiální web www.jarovce.sk
Telefonní předvolba +421-2
PSČ 851 10
Poloha městské části v rámci Bratislavy

Jarovce jsou městská část Bratislavy, nacházející se v okresu Bratislava V, mezi městskými částmi Petržalka a Rusovce.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1208. Později obec osídlila početná komunita Chorvatů, kterých kulturní vliv je patrný až dodnes. Po první světové válce byla obec připojena k Maďarsku a po druhé světové válce připadla zpátky Československu. V roce 1972 byla připojena k Bratislavě.

Společně s Rusovcemi a Čunovem patří k tzv. „zadunajským“ částem města. Patří k městským částem s nejmenším počtem obyvatelů a ke konci roku 2012 v ní žilo 1677 obyvatel.[2]

Název a symboly[editovat | editovat zdroj]

Název[editovat | editovat zdroj]

Podoby názvů (34-36)

Protože byla součástí rakouského panství, dalším jejím používáným pojmenováním byl německý název „Kroatisch Jahrendorf“.[2]

Německý název na pečeti 1809 (93)

Symboly[editovat | editovat zdroj]

První znak na pečeti 1809 (93)

Znak obce na této pečeti sloužil rovněž jako východiště pro vytvoření moderního erbu,[4] který byl v roce 1994 oficiálně zapsán do slovenského heraldického registru.[5] Současný erb Jarovec tvoří zelený štít, ze spodního okraje kterého vyrůstá mezi dvěma zlatými klasy stříbrný obrácený lemeš.[5]

Kromě erbu existuje rovněž vlajka městské části.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověké osídlení[editovat | editovat zdroj]

Nálezy z období neolitu (12)

Keltové a nález Biateců (16)

Území městské části bylo pravděpodobně osídleno již v době antického Říma, čemuž nasvědčuje existence římského tábora Gerulata v sousedných Rusovcech.[2] Nicméně, tento závěr vychází pouze ze zvyklostí Římanů, kteří v okolí svých táborů stavěli menší osady (vicus) nebo válečné městečko (canabae), ale přímý archeologický nález, který by podobné osídlení doložil, zatím nebyl nalezen.[6]

Obec na začátku vrcholného středověku[editovat | editovat zdroj]

V období přelomu tisíciletí a formování uherského státu byla obec součástí Mošoňské župy, sporného hraničního území mezi uherským a německým královstvím.[7] Toto území dostal do držby Štěpán I. Svatý po svém sňatku s Giselou Bavorskou a proto zde začal postupně růst vliv misionářů, které Štěpán zval, zejména z Německa, do novozaložené říše, aby tak na tomto území prosazoval křesťanství.[7]

V první polovině 11. století celé území od sousedných Rusovec až po řeku Litavu patřilo bohatému zeměpánovi Jánusovi a nazývalo se podle něj, „Jánusföld“ („Jánovo pole“).[8] Název tehdejší obce, která přináležela k tomuto území, zněl „Jánfalu“ a byl rovněž odvozen z jeho jména.[8] V roce 1061 Jánus patřil k vzbouřencům, kteří ve Stoličném Bělehradě povstali proti tehdejšímu uherskému králi Bélovi I. Uherskému, který je proto (včetně Jánuse) nechal popravit.[8] Není známo, na koho přešlo vlastnictví území po jeho smrti, ale ví se, že král Béla pak poskytl možnost usadit se na tomto území křesťanům, kterí se věnovali zemědělskému způsobu života.[8]

Obec v tomto období obývali Pečeněhové.[7]

11. století a Pečeněhové (29-30)

V třináctém a čtrnáctém století obec vystřídala vícero majitelů. Počátkem 13. století byl jejím majitelem uherský dvořan Alexandr, který ji odkázal opatství v maďarské obci Lébény.[9] V roce 1266 je jako majitel veden magistr Konrád[9] a z roku 1308 se zachovala zmínka o vlastnictví Štěpána z Rusovec.[9]

Středověká obec v 13. až 15. století[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci s názvem „Villae Ban“, která se nacházela na místě dnešních Jarovec, pochází z listiny krále Ondřeje II. Uherského z roku 1208[10][2], kterou se potvrzuje založení benediktinského opatství v nedaleké maďarské obci Lébény.[10]

Problémy kolem listiny, Ludvík I. Veliký (43)

Tataři (43-44)

V patnáctém století byla obec součástí Mosonmagyaróvárského panství, které bylo ve vlastnictví hrabat ze Svatého Jura a Pezinku.[11]

V 15. století obec patrně zanikla.[2] Po morové epidemii v letech 1409–1410 se na jejím zániku podepsaly zejména mocenské boje o uherský trůn z poloviny 15. století mezi Matyášem Korvínem a Fridrichem III., které probíhaly v okolí obce.[2] Důsledkem bylo zničení obce, ze které zůstaly pouze ruiny,[12] i když je možné, že se zachovala v podobě bezvýznamného obydlí pro několik málo obyvatel.[13] Nicméně, už koncem 15. století byla obec pravděpodobně opětovně zalidněna.[13]

Příchod Chorvatů v 16. století[editovat | editovat zdroj]

Nová obec byla založena chorvatským obyvatelstvem,[2] které v důsledku turecké územní expanze a Uherskem prohrané Bitvy u Moháče opouštělo na konci 15. století a na začátku 16. století svá původní území a usazovalo se v Uhersku.[14] Král Ferdinand I. Habsburský chorvatské přistěhovalectví podporoval různými způsoby, novousedlíci byli například jistou dobu (šest let) osvobozeni od placení daní.[15]

Noví utečenci přicházeli do střední Evropa téměř počas celého 16. století a na území kolem středního Dunaje se celkem přistěhovalo kolem 200.000 Chorvatů,[15] kteří založili na přibližně 150 km dlouhém území podél Dunaje celkem víc než 200 osad.[16] Jarovce jsou jedním z těchto nových sídel a jejich dnešní podoba vznikla v první polovině 16. století[2] (přesněji se toto datum odhaduje na období mezi roky 1510–1520[14]).

Pro mimořádně vysoký podíl chorvatského obyvatelstva se obec v tomto období označovala jako „Horwáthfalu“ („Chorvatská Ves“),[2] přičemž první doklad o tomto pojmenování pochází ze župních soupisů mošoňské župy z roku 1522.[14]

V roce 1529 bylo obyvatelstvo vyvražděno nebo rozehnáno sultánem Sulejmanem I. při jeho prvním obléhání Vídně,[13] ale krátce nato, kolem roku 1540 se tu opětovně zabydlela další vlna Chorvátů.[13] V roce 1542 zde bylo 13 usedlostí.[13] Krátce nato, v roce 1551, obec postihl ničivý požár, který zničil téměř všechny zdejší domy,[13] ale obec byla obratem vybudována znovu.[13]

Nicméně, příliv cizinců do uhorských zemí byl už nežádoucí, takže císař Maxmilián II. Habsburský postupně ztratil k přistěhovalcům důvěru[p 1] a v sedmdesátých letech 16. století vyzval chorvatského bána k zastavení další migrace.[15] Situace kolem chorvatské imigrační vlny se uklidnila krátce nato, po porážce Turků v Bitvě u Sisku,[15] která zastavila další tureckou expanzi do Evropy.

V šestnáctém století se obec stala součástí panství Kittsee, které od roku 1576 patřilo maďarské rodině Lisztů.[11] V tomto období se v obci usadila větev šlechtické rodiny Teklićovců, pocházející z maďarské obce Szentpéterfa.[11]

Historická mapa z roku 1873, na které je tehdejší obec zaznačena pod německým jménem „Kroatisch Jahrndorf“

Obec v Uhersku[editovat | editovat zdroj]

V roce 1667 obec získal do vlastnictví Pavel Esterházy,[18] pozdější uherský palatin, jako součást rozsáhlých majetků v jižním Uhersku, které mu přidělil král Leopold I.. Představitelé Esterházů, významného uherského rodu, vlastnili území obce až do období druhé poloviny 19. století.[18]

V roce 1683 procházeli tímto územím Turci, a to při jejich přípravě na druhé obléhání Vídně. Při této příležitosti turecké vojsko zapálilo několik vesnic,[19] včetně dnešních Jarovec, které však byly opětovně osídleny.[13]

Příchod němců a Maďarů v 18. století (1781), Jozef II. (67)

V roce 1809 v blízkosti obce, na poli mezi Jarovcemi a Kittsee, probíhalo shromážďování a organizace Napoleonova vojska před jeho útokem na Bratislavu.[20]

První polovina 20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1911 (11. dubna) v obci vypukl velký požár, který zničil téměř polovinu obce.[21]

Po vypuknutí první světové války bylo z obyvatel obce odvedeno na frontu celkem 179 mužů, převážně chorvatské národnosti.[21] Celkem 25 z nich ve válce padlo[21] a jejich jména jsou dnes uvedena na památníku obětem obou světových válek, který se nachází v obci. Protože v této době území patřilo Maďarsku, všechna jména jsou na památníku uvedena v maďarském tvaru, respektujíc tehdejší matriční zápisy.[21]

Rekvirace 1917-1919 (141-150)

Po první světové válce na základě Trianonské smlouvy připadla Maďarsku.[2]

Darování půdy knížetem Ladislavem Batthyánym kolem 1920 (90-92)

Druhá světová válka (167-175)

V roku 1947 (15. října) byla na základě pařížské mírové smlouvy, která byla výsledkem předchozí Pařížské mírové konference, připojena zpátky k Československu.[2] kde byla administrativně zařazena do okresu Bratislava-vidiek.[2] Od školního roku 1948/1949 zde funguje mateřská škola.[22]

Poválečné dějiny[editovat | editovat zdroj]

V roce 1972 (1. ledna) se obec stala bratislavskou městskou částí.[2]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Celý katastr městské části je součástí Podunajské roviny,[23] jihozápadní části Podunajské nížiny, která se v těchto místech rozprostírá v nadmořské výšce 130–140 m n m.[23] Samotný střed obce je ve výšce 135 m n m., zatímco nadmořská výška extravilánu se pohybuje v rozmezí 134–136 m n m.[1]

Břehy Dunaje (75)

Změny v korytu Dunaje (75-76)

Převážná většina území je odlesněna, pouze v severovýchodním části se nachází lužní les.[1]

Na pedologické podmínky má zásadní vliv blízkost Dunaje a jeho ramen, ze kterých se některé zachovaly až dodnes. Obec se nachází se v dunajském agradačním valu, což má za následek přítomnost úrodnější půdy v dané lokalitě.[1] Z geologického hlediska v složení místní půdy převažuje vápenatá jílovitá půda raných třetihor, s přímesí písků a štěrků, případně s nánosy říčních usazenin,[1] na kterých Dunaj uložil čtvrtohorní štěrky a hlíny a vytvořil tak rozsáhlý náplavový kužel.[23] Na této úrodní půdě se v současnosti pěstuje zejména ovoce.[23]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu a složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Téměř všichni obyvatelé Chorvati 1659 (97)

Obyvatelstvo 1720 (68)

Složení 1768 (108)

Tereziánský katastr sepsán 1773 (112)

Obyvatelstvo 1787 (68, 116)

Obyvatelstvo 1828 (68)

Domobrana 1848 (128)

Obyvatelstvo 1900 (136)

Obyvatelstvo 1910 (137)

Obyvatelstvo, nárůst obyvatelstva a počet domů 1930 (154-155)

Obyvatelstvo a počet domů 1947 (179)

Vysoký podíl chorvatského obyvatelstva v Jarovcech se zachoval i v následujích staletích:[24]

Rok 1715 1720 1880 1890 1900 1910 1920 1930 1961 1970 1991
Podíl chorvatského obyvatelstva (v %) 77,1 73,7 87,6 86,5 79,3 80,0 67,8 59,4 59,7 48,0 27,3

Složení obyvatelstva v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Kromě významné chorvatské populace zde žije necelých 10 procent maďarského obyvatelstva.[25] K dalším národnostem (například české nebo německé) se přihlásilo pouze několik málo jednotlivců.[25]

Chorvatská tradice[editovat | editovat zdroj]

Kulturní vliv chorvatské kolonizace, která probíhala v 16. století, je patrný až dodnes. I když chorvatské obyvatelstvo v minulosti představovalo významný podíl i v dalších oblastech Slovenska (zejména obec Chorvátsky Grob a další bratislavské městské části, Čunovo a Devínska Nová Ves),[26] právě v zadunajských částech Bratislavy jsou pozůstatky chorvatštiny nejvýraznější a v Jarovcích se tento jazyk vyučoval až do roku 1947.[26]

V obci lze dnes najít chorvatské kulturní projevy v písemné formě, například na kostelních zdech nebo epitafech.[26] V místním kostele se slouží chorvatské mše[26] a od roce 1991 zde působí Klub mladých Chorvatů,[27] který je součástí celonárodního Chorvátského kulturního svazu na Slovensku.[28][29]

V současnosti se k chorvatské národnosti hlásí kolem 15 procent občanů[p 2] a podíl obyvatelů ovládajících chorvatštinu může podle některých informací dosahovat až 70 procent.[30]

Čakavské nářečí (66, web)

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství v 17. století, zejména rolnictví (97-103)

Hospodářství v 18. století (68)

Hospodářské důsledky zrušení poddanství 1848 (116-119)

Cihelny (130-133)

Hospodářství 1890, 1900, 1910 (136-137)

Dodávky na kaštel v Rusovcech (152-154)

Složení orné půdy 1930 (155)

Židovský pronájem do 1936 (156-158)

Řemesla na začátku 20. století (159)

Dvě hospody na začátku 20. století (163)

Hospodářství 1935, mechanizace (164)

Rozmach ovocinářství do 1935 (167)

Složení orné půdy 1947 (179)

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Do části jezdí v rámci bratislavské autobusové dopravy linky č. 91 a 191.[31] Dále přes ní prochází linka č. 801, která jezdí z centra Bratislavy do maďarské obce Rajka.[31]

V malé vzdálenosti od obce je vybudována slovenská dálnice D2. I když je tato komunikace už téměř čtvrt století v provozu, není dosud zkolaudována[32] a je otevřena na základě povolení k předčasnému užívání, vydaného slovenským ministerstvem dopravy někdy kolem roku 1990.[33] Kolem dálnice nejsou vybudovány protihlukové bariéry, což má za následek zvýšenou hladinu hluku v intravilánu obce.[34] Tento problém trvá dlouhá léta[34] a v roce 2012 obyvatelé sepsali petici za dostavbu chybějících stěn.[33] Od roku 2011 (od 1. června) není pro motorová vozidla do 3,5 tuny používání dálnice v úseku mezi Jarovcemi a centrem města zpoplatněno.[35][36]

V současnosti se na území městské části připravuje výstavba prvního úseku dálnice D4 (pracovní pojmenování úseku je D4 Jarovce-Ivanka pri Dunaji), která má propojit existující dálnice D1 a D2. Projekt se začal připravovat ještě v roce 2008.[37] Celková délka dálničního úseku, který má procházet katastrem Jarovec, je 23 kilometrů[38] a náklady na jeho výstavbu jsou odhadovány přibližně na 700 milionů eur.[38] S budováním se původně mělo začít v roce 2011,[37] nicméně aktuálně se začátek výstavby odhaduje na roky 2014[38] nebo 2015.[39]

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Starostou městské části je Pavel Škodler,[3] který byl ve volbách nezávislým kandidátem[40] a starostou byl rovněž v předchozím volebním období.[40]

Obecní zastupitelstvo čítá 7 členů.[41]

Vzdělání, náboženství a kultura[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

V obci se již v 17. století nacházela škola. Dokladem informací o školství v tomto období jsou kanonické vizitace, které se v obci uskutečnily v letech 1650, 1680 a v roce 1696.[42] V záznamech z roku 1650 je doložena dokonce samostatná školní budova, kterou v té době neměly ani sousední a větší Rusovce.[42] V roce 1680 ve škole vyučoval chorvatský učitel, který pocházel z Rusovec a výuka probíhala v chorvatštině,[42] stejně jako v roce 1696, když zde působil další rusovský učitel chorvatského původu.[42]

V 18. století byla vyučovacím jazykem nadále chorvatština, o čem existují záznamy v dalších vizitacích z let 1713, 1774 a 1785.[42] Po roce 1750 začali navíc do obce přicházet rovněž vzdělanější pedagogové s gymnaziálním vzděláním a někteří z nich byli dokonce absolventy několika univerzitních semestrů.[42]

Z 19. století se zachovalo méně dokladů. V roce 1846 je doloženo používání dvou vyučovacích jazyků, chorvatštiny a také maďarštiny.[42] V obci se tehdy nacházelo 100 dětí, ale škola byla schopna pojmout pouze 60 žáků.[42]

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo k různým změnám ve vzdělávacím systému. V roce 1896 byl změněn název školy a dosavadní pojmenování „Katolická lidová škola“ nahradilo spojení „Obecná lidová škola“.[42] Krátce nato byla otevřena další školní třída, čímž se odstranily problémy s nedostatečným prostorem pro vzdělávání dětí[42] a v roce 1904 byla otevřena celá nová školní budova.[42]

Po rozpadě Rakouska-Uherska a následném připojení obce k Maďarsku v roce 1918 se vyučovací jazyk v místní škole změnil na maďarský.[42] Působili zde dva učitelé a chorvatsky se učilo pouze doplňkově, v rámci doplňovací národnostní školy.[42]

Po připojení k Československu v roce 1947 zde byla téměř okamžitě (20. října, pět dnů po připojení obce) zřízena „Státní lidová škola“ se třemi třídami.[42] Krátce nato, 4. prosince téhož roku, byla navíc vytvořena další „Obecná lidová škola“ s jedinou třídou, která měla své sídlo v nedaleké bažantnici.[42] Menší z obou škol byla o dva měsíce později administrativně spojena se Státní lidovou školou v nedalekém Janíkovém dvoru, přičemž sídlem nového školního celku byla jarovecká Bažantnice.[42] Nicméně, protože v letech 1950–1951 bylo osídlení v bažantnici zrušeno, tato škola zanikla[42] a v obci tak zůstala působit jediná státní škola.

V roce 1947 probíhala rovněž rekonstrukce školní budovy,[42] která byla poškozena v důsledku válečných událostí. Vyučování v dokončené budově bylo obnoveno 19. ledna 1948[42] a současně byl název školy změněn na „Národní školu“.[42] Kromě třech tříd zde byla ještě mateřská škola, nicméně kapacita školní budovy nebyla dostatečná, a proto se v tomto období vyučovalo střídavým způsobem.[42] Ve školním roce 1949/1950 navštěvovalo školu 86 žáků.[42]

V roce 1948 se na škole začaly pořádat pro obyvatele obce kurzy slovenštiny, která se v důsledku politických událostí stala oficiálním jazykem obyvatelů, kteří ale navzájem komunikovali v chorvatštině a maďarštině, případně němčině.[42] Výuka probíhala přímo ve školních lavicích a lektory byli ředitel školy (mužská třída) a jeho manželka (ženská třída). Slovenština se vštěpovala rovněž dětem ve zdejší mateřské škole, což byl jeden z hlavních důvodů její vzniku přímo v obci.[42] V roce 1950 byla mateřská škola z prostorových důvodů přemístěna na farní úřad.[42]

Škola v roce 1659 (93)

Škola po 1947 (182)

V roce 1975 byla zahájena stavba budovy základní školy, která funguje od školního roku 1981/1982.[43] V roce 2004 byly obě školy sloučeny do jednoho právního subjektu.[43]

Dnes se zde nachází základní škola,[43] a mateřská škola.[22]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

V obci již v roce 1550 stála samostatná fara s malým kostelíkem.[44] Jejich umístění nebylo zatím zjištěno, i když existuje teorie o jejich poloze poblíž středověké kostnice, která se nachází na dnešním hřbitově.[44] Podle záznamu z vizitace v roku 1659 byla obec před rokem 1619 samostatnou farností, pak byla společně s rakouskou Pamou přičleněna k farnosti Gijeca (chorvatský název pro dnešní Kittsee).[44]

V různých záznamech se dochovaly jména všech jedenadvaceti kněží, kteří zde v letech 1659–1949 působili:

Kněží, působící v Jarovcech v letech 1659–1949:[44]
Doba Kněz Poznámky
od 1659 Peter Pasich
od 1663 Matias Bubnics
1666–1680 Michal Berlovics
1681–1694 Ján Guzmanics
1694–1715 Vít Golovics
1725–1741 Georg Fejes
1741–1761 Gregor Philipics
od 1761 Angellus Pallesch Administrátor.
1761–1768 Sebastian Pauhof
od 1798 P. Barnabas Jareb OFM administrátor.
1798–1846 Ján Predl Narozen 9. listopadu 1768 v Dolnjou Pulji, vysvěcen na kněze 1793, v obci sloužil až do své smrti v roce 1846.
od 1846 Martin Pallesch Administrátor.
1846–1888 Andrej Zončić Narozen 1807 v Dolnjou Pulji, vysvěcen na kněze 1833, původně byl kaplanem v Pamě, zemřel v roce 1893.
1888–1909 Mathias Buczolich Narozen 1856 ve Fules v Šopronské župě, zemřel 7. ledna v Jarovcech a je zde rovněž pohřben.
od 1909 István Belovich Přechodný administrátor, předtím kaplan v Kittsee.
1909–1924 Mihály Mersich Za jeho působení byla provedena kanonická vizitace v roce 1912.
1925–1935 János Blazovich V červnu 1935 odešel do maďarské obce Kópháza, kde v roce 1945 zemřel.
1935–1937 Károly Ságy Narozen 1919, pocházel z maďarské obce Hidegség, původní jméno „Radasić“ si později změnil na maďarský tvar. Vysvěcen na kněze 1934, zemřel v roce 1975.
od 1937 János Mimlich Za jeho působení byla provedena kanonická vizitace v srpnu 1912, kterou vedl Michal Mersich, bývalý zdejší farář.
1937–1945 Ernest Kraincz Narozen 1908 v Soproni, v obci začal sloužit kolem Vánoc v roce 1937. Tragicky zemřel 3. března 1945, když ho zasáhl dělostřelecký granát, který vybuchl před farní budovou. Byl pohřben bez kněžského zaopatření 5. dubna a potřebné obrady vykonal 11. května rusovecký kaplan Béla Sabó.
1945–1949 Jozef Miksisić Narozen 11. ledna 1916 v americkém městě Northampton. Později odjel do Rakouska, kde působil v eisenstadtském biskupství jako správce farnosti. Tragicky zemřel při dopravní nehodě.

Po odchodu Jozefa Miksisiće v roce 1949 začali v Jarovcech působit slovenští kněží, kteří sloužili liturgii ve slovenštině,[45] nicméně zdejší farnost patřila jakožto součást Trnavské apoštolské administratury i nadále pod správu Ostřihomské arcidiecéze.

Tato situace se změnila až v roce 1977, když papež Pavel VI. svou apoštolskou konstitucí Praescriptionum sacrosancti vytvořil samostatnou Arcidiecézi trnavskou, do které nyní patří i území zadunajských obcí, Jarovec, Rusovec a Čunova. Od července 2013 je jejím arcibiskupem Mons. Ján Orosch.

Technika sboru dobrovolných hasičů

Kultura a spolky[editovat | editovat zdroj]

Kultura celkově (192-195)

Zvyky (196-199)

Nachází se zde knihovna.[46]

Hudební tradice (210-211)

Působí zde amatérský pěvecký sbor[47]

Hasičská historie (206-208)

Sbor dobrovolných hasičů, který byl založen ještě v 19. století.[30]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Fotbalová historie (208-209)

Působí zde fotbalový klub.[48]

Současnost a plány[editovat | editovat zdroj]

Metropolis[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 byl ohlášen investiční záměr výstavby rozsáhlého komplexu Metropolis mezi Jarovcemi a Petržalkou, který by zahrnoval například kasino, hotely nebo aquapark[49] a měl se rozprostírat na ploše třiceti hektarů.[50] Celková hodnota investice měla dosáhnout 1,5 miliardy eur[49][51] a v komplexu mělo pracovat kolem 9.000 zaměstnanců.[52] Později byl do projektu zapracován navíc stadion.[51][52]

Po ohlášení projektu se objevily protesty veřejnosti a byla zorganizována petice, kterou podepsalo přes 125.000 občanů.[53] Později své nesouhlasné stanovisko deklarovaly městské části Jarovce,[54] Petržalka[50] a také samospráva hlavního města.[55] Pak byl záměr neúspěšně přesunut do sousedního Maďarska.[56]

Nárůst počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

V městské části v poslední době poměrně rychle roste počet obyvatel, mezi lety 2005–2012 došlo k nárůstu o téměř 40 procent.[p 3] Protože v současnosti probíhá výstavba projektu Jižní město mezi Jarovcemi a Petržalkou, který se bude rozprostírat i v katastrálním území Jarovec,[57] v budoucnosti dojde k dalšímu nárůstu počtu obyvatel, který může v roce 2030 dosáhnout hodnotu 12.500 lidí.[57]

Památky a významné objekty[editovat | editovat zdroj]

Národní kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Mikuláše

V městské části se nacházejí dvě národní kulturní památky:[58]

  • Kostel svatého Mikuláše: Pozdně barokový kostel byl postaven kolem roku 1765.[p 4] Existují dvě různá vysvětlení jeho vzniku, podle první jej postavili samotní vesničané, podle další jej vystavěl hrabě Mikuláš Eszterházy z rodu Esterházy na podnět hraběte Zichyho.[59] V roce 1884 ke kostolu přistavěli věž,[59]
Historie kostela celkově (216-223)
Rekvirace zvonu 1917 (141)
kterou ale na konci druhé světové války zničila ustupující německá armáda.[59] V letech 1970–1972 probíhala rekonstrukce kostela,[59] při které byla také znovu vybudována věž a byly do ní umístěny dva zvony.[59] Objekt je nyní ve vlastnictví církve.[58]
  • Bažantnice: Byla vybudována v sedmnáctém[61] nebo v osmnáctém[58] století.
Důvody vzniku bažantnice (70)
Několikrát v ní poloval například Josef II.,[61][62] syn Marie Terezie nebo Karel VI.,[61] její otec. Celá bažantnice má tvar polygonu[58] a její součástí je kamenný most s kamenným a cihlovým obloukem,[62] který překlenoval dunajské rameno, které sahalo až ke Kitsee.[61]
Bažantnice po 1947 (179)

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kromě národních kulturních památek se zde nacházejí další čtyři pamětihodnosti,[63] které jsou zapsány v seznamu pamětihosností, který vede Městský ústav ochrany památek Bratislava:

Popis sochy (225)

  • Socha sv. Floriána: Nachází se v areálu Kostela sv. Mikuláše. Má podobu murovaného sloupu a pochází z počátku 20. století.[66]
  • Středověká kostnice: Nachází se na jaroveckém hřbitově. Sloužila na uchovávání kostí až do 15.-16. století.[67] Dnes je překryta dlažbou.

Vznik a účel kostnice (45-51)

  • Budova římskokatolické fary: Vznikla pravděpodobně v 18. století a patří mezi nejstarší objekty obce.[68]

Významné objekty[editovat | editovat zdroj]

  • Hřbitov
  • Památník občanům padlým ve světových válkách: Nachází se v blízkosti Kostela sv. Mikuláše a byl vybudován v roce 1992.[59]
  • Památný kříž:

Památný kříž obecně (228)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1573 se císař vyjádřil náspedovně: „Každý ví, že před těmito zloději není nic v bezpečí, ani pluh na poli, ani suchá větev nebo hnízdo v lese.“[17]
  2. Z celkového počtu 1.438 obyvatelů k nezjištěnému datu se k chorvatské národnosti přihlásilo 220 obyvatelů, tj. 15,3 procenta.[25]
  3. K 31. prosinci 2005 bylo evidováno 1.227 obyvatelů,[2] k 31. prosinci 2012 bylo evidováno 1.677 obyvatelů.[2]
  4. Podle některých zdrojů se výstavba odehrávala v letech 1764–1765,[58] podle jiných 1763–1765[59] a podle dalších 1765–1772.[60]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e HRADSKÝ, Juraj; MALLINERITS, Jozef. Jarovce. Bratislava: PT Marenčin, 2008. 240 s. ISBN 978-80-89218-81-3. S. 11. (slovensky) [dále jen Hradský, Mallinerits]. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p História [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b Starosta [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. NOVÁK, Jozef. Pečate miest a obcí na Slovensku, sv. 1 (A-M). Univerzita Komenského v Bratislavě: Univerzita Komenského v Bratislavě, 2008. 720 s. ISBN 978-80-89236-49-7. S. 395. (slovensky) 
  5. a b c NOVÁK, Jozef; ČISÁRIK, Ladislav. JAROVCE, mestská časť Bratislavy, Heraldický register Slovenskej republiky [online]. Ministerstvo vnitra Slovenské republiky [cit. 2013-11-16]. (slovensky) 
  6. Hradský, Mallinerits, s. 17.
  7. a b c Hradský, Mallinerits, s. 28.
  8. a b c d Hradský, Mallinerits, s. 27.
  9. a b c Hradský, Mallinerits, s. 77.
  10. a b Hradský, Mallinerits, s. 34.
  11. a b c Hradský, Mallinerits, s. 78.
  12. Hradský, Mallinerits, s. 52.
  13. a b c d e f g h Hradský, Mallinerits, s. 56.
  14. a b c Hradský, Mallinerits, s. 57-58.
  15. a b c d Hradský, Mallinerits, s. 59-60.
  16. VUKCEVIĆ, Ivo. Croatia 2: Ludvig Von Gaj opposes Croatia's Hungarian Heritage. [s.l.]: Xlibris, 2013. 350 s. ISBN 978-1-4836-5222-1. S. 50. (anglicky) [dále jen Vukević]. 
  17. Vukcević, s. 51.
  18. a b Hradský, Mallinerits, s. 79.
  19. Hradský, Mallinerits, s. 65.
  20. Hradský, Mallinerits, s. 116.
  21. a b c d Hradský, Mallinerits, s. 138.
  22. a b Materská škola pri ZŠ s MŠ Trnková 1, Bratislava - Jarovce [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  23. a b c d TOLMÁČI, Ladislav; LAUKO, Viliam; GURŇÁK, Daniel; KRIŽAN, František. Geografická exkurzia – nástroj praktického vzdelávania (aplikácia na Slovensku) [online]. Iuventa, 2008 [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  24. Hradský, Mallinerits, s. 66.
  25. a b c Statistický úřad SR [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  26. a b c d BEŇUŠKOVÁ, Zuzana. Chorváti na Slovensku [online]. Centrum pre tradičnú ľudovú kultúru [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  27. Klub mladých chorvátov (KMH) [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  28. O nás [online]. Chorvatský kulturní svaz na Slovensku [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  29. Bilaterálne vzťahy [online]. Chorvatské velvyslanectví na Slovensku [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  30. a b Spolkový život v Jarovciach je bohatý [online]. Bratislavské noviny, 1999-03-25 [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  31. a b Mapa a doprava [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  32. Jarovce chcú, aby sa NDS zdržala užívania diaľnice v jej katastri [online]. SME, 2011-05-25 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  33. a b Jarovce a Petržalka rozbehli petíciu proti hluku z diaľnice [online]. SME, 2012-06-25 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  34. a b Jarovčanov už roky otravuje hluk z diaľnice [online]. Bratislavské noviny, 2010-06-03 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  35. Diaľnica D2 v Bratislave nebude až po Jarovce spoplatnená [online]. SME, 2011-05-31 [cit. 2010-10-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  36. Od júna D2 od Bratislavy po Jarovce bez diaľničnej známky [online]. Pravda, 2011-06-01 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  37. a b Diaľnica D4 Jarovce – Ivanka, sever [online]. Město Bratislava, 2008-03-11 [cit. 2013-10-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  38. a b c Stavba D4 Jarovce - Ivanka pri Dunaji má začať v roku 2014 [online]. SME, 2012-10-12 [cit. 2013-10-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  39. Začiatok stavby úsekov R7 a D4 sa odďaľuje [online]. Nový čas, 2012-12-11 [cit. 2013-10-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  40. a b V Jarovciach obhájil post starostu Škodler [online]. SME, 2010-11-28 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  41. Miestne zastupiteľstvo [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-30]. Dostupné online. (slovensky) 
  42. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y Hradský, Mallinerits, s. 185-189.
  43. a b c Základná škola [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  44. a b c d Hradský, Mallinerits, s. 213.
  45. Hradský, Mallinerits, s. 216.
  46. Knižnica [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  47. Chorus CANTILENA [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  48. TJ Jarovce [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  49. a b KREMSKÝ, Peter. Metropolis pri Jarovciach budúci rok [online]. Trend, 2009-10-14 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  50. a b BRATISLAVA: Petržalka oficiálne odmietla megakasíno a Metropolis [online]. Aktuality.sk, 2010-03-09 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  51. a b Investor kasína Metropolis lobuje sľubom postaviť Bratislave športovú arénu [online]. Pravda, 2010-11-12 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  52. a b Metropolis sľubuje športovú halu [online]. Trend, 2010-12-02 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  53. TriGranit: odporcovia kasína zavádzajú [online]. Trend, 2010-09-08 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  54. Jarovce si chcú nechať vidiecky charakter obce [online]. Bratislavské noviny, 2010-02-26 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  55. ĎURKOVSKÝ, Andrej. Vyhlásenie primátora Bratislavy k projektu Metropolis [online]. Město Bratislava, 2010-03-02 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  56. SUCHÝ, Daniel. Megakasíno nebude ani v Budapešti [online]. Trend, 2013-09-30 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  57. a b Do roku 2030 by Jarovce mali mať 12.500 obyvateľov [online]. SME, 2008-09-11 [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  58. a b c d e Register NKP podľa krajov - Bratislavský kraj [online]. [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  59. a b c d e f g Kostol Svätého Mikuláša [online]. Městská část Jarovce [cit. 2013-10-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  60. Hradský, Mallinerits, s. 218.
  61. a b c d Hradský, Mallinerits, s. 233.
  62. a b Evidenčný list pamätihodnosti mesta - kamenný most v bažantnici [online]. MÚOP Bratislava [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  63. Jarovce - nehnuteľné [online]. MÚOP Bratislava [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  64. a b Hradský, Mallinerits, s. 225.
  65. a b Evidenčný list pamätihodnosti mesta - socha Piety [online]. MÚOP Bratislava [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  66. Evidenčný list pamätihodnosti mesta - socha sv. Floriána [online]. MÚOP Bratislava [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  67. Evidenčný list pamätihodnosti mesta - stredoveký karner [online]. MÚOP Bratislava [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  68. Evidenčný list pamätihodnosti mesta - budova rímskokatolíckej fary [online]. MÚOP Bratislava [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HRADSKÝ, Juraj; MALLINERITS, Jozef. Jarovce. Bratislava: PT Marenčin, 2008. 240 s. ISBN 978-80-89218-81-3. (slovensky) 
  • VANEK, Rudolf. Jarovce 1208–1998. Bratislava: Městská část Jarovce, 1998. 180 s. ISBN 80-967466-2-6. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie:Městské části Bratislavy Kategorie:Okres Bratislava V