Wikipedista:MajkaDlo/Pískoviště/Pokus9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Leaking pipeline (překládáno jako podtékající/děravé potrubí) je název pro schéma objasňující, proč je ve vědě méně žen než mužů. Podle tohoto schématu jsou dívky a ženy náchylné k „propadnutí děravým potrubím“ vzdělávacího a následně kariérního systému ve vědních oblastech. V praxi to znamená, že jsou dívky a ženy odrazovány od předmětů jako jsou matematika a fyzika a následkem toho se ve všech fázích vzdělávacího procesu postupně snižují jejich počty ve vědních a technických oborech. Tento problém potom pokračuje i ve vědecké kariéře, kde jsou ženy stále znevýhodňovány.

Děravé potrubí ve vzdělávacím a kariérním systému[editovat | editovat zdroj]

Fenomén děravého potrubí je dobře pozorovatelný na vzdělávacím systému, kdy se počty dívek směřujících k vědeckému titulu snižují mnohem více než počty chlapců. Tento problém začíná už na základních školách, kdy učitelé většinou přistupují k dívkám jinak než k chlapcům a dívky tak mohou utrpět ztrátu sebevědomí. Učitelé mají například tendence dávat chlapcům větší prostor pro vyjádření se a také dostávají konstruktivnější zhodnocení svých odpovědí.[1] Na středních školách je potom důležitým faktorem nízké sebevědomí, kterým dívky obvykle trpí. Strach z neúspěchu je tak může odradit od vědecké kariéry. Obrovskou potíž představuje také stereotyp, že matematika, fyzika a obecně vědecká práce je vhodné spíše pro chlapce a dívky jsou tak od těchto předmětů odrazovány tlakem okolí i nízkým sebevědomím. Pokud se ženám podaří projít vzdělávacím systémem a získat titul ve vědecké oblasti, čekají je další překážky v zaměstnání ve vědecké práci. Za největší handicap se považuje rodina a mateřství, neboť ženám je automaticky přisuzována starost o rodinu a domácnost, která jim nedovoluje věnovat se své práci stejně intenzivně jako mužům. Dále ženy zažívají potíže při včleňování se do mužského kolektivu, který v technických a vědních oblastech výrazně převažuje. S tím souvisí také sexuální narážky a obtěžování, kterým mohou být ženy v mužském prostředí vystaveny.[1]

Příčiny děravého potrubí[editovat | editovat zdroj]

Hlavním důvodem, proč to mají ženy ve vědě těžší než muži a proč nemají ambice ve vědeckých a technických oborech setrvávat jsou genderové stereotypy. Moderní věda je založena na objektivitě a racionalitě, které jsou stereotypně připisovány mužům. Historicky bylo vzdělání určeno mužům. V 19. století, kdy ženy začaly požadovat přístup na univerzity a účast ve vědě, se pak vyrojily vědecké teorie o škodlivosti intelektuální činnosti u žen.[2] Tyto teorie byly dávno vyvráceny, některé stereotypy však přetrvávají dodnes. Ženy jsou spojovány s emocionalitou, subjektivitou a privátní sférou, což stojí oproti pohledu na veřejnou sféru vědy jako racionální a objektivní.[2] Pohled na vědu a způsoby výzkumu se však mění a věda není nadále striktně spojována s vlastnostmi stereotypně přisuzovanými mužům.

Možná řešení děravého potrubí[editovat | editovat zdroj]

Řešení podtékajícího potrubí je doporučováno řešit již od základních stupňů vzdělávacího procesu. Důležitým krokem je změna přístupu učitelů a učitelek k žákům a s tím související zvýšení sebevědomí u dospívajících dívek v matematice a dalších předmětech.[1] Dívkám by tedy měla být věnována stejná pozornost jako chlapcům a mělo by jim být stejně jako chlapcům ukázáno, že mohou pracovat jako vědkyně, či doktorky. V kariérním systému lze potom následky děravého potrubí zmírnit například krátkodobými granty pro rodiče vracející se z mateřské a rodičovské dovolené, které by vědkyním pomohly překonat obtížné období po návratu do zaměstnání.[2] Důležitá je také změna v chování vědců k jejich ženským kolegyním a umožnění jejich snadnějšího začlenění do pracovního kolektivu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PELL, Alice N. Fixing the leaky pipeline: Women scientists in academia. Journal of Animal Science [online]. 1996. Roč. 74, čís. 11. 
  2. a b c et al. (eds.). Nejisté vyhlídky: Proměny vědecké profese z genderové perspektivy. Praha: Slon, 2013.