Wikipedista:Lukáš Nekolný/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Obsah

Mada modrotemenný[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxMada modrotemenný
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Rod mada (Tanygnathus)
Binomické jméno
Tanygnathus lucionensis
Linnaeus, 1766

Mada modrotemenný (Tanygnathus lucionensis), případně též papoušek modrošíjný[1] je druh papouška žijící na Filipínách a na okolních ostrovech.

Tento druh dosahuje délky až 31 cm a váhy 200 až 230 g. Nejčastěji žije v malých skupinách či párech.[2]

Hnízdění probíhá od dubna do června, a to ve hnízdních dutinách na stromech. Zpravidla snáší dvě až tři vejce. Doba inkubace se udává 31 dní.[2]
Žijí v listnatých i smíšených lesích a také na plantážích. Když hledá potravu, lítá mimo lesy do otevřenější krajiny. Živí se plody, zejména banány, papájou, mangem či mladými kokosy, dále nepohrdnou semeny.[2]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V evropských zoo je chován extrémně vzácně. V listopadu 2019 jej chovaly jen tři evropské zoo a v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) ještě Loro Parque na Kanárských ostrovech. Jednou z těchto zoo je česká Zoo Praha.[3]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je od konce září 2019 vystavován v té době nově otevřeném Rákosově pavilonu v dolní části Zoo Praha. Do této zoo však byl dovezen již v roce 2014. O dva roky později se podařil první úspěšný odchov, který byl zároveň prvním odchovem v českých zoo.[2]

Papoušek patagonský[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxPapoušek patagonský
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Podčeleď papoušci (Arinae)
Rod papoušek (Cyanoliseus)
Binomické jméno
Cyanoliseus patagonus
Vieillot, 1818

Papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus) je druh papouška z Jižní Ameriky.

Vyskytuje se v Patagonii, tedy jižní části Jižní Ameriky, konkrétně v Argentině a částečně také v Chile. Rozlišují se čtyři poddruhy[4]:

  • papoušek patagonský chilský (Cyanoliseus patagonus bloxami)
  • papoušek patagonský severní (Cyanoliseus patagonus andinus)
  • papoušek patagonský jižní (Cyanoliseus patagonus patagonus)
  • Cyanoliseus patagonus conlara

Žije na travnatých a křovinatých pláních, typicky poblíž řek. Vzhledem k oblasti výskytu se uzpůsobil tak, že nehnízdí v dutinách stromů, nýbrž v dutinách vápencových či pískovcových skal a v březích vytvořených norách o délce až 2,5 metrů.[5][6]

Papoušek patagonský žije v trvalých párech, hnízdění přitom probíhá ve velkých koloniích. Samice snáší dvě až osm vajec. Mláďata se líhnou po 18 až 31 dnech. O mláďata se starají oba rodiče, a to přibližně rovnoměrně.[5]

Živí se hlavně semeny rostlin.

Váží 250[7], resp. 270 až 300 gramů.[6] Dožívá se dvaceti až třiceti let.[7]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Papoušek patagonský byl v říjnu 2019 chován ve více než 120 evropských zoo, z toho nejvíce v Německu. V rámci Česka je v tu dobu chovaly tři zoologické zahrady[8] (a ještě zoopark v Tuchořicích)[9]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha chovala tento druh prvně v 50. letech 20. století. Od roku 2015 chová poddruh papoušek patagonský chilský, který se vyskytuje na malém území a na rozdíl od celého druhu je kriticky ohrožený. Zmíněný poddruh není k vidění v žádné jiné české zoo. Ke konci roku 2018 byl chován samec a čtyři samice.[8] Od konce září 2019 jsou vystavováni dva jedinci v průchozí voliéře Podhůří jižních And u Rákosova pavilonu v dolní části zoo.[5]

Ostnák jihoamerický[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxOstnák jihoamerický
alternativní popis obrázku chybí
Ostnák jihoamerický
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád bahňáci (Charadrii)
Čeleď ostnákovití (Jacanidae)
Rod ostnák (Jacana)
Binomické jméno
Jacana jacana
(Linnaeus, 1766)

Ostnák jihoamerický (Jacana jacana) je druh ptáka patřící do podřádu bahňáci. Je jedním z osmi druhů ostnáků.[10]

Má hnědá křídla a hřbet. Hlava a další části těla pak mají černou barvu. Zobák žluté barvy doplňuje červený čelní štítek. Typické jsou dlouhé nohy a prsty. Ostnák jihoamerický dosahuje délky 21 až 25 centimetrů a váhy 80 až 150 gramů. Samice jsou větší než samci. Ti se starají o stavbu hnízda, snůšku a mláďata. Samice se tak páří až se třemi[10], resp. čtyřmi samci[11] (tzv. mnohomužství[10]), z nichž všichni mohou mít svá vlastní mláďata, o která se starají. Samice v tu dobu hledají a lákají další samce a brání teritorium.[11]

Samice snáší čtyři vejce, která jsou následně inkubována po dobu 28 dní. [11]

Vyskytuje se v tropické Jižní Americe východně od And a v jižní Střední Americe, kde obývá tamní sladké vody (bažiny, mokřady, záplavové oblasti). Umí se pohybovat po listech rostlin, k čemuž slouží dlouhé prsty, díky nimž se váha ptáka rozkládá na větší plochu.[11][12]

Živí se vodními bezobratlými (zejména hmyzem), malými rybami či obojživelníky[11] i semeny a dalšími částmi rostlin.[12]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh byl v říjnu 2019 chován v pouhých dvanácti evropských zoo. Z toho nejvíce zastoupen (tři zoo) byl v Německu. Na seznamu byla v tu dobu také jedna česká zoo – Zoo Praha. Historicky byl ostnák jihoamerický chován rovněž v Zoo Dvůr Králové, Zoo Hluboká a Zoo Zlín. Ve slovenských zoo chován nebyl a není.[12]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Ostnáci jihoameričtí byli dovezeni v dubnu 2019 ze Zoo Zlín. Od září 2019 jsou vystaveni v nově zpřístupněném Rákosově pavilonu (expozice Pantanal), a to v počtu dvou jedinců.[11]

Aratinga skvrnitý[editovat | editovat zdroj]

Aratinga skvrnitý (Psittacara wagleri)

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Aratinga skvrnitý je v evropských zoo chován velmi výjimečně. V říjnu 2019 se jednalo jen o tři zoo: jednu portugalskou, jednu rumunskou a jednu českou Zoo Praha.[12]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento druh, konkrétně aratinga andský chován od roku 2018. Od září 2019 je vystavován v rámci nově zpřístupněného Rákosova pavilonu, kam bylo umístěno pět jedinců (dva samci a tři samice).[13]

Kogna dlouhozobý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxKogna dlouhozobý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Podčeleď papoušci (Arinae)
Rod kogna (Enicognathus)
Binomické jméno
Enicognathus leptorhynchus
King, 1831

Kogna dlouhozobý nebo také papoušek dlouhozobý (Enicognathus leptorhynchus) je druh papouška, který žije v Jižní Americe. Je endemitem Chile.

Má převážně zelenou barvu, ale letky jsou zelenomodré. Od čela k očím se táhne tmavě červený proužek. Ocas je rovněž červený. Jak již z názvu vyplývá, je pro tento druh typický dlouhý špičatý zobák.[14][15]

Vyskytuje se v západním podhůří chilských And, a to zejména v listnatých a smíšených lesích. Zároveň však žije i v otevřenější křovinaté krajině či v blízkosti lidských sídel.[14]

Jedna se o společenský druh papouška, který žije a hnízdí ve velkých hejnech. Vyznačuje se hlasitým křikem.[15] Snáší dvě až šest vajec, která jsou inkubována po dobu 26 dnů.[14]

Jeho potravou jsou rostliny, resp. jejich hlízy, kořínky či semena. Patří mezi potravní specialisty, neboť se zaměřuje na plody blahočetů neboli araukárií.[15]

Po vylíhnutí jsou mláďata vybavena tzv. prachovým šatem a jsou schopna hnízdo opustit již od sedmého týdne života.

Dosahuje délky až 40 cm a váhy 240 gramů.[14]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o raritně chovaný druh. V rámci Evropy byl v září 2019 chován jen v pěti zoo. Mezi nimi byla také jedna česká zoo – Zoo Praha.

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha chovala kogny dlouhozobé již v průběhu své historie, konkrétně 70. a 90. letech 20. století. V roce 1979 se podařilo jako první zoo na světě tento druh odchovat.[16] V novodobé historii byli tito papoušci dovezeni v roce 2019, kde se stali jedním z druhů expozičního celku Rákosova pavilonu, otevřeného v září 2019. K vidění jsou v jedné ze dvou zachovalých opravených historických voliér někdejších "Lineárky".

Rákosův pavilon (Zoo Praha)[editovat | editovat zdroj]

Wikipedista:Lukáš Nekolný/Pískoviště
Chybí zde svobodný obrázek
Poloha

Rákosův pavilon je expoziční pavilon v Zoo Praha přístupný veřejnosti od 28. září 2019; v tu dobu jeden ze 14 pro návštěvníky přístupných pavilonů v této zoo.

Jedná se o stavbu představující významnou kolekci exotických ptáků, zejména papoušků. Pavilon byl pojmenován po významném chovateli papoušků Stanislavu Rákosovi (1931–2012), který finančně přispěl na stavbu ojedinělé expozice.

Stavba včetně navazujících úprav okolí stála 30,5 mil. Kč bez DPH. 10 mil. Kč bylo poskytnuto právě S. Rákose a 7 milionů Kč šlo z dotací Evropské unie.[17]

Základní parametry[editovat | editovat zdroj]

Expoziční areál se skládá z vlastního pavilonu a na něj navazujících dvou nových voliér. Jelikož byl pavilon postaven v místě původní expozice papoušků (tzv. Lineárky), jedné z nejstarších expozic v zoo vůbec, bylo rozhodnuto a o zachování a opravě dvou z původních malých voliér.[18]

Ara Learův v Rákosově pavilonu

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Délka budovy: 66,7 m
  • Šířka budovy: 7,9 m
  • Maximální výška budovy: 8 m
  • Celková plocha pavilonu: 527 m2
  • Plocha expozic v pavilonu: 273 m2
  • Plocha voliéry Nový Zéland: 122 m2
  • Plocha voliéry Podhůří jižních And: 84 m2

Expozice a chované druhy[editovat | editovat zdroj]

Prohlídka expozičního komplexu začíná za expozicí pand červených biotopovou voliérou s ptáky Nového Zélandu. Následuje vlastní pavilon, jenž zahrnuje šest geograficko-biotopových expozic, z toho dvě expozice (Nížinný les Nové Guiney a Pantanal) jsou průchozí.[19] Další průchozí biotopovou expozicí je voliéra Podhůří jižních And u východu z pavilonu. Na ni pak navazují dvě tradiční (ale opravené) voliéry s papoušky. Expoziční komplex končí před velkou voliérou dravých ptáků.

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Počet expozic: 10 (8 biotopových pro více druhů a dvě klasické)
  • Počet vnitřních expozic: 6
  • Počet průchozích expozic: 2
  • Celkový počet chovaných druhů ptáků: 38, z toho ve vlastním pavilonu 27 (stav při otevření pavilonu)
  • Počet chovaných druhů papoušků: 17

Hned 19 taxonů není chováno v žádné jiné české zoo, navíc z toho čtyři taxony nejsou k vidění ani v jiné evropské zoo.

Přehled expozic a chovaných druhů[editovat | editovat zdroj]

Interiér Rákosova pavilonu krátce po vysázení rostlin

Nový Zéland[editovat | editovat zdroj]

Filipíny[editovat | editovat zdroj]

Nová Guinea – horské lesy[editovat | editovat zdroj]

Nová Guinea – nížinné lesy[editovat | editovat zdroj]

Amazoňan jamajský v Rákosově pavilonu

Jamajka[editovat | editovat zdroj]

Pantanal[editovat | editovat zdroj]

Ara Learův v Rákosově pavilonu

Caatinga[editovat | editovat zdroj]

Podhůří jižních And[editovat | editovat zdroj]

Jandova voliéra I[editovat | editovat zdroj]

Jandova voliéra II[editovat | editovat zdroj]


Rostliny[editovat | editovat zdroj]

Jelikož je pavilon pojat jako soustava biotopových expozic, zahrnuje také mnoho rostlinných druhů. Celkem se jedná o několik desítek druhů rostlin. Ty nejvýznamnější druhy jsou představeny pomocí informačních panelů také přímo v pavilonu. Jedná se o tyto druhy:

Nový Zéland[editovat | editovat zdroj]

Filipíny[editovat | editovat zdroj]

Horský les Nové Guineje[editovat | editovat zdroj]

Nížinný les Nové Guineje[editovat | editovat zdroj]

Jamajka[editovat | editovat zdroj]

Pantanal[editovat | editovat zdroj]

Brazilská Caatinga[editovat | editovat zdroj]

Jihoandské podhůří[editovat | editovat zdroj]


Vlk eurasijský[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V rámci Evropy je tento poddruh vlka k vidění přibližně ve dvou stovkách zoo. V rámci Česka se na konci roku 2018 jednalo o tato zařízení[20][21]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Prvním zvířetem chovaným na území zoo (ještě před jejím otevřením od června 1931) byl právě vlk, resp. vlčice pojmenovaná Lotta (Lota). V průběhu 30. let 20. století bylo do pražské zoo dovezeno ještě několik vlků. Po pauze, kdy byli chováni např. polární vlci, se vlk eurasijský chová od roku 2000.[22] V říjnu 2000 byly dovezeny dvě samice (Lupina a Boja) ze zoo v bavorském Lohbergu. V únoru 2001 k nim byl dovezen samec Lobo z Wildparku Eekholt v Německu. Tím vznikla tříčlenná chovná skupina.[23] První úspěšný odchov byl zaznamenán ještě téhož roku, tedy v roce 2002.[23] Celkem se postupně narodilo 56 mláďat a následně byla reprodukce pozastavena a alfa pár se nechal v klidu dožít. Nová smečka začala být vytvářena v roce 2014. Samice Geena a Gofi, dvě sestry ze Zoo Plzeň byly dovezeny právě ve zmíněném roce. Ještě ve stejném roce byl dovezen také samec Grim (z Tierparku Gotha v Durynsku, Německo). V roce 2017 se narodilo této smečce první mláďata.[24] Ke konci roku 2018 bylo chováno sedm jedinců (dva samci a pět samic).[21]

První vlčice i další vlci ve 30. letech 20. století obývali výběh u vstupu, kde jsou od 90. let 20. století pandy červené. Od roku 2001 obývají vlci eurasijští výběh o rozloze takřka 0,2 ha v horní části zoo. Výběh, který tvoří součást expozičního celku Severský les[25].

Ledňák modrokřídlý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxLedňák modrokřídlý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád srostloprstí (Coraciiformes)
Čeleď ledňáčkovití (Alcedinidae)
Rod Dacelo
Binomické jméno
Dacelo leachii
(Vigors & Horsfield, 1827)
Synonyma

Ledňák kakabura

Ledňák modrokřídlý (Dacelo leachii) je velký pták z čeledi ledňáčkovitých.

Tento druh se vyskytuje v savanách a v otevřených vlhkých smíšených a listnatých lesích na jihu Nové Guiney a severu a západě Austrálie.[26][27][28] Živí se bezobratlými živočichy (hmyz) i malými obratlovci (např. hady).

Dosahuje hmotnosti kolem 300 gramů (250 až 370 gramů). Délka tohoto ledňáka činí až 40 cm[28], z toho ocas tvoří 12 až 14 cm a vlastní tělo 15 až 25 cm.[26] Snáší dvě až čtyři vejce[26] (popř. pět vajec[28]), která jsou inkubována po dobu 22 až 26 dní.

Pohlavní dospělosti dosahuje ve třech letech. Vytváří páry na celý život.[28]

Vyniká silným zobákem, který může být dlouhý až osm centimetrů. Právě pomocí zobáku dokáže usmrtit svou kořist, včetně hadů.

Vejce snáší do stromové dutiny (nejčastěji ve výšce do 25 metrů[28]), případně do hnízda či nory stromových termitů. Vylíhlá mláďata jsou umístěna v kruhu, zády k sobě. Po nakrmení rodiči se mládě, které je hlavou ke vstupnímu otvoru, vykálí tímto směrem. Poté jeho místo zaujme další mládě a situace se opakuje.[27]

Typická je jejich hlasitá intenzivní komunikace, která připomíná chechtání.[26]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Ledňák modrokřídlý byl v srpnu 2019 chován přibližně ve čtyřech desítkách evropských zoo. V rámci Česka se jednalo o čtyři zoo[20]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Počátky chovu tohoto druhu v Zoo Praha se datují do 90. let 20. století. V prosinci roku 1997 byla přivezena samice ze Zoo Rotterdam a v dubnu dalšího roku následoval z téže zoo samec.[26] Žili v pavilonu vodních ptáků. V létě 2002 se přes určité komplikace způsobené nezkušeností rodičů podařilo odchovat první mládě. Od té doby patří chov tohoto druh k velmi úspěšným. Mláďata se naposledy vylíhla v letech 2010,[29] 2011 a 2014.[30] Na konci roku 2018 byl chován jeden samec a dvě samice.[31]

Ledňáci modrokřídlí jsou vidět v expozičním celku Ptačí mokřady, konkrétně v australské voliéře Paroo.[30]

Vývoj Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Rok Nově otevřené expozice Nová infrastruktura Významné odchovy Poznámky
2001 pavilon goril, Africký dům a Africké panorama, výběh lemurů vari, výběh vlků eurasijských, upravená expozice paovcí a nově makaků magotů, expozice velkých papoušků (ara, kakadu), výběh severoamerického severského lesa (wapiti manitobští) hlavní východ ze zoo
2002 expozice nosálů rekonstruovaný hlavní vchod, nový severní vchod, pavilon plyšáků (suvenýry u východu) Povodeň
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009 expozice lachtanů jihoafrických
2010 Gočárovy domky (restaurace a výstavní prostor Galerie Gočár)
2011
2012
2013
2014 Velemlokárium – pavilon velemloků čínských
2015
2016 papírna na sloní trus
2017
2018
2019 Titicaca – expozice vodnic posvátných, expozice psounů prériových, výstava koprolitů velkokapacitní toalety u expozice lachtanů

Sup[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Sup kapucín[editovat | editovat zdroj]


Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]


Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První chov tohoto druhu v Zoo Praha je datován do období 1954 až 1965. Současná etapa chovu započala v roce 2012.[32] Na konci roku 2017 žil v pražské zoo jeden pár těchto supů. V průběhu roku 2018 byly přivezeni další dva samci a dvě samice (ze Zoo Plzeň, kde byl ukončen chov????). Na konci roku 2018 tak byly chovány tři páry.[33]

Stavby v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha pokrývá plochu přibližně 60 ha a na jejím území se nacházelo a nachází mnoho staveb, ať už určených pro chov zvířat, návštěvnické potřeby i další budovy. Některé z nic jsou kulturními památkami, jiné jsou v evropském i světovém měřítku unikátní.

Již neexistující stavby[editovat | editovat zdroj]

Pavilony[editovat | editovat zdroj]

  • Štěpničkův pavilon exotického ptactva (pavilon exotických ptáků prof. Štěpničky) – tento pavilon vznikl v roce 1932 a byl vůbec prvním návštěvnicky přístupným vytápěným pavilonem v Zoo Praha. Přestože se původně mělo jednat pouze o provizorní stavbu, sloužila 65 let (zbourán 1997) Za tuto dobu se však změnilo její využití. Původně sloužil pro lvici Šárku a primátům. Teprve později se stal domovem pro papoušky.[34]
  • Pavilon kočkovitých šelem – výstavba 1932, dokončení 1936, stavba stále přes 2 mil. tehdejších Kčs. Budova byla přistavěna k zajištěné skalní stěně. Demolice v 90. letech 20. století byla vynucena výstavbou kmenové stoky pro Severní Město. Na stejném místě později vznikla průchozí expozice lemurů a následně průchozí voliéra Africké skály.[34]

Významné venkovní expozice[editovat | editovat zdroj]

  • Expozice velkých papoušků – na místě Štěpničkova pavilonu byla pna přelomu tisíciletí postavena expozice velkých papoušků (arů a kakadu). Kromě ubikace a voliéry obsahovala i volný venkovní prostor s papoušky rodu ara, kteří měli zastřižená křídla. Expozice musela ustoupit výstavbě nového pavilonu exotických ptáků, který byl pro veřejnost otevřen v září 2019.
  • Lineárka – řada expozičních voliér pro ptáky realizace podle projektu firmy Hagenbeck. Využívaly se až do roku. Za dobu existence se zde podařila řada významných odchovů (např. lori mnohobarvý horský, ara žlutokrký /ara zlatokrký/, aratinga sluneční).[34]
  • Jandova velká voliéra – vznik 1931. Ve své době jedna z největších voliér na světě o rozměrech 25 krát 16 krát 14 metrů. Na této stavbě se podílel K. Mužík, který stál za architektonickou podobou administrativní budovy. Voliéra se propadla pod tíhou sněhu 26. listopadu 1969. Následně byla nahrazena ještě větší voliérou, která slouží dodnes.[34]
  • Volný výběh lemurů pod skalou – expozice vznikla v roce 2001 na místě někdejšího pavilonu šelem pod skalou. Původně ji obývali lemuři vari. V roce 2002 byli nahrazeni lemury kata, kteří byli evakuováni v srpnu 2002 z důvodu povodně.[35]

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Existující stavby[editovat | editovat zdroj]

Pavilony[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha se v létě 2019 nacházelo 13 veřejnosti přístupných pavilonů[31].

V dolní části zoo se jedná o:

  • Pavilon tučňáků (otevřen 1986, otevření po velké rekonstrukci 2004)
  • Čambal – pavilon gaviálů (otevřen 2008)
  • Terárium (bývalý pavilon velkých savců s teráriem) – dnes součást areálu Rezervace Bororo (otevřeno 1973), v červenci 2019 otevřena nová expozice Titicaca s vzácnými žábami vodnicemi posvátnými
  • Pavilon Sečuán – pavilon prezentující ptačí faunu podhůří Himálaje (otevřen 2004, rekonstrukce 2018)
  • Pavilon velkých želv – želvy sloní, želvy obrovské, mladí varani komodští, doplňkově další druhy želv (otevřen 1998)
  • Pavilon goril (otevřen 2001)
  • Velemlokárium – pavilon velemloků čínských (otevřen 2014)
  • Pavilon šelem a plazů (otevřen 1991, otevření po 1. velké rekonstrukci 2004, otevření po 2. velké rekonstrukci 2012)

V horní části zoo se jedná o:

  • Indonéská džungle (otevřen 2004)
  • Pavilon Afrika zblízka (otevřen 2004)
  • Africký dům (otevřen 2001)
  • Pavilon hrochů (otevřen 2013)
  • Údolí slonů (otevřen 2013)

Venkovní expozice[editovat | editovat zdroj]

Následující přehled expozic v zoo je členěn dle expozičních celků

  • Současná expozice pand červených – první expozice pro zvířata za hlavním vchodem. Vybudována dle projektu firmy Hagenbeck. Má podobu "medvědího příkopu", návštěvníci se dívali nejen pro sobě, ale také dolů pod sebe. Původně určeno vlkům eurasijským, později medvědům ušatým, následně baribalům a od roku 1992 pandám červeným.[34]
  • Současná expozice urzonů – původně sloužila jako bazén lachtanů
  • Výběhy medvědů – dvě expozice, které vznikly již krátce po otevření v zoo. Postupně se zde vystřídalo několik druhů medvědů. V současné době (2019) obývané medvědy ledními. Do budoucna je plánováno zbourání a výstavba nových větších expozic pro lední medvědy na příhodnějším místě.

Napříč kontinenty[editovat | editovat zdroj]

  • Výběh nosálů – expozice vznikla v roce 2002, původně určena pro chov nosálů červených, ty později nahradili nosáli bělohubí
  • Expozice hyen čabrakových – v horní části zoo, naproti výběhu slonů. Současná podoba výběhu vznikla v roce 2008, kdy byly dosavadní dva nepropojitelné výběhy zvětšeny o území, kde dříve žili gepardi. Navíc vysoké ploty byly nahrazeny suchými příkopy a vznikla i druhá vnitřní ubikace zapuštěná do svahu.[14] Celková rozloha dosahuje 3 340 m2.[15]

Pláně[editovat | editovat zdroj]

Severský les[editovat | editovat zdroj]


Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Administrativní budova – funkcionalistická budova byla postavena krátce po otevření zoo, dokončena v roce 1932, arch. K. Mužík. Kromě kanceláří se již od počátku v dolní části budovy nachází restaurace a na budovu navazuje také pokladny. Před budovou původně nebyla točna autobusů, ale parkoviště pro návštěvníky zoo.[34]

Památkově chráněné stavby[editovat | editovat zdroj]


Chov supa hnědého v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov supa hnědého je jedním z nejvýznamnějších chovů dravců v Zoo Praha. Tento druh je totiž chován nepřetržitě již od roku 1933. První mládě přišlo na svět v roce 1992.[36]

V letech 1933 až 2000 bylo v Zoo Praha zaznamenáno 42 supů hnědých. Z toho 33 jedinců bylo dovezeno a devět jedinců se v Zoo Praha narodilo. Specifickou součástí jsou zvířata z 50. let 20. století. Tehdy totiž pražská zoo fungovala mj. také jako tranzitní stanice mezi Sovětským svazem a Západním světem. Pět zvířat ze zmíněného počtu tak byli supi hnědí, kteří v zoo byli jen maximálně jeden měsíc a následně byli převezeni do cílové destinace. Dalších šest jedinců mělo také putovat dál, ale nakonec zůstalo v majetku zoo jakožto provize za karanténní služby.

Z let 1933 až 2019 je v záznamech Zoo Praha minimálně 58 jedinců. Za toto období bylo prokazatelně odchováno sedm mláďat. První v roce 1992, zatím poslední v roce 2001.

Historie chovu[editovat | editovat zdroj]

První dva supi hnědí byli získáni v říjnu 1933, a to od cirkusu bratří Kludských. Cirkus byl tehdy v konkurzu a zoo tyto dva ptáky získala za 50 korun. Jednalo se tehdy o druhý druh supa v Zoo Praha po supu bělohlavém. Samice uhynula v únoru 1942 a jako důvod úmrtí si Jiří Janda, první ředitel zoo, poznamenal "vadu křídla a stáří". Samec uhynul v březnu 1950, takže žil v zoo takřka 20 let.

V letech 1977 až 1979 bylo v zoo chováno celkem osm jedinců!

Právě v 70. letech 20. století bylo do zoo dovezeno několik jedinců, kteří v ní žijí dodnes (2018), a patří tak mezi nejstarší chovance. Jedná se o pár (nazývaný Konrádi) původem z volné přírody, který do Prahy dorazil v roce 1977, a také samici Buchtu, jejíž příchod se datuje do srpna 1972.[37][38] Buchta tehdy přišla ještě s další samicí a samcem, kteří spolu utvořili pár, a tak byla sama bez partnera do roku 1993. Tehdy byla spojena se samcem Bubákem ze zoo v rakouském Innsbrucku. Od té doby tvoří harmonický pár. Kvůli handicapu samce však nikdy nedošlo k úspěšnému páření, vždy bylo sneseno jen neoplozené vejce. Proto se Buchta v roce 2013 stala pěstounkou supů z jiných zoo. Tím prvním bylo mládě ze Zoo Liberec. Další mládě následovalo o dva roky později.[37]

Zmíněný pár Konrádi začal hnízdit v roce 1981.[37] Jejich první odchov se datuje do roku 1992.[38]

Na začátku 90. let 20. století byli chováni čtyři ptáci (dva páry). V 90. letech 20. století došlo k mnoha příchodům, odchodům i odchovům. První úspěšný odchov se podařil ve zmíněném roce 1992. V roce 2000 bylo chováno celkem 12 supů hnědých, sedm samců a pět samic.[39]

Ke konci roku 2017 bylo chováno 5 samců a 7 samic.[40] Ke konci roku 2018 byli chováni čtyři samci a šest samic, tedy 10 jedinců.[21]

V roce 2019 se jednalo o jeden ze čtyř druhů supů chovaných v Zoo Praha. Těmi dalšími byli sup kapucín, sup mrchožravý a orlosup bradatý. V případě posledních dvou jmenovaných se přitom jedná o druhy, u kterých se pražská zoo podílí také na jejich ochraně in-situ a patří také mezi klíčové chované druhy.

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Většina supů hnědých v historii Zoo Praha byla chována ve velké voliéře dravců. Původní voliéra z roku 1931 se zřítila v zimě 1969. Měla rozměry 25 krát 16 krát 14 metrů a ve své době byla největší v Evropě. V roce 1972 vznikla na stejném místě nová větší voliéra s rozměry 38 krát 28 krát 16 metrů (voliéra o objemu 2560 m3). Součástí této voliéry byla v letech 1972 až 1992 návštěvnická lávka. Ta byla kvůli klidu ptáků nakonec odstraněna.[39]

V současnosti je tento druh k vidění kromě velké voliéry dravců také v jedné z dravčích voliér v dolní části zoo, poblíž pavilonu tučňáků.

Sup hnědý je druhem, který je vhodný k chovu ve voliérách pro více druhů dravců. I tak je toto právě jedním z důvodů, proč se komplikuje hnízdění a potažmo odchov mláďat.[39]

Chov žiraf v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Historie chovu[editovat | editovat zdroj]

První žirafa byla do Zoo Praha dovezena v roce 1954. Jednalo se o žirafu masajskou, která dostala jméno Lenka. Od té doby nebyla přítomnost žiraf v pražské zoo přerušena. Lenka uhynula v roce 1956. Dalšími žirafami byly dvě žirafy kordofanské a dvě samice bez určení konkrétního poddruhu. V roce 1970 byla přivezena první žirafa Rothschildova, tento poddruh je chován do současnosti (2019).[41]

První mládě se narodilo v roce 1974, tato samička dostala jméno Praga. Jejími rodiči byl samec Žako a samice Denisa. Základy chovu jsou velmi cenné, protože právě tento samec se samicí, stejně jako samice Aida, Líza a Viola pocházeli z volné přírody, z níž je odchytil Josef Vágner, dlouholetý významný ředitel Zoo Dvůr Králové. Do konce roku 2000 se v Praze narodilo 43 mláďat. Ještě ve starém pavilonu se pak narodil sameček Vilém.[41]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

První expozice žiraf vznikla v horní části zoo v roce. V roce 1983 ji nahradila nová expoziční stáj s větším výběhem. Do původního pavilonu se nastěhovaly antilopy. V létě 2001 pak proběhlo stěhování do nového Afrického domu, který žirafy obývají až dosud (2019).[41] V září 2001 byl tedy otevřen třetí pavilon žiraf (Africký dům) v historii Zoo Praha. V tu dobu v něm žilo 10 žiraf ve dvou stádech. Jednalo se o tyto jedince[42]:

Jméno Pohlaví Rok narození Místo narození
Šimon samec 1986 Zoo Praha
Valda samec 2000 Zoo Praha
Tibor samec 2000 Zoo Praha
Vilém samec 2001 Zoo Praha
Berta samice 1988 Zoo Kolín nad Rýnem
Kleopatra samice 1993 Zoo Dvůr Králové
Gita samice 1995 Zoo Praha
Eliška samice 1995 Zoo Praha
Nikola samice 1997 Zoo Praha
Nora samice 1999 Zoo Praha

12. prosince 2001 se pak narodilo první žirafí mládě v historii Afrického domu – samice Berta porodila samečka Simona.[41][43]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Ibis šedokřídlý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxIbis šedokřídlý
alternativní popis obrázku chybí
Ibis šedokřídlý
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád brodiví (Ciconiiiformes)
Čeleď ibisovití (Threskiornithidae)
Rod ibis (Theristicus)
Binomické jméno
Theristicus melanopis
Gmelin, 1789

Ibis šedokřídlý (Theristicus melanopis) je druh veslohoného ptáka z čeledi Ibisovití.

Vyskytuje se v Jižní Americe, a to ve dvou oddělených formách a regionech. Severní oblast zahrnuje Ekvádor, Peru a Bolívii, zejména vyšší podhorské oblasti And. Druhým regionem výskytu je jižní část Chile a Argentiny[44], tedy oblasti s nižší nadmořskou výškou.[45] Právě v Chile se vyskytuje dokonce ve městech.[45] Jinak jej lze nejčastěji spatřit v travnatých oblastech[46] (pampy, pastviny) a mokřadech.[45] Dle konkrétního místa se také liší podoba, resp. hnízda (skalní římsa, pahýly stromů).[46]

Dosahuje délky 70 až 75 cm a váhy až 1,5[45] či 1,7 kg.[44]

Nejčastěji žije v hejnech o počtu 12 jedinců. Při hnízdění jsou však hejna mnohem větší[45], navíc v koloniích s dalšími druhy ptáků.[44]

Živí se bezobratlými (hmyzem, červy), žábami a malými hlodavci.[45]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V Evropě byl v létě 2019 tento druh chován v něco málo přes 20 zoo, patří tak k vzácně chovaným druhům. Chován je rovněž ve dvou českých zoo[47]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je ibis šedokřídlý chován od roku 2016. V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě, které se stalo vůbec prvním od tohoto druhu v historii zoo. Ibis šedokřídlý se tak v roce 2018 stal jedním ze čtyř druhů ptáků, u nichž se podařil prvoodchov pražské zoo.[48] Na konci roku 2018 bylo chováno šest jedinců (dva samci, tři samice a zmíněné mládě).[49] V červenci 2019 se vylíhlo jedno mládě.[50]

Levhart mandžuský[editovat | editovat zdroj]


Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento poddruh levharta byl v srpnu 2019 chován přibližně v pěti desítkách evropských zoo. V rámci toho ve třech českých zoo[51]:

  • Zoo Olomouc – např. 15. února 2013 se narodilo mládě (samička)

Na konci roku 2000 byl čistokrevný levhart mandžuský chován pouze v šesti zoo světa v počtu 19 jedinců, z toho pět v Praze.[52] Na jaře 2015 bylo v Evropě chováno 105 levhartů mandžuských ve 37 zoo.[53]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento poddruh chován s přestávkami od počátku 60. let 20. století. V roce 1961 byl jako první přivezen samec Miška, jenž byl dovezen z Ruska, z volné přírody.[54] Následující chov a odchovy ovšem trpěly tím, že mláďata byla kříženci, nejednalo se tak o čistokrevné levharty mandžuské.[54] V roce 1968 se totiž podařilo získat ze Zoo Tallinn samici Kateřinu, ale ukázalo se, že nejde o levharta mandžuského, nýbrž zřejmě levharta čínského.[52] Miška uhynul v červnu 1976.[55] Téhož roku byli přivezeni Tristan a Isolde, narození v Zoo Frankfurt v Německu.

Soustavnější chov se datuje od roku 1992.[56] Tehdy byla v souvislosti s novým pavilonem kočkovitých šelem přivezena hned čtyři zvířata. Samice Silka a samec Argony, dvojčata narozené v maďarské Zoo Szeged, starý samec ze Zoo Frankfurt a ze Zoo Lipsko samec Argun, rovněž narozený v Zoo Frankfurt. V letech 1992 a 1993 pak ještě byly dovezeny dvě mladé samice Koryo a Kuli z Korei, což znamenalo významné genetické obohacení chovu tohoto vzácného levharta v Evropě. Roku 1993 se podařilo získat ze Zoo Moskva k samicím samce, který měl svůj původ taky v Korei. Počet levhartů mandžuských v Zoo Praha tehdy dosáhl čísla sedm. Na konci roku 1993 byl levhart z Frankfurtu vrácen zpět do své mateřské zoo. V roce 1994 byli odvezeni Argun a Silka do Zoo Kaunas v Litvě. Samec Argony původem z maďarského Szegedu jel za novou partnerkou do Oakhill Center poblíž Oklahoma City v USA. V roce 1995 se podařilo získat dva čistokrevné samce. Ze Zoo Helsinky byl dovezen samec Aga Khan narozený v Zoo Lipsko a rovněž samec Shelti ze Zoo Tallinn, narozený v Zoo Moskva. Na jaře 1996 došlo k prvnímu porodu. Mládě páru Kuli a Aga Khan se však nepodařilo odchovat.[55]

První čistokrevná mláďata byla odchována v roce 1997 párem skládajícím se ze samice Kuli a samce Sheltiho.[52] Jednalo se o Bogana a Borinu, tedy samce a samici. Roku 1999 přišel na svět jeden samec. Na konci roku 2000 zoo chovala šest levhartů mandžuských.[52] V roce 2001 následoval sameček Edward, který byl v roce 2019 převezen do Zoo Olomouc.

Přehled jedinců chovaných v červenci 2005, v době otevření současné expozice:

25. listopadu 2013 se narodila trojčata.[57] Úspěšného odchovu tehdy bylo dosaženo po třinácti letech.[58] Rodiči dvou samců a jedné samice byli tehdy tříletá samice Khanka a čtyřletý samec Kirin (narozen roku 2009 v Zoo Ústí nad Labem[53]).[57] Zatím naposledy se mláďata narodila v roce 2015. Ke konci roku 2018 byl chován pár těchto zvířat.[59] Kurátor Dr. Pavel Brandl je členem komise evropského záchovného programu (EEP) pro tento poddruh.[60] Do současnosti se podařilo odchovat sedm mláďat.

Levhart mandžuský je k vidění v expozici v horní části zoo v rámci expozičního celku Severský les. K zahájení výstavby došlo 1. září 2004 a k dokončení v červnu 2005.[61] Expozice byla následně slavnostně otevřena v sobotu 23. července 2005, a to za účasti zpěvačky a herečky Zory Jandové.[62] Zpočátku expozici obývala pouze samice Koryo.[54] Na vybudované zázemí navazuje expoziční voliéra se čtyřmi vodními plochami, přibližně obdélníková expozice nabývá rozměrů 11,2 x 17,8 m. Výška oplocení činí 5,5 m.[61] Před výstavbou této expozice žili levharti mandžuští v pavilonu šelem v dolní části zoo.

Jeřáb bradavičnatý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxJeřáb bradavičnatý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád krátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleď jeřábovití (Gruidae)
Rod jeřáb (Grus)
Binomické jméno
Grus carunculata
Gmelin, 1789

Jeřáb bradavičnatý nebo také jeřáb laločnatý (Grus carunculata) je druh ptáka z řádu krátkokřídlí. Je vůbec nejvyšším z šesti afrických druhů jeřábů.[63][64]

Žije ve vlhkých oblastech subsaharské Afriky (např. Etiopie, Kongo, Zambie, Tanzanie, Botswana, Mosambik[65]), v mokřadech poblíž vodních toků a dalších vodních ploch. Jedná se o druh ze všech jeřábů nejcitlivější na změny prostředí. Jeho teritorium zaujímá přes jeden čtvrteční kilometr.[63]

Základní charakteristikou, díky níž je rozpoznatelný od ostatních druhů jeřábů, je lalok. Mají ho jak samci, tak také samice.[63] [64] Při ohrožení se laloky zmenšují, naopak při agresivním naladění se laloky protahují.[63] Rozpoznatelný je také podle tmavé horní části hlavy, na níž navazují bílá dolní část a stejně barevný krk. Spodní část těla je černá.[66]

Živí se vodními rostlinami (hlízy a oddenky[63]) a bezobratlými živočichy.[64]

Vydává typické hlasité troubení, které je slyšitelné na dlouhou vzdálenost. K tomu má uzpůsobenou průdušnice. Ta je dlouhá a stočená v dutém hřebeni prsní kosti.

Délka těla dosahuje 175 cm, rozpětí křídel se pohybuje mezi 230 a 260 cm. Váží 6,4 až 8,5 kg.[67]

Hnízdí v párech.[64] Hnízdo si buduje ve vegetaci v rámci vody.[65] Samice nejčastěji snáší jedno vejce, zřídka kdy pak vejce dvě.[67] Doba inkubace se pohybuje mezi 33 a 36 dny[64][67] (příp. až ke 40 dnům[63]), což je mezi africkými druhy jeřábů nejdelší doba. Létat se mláďata naučí mezi 90. a 150. dnem života.[65] Pohlavně dospívá ve třech až čtyřech letech. Dožívá se dvaceti až čtyřiceti let.[64]

Ohrožení je mnohostranné. Vychází zejména z ničení mokřadních ploch, které jsou pro tento druh nepostradatelné, což jde spojené s výstavbou elektráren, pastvou dobytka, velkoplošnými postřiky proti bodalkám tse-tse i ohrožen je i nezákonným sběrem vajec.[67] Stavy ve volné přírodě se odhadují na posledních osm tisíc párů.[63]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh jeřába patří k vzácně chovaným druhům. V rámci celé Evropy jej v létě 2019 chovalo jen 15 zoo, z toho tři v Česku[68][69]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov jeřábů laločnatých je zaznamenán již v 70. letech 20. století. Jednalo se ovšem jen o krátkodobou záležitost. Soustavný chov započal až v roce 2010, a to v rámci expozice Ptačí mokřady (dolní část zoo), v níž mohou tento druh pozorovat i návštěvníci.[67] Ke konci roku 2018 byl chován jeden pár.[69]

Lori žlutoskvrnný[editovat | editovat zdroj]

Lori žlutoskvrnný (Trichoglossus chlorolepidotus) je druh papouška, který žije ve východní Austrálii.[70]


Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Lori žlutoskvrnný patří v evropských zoo mezi raritně chované druhy. V celé Evropě jej chová jen sedm zoo. Jedinou evropskou zemí, kde je chován ve více zoo, je Česko. Jedná se o tato zařízení[71]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2010. O dva roky později, tedy v roce 2012 se podařil první odchov, který byl zároveň prvním úspěšným odchovem v českých zoo.[72] Na konci roku 2017 bylo chováno 12 jedinců. V průběhu roku 2018 bylo úspěšně odchováno jedno mládě. Na konci roku 2018 pak bylo v pražské zoo chováno jedenáct lori žlutoskvrnných.[73] V červnu 2019 se vylíhlo další mládě.[74] Do počátku července 2019 bylo odchováno 20 mláďat.

Holub bronzovokřídlý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxHolub bronzovokřídlý
alternativní popis obrázku chybí
Samec holuba bronzovokřídlého
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď holubovití (Columbidae)
Rod holub (Phaps)
Binomické jméno
Phaps chalcoptera
John Latham, 1790

Holub bronzovokřídlý (Phaps chalcoptera) je druh měkkozobého ptáka.

Vyskytuje se v jižní Austrálii a také na ostrově Tasmánie, a to konkrétně v tamních suchých lesích a pobřežních porostech. Živí se semeny travin i stromů, někdy také hmyzem. Snáší dvě vejce. Po vylíhnutí mláďata se o ně střídají oba rodiče. V případě snesení dalších vajec ještě v této době, pak péče o vylíhlá mláďata přechází na samce, neboť samice se stará o inkubaci vajec.[75]

Tento druh dosahuje délky 30 až 35 cm a váhy 300 až 500 gramů.[75]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V Evropě chová holuby bronzovokřídlé přibližně 30 zoo. Nejvíce jsou zastoupeni v německých zoo.[76] V Česku tento druh chovají tyto zoo[77]:

Na Slovensku tento druh chová Zoo Bojnice.[77][76]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 se podařilo odchovat dvě mláďata. Na konci roku 2018 bylo chováno pět jedinců.[77] V červnu 2019 se vylíhla dvě mláďata.[78]

Návrat divokých koní 2019[editovat | editovat zdroj]

Návrat divokých koní 2019 je název devátého ročníku reintrodukčního projektu Zoo Praha s názvem Návrat divokých koní určeného na záchranu koní Převalského.

Akce probíhá ve spolupráci s Armádou ČR, Přírodní chráněnou oblastí Velká Gobi B i dalšími zoologickými zahradami v Evropě, které poskytly koně (Tierpark Berlin a Kölner Zoo, Německo). Finanční zajištění transportu využívá prostředků z projektu Tři koruny ze vstupu, které uvolňuje Magistrát Hl. města Prahy jako zřizovatel zoo, a také z projektu Pomáháme jim přežít.

Významným mezníkem pro rozvoj projektu bylo také to, že na počátku května 2019 schválil mongolský parlament rozšíření Přísně chráněné oblasti Velká Gobi B na takřka dvojnásobnou rozlohu (rozšíření z 9 271 km2 na 18 357 km2[79]; pro srovnání rozloha Prahy je 496 km2[80], Národního parku Šumava 683 km2[81] a rozloha Středočeského kraje činí 10 929 km2.[82])

Transport tří koní směřoval stejně jako v předchozích letech a ročnících projektu do mongolského Tachin Talu v Gobi B. Akce se uskutečnila v termínu 18. a 19. června 2019.

V rámci projektu Tři koruny ze vstupu se podařilo pořídit také šest motocyklů a jeden terénní vůz.[79]

Výběr koní[editovat | editovat zdroj]

Ze sedmi předvybraných koní se vybírali čtyři jedinci, tři klisny byly náhradnicemi. Jedna klisna se narodila v Zoo Praha. Další dvě klisny mají původ přímo v Chovné a aklimatizační stanici Zoo Praha v Dolním Dobřejově, kde také transport začíná. Zbylé čtyři klisny pak pocházejí ze zoologických zařízení v Německu (tři případy) a ve Švýcarsku (jeden případ).[79] Věk všech těchto klisen je mezi dvěma a čtyřmi lety.

Jako hlavní kandidátky na převoz do Mongolska byly vybrány následující klisny koně Převalského[79]:

Náhradnice:

Transport nakonec začal se třemi klisnami z výběru hlavních kandidátek (Spina,Tara, Tárik) a Taniou, která nahradila Yaru.[83] Právě Tania si však již v připraveném letounu CASA v boxu sedla. Transport by mohl být riskantní, a tak došlo k leteckému převozu jen tří klisen do Mongolska. Tania byla přepravena do výběhu v Zoo Praha.

Průběh transportu[editovat | editovat zdroj]

Původně plánovaný harmonogram transportu počítal s odletem z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích v úterý 18. 6. ve 13:30. Následovat měla tradiční dvě mezipřistání v Kazani (19:30 až 20:30 středoevropského letního času) a Novosibirsku (1:30 až 2:30 středoevropského letního času). Přistání v Bulgan sumu bylo plánováno na středu 19. 6. v 5: 45 středoevropského letního času, tedy 10:45 místního času.[79] Vzhledem ke komplikacím s klisnou Taniou však došlo ke zpoždění oproti původnímu plánu. Nakonec letoun vzlétl z pražského kbelského letiště v 15:31 a po uskutečnění zmíněných mezipřistání přistál definitivně ve středu okolo deváté hodiny ranní LSEČ v Bulganu. Následovala přibližně šestihodinová cesta po zemi na místo určení vypouštění.

Pohlednice z Mongolska[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha tento ročník akce doplnila o větší zapojení veřejnosti ve formě tzv. Pohlednice z Mongolska. Lidé, kteří nějakou částkou přispěli na transport koní Převalského do Mongolska, mají dostat z Mongolska pohlednici s motivem akce a s podpisy jejích členů. O tento nápad byl podle ředitele zoo velký zájem.[84]

Výreček filipínský[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxVýreček filipínský
alternativní popis obrázku chybí
Výreček filipínský
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sovy (Strigiformes)
Čeleď puštíkovití (Strigidae)
Rod výreček (Otus)
Binomické jméno
Otus megalotis
(Walden, 1875)

Výreček filipínský (Otus megalotis) je endemický druh sovy, který se vyskytuje pouze na Filipínách. Konkrétně pak na ostrovech Luzon, Catanduanes a Marinduque.[85][86]

Jedná se o malý druh sovy, který váží 200 až 300 gramů a dosahuje délky 23 až 28 cm.

Žije v hustších tropických deštných lesích, kde hnízdí v dutinách stromů. Tam snáší jedno až čtyři vejce. Žijí v párech, nebo samotářsky.[85][86] Loví v noci, přičemž se živí převážně hmyzem a jinými bezobratlými, někdy však i drobnými obratlovci.[86]

Vzhledem k úbytku lesů na Filipínách je snaha tento druh chránit pomocí speciálních programů.[85]

Jsou známy dvě barevné formy: šedohnědá a rezavá.[86]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je chován velmi zřídka. První odchov v Evropě se podařil v Zoo Wroclaw v Polsku.[87] V polovině roku 2019 jej chovalo jen 12 evropských zoo včetně tří českých[88]:

Zoo Praha byla svého času jediná v Evropě[85], která tento druh vystavovala, později se přidala např. Zoo Liberec.[86] V Zoo Plzeň je tento druh chován v zázemí, kde se pravidelně rozmnožuje.[87]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 2012. První dva jedinci (samice) byli dovezeni přímo z Filipín. Později je doplnil samec ze Zoo Wroclaw. První odchov se podařil v roce 2014.[88] Zoo se podílí i na ochraně tohoto druhu v přírodě Filipín.[85] V roce 2017 byl odchován jeden samec[89], v průběhu roku 2018 se podařilo odchovat hned dvě mláďata (samici a samce). Ke konci roku 2018 byli chováni tři samci a dvě samice.[90]

Jak číst taxoboxDvojzoborožec hnědavý
alternativní popis obrázku chybí
Dvojzoborožec hnědavý
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod dvojzoborožec (Buceros)
Binomické jméno
Buceros hydrocorax
Linné, 1776

Kočka palawanská[editovat | editovat zdroj]

Kočka palawanská (Prionailurus bengalensis heaneyi) je jedním z dvanácti poddruhů kočky bengálské a endemitem filipínského ostrova Palawan.[91]

Dorůstá délky 45 až 55 cm, dalších 19,5 až 24 cm připadá na ocas. Váží v rozmezí 1,7 a 2,8 kg.[91]

Po březosti o délce 60 až 70 dnů se zpravidla rodí dvě až tři mláďata.

Žije samotářsky a aktivní je zejména za soumraku. Je uzpůsobena pohybu a lovu ve vodě, má plovací blány. Loví také v korunách stromů, neboť nemá problémy ani se šplháním.

Žije v různých typech lesů, zejména vlhčích listnatých, objevuje se i v plantážích. Nepouští se do otevřené krajiny.[92][91]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V evropských zoo se jedná o velký unikát, neboť byla na jaře 2019 chována pouze v pěti zoo.[88][93] Nejdelší dobu je má německý Tierpark Berlin, kam byla první zvířata dovezena přímo z domovských Filipín v roce 2013 a kde se podařil v roce 2014 evropský prvoodchov a zároveň první odchov mimo Filipíny vůbec[94]. Dále byly v roce 2019 na seznamu institucí s tímto poddruhem zoo v maďarském Debrecínu a tři české zoo: Zoo Jihlava, Zoo Plzeň a Zoo Praha. Když na konci roku 2018 byla do Zoo Jihlava mladá samice z Tierparku Berlin, v celé Evropě bylo chováno pouze dvanáct jedinců (šest samců a šest samic).[92] Český prvoodchov byl zaznamenán v Zoo Plzeň v roce 2018[88], mláďata ovšem později (do konce roku) uhynula.[95] Stejného roku však bylo úspěšného odchovu dosaženo v Zoo Praha, kde se narodil samec.[88][95]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První jedinci (samec Ilian a samice Taytay) byli do Zoo Praha dovezeni v roce 2015, a to z Tierparku Berlin.[88][94] Jedná se o mláďata narozená ve zmíněné zoo dvěma různým párům, takže jde o nepříbuzný pár.[94] V roce 2018 se jim podařilo odchovat první mládě.[95] V dubnu 2019 se narodilo další mládě.[96]

Dvojzoborožec hnědavý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxDvojzoborožec nosorožčí
alternativní popis obrázku chybí
Dvojzoborožec nosorožčí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod dvojzoborožec (Buceros)
Binomické jméno
Buceros rhinoceros
Linné, 1758

Dvojzoborožec hnědavý (Buceros hydrocorax) je nejmenším druhem dvojzoborožce.

Dosahuje délky 65 až 65 cm[97][98], a to včetně ocasu. Samci jsou větší a těžší, váží 1,3 až 1,8 kg, samice jen do 1,6 kg.[97]

Má pestré zbarvení. Zobák má červenou barvu, krk je zrzavý, obličejová maska černá. Většina těla je šedá (křídla), spodní část těla opět zrzavá. Ocas je bílý. Mláďata jsou zpočátku nenápadně zbarvená černobíle.[97]

Tento druh se vyskytuje na Filipínách, a to ve vždyzelených lesích do nadmořské výšky 2100 m n. m.[97] [98]

Rozlišují se tři poddruhy, jež je možné rozpoznat podle barvy zobáku. Ryze červený zobák má poddruh žijící na ostrovech Luzon a Marinduque (Buceros h. hydrocorax).[98]

  • Buceros hydrocorax hydrocorax
  • Buceros hydrocorax mindanensis
  • Buceros hydrocorax semigaleatus

Stejně jako další zoborožci žije v korunách stromů, kde si zajišťuje také rostlinnou potravu (ovoce, semena). Živočišnou potravu v podobě stonožek, kobylek a dalších bezobratlých si obstarává ráno, kdy slétává na zem.[98] Hmyz je schopný chytat za letu.[97]

Tento druh patří k těm, o jejichž životě v přírodě neexistuje velké množství informací. Samice snáší až čtyři vejce, doba inkubace se udává 35 až 40 dní.[97] Podobně jako u příbuzných druhů však dochází k zazdění samice v dutině stromu s ponecháním malého otvoru pro krmení samice a mláďat.[98] Později samice pomáhá s krmením mláďat, stejně jako starší mláďata.[97]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Dvojzoborožec hnědavý je chovaný přibližně v 15 evropských zoo (stav jaro 2019).[99] V rámci Česka se jedná pouze o Zoo Praha. V minulosti tento druh chovaly také Zoo Dvůr Králové a Zoo Liberec.[99]

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2011.[97] Ke konci roku 2018 byla chována čtyři zvířata (dva samci a dvě samice).[95]

Dvojzoborožec nosorožčí[editovat | editovat zdroj]

Dvojzoborožec nosorožčí[100][101] (Buceros rhinoceros), nebo také dvojzoborožec velký či zoborožec nosorohý[102] je druhým největším druhem stromového zoborožce.[101]

Vyniká převážně černým zbarvením. Zobák s přilbou mají výraznou oranžovo-červenou barvu.

Vyskytuje se v oblasti jihovýchodní Asie, konkrétně v Indonésii (na Jávě, Sumatře, Borneu), dále v Thajsku, Malajsii a Singapuru). Rozlišují se tři poddruhy, které se liší podobou přilby, zejména jejím tvarem. Žije v tropickém lese, a to až do nadmořské výšky 1400 m n. m.

Je aktivní ve dne. Stejně jako další příbuzné druhy vytváří dlouhodobě stabilní páry. Hnízdění probíhá v dutinách stromů.

Živí se rostlinami a jejich plody, např. fíky[101], ale rovněž menšími druhy živočichů (drobní obratlovci, členovci).

Váží mezi dvěma a třemi kilogramy. Rozpětí křídel až 130 cm. Délka těla 42 až 50 cm, délka ocasu až 40 cm.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh patří k vzácně chovaným. Na jaře 2019 byl v rámci Evropy chován v necelých dvou desítkách zoo.[103] Ve většině případů se jedná o jávský poddruh Buceros rhinoceros silvestris. Nejúspěšnějším chovatelem tohoto druhu v Evropě je Zoo Praha.[104] V Česku jej chová rovněž Zoo Zlín.[103]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2003, kdy byla dovezena samice Markéta. Do Prahy byla dovezena ze soukromé zoo, ale pochází z volné přírody.[105] Od dva roky později přibyl samec Prokop. První odchov se podařil v roce 2007. V následujících letech se podařilo navázat dalšími úspěšnými hnízděními a přirozenými odchovy.[100] V roce 2011 se poprvé narodila mláďata dvě.[105] V roce 2015 uhynul samec Prokop. Úspěšně jej nahradil jiný samec (Prokop Druhý).[105] Ke konci roku 2017 byl chován pár a dvě toho roku narozená mláďata, tedy čtyři jedinci.[106] Ke konci roku 2018 byl chován samec a čtyři samice, z toho dvě narozené v roce 2018.[107] Do jara 2019 včetně se vylíhlo celkem 15 mláďat a z toho 13 mláďat se podařilo odchovat do věku více než tří měsíců, což se nepovedlo v žádné jiné evropské zoo. Mláďata narozená v březnu 2019 však byla krmena speciálně pomocí maňásků vzhledově připomínajících dospělého jedince, protože samice opustila vejce, která proto byla umístěna do líhně.[104]

Území zoo a jeho příroda[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha patří mezi plošně největší metropolitní zoo v Evropě. Navíc díky jejímu umístění nabízí pestrou mozaiku biotopů a stanovišť, která je mezi evropskými zoo unikátní. Nabízí tak nejen podmínky pro chov zvířat horských kopytníků či vodních ptáků, ale také značné množství druhů místní flory a fauny.[108]

Biotopy v zoo[editovat | editovat zdroj]

Dřeviny v zoo[editovat | editovat zdroj]

Zajímavé druhy dřevin v areálu zoo jsou opatřeny naučnými tabulkami s názvem druhu a kresbou. V horní části zoo se jedná např. o . V dolní části zoo může návštěvník vidět například .

Umění v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Sochy v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Ketupa malajská[editovat | editovat zdroj]

Ketupa malajská (Ketupa ketupu) je druh tropické sovy, který se vyskytuje v Asii.

Ketupa malajská dosahuje délky těla 22 až 26 cm, ocas má dalších 16 až 18 cm[110] (celkem 40 až 48 cm)[111]. Rozpětí křídel je až 120 cm. Váží něco málo přes jeden kilogram.[110] Samice jsou větší než samci.[111]

Hlavní potravou tohoto druhu sovy jsou ryby, a tak se pro něj používá označení rybí sovy. Živí se však i dalšími vodními živočichy, např. kraby. Součástí jídelníčku mohou být i myši, žáby či plazi.[111] Měkkýše sbírají zobákem při chůzi po břehu, ryby loví z letu nad hladinou.[110] Jejich pařáty jsou speciálně uzpůsobeny tak, aby nedošlo k vyklouznutí ryby.[112] S tím také souvisí prostředí, v němž ketupy žijí. Jedná se o lesní lokality s klidnou sladkou vodou (říční břehy, břehy jezer a rybníků, rýžová pole). Vyskytuje se až do nadmořské výšky 1600 m.[111]

Regionem výskytu tohoto druhu je jihovýchodní a částečně jižní Asie (např. Indonésie, Bangladéš, Thajsko, Vietnam či Myanmar).[113]

Snáší jedno, popř. dvě vejce. Ta jsou inkubována po dobu 28[110] až 35 dní.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Ketupa malajská patří k vzácně chovaným druhům, v rámci celé Evropy byla v květnu 2019 chována jen v necelé desítce zoo, zejména v Německu a ve Spojeném království. V Česku je chována pouze v Zoo Praha. V žádné jiné české zoo tento druh nebyl nikdy chován.[114]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov tohoto druhu sovy v Zoo Praha započal v roce 1972. Toho roku přišel pár. Samec z tohoto pár strávil v zoo 21 let života. Po jeho úhynu následovala pauza v chovu, další dvojice zvířat přibyla v roce 2002. Jednalo se o zvířata z volné přírody[110], konkrétně z Myanmaru.[112] První úspěšný odchov byl zaznamenán o sedm let později (2009). Jednalo se o první úspěšný přirozený odchov v historii evropských zoo.[115] Proto také mládě dostalo jméno Evropa odkazující na tento úspěch.[110] Tato samička spolu ze samcem ze Singapuru utvořila druhý chovný pár.[112] Další odchovy následovaly (2010, 2012, 2014, 2018). Pro úspěšné hnízdění je ketupám simulován přirozený cyklus období dešťů, během něhož právě dochází k hnízdění. Ke konci roku 2017 byli chováni tři samci a tři samice.[116]

Tento druh je k vidění ve voliérách tropických sov v dolní části zoo, u pavilonu tučňáků. Expozice vznikla v roce 2010 a byla slavnostně otevřena při zahájení hlavní návštěvnické sezony.[117]

Agamka písečná[editovat | editovat zdroj]

Agamka písečná (Phrynocephalus mystaceus) je druh plaza z řádu šupinatí, který se vyskytuje ve Střední Asii. Jedná se o největší druh agamky.[118]

Tento druh, jak již z názvu vyplývá, obývá písečné prostředí, a tomu také odpovídá splývavé zbarvení.[119] Na hřbetu má tmavší vzor nepravidelného tvaru.[118][119]

Dosahuje délky 22–24 cm, z toho polovina připadá na tělo a druhá na ocas. Váží do 55 g.[120] Pro srovnání – čtyřdenní mládě v Zoo Praha měřilo 7,5 cm a vážilo 3 g.[121] Kladou dvě až čtyři vejce, přičemž doba jejich inkubace dosahuje průměrně 60 dnů.[119]

Je aktivní přes den, kdy si vyhrabává až metrové nory.[118] Živí se částmi rostlin, bezobratlými a příležitostně i jinými druhy ještěrů.[119]

Při nebezpečí se zahrabává do písku, a to příčným chvěním.[119] Pro zastrašování nepřítele používá svou červeně zbarvenou kožní řasu, kterou má umístěnou na okrajích tlamy. Široce otevře tlamu a k tomu rozvine právě barevně výrazné vějířky kožní řasy.[120] Navíc vyluzuje zvuky a útočí.[119]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se dva poddruhy[118]:

  • Phrynocephalus mystaceus mystaceus (Pallas, 1776) – nominátní poddruh
  • Phrynocephalus mystaceus galli (Krassowsky, 1932)


Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V chovech zoo se jedná o velmi raritní druh. V rámci Evropy je chován jen ve dvou českých zoo – Zoo Hluboká a Zoo Praha.[122]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Agamka písečná se v Zoo Praha prvně objevila v roce 1957. Další záznam pochází z roku 1974 a také z roku 2011 je doložen jedinec bez určení poddruhu. Mezitím však v roce 2006 byl chován nominátní poddruh Phrynocephalus mystaceus mystaceus. V letech 2011–2017 byl chován jiný poddruh – P. m. galli.[119][122] V roce 2018 došlo k návratu chovu nominátního poddruhu.[122] Obecně se u tohoto druhu podařilo mnoho úspěchů světového významu. V roce 2012 se Zoo Praha stala první zoo na světě, kde se podařilo tento druh odchovat.[123] Toho roku se podařilo odchovat hned šest mláďat.[122] I v současnosti je Zoo Praha jedinou zoo na světě, kde se daří odchovávat. Zatím poslední mládě se vylíhlo 18. 3. 2019.[121] Povedlo se to díky obnovení chovu dovozem tří samců a dvou samic od soukromého chovatele na konci října roku 2018.[124] Za celou historii chovu tak bylo odchováno 15 mláďat.[119][121]

Druh je k vidění v pavilonu šelem a plazů v dolní části zoo.[119] Tamní terarijní expozice Kattakum představuje hned několik druhů plazů pouštních oblastí Střední Asie.

Holub nikobarský[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Holub nikobarský je chován v přibližně 80 evropských zoo, z toho nejvíce v Německu (zhruba 20 zoo). V rámci Česka se jedná o pět zařízení:

V minulosti tento druh chovaly také Zoo Chleby či Zoo Dvůr Králové. Na Slovensku tento holub chován nebyl a není.[125]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Holub nikobarský se v pražské zoo prvně objevil roku 1969.[126] Současný chov je datován od roku 1991. První úspěšný odchov se podařil v roce 2000 a od té doby se daří úspěšné odchovy opakovat.[125] Ke konci roku 2017 bylo chováno sedm jedinců (čtyři samci a tři samice).[127]

Tento druh je k vidění v dolní části zoo, konkrétně ve voliérách mezi pavilonem tučňáků a výběhem tapírů jihoamerických naproti vstupu do expozičního celku Vodní svět a opičí ostrovy.

Majna žlutolící[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxMajna žlutolící
alternativní popis obrázku chybí
Majna žlutolící
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď špačkovití (Sturnidae)
Rod Mino
Binomické jméno
Mino dumonti
(Lesson, 1827)

Majna žlutolící (Mino dumontii) je druh ptáka, pěvce patřícího do čeledi špačkovití.

Většina peří je zbarvena tmavě (hnědě až černě) s kovovým leskem. Název tomuto druhu však dala žlutá kůže kolem očí – na lících.[128]

Patří mezi monogamní druhy živočichů. Se svým partnerem vytváří pár na celý život.[129]

Vyskytuje se v oblasti Nové Guinei a okolních ostrovů. Žije v tamních tropických lesích.

Živí se bezobratlými (hmyzem, pavouky) a plody rostlin.[128]

Dosahuje délky 21[128] až 25[129] cm a váhy 217 gramů.[129]

Bylo zjištěno, že samice snáší jedno až dvě vejce[129], dle jiných údajů však dvě až pět vajec.[130][128] doba inkubace se udává 14 dní[129], resp. 17 dní.[130]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Majna žlutolící patří k raritně chovaným druhům ptáků. V dubnu 2019 byla chována jen v šesti evropských zoo. Mezi nimi jsou dvě zoo v Nizozemsku a po jedné zoo v Německu, Spojeném království, Rakousku a také v Česku. V Česku teto druh chová Zoo Praha. V historii byl tento druh chován také ve třech dalších českých zoo: Zoo Olomouc, Zoo Plzeň a Zoo Zlín. Chov ve zlínské a olomoucké zoo byl ukončen v roce 2008, kdy byli poslední jedinci přemístěni právě do Zoo Praha. V plzeňské zoo byl v letech 2015–2017 chován v zázemí samec tohoto druhu.[131]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2008. První úspěšný odchov byl zaznamenán o dva roky později.[129] V roce 2015 byl chov doplněn o pár z nizozemské zoo Avifauna Alphen.[132]

Ke konci roku 2017 byl chován pár.[127]

Majna žlutolící je k vidění ve voliérách v dolní části zoo, konkrétně mezi pavilonem tučňáků a výběhem tapírů jihoamerických, naproti vstupu do expozičního celku Vodní svět a opičí ostrovy.

Indonéská džungle[editovat | editovat zdroj]

Indonéská džungle je název největšího biotopového pavilonu v českých zoo. Nachází se v Zoo Praha a vznikl v letech 2001–2004 na místě původního pavilonu opic. Slavností otevření se konalo 29. 11. 2004 za účasti tehdejšího prezidenta České republiky Václava Klause. Prosinec po otevření pavilonu se stal vůbec nejnavštěvovanějším prosincem v historii zoo. Hned následujícího roku se podařilo zoo historicky vůbec poprvé překonat hranici jednoho milionu návštěvnických vstupů.

Pavilon byl ve své době nejdražším projektem v historii českých zoo. Jeho výstavba stála 185 mil. Kč.[133]

Téma pavilonu[editovat | editovat zdroj]

Pavilon představuje region jihovýchodní Asie, konkrétně prostředí tropických deštných lesů zejména Indonésie. Představena je fauna i flóra ostrovů Sumatra, Jáva či Nová Guinea). Představeny jsou i navazující biotopy mangrovů či řek. Tropický les je vytvořen nejen s pomocí živých rostlin, ale také díky umělým stromům. Ten největší ve střední části stavby na výšku měří 16 metrů a váží 2 tuny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Plány na tropický pavilon vznikly v souvislosti s potřebou nahradit starý pavilon opic, který v Zoo Praha fungoval pět desetiletí. Snahou bylo nahradit klecový způsob vystavování velkého počtu druhů primátů nahradit většími naturalistickými expozicemi pro menší počet druhů. Proto také největší expozice současného pavilonu byly a jsou určeny primátům – zejména orangutanům. Další druhy primátů postupně získaly prostory v dalších částech zoo (např. pavilon goril či expoziční celkem Vodní svět a opičí ostrovy), a nejsou tak soustředěny pouze v jednom pavilonu, jak tomu bylo do roku 1999. V průběhu roku 1999 proběhla architektonická soutěž na stavbu nového pavilonu. V ní zvítězil architektonický ateliér AND (architekti V. Danda, P. Ulman a J. Kosnar). V následujícím roce bylo zajištěno územní rozhodnutí, stavební povolení i projektová dokumentace. V závěru února 2001 začala vlastní výstavba nové budovy. Ta probíhala až do října roku 2004. Oproti původním plánům došlo ke prodloužení doby výstavby, a to kvůli povodni, která zoo zasáhla v roce 2002.

V roce 2005 byla k pavilonu přistavěna venkovní voliéra pro orangutany.[133]

Za dobu fungování pavilonu došlo k několika změnám ve složení zvířat i doplnění menšími expozicemi (viz Expozice).
O tom, že se pavilon stal oblíbeným nejen u návštěvníků, ale i u zvířat, svědčí fakt, že se v něm podařilo odchovat také mnoho vzácných druhů živočichů, např.:

Základní parametry[editovat | editovat zdroj]

  • Celková plocha: 2900 m2
  • Plocha expozičního skleníku: 1900 m2
  • Objem pavilonu – skleníku: 16 000 m3
  • Plocha venkovní voliéry orangutanů: 350 m2
  • Pavilon je zastřešen skleněnou kupolí ve tvaru nepravidelného rotačního elipsoidu. Jednotlivá skleněná pole mají tvar lichoběžníku, každé s jinými rozměry. Konstrukce je samonosná z příhradových nosníků.

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Pavilonem prochází jednosměrná návštěvnická cesta, kolem níž je ve dvou patrech rozmístěno několik expozic.

Vstupní atrium[editovat | editovat zdroj]

Vstupní část pavilonu patří představení oblasti Indonésie jako regionu tisíců ostrovů. Nechybí ani velká mapa. Již zde se však kromě edukačních panelů nachází také kaskádovitě propojený systém několika nádrží představujících indonéskou řeku. Jsou zde chovány ryby a také želvy (např. želva amboinská).

Dolní část skleníku[editovat | editovat zdroj]

  • expozice varanů komodských – největších ještěrů světa
  • expozice makaků vepřích – ostrovní expozice primátů
  • expozice lezců obojživelných – expozice unikátních magrovních ryb
  • expozice vyder hladkosrstých – tato expozice se nachází vpravo od návštěvnické cesty. Původně byla určena pro hulmany jávské a vydry malé. Hulmani však byli v ostrovní expozici jen do roku 2005, kdy byli převezeni do Zoo Dvůr Králové. Nahradily je největší cibetkovité šelmy binturongové. Ti pak byli přesunuti na menší ostrov (původně pro gibony) v horní části pavilonu. Vodní příkop kolem ostrova a spodní část ostrovy tedy původně obývaly vydry malé, které byly v roce 2013 nahrazeny vzácnějším druhem – vydrou hladkosrstou.[135] Odchov sedmerčat se stal jednou z největších chovatelských událostí roku 2017.

Noční expozice (jeskyně)[editovat | editovat zdroj]

Návštěvnická chodba vede jeskyní, v jejíchž stěnách se za skly nacházejí expozice vzácných nočních savců, např. ježur a velemyší. Jedna z expozic je v horní části otevřena, a kaloni, kteří ji obývají, tak mohou létat i skrz návštěvnickou část jeskyně. Na konci chodby se vpravo nachází expozice varanovců bornejských. Po východu z noční část se před stoupáním do horní části pavilonu nachází akvaterárium s rybami a hady (např. stříkoun lapavý).

Horní část skleníku[editovat | editovat zdroj]

V horní části skleníku se nachází rozsáhlejší celek "tropického lesa", který obývá šest druhů ptáků včetně vzácné majny Rotschildovy. Návštěvník tudy prochází k vyhlídce na poloostrov orangutanů. Ve vodním příkopu jsou k vidění želvy. Na menším poloostrovu žijí binturongové palawanští. Původně tato plocha patřila gibonům lar, později se jednalo o vejminek samce orangutana sumaterského Kamy. Před východem z pavilonu se nacházejí další dvě expozice menších savců. Vpravo žijí tany severní. Vlevo bylo původně odpočinkové místo v pralesní vegetaci, na jehož větší části vznikl přístřešek za nímž je schovaná expozice dikobrazů palawanských. Dříve v ní žily velemyši obláčkové, později kančilové.

Chované druhy[editovat | editovat zdroj]

Stěžejní druhy[editovat | editovat zdroj]

Přehled druhů chovaných v pavilonu v době otevření (29. 11. 2004)[editovat | editovat zdroj]

V době otevření pavilonu žilo v jeho expozičních prostorách celkem min. 61 druhů živočichů (13 druhů savců, 6 druhů ptáků, 9 druhů plazů a min. 33 druhů ryb).[136]

Savci[editovat | editovat zdroj]

Ptáci[editovat | editovat zdroj]

Plazi[editovat | editovat zdroj]

Ryby[editovat | editovat zdroj]

Přehled aktuálně chovaných druhů (březen 2019)[editovat | editovat zdroj]

Na konci března 2019 bylo vystavováno a naučnými popisky označeno celkem 54 druhů živočichů (15 druhů savců, 6 druhů ptáků, 8 druhů plazů, 1 druh obojživelníka a 24 druhů ryb). Ze zmíněného počtu je 38 druhů (resp. poddruhů) stejných jako při otevření, jiné druhy již Zoo Praha nechová, další byly přemístěny do jiných expozic, řada druhů přibyla (často nahradily méně vzácné – např. místo vydry malé vydra hladkosrstá).

Savci[editovat | editovat zdroj]

Ptáci[editovat | editovat zdroj]

Plazi[editovat | editovat zdroj]

Obojživelníci[editovat | editovat zdroj]

Ryby[editovat | editovat zdroj]

Zajímavé druhy rostlin[editovat | editovat zdroj]

- viz Trojský koník

Environmentální enrichment[editovat | editovat zdroj]

Environmentální enrichment je označení pro obohacení a zpestření prostředí a života živočichů v lidské péči. Jde o přístup (koncept) založený na souboru prvků, aktivit a činností, které nahrazují resp. napodobují aktivity zvířat z volné přírody tak, aby došlo ke zlepšení kvality jejich života.[137] Zvířata v lidské péči totiž nemusejí bránit své teritorium ani unikat před predátory. Tradičně ani nemusejí hledat potravu. To je ovšem prvek, který je možné nejlépe napodobit.

Může se uplatnit u zvířat v zoo (je nezbytnou součástí moderní zoo[138]) i u domácích mazlíčků.[139]

Enrichment je založen na principu zajištění a vytváření činností obdobných těm ve volné přírodě, zaplňující volný čas zvířat v uzavřeném prostředí pestrým programem a podněty. Snahou je narušit pravidelnou každodenní rutinu, která by ohrožovala psychické zdraví chovaných zvířat (riziko vzniku stereotypního chování[140]), a naopak stimulovat duševní i fyzickou aktivitu zvířat a pohodu.[139][141][142] Proto ani enrichment nesmí být stereotypní.[140]

Prvopočátky jsou spjaty s primáty a zejména lidoopy, tedy nejbližšími příbuznými člověka. Uplatňuje se však také u šelem, kopytníků i ptáků.[141]

Vhodná podoba enrichmentu se odvíjí od druhu zvířete i od znalosti o konkrétním jedinci, např. jeho věku a zdravotním stavu.[139]

Enrichmentem je již vytvoření přirozené skupiny zvířat obdobné té, co mají možnost utvořit ve volné přírodě. Mají tak možnost nejen přirozeného sociálního chování, ale taktéž odchovu mláďat. S mládětem si pak členové skupiny "hrají", vychovávají jej, a tím se zaměstnávají. Obohacením života zvířat je též možnost pozorovat jiné druhy i člověka – například návštěvníka v zoo.[142]

Cíle enrichmentu[editovat | editovat zdroj]

  • zvýšení rozmanitosti chování
  • snížení četností abnormálního chování ve prospěch projevů normálního chování
  • zvýšení využívání prostředí
  • nalezení a odstranění potenciálních zdrojů chronického stresu[143]
  • zlepšení schopnosti zvládnout akutní stres

Typologie[editovat | editovat zdroj]

Enrichment je možné rozdělit do několika kategorií či typů. Jedním z přístupů je dělení na potravní, smyslový, environmentální enrichment a hračky.[139][142]

  • Potravní enrichment
    • Nejčastější způsob. Zvířata většinu volného času ve volné přírodě také tráví sháněním potravy.[142] Nejjednodušší verzí je situace, kdy zvíře nedostane potravu do misky, ale do různých míst výběhu. Již to totiž vyvolává aktivitu.[139] Dále je možné potravu různě schovávat a maskovat, aby bylo náročnější se k jídlu dostat (příklad: dřevo s vyvrtanými otvory pro klokánky králíkovité, figuríny). Mezi příklady potravního enrichmentu také patří věšení potravy do hůře dostupných míst (do výšky), natírání na stěny nebo zamrazení potravy do ledu. Zpestřením je též obměna denního rozvrhu.[142]
  • Smyslový enrichment
    • Enrichment podporující smysly zvířat, např. zrak či hmat. Nejčastěji se však objevuje v podobě pachového enrichmentu. Zajištění různých vůní a pachů, např. pomocí aromatických olejů, či krve a trusu.[142]
  • Environmentální enrichment
    • Enrichment v podobě vhodného prostředí, které napodobuje prostředí přirozené. Základem této podoby enrichmentu je podoba samotné expozice, která by měla stimulovat zvíře a nabízet mu pestré prostředí zaručující pohyb, podněty i klid a úkryt. Na to pak navazují možnosti průběžných změn v expozici, založených na zajištění jiných či nových prvků pro nejrůznější aktivity, např. kmeny, lana. Roli hraje také povrch prostoru i množství a podoba zeleně.[142]
  • Hračky
    • Zajištění předmětů, s nimiž zvířata mohou manipulovat a "hrát si". Tyto prvky stimulují přirozené chování, tedy činnosti, které jsou pro dané živočichy typické a samozřejmě ve volné přírodě, ale v lidské péči by se jim jich jinak nedostávalo. Tyto předměty mohou být ryze přírodního charakteru (např. plody jako tykve, kokosové ořechy, borové šišky; nebo vrbové proutí). Často se však jedná také o ryze lidské výrobky (míče, papírové krabice, barely, uzle z provazů nebo prolézačky vyrobené z požárních hadic).[142] Hračky se často kombinují s jídlem, aby byly pro zvířata zajímavější.[139]

Často je rozlišováno těchto pět typů enrichmentu[144][145][146][147]:

  • fyzický
    • prostředí – velikost (plocha, objem), vizuální bariéry, místa úkrytu
    • vybavení – vnitřní (trvalé – tyče; přechodné – hračky, lana, substrát); vnější (zavěšené předměty, rébusy)
    • klimatické podmínky (světlo, vlhkost, teplota)
  • sociální
    • kontaktní (přítomnost v přirozené skupině /např. páru/, přímý kontakt s člověkem/bez přítomnosti člověka)
    • nekontaktní (skrze prostředky komunikace – např. vizuální, hlasové)
  • potravinový:
    • podávání krmení (frekvence, rozvrh, prezentace, příprava)
    • typ krmení (nové, variabilita, dárky)
  • pracovní/kognitivní
    • psychologický (rébusy, nové objekty)
    • trénink (mechanické prostředky)
  • senzorický
    • vizuální (nahrávky, TV, obrázky, okna)
    • zvukový (hudba, vokalizace)
    • využití dalších smyslů (hmat, chuť, čich)

Dalším přístupem je dělení na pasivní a aktivní enrichment.[148]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Šimpanz[141]

  • hledání potravy, její sběr, ochutnávání – speciální "servírování" potravy tak, aby bylo náročné se k ní dostat, resp. musí šimpanz přemýšlet, jak ji co nejlépe zpracovat (např. speciálně nakrájený meloun, uzavření jídla do krabic či jiných předmětů, rozmístění na různá místa).
  • obohacení prostředí – zajištění větví, kmenů, hamak a dalších prvků, které zvětšují a obohacují expozici. Zajištění hracích prvků, např. míče.
  • zabavení speciální činností – možnost kreslení (netoxické barvy)
  • kombinovaný enrichment – např. nalezení větvičky, její úprava, díky které se dostanou k potravě – trénování zručnosti

Medvěd lední[142]

  • tvorba umělého sněhu
  • hračky – míče apod.
  • zajištění pachů pro aktivizaci
  • zamrazování potravy do ledu
  • "torpédo" pro simulaci pohybu plovoucí potravy

Chov slonů v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha patří k významným evropským chovatelům slonů. První slon byl do Zoo Praha dovezen dva roky po jejím otevření, tedy v roce 1933. Jednalo se zároveň o prvního slona v československých zoo.[149]

Narodila se v ní tři mláďata, z toho dvě byla přímo v zoo také počata. Další mládě bylo v Praze počato, ale narodilo se již v Německu.

Současná skupina (stav na počátku roku 2019) je největší v českých a slovenských zoo – čítá sedm zvířat.

Za celou historii chovu je v záznamech uvedeno celkem 25 jedinců tří druhů (do roku 2011 se jednalo o 17 zvířat).[150] Do roku 2006 byly chovány smíšené skupiny více druhů. Od té doby je chována skupina indických slonů. Již historicky převažovali sloni indičtí, ale objevili se též čtyři sloni afričtí a dokonce jeden slon pralesní. Aktuální skupina slonů indických (stav 2019) čítá sedm zvířat – chovného samce, čtyři samice a dvě mláďata (mladé samce).[151]


Přehled chovaných slonů v historii Zoo Praha[150][151][152][153][154][155][149][156][157]
Jméno slona Pohlaví Druh (poddruh) Pobyt v Zoo Praha Poznámky
Baby samec slon indický 1933–1951 první slon v historii Zoo Praha, příchod v červenci 1933 ze Srí Lanky
Jumba samice slon indický 1951–1953 pobyt v zoo 2 roky a 4 měsíce, s Babym byli chováni odděleně
Duňa samice slon indický 1952–1960
Petr I. samec slon africký 1954–1965
Pepík samec slon indický 1956 dar vietnamské vlády, pobyt 3 měsíce (umístěn v horní části zoo, nikoliv s ostatním slony), poté přesun do Zoo Ostrava
Gulab samice slon indický 1966– *1959 v Indii, ve stájích pracovních slonů, nejstarší dosud žijící slon v Zoo Praha
Svádhín samec slon indický 1968–1970
Petr II. samec slon africký 1969–1977
Sundari samice slon indický (slon cejlonský) 1971–1981 dar srílanské vlády
Kadíra samec slon indický (slon cejlonský) 1971–2002 dar srílanské vlády, uhynul při povodni 2002
Sabi samice slon africký 1970–2006
Arba samice slon africký 1971–1983
Jimbo samec slon pralesní 1972–1976
Shanti samice slon indický 1977– *1976 v Indii, před příchodem do zoo v majetku Filmového studia Barrandov, hrála ve filmu Pan Tau v oblacích, maluje abstraktní obrazy
Praya samice slon indický 2003–2005
Naing Thein samec slon indický 2003–2009 odchod do Zoo Lipsko, výměna sloních samců s touto německou zoo
Mekong samec slon indický 2009–2014 *1982 ve Vietnamu, příchod ze Zoo Lipsko, odchod v prosinci 2014 do Zoo Artis Amsterdam, otec Maxmiliána
Donna samice slon indický 2012–2017 příchod v květnu 2012 z Rotterdamu, matka prvního v Praze narozeného mláděte (počaté však ještě v Rotterdamu), odchod do Zoo Osnabrück v březnu 2017
Tonya samice slon indický 2012–2013 příchod v květnu 2012 z Rotterdamu s matkou Donnou, úhyn v prosinci 2013 na sloní herpes
Janita samice slon indický (slon cejlonský) 2012– *2004 na Srí Lance, matka Maxe
Tamara samice slon indický (slon cejlonský) 2012– *2005 na Srí Lance, matka Rudiho
Sita samice slon indický 2013–2017 *2013 v Zoo Praha, první v Praze narozené slůně
Ankhor samec slon indický 2014– *1983 v Barmě, příchod z Tierparku Berlin, kde byl od konce 80. let. 20. století, otec Rudiho
Maxmilián (Max) samec slon indický 2016– *2016 v Zoo Praha, první v Praze narozené i počaté slůně
Rudolf (Rudi) samec slon indický 2016– *2016 v Zoo Praha, druhé v Praze narozené i počaté slůně

Expozice slonů[editovat | editovat zdroj]

Sloni byli v průběhu historie pražské zoo postupně chováni na třech místech. První dvě místa se nacházela v dolní části zoo, teprve od roku 2012 jsou sloni chováni v horní části zoo, která není ohrožena povodněmi.

První pavilon slonů[editovat | editovat zdroj]

První stavba určená pro slony vznikla v dolní části zoo, nedaleko od hlavního vchodu, v místech současné expozice lemurů kata.[149] V této etapě chovu byla k vidění max. dvě zvířata.[157]

Pavilon velkých savců[editovat | editovat zdroj]

Pavilon byl vybudován v letech 1963–1971. Roku 1973 byl zpřístupněn veřejnosti. V době vzniku se jednalo o největší stavbu v československých zoo. Od počátku však byly se stavbou problémy, se zoo byla výstavba konzultována velmi málo. Navíc se jednalo údajně o první povrchovou stavbu podniku Výstavba kladenských dolů.[156] Původně byl věnován chovu zejména slonů, hrochů a nosorožců. Objevili se však i hrošíci liberijští či tapíři. V době největšího rozvoje zde bylo chováno až sedm slonů, a to ve dvou druzích.[157] V současnosti (2019) slouží stavba z velké části jako zázemí, část je věnována chovu plazů jako expoziční terárium. V území někdejších sloních výběhů se nalézá tzv. Rezervace Bororo, což je hrací komplex nejen pro děti doplněný o kavárnu a amfiteátr s ukázkou výcviku zvířat.

Údolí slonů[editovat | editovat zdroj]

Současným ubytování pro slony v Zoo Praha je expoziční komplex Údolí slonů. Výstavba proběhla v letech 2010 až 2013 a vyžádala si částku 346 mil. Kč. Také v tomto případě se jednalo o nejdražší stavbu historie zoo. Pavilon je určen až pro deset slonů a navazuje na něj trojice výběhů o celkové ploše přes 0,8 ha. Návštěvníci se v rámci naučných stezek mají možnost seznámit s rolí slonů v asijské kultuře.[158]

Chov hrochů v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha patří k významným evropským chovatelům hrocha obojživelného. V jejím areálu je druh chován od roku 1933.

První hroch přišel do Zoo Praha 10. dubna 1933[159], tedy rok a půl po otevření zoo.[160] Jednalo se o hrocha Petra, který se narodil pravděpodobně o pět let dříve a do zoo přišel z cirkusu Kludský.[159] Po úhynu Petra 13. 2. 1939 došlo k válečné přestávce chovu hrochů v pražské zoo. V roce 1944 přišla ze Zoo Berlin hrošice Zuzana, která žila až do roku 1977. Za zmínku stojí, že byla odkoupena v poměru jeden kilogram váhy – jedna koruna.[161]Do roku 1971 byli chováni pouze samostatní jedinci. Toho roku se podařilo získat první pár do pavilonu velkých savců.[162]

První úspěšný odchov se povedl v roce 1978. Jednalo se o samce jménem Jožin[162], který v roce 1980 odešel do Zoo Lipsko. Do počátku roku 2019  se narodilo 27 mláďat. Odchovat se podařilo 11 mláďat, přičemž jedno z nich[163] – samec Slávek (30. 10. 1984 – 6. 10. 2018) se stal zároveň mnohonásobným otcem z období po roce 2000. Šlo o jednu z největších zvířecích osobností pražské zoo. V roce 2018 žil v zoo společně se samicí Maruškou a jejich synem Fandou.

Mláďata se narodila např. v letech 1999[164], 2006, 2011 či 2016.

Roku 2006 přišel na svět samec Tomík (ze Zoo Praha odešel v roce 2010). Jednalo se op první úspěšně mládě samice Marušky.

V roce 2011 se narodil samec Váleček (jméno bylo vybráno na základě ankety na facebooku, kmotrem Marek Eben)[165]. Zatím naposledy v roce 2016, kdy se v lednu narodil samec Fanda, kterého pokřtil herec David Novotný.[166]

Dosud bylo odchováno 11 mláďat.

Hroši dlouhou dobu obývali expozici v dolní části zoo. V roce 2012 se přestěhovali do pavilonu hrochů v horní části, který vznikl v rámci výstavby nového expozičně-chovatelského komplexu pro slony a hrochy.

Přehled hrochů chovaných v Zoo Praha
Jméno hrocha pohlaví příchod do Zoo Praha příchod z odchod ze Zoo Praha poznámka
Petr samec 10. 4. 1933 Cirkus Kludský první hroch v Zoo Praha
Zuzana samice 28. 6. 1944 Zoo Berlin úhyn 1977
Jónás (Zulu) samec 25. 5. 1971 Zoo Budapešť otec prvního odchovaného mláděte
Viktorka (Zaira) samice 25. 5. 1971 Zoo Budapešť matka prvního odchovaného mláděte
Jožin samec 18. 9. 1978 (narození) narozen v Zoo Praha 15. 5. 1980, Zoo Lipsko první mládě odchované v Zoo Praha
Kivu samec 12. 2. 1981 (narození) narozen v Zoo Praha 4. 1. 1983
Kibo samec 12. 2. 1981 (narození) narozen v Zoo Praha 4. 1. 1983
samec 11. 2. 1983 (narození) narozen v Zoo Praha 18. 6. 1984
Slávek samec 30. 10. 1984 (narození) narozen v Zoo Praha dlouhodobý chovný samec, úhyn 6. 10. 2018
Lentilka samice 9. 8. 1988 (narození) narozena v Zoo Praha úhyn při povodni 2002
Elisabeth samice 27. 2. 1992 Zoo Hannover 28. 3. 1998, Zoo La Fléche matka dvou mláďat v Zoo Praha
Bohunka samice 3. 10. 1993 (narození) narozena v Zoo Praha 29. 5. 1995, Zoo Jerez dcera Elisabeth
Onyx samec 17. 10. 1995 (narození) narozen v Zoo Praha 1. 7. 1998, Zoo Berlin syn Elisabeth
Barborka samice 23. 4. 1999 (narození) narozena v Zoo Praha úhyn při povodni 2002
Maruška samice 15. 11. 2002 Zoo Ostrava matka většiny potomků Slávka
Cyril (Tomík) samec 21. 4. 2006 (narození) narozen v Zoo Praha 2010 první syn Slávka a Marušky
Váleček samec 8. 6. 2011[161] (narození) narozen v Zoo Praha 2014, Zoo Wroclaw
Fanda samec 28. 1. 2016[167] (narození) narozen v Zoo Praha

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. 
  2. a b c d Mada modrotemenný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  3. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. 
  4. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  5. a b c Papoušek patagonský chilský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  6. a b Papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  7. a b BRNO, Zoo. Papoušek patagonský. Zoo Brno [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  9. Zootierliste [online]. [cit. 2019-10-15]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  10. a b c ZOO ZLÍN - Ostnák jihoamerický. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. 
  11. a b c d e f Ostnák jihoamerický - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (česky) 
  12. a b c d Zootierliste [online]. [cit. 2019-10-22]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  13. Aratinga andský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. 
  14. a b c d Kogna dlouhozobý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (česky) 
  15. a b c Ararauna.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (česky) 
  16. Kogna dlouhozobý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. (česky) 
  17. Zoo Praha otevírá Rákosův pavilon. Opravdový ráj pro vzácné papoušky. iDNES.cz [online]. 2019-09-25 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  18. Rákosů pavilon - vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. (česky) 
  19. Rákosů pavilon - vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. (česky) 
  20. a b Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  21. a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  22. Vlk eurasijský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  23. a b BRANDL, Pavel. Člověk člověku vlkem.... Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 2, s. 24–25. 
  24. BRANDL, Pavel. Vzorná vlčí rodina. Trojský koník. Čís. 3, s. 2. 
  25. Vlk eurasijský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  26. a b c d e Ledňák modrokřídlý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  27. a b VESELOVSKÝ, Zdeněk. Ptáci. Praha: Aventinum, 1996. ISBN 80-7151-128-5. 
  28. a b c d e Proč jsou ledňáci modrokřídlí v zoo tak barevní? - Novinky - Novinky - O zoo - Zoo Ostrava. www.zoo-ostrava.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  29. Narodilo se nám „kulaté“ mláďátko. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (česky) 
  30. a b Svišti lesní mají mladé. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (česky) 
  31. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (česky) 
  32. Sup kapucín - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  33. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. (česky) 
  34. a b c d e f MOTYČKA, Vladimír. První stavby. Trojský koník. 1999, roč. 1, čís. 2, s. 8–9. 
  35. Zdatní útěkáři. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 2, s. 2. 
  36. Sup hnědý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-16]. Dostupné online. 
  37. a b c KRATOCHVÍLOVÁ, Alena; PITHART, Karel. Buchta a Bubák – sehraná dvojice. Trojský koník. 2017, čís. 2, s. 14. 
  38. a b Novinky u zvířat. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (česky) 
  39. a b c PITHART, Karel. Historie chovu supa hnědého (Aegypius monachus) v pražské zoo. Gazella. 2001, roč. 28, s. 72-94. 
  40. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  41. a b c d Život z nadhledu. Trojský koník. 2001, roč. 3, čís. 1, s. 24-25. 
  42. Obyvatelé Panoramatu a Afrického domu. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 1, s. 10. 
  43. Simon byl první. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 1, s. 3. 
  44. a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  45. a b c d e f ZOO ZLÍN - Ibis šedokřídlý. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  46. a b Ibis šedokřídlý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  47. Zootierliste. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. 
  48. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. (česky) 
  49. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  50. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. 
  51. Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  52. a b c d BRANDL, Pavel. Velké kočky v pražské zoo – historie a perspektivy chovu. Gazella. 2001, roč. 28, s. 42–62. 
  53. a b Ústecká samice levharta mandžuského skončila v Olomouci. ZOO Ústí nad Labem [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. 
  54. a b c Otevření expozic levhartů mandžuských a tygrů ussurijských, křest mláděte urzona kanadského - 23. 7. 2005. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  55. a b KRÁL, Bohumil; BRANTLOVÁ, Simona. Historie chovu levharta mandžuského, Panthera pardus orientalis (Schlegel, 1857) v Zoo Praha. Gazella. 1998, roč. 25, s. 133-142. 
  56. Levhart mandžuský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  57. a b Trojčata slaví první narozeniny. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  58. Zoo Praha se raduje z trojčat levhartů. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  59. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  60. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  61. a b 2005 - Expozice levhartů mandžuských. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  62. Otevření expozic tygrů a levhartů, křtiny urzona. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  63. a b c d e f g ZOO ZLÍN - Jeřáb laločnatý. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. 
  64. a b c d e f Jeřáb bradavičnatý : Zoo Dvůr Králové. safaripark.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. 
  65. a b c ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel. Svět zvířat V., Ptáci (2). [s.l.]: Albatros Praha, 1998. 
  66. SINCLAIR, Ian; HOCKEY, Phil. The larger illustrated guide to birds of southern Africa. 2.. vyd. [s.l.]: Struik Publishers, 1997. 
  67. a b c d e Jeřáb laločnatý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. 
  68. Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-09-06]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  69. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  70. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  71. Zootierliste. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  72. Lori žlutoskvrnný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. 
  73. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  74. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. 
  75. a b BRNO, Zoo. Holub bronzovokřídlý. Zoo Brno [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. (česky) 
  76. a b Zootierliste. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  77. a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  78. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  79. a b c d e Miroslav Bobek » NÁVRAT DIVOKÝCH KONÍ 2019 | Názory Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. 2019-06-16 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (česky) 
  80. (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  81. Základní údaje - Národní park Šumava. www.npsumava.cz [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  82. Informace o Středočeském kraji. www.kr-stredocesky.cz [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  83. Právě probíhá Návrat divokých koní 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-20]. Dostupné online. (česky) 
  84. Pohlednice z Mongolska. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (česky) 
  85. a b c d e Výreček filipínský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  86. a b c d e Výreček filipínský. www.zooliberec.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  87. a b Výreček filipínský | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  88. a b c d e f www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 
  89. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  90. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  91. a b c Kočka palawanská - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. 
  92. a b Zoo Jihlava [online]. 2018-11-28 [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. (česky) 
  93. Kočka palawanská | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. 
  94. a b c Atraktivní kočka palawanská - nový druh v pražské zoo. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. (česky) 
  95. a b c d Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  96. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-11]. Dostupné online. 
  97. a b c d e f g h Dvojzoborožec hnědavý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 
  98. a b c d e Dvojzoborožec hnědavý. www.zooliberec.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 
  99. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. 
  100. a b Dvojzoborožec nosorožčí - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  101. a b c ZOO ZLÍN - Dvojzoborožec nosorožčí. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  102. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  103. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  104. a b Zoo Praha zvyšuje vlastní i Evropský rekord v odchovu dvojzoborožců nosorožčích. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. (česky) 
  105. a b c ANDĚROVÁ, Romana. Dobrovolné vězení. Trojský koníček. 2019, s. 8. 
  106. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  107. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  108. a b Příroda v zoo, zvířata nejsou jen ve výbězích. [s.l.]: Zoo Praha, 2015. 76 s. ISBN 978-80-85126-41-9. 
  109. Návrat vinné révy do areálu Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. (česky) 
  110. a b c d e f Ketupa malajská - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. 
  111. a b c d KÖNIG, Claus; WEICK, Friedhelm. Owls of the world. London: Christopher Helm, 2008. ISBN 9780713665482. 
  112. a b c Mládě ketupy malajské. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (česky) 
  113. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. 
  114. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-29]. Dostupné online. 
  115. VAIDL, Antonín. Z historie chovu ptáků. Trojský koník. 2011, s. 22-31. 
  116. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  117. ZAHÁJENÍ SEZONY 2010. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (česky) 
  118. a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  119. a b c d e f g h i Agamka písečná - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  120. a b ZOO HLUBOKÁ. AGAMKA PÍSEČNÁ. www.zoohluboka.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  121. a b c Jaro v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. (česky) 
  122. a b c d www.Zootierliste.de. www.zootierliste.de [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  123. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené :40 není určen žádný text
  124. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  125. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  126. Holub nikobarský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  127. a b Výroční zpráva 2017. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. (česky) 
  128. a b c d Majna žlutolící (Mino dumontii) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  129. a b c d e f Majna žlutolící - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  130. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  131. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  132. Výroční zpráva 2015. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. (česky) 
  133. a b Indonéská džungle. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. (česky) 
  134. Sedm vzácných vydřích trpaslíků. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. (česky) 
  135. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  136. ANDĚROVÁ, Romana. Indonéská džungle. Trojský koník. 2004, čís. zvláštní vydání k otevření pavilonu. 
  137. Enrichment ZOO, AGX03E - Etika chovu zvířat - ČZU - Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů - unium.cz. www.unium.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  138. Sloni v zoo Ústí nad Labem. www.choboti.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  139. a b c d e f KOHOUTKOVÁ, Alena. ZOO Magazín [online]. 2018-10-10 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  140. a b Z enrichmentu se nesmí stát stereotyp. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  141. a b c PRIRODA.CZ. Co je to enrichment aneb jak si hrají šimpanzi. Příroda.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  142. a b c d e f g h i Enrichment – zvířata v pohodě. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  143. Tereza Hášová Projevy a příčiny stereotypie, stresu a deprese u zvířat. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  144. Enrichment ZOO, AGX03E - Etika chovu zvířat - ČZU - Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů - unium.cz. www.unium.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  145. LUCIE, Benešová. Využití obohacení prostředí u zájmově chovaných koček. , 2016 [cit. 2019-02-25]. . Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, http://czu.cz/. . Dostupné online.
  146. (PDF) Environmental enrichment for primates in laboratories. ResearchGate [online]. [cit. 2019-02-25]. DOI: http://dx.doi.org/10.5194/asr-5-41-2010. Dostupné online. (anglicky) 
  147. Potravní enrichment orangutanů v zoo. vertebratus.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  148. MEADE, Theresa M; HUTCHINSON, Eric; KRALL, Caroline. Use of an Aquarium as a Novel Enrichment Item for Singly Housed Rhesus Macaques (Macaca mulatta). Journal of the American Association for Laboratory Animal Science : JAALAS. 2014-9, roč. 53, čís. 5, s. 472–477. PMID: 25255069 PMCID: PMC4181688. Dostupné online [cit. 2019-02-25]. ISSN 1559-6109. PMID 25255069. 
  149. a b c 80 let slonů v Praze: Sloní parník i obří dort. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. (česky) 
  150. a b ANDĚROVÁ, Romana, a kol. 80 let Zoo Praha. Trojský koník. 2011, čís. Mimořádné číslo 2011. 
  151. a b Sloni v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  152. Slonice Donna a Sita dorazily v pořádku do nového domova. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  153. V pražské zoo uhynula čtyřletá slonice Tonya, nejspíš na virus. iDNES.cz [online]. 2013-12-17 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  154. Mekong se stěhuje do Amsterdamu. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  155. Slon indický - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 
  156. a b 1971 + 41 = 2012. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. (česky) 
  157. a b c Praha - Historie - Sloni - CZ-MILKA. www.cz-milka.net [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 
  158. Údolí slonů. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. (česky) 
  159. a b Chov hrochů. Trojský koník. 2011, čís. 1, s. 19. 
  160. Hroch obojživelný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. (česky) 
  161. a b Hroch Váleček vyrazil z Prahy na cestu do zoo ve Vratislavi. Pražský deník. 2014-10-14. Dostupné online [cit. 2018-11-26]. (česky) 
  162. a b HORA, Jan; ŠÍR, Štěpán. Stav zvířat chovaných v roce 1978 v Zoologické zahradě v Praze. Gazella 1979. 1979, s. 5-16. 
  163. Hroch obojživelný – Slávek. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-09-24]. (česky) 
  164. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. 
  165. BRANDL, Pavel. Jmenuje se Váleček. Trojský koník. 2011, čís. 2, s. 7. 
  166. Malý hroch obojživelný dostal jméno Fanda. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-09-24]. (česky) 
  167. Malý hroch obojživelný dostal jméno Fanda. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-11-26]. (česky) 

Velemyš[editovat | editovat zdroj]

Velemyš Heaneyova, popř. také krysa Heaneyova (Crateromys heaneyi) je druh hlodavce, který žije na Filipínách.[1] Patří mezi ohrožené druhy.[1]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Velemyš Heaneyova je v zoo velmi raritním chovancem. v rámci celé Evropy jej mají jen ve dvou zoo. V obou případech se jedná o české zoo: Zoo Plzeň a Zoo Praha. Do plzeňské zoo přišla první zvířata v roce 2010 a první úspěšný odchov se podařil o rok později.[2]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov v Zoo Praha začal v roce 2013, kdy přišla první zvířata ze Zoo Plzeň. O tři roky později došlo k doplnění o jedince ze Severní Ameriky, konkrétně z Los Angeles.[2] Téhož roku se narodilo také první mládě v historii zoo, nepodařilo se jej však odchovat.[3]

Na podzim 2018 se tento druh stal jednou z tváří adopční kampaně.[4]

Velemlokárium[editovat | editovat zdroj]

Velemlokárium je název unikátního chovatelsko-expozičního pavilonu v dolní části Zoo Praha, který byl zpřístupněn v květnu 2014. Jedná se o první stavbu svého druhu na světě, jelikož jde o samostatnou budovu určenou zejména pro chov největších obojživelníků světa – velemloků čínských. Navíc prezentuje také kulturní kontext.

Tradice velemloků čínských v Praze je spojená s chovem v Havlíčkových sadech ve 30. letech 20. století a dále pak od 50. let 20. století s dlouhodobým pobytem dvou jedinců v prostorách Přírodovědecké fakulty UK v Praze ve Viničné ulici. Poslední jedinec zde uhynul v roce 2001. Oba tito velemloci byli darem Číny pražské zoo, do zoo se však nikdy nedostali.[5] Na PřF UK však byli inspirací pro cenu Studentský velemlok.[6] První zvířata tohoto druhu přišla do areálu Zoo Praha až v souvislosti s výstavbou této expozice.

Stavba a výstavba[editovat | editovat zdroj]

První úvahy na vznik samostatné expozice pro velemloky čínské vznikly již na přelomu let 2009 a 2010.[7] K vlastní výstavbě došlo v letech 2012 až 2014.[8] V roce 2013 zatopila v tu chvíli takřka dokončený pavilon povodeň.

Pavilon je uzpůsoben tak, aby byla možná bezproblémová evakuace zvířat a minimální škody při příchodu povodně. Je také nízkoenergetickou stavbou, která je zasypána zeminou tak, aby vytvářela pocit zatravněného kopce, nikoliv klasické budovy.[7] K dispozici je vlastní vrt a tepelné čerpadlo.[9]

Části pavilonu[editovat | editovat zdroj]

Expozice velemloků[editovat | editovat zdroj]

Unikátní řešení pavilonu spočívá v prezentaci zvířat v soustavě nádrží, které imitují čínskou (pod)horskou řeku. Dvě nádrže umožňují pohled na velemloky svrchu, jedna zespoda a dvě z boku. Právě v největší z nádrží s bočním pohledem je umístěn také největší velemlok Karlo. Nádrže jsou po obvodu členité, s řadou převisů a skrýší, které umožňují napodobit stanoviště velemloků při březích ve volné přírodě. Vše je zasazeno do umělých skal s vegetací, která je nasvícena speciálními reflektory.[9]

V pavilonu se v návštěvnických hodinách mění denní a noční režim tak, aby bylo možné pozorovat zvířata za různých světelných podmínek. V noci jsou totiž velemloci aktivnější.[10]

Zázemí[editovat | editovat zdroj]

Pro návštěvníky nepřístupná část budovy skrývá zázemí (přibližně třetina pavilonu[9]), kde se nachází pět nádrží s boudičkami (nahrazujícími dutinu pod břehem), které je možné propojit do "potoka". V době rozmnožování totiž potřebují putovat proti proudu.[9] Celkově v pavilonu fungují čtyři filtrační okruhy. Z toho tři zajišťují potřebnou kvalitu a okysličení vody pro citlivé velemloky.[8] a další zajišťuje čištění návštěvnických nádrží, kam se zvířata nedostanou. Filtrace má tři stupně: pískový filtr, biologická filtrace a ošetření ultrafialovým zářením.[9] Důležitou součástí je taktéž počítačem řízené tepelné čerpadlo, které zajišťuje správnou teplotu vody v nádržích. Ta je v průběhu roku měněna tak, aby imitovala situaci v přírodě.

Doplňkové expozice[editovat | editovat zdroj]

Pavilon se snaží propojit svět přírody a velemloků se světem lidí zejména tím, že představuje román Karla Čapka Válka s mloky. Přestože Čapkovi mloci žijí v moři, tedy v jiném prostředí než velemloci čínští, je právě inspirace tímto druhem u zmíněného literárního díla zřejmá. Návštěvník má možnost využít audiokoutku – posadit se do dvou křesel se sluchátky a poslechnout si úryvky z Války s mloky, které v češtině namluvil herec Jiří Lábus.[10] K dispozici jsou však i úryvky namluvené v cizích jazykových mutacích. V zadní části jednosměrně přístupného pavilonu se nachází model velemloka v životní velikosti. Soustavu prvků v této části stavby doplňují dvě expozice pro vzácně chované plazy stejné oblasti: hady a želvy. K dispozici je také ovladatelná obrazovka, díky níž se lze sledovat velemloka z dalšího úhlu pohledu.

Pavilon v číslech[editovat | editovat zdroj]

  • Plocha: 186 m2[8]
  • Plocha expozičních nádrží: 27,4 m2[8]
  • Počet druhů zvířat: 3
  • Doba výstavby: 2012–2014[10]
  • Náklady: 23,6 mil. Kč[10]

Chované druhy[editovat | editovat zdroj]

Velemloci v pavilonu[editovat | editovat zdroj]

  • Karlo – samec, narozen na počátku 70. let 20. století[12], největší velemlok v Evropě – v době otevření pavilonu 155 cm a 26,5 kg.[10] V prosinci 2015 naměřeno 158 cm a 35 kg, podle čehož by mohl být i největším žijícím velemlokem světa.[13] Historický rekord v délce velemloka zapsaný v Guinessově knize rekordů je 180 cm (s váhou 65 kilogramů).[13] Karlo byl původně zapůjčen z německého Staatliches Museum für Naturkunde v Karlsruhe na dobu rekonstrukce nádrže.[10] Nakonec byl ponechán v Praze natrvalo.[13]
  • Šmíca – samec[14], dle původních předpokladů samice, narozen 1995; příjezd 2014 z rakouské Aquazoo Schmiding; v době otevření pavilonu v květnu 2014 105 cm[15], v prosinci 2015 110 cm a 14 kg[13].
  • Natali – samec, narozen 1995; příjezd 2014 z německého Berlína; v době otevření pavilonu v květnu 2014 134 cm[15], v prosinci 2015 137 cm a 25 kg[13].
  • Ostatní – v roce 2012 přicestovaly tři desítky mláďat[12] o délce 20 až 30 cm z chovné stanice v Koreji[16]. Největší z nich (v době otevření pavilonu již 60 a více centimetrů) pojmenováni v souvislosti s Čapkovým dílem Andy (samec[17]) a Boleslav Jablonský (samice[14]).[10]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Veselovský[editovat | editovat zdroj]

naučná stezka v horní části zoo u výběhu bizonů + publikace se vzpomínkami současných i bývalých zaměstnanců Zoo Praha k nedožitým 90. narozeninám dlouholetého ředitele

Wikipedista:Lukáš Nekolný/Pískoviště
Gočárovy domky v Zoo Praha
Gočárovy domky v Zoo Praha
Základní informace
Sloh České art deco
Architekt Josef Gočár
Poloha

Chované druhy

Významné úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Ocenění v soutěži Bílý slon o stavbu roku mezi českými a slovenskými zoo:

2004: pavilon goril

2013: Ptačí mokřady (přestavba roku)[19]

Významné chovatelské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Významné prvoodchovy[editovat | editovat zdroj]

Prvoodchovy ve světových zoo[editovat | editovat zdroj]

Prvoodchovy v zoo Evropy[editovat | editovat zdroj]

Prvoodchovy v zoo kontinentální Evropy[editovat | editovat zdroj]

Prvoodchovy v českých zoo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ocenění v soutěži Bílý slon o odchovek roku mezi českými a slovenskými zoo:

Nejvýznamnější chované druhy[editovat | editovat zdroj]

Chované druhy zařazené v seznamu EDGE[editovat | editovat zdroj]

TOP 100 EDGE (souběh vysoké míry ohrožení a vývojové jedinečnosti), stav 2018:

Druhy kampaně Vzácní a jedineční 2018[editovat | editovat zdroj]

V přírodě ohrožené druhy, které jsou často zároveň velmi vzácně chované v zoologických zahradách a obdobných institucích a na jejichž ochraně se zoo podílí:

Savci:

Ptáci:

Plazi:

Obojživelníci:

Gočárovy domky je název pro dvojici památkově chráněných domů od Josefa Gočára, které původně stály v roce na letišti v Praze-Kbelích a od roku 1977 se nacházejí v areálu Zoo Praha.[66]

Vznik a původní účel[editovat | editovat zdroj]

Krátce po vzniku samostatného Československa začalo vznikat letiště ve Kbelích (tehdy ještě za Prahou, od roku 1968 součást Prahy). Zpočátku se jednalo jen o letiště vojenské, ale brzy se z něj stalo letiště civilní.[67] V roce 1920 začaly vznikat dřevěné domky pro správu tohoto tehdy nově vznikajícího areálu. Každá z budov přitom měla jiný účel: v jednom případě se jednalo o byt správce, v další budově byla možnost občerstvení a zároveň prostory sloužily jako čekárna (de facto terminál).[68][69] Ve třetí budově bylo skladiště.[69] Tradičně se uvádí, že byly domky původně tři, jiné zdroje tvrdí, že jich bylo pět.[67]

Architektonické zařazení[editovat | editovat zdroj]

Gočárovy domky lze po architektonické stránce zařadit do tzv. národního dekorativismu, jemuž se také říká české art deco či "styl Legiobanky" (podle jedné z významných staveb Josefa Gočára). Pro tento styl bylo typické silné uplatnění národních barev, tedy červenomodrobílé trikolóry[70] (období krátce po založení samostatného Československa). Architekt Josef Gočár vyprojektoval v letech 1919–22 několik staveb v tomto stylu. Jednalo se o budovy bankovních paláců i menší dřevěné stavby jako právě tzv. Gočárovy domky, které vynikají sedlovou střechou i bohatou barevnou dekorací s terči, obloučky i kosodélníky.[69] Gočár se zde nechal inspirovat tradiční lidovou architekturou.[71]

Stěhování a nové využití[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech 20. století už nebyly domky na letišti v Kbelích potřeba, a tak se uvažovalo o jejich zbourání. Zamýšlená destrukce již tehdy památkově chráněných budov (jako kulturní památka od roku 1958[66]) se však dostala k tehdejšímu řediteli Zoo Praha Zdeňku Veselovskému. Tomu se podařilo dva domky získat pro zoo, nechal je rozebrat a přestěhovat do zoo, kde byly znovu sestaveny v dolní části zoo u Vltavy[69] (naproti výběhů horských kopytníků)[68]. Stavby byly natřeny tmavou luxolovou barvou a začaly sloužit potřebám zoo. V jednom domku se nalézaly učebny pro výuku dětí, později tyto prostory sloužily jako ubytovací kapacita pro návštěvy. V druhém domku byl zřízen služební byt.[72]

Do většího zájmu se dostaly opět až v roce 2002, kdy byly silně poškozeny povodní, která zaplavila celou spodní část zoologické zahrady. Budova někdejšího hostince byla dokonce natolik narušena, že se zlomil komín a celý objekt se naklonil. Navíc již před povodní byla konstrukce napadena dřevokaznou houbou a následně vysušování zase znamenalo popraskání řady dřevěných prvků.[71]

Architekt Zdeněk Lukeš se pak podle svých slov snažil přesvědčit ředitele zoo Petra Fejka o potřebě oprav a přestěhování, ale dlouhou dobu tyto snahy vycházely naprázdno.[69] Proto se začalo uvažovat také o stěhování mimo areál zoo – např. na pražský Petřín či zpět do Kbel. Myšlenku návratu do letištního areálu iniciovala v roce 2005 Městská část Praha 19. K dohodě s Ministerstvem obrany ČR, tedy majitelem letiště, nedošlo, a tak se ani uvažovaný přesun nekonal. Nakonec se v roce 2007 rozhodlo vedení zoo zařadit opravu památkově chráněných objektů mezi priority.[71] K dalšímu stěhování tedy následně v rámci rekonstrukce opravdu došlo, ale pouze v areálu zoo.[68] Domy se tak dostaly na bezpečné místo, kde nemohou být zaplaveny Vltavou, a zároveň obohatily a zatraktivnily odlehlý kout zoo.[73] Ačkoliv akci schválilo ještě vedení zoo v čele s Petrem Fejkem, vlastní rekonstrukce a stěhování proběhlo až za nového ředitele Miroslava Bobka, který nastoupil od počátku roku 2010.[74]

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Stavby byly pod dohledem odboru památkové péče Magistrátu hl. města Prahy a Národního památkového ústavu nejprve rozebrány (duben a květen 2010)[71], následně zrekonstruována a postaveny na novém místě (květen až prosinec 2010)[71]. Od konce roku 2010 stojí na západním okraji zoo, u serpentiny návštěvnické cesty. Na počátku 2011 bylo pořízeno vnitřní vybavení.[73] Rekonstrukční práce připravil ateliér KAVA, bohatě zdobená průčelí byla opravena firmou Gema ART. Bylo potřeba nejen obnovit původní barevnost (národní trikolóra[73]), ale také doplnit řadu chybějících okrasných prvků.

Náklady na rekonstrukci dosáhly 36 841 000 Kč[71] a byly financovány hlavním městem Prahou a z operačních programů Evropské unie[68][71] – grantu Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost (OPPK).[72]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Gočárovy domky byly na současné místo přestěhovány v roce 2010 a na jaře 2011 nově zpřístupněny veřejnosti u příležitosti 90. výročí jejich výstavby.[68] Slavnostní otevření proběhlo 26. 3. 2011 v 13:00 hodin[75]. Akce proběhla za účasti herečky Zory Jandové, praneteře zakladatele a prvního ředitele pražské zoo Jiřího Jandy, architekta Zdenka Lukeše, který se snažil iniciovat opravu památky, a rovněž vnučky architekta Josefa Gočára Lucie Gočárové.[76]

V jedné z budov se nachází restaurace, v druhé prodejna suvenýrů a zejména výstavní prostor.


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. 
  3. a b Výroční zpráva Zoo Praha 2016, https://www.zoopraha.cz/prilohy/2017-096_Vyrocni-zprava_2016.pdf (8.11.2018).
  4. Adopční kampaň 2018. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-11-08]. (česky) 
  5. Velemlokárium. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (česky) 
  6. Studentský velemlok — Přírodovědecká fakulta UK. www.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b V pražské zoo bude expozice velemloků - E15.cz. E15.cz. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. 
  8. a b c d ANDĚROVÁ, Romana; JANOCHOVÁ, Lenka. Lexikon zvířat od A do Z. 4.. vyd. Praha: Zoo Praha, 2017. 310 s. ISBN 978-80-85126-20-4. 
  9. a b c d e JANOCHOVÁ, Lenka; STELLA, Marco; VELENSKÝ, Petr. Velemlokárium zblízka. Trojský koník. 2014, čís. 2, s. 16–18. 
  10. a b c d e f g Velemlokárium. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (česky) 
  11. Novinky u zvířat. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (česky) 
  12. a b MGR, Pavla Janoušková. Největší mlok v Evropě, který ukousl chovateli prst, žije v novém pavilonu. Pražský deník. 2014-05-28. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (česky) 
  13. a b c d e Máme patrně největšího velemloka na světě. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (česky) 
  14. a b V pražské zoo již znají pohlaví velemloků čínských. Praha.cz. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (česky) 
  15. a b Velemloci v Praze. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (česky) 
  16. Velemlok čínský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (česky) 
  17. a b POHLEDEM Miroslava Bobka: Velemloci se představují. Pražský deník. 2014-05-26. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (česky) 
  18. Velemlokárium slavnostně otevřeno!. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (česky) 
  19. a b 20. ročník soutěže "BÍLÝ SLON" - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  20. a b c d Stručná historie. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  21. a b Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1998
  22. a b c d Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2001
  23. a b c d e Výroční zpráva Zoo Praha 2007
  24. a b c d e f g Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2008
  25. a b c d Výroční zpráva Zoo Praha 2012
  26. a b Světový prvoodchov i další podzimní novinky. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. (česky) 
  27. a b c d ZOO Praha 2013 - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  28. Historie Zoologické zahrady Praze. ZOO. 2016-05-02. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. (česky) 
  29. a b c d e f g h i j k Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2014
  30. VAIDL, Antonín. První odchov na světě. Trojský koník. 2017, čís. 3, s. 7. 
  31. a b c d e Výroční zpráva Zoo Praha 2017
  32. a b c d Výroční zpráva Zoo Praha 2010
  33. Křtiny vzácných varanů v ZOO Praha Troja - Kalendář akcí | www.atlasceska.cz. www.kalendarakci.atlasceska.cz [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. (česky) 
  34. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. 
  35. a b c d Výroční zpráva Zoo Praha 2005
  36. a b Výroční zpráva Zoo Praha 2006
  37. a b c d e f g Interní přehled vzácně chovaných druhů, Zoo Praha 2018
  38. a b c d e Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2009
  39. Stručná historie. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  40. Sojkovec vlnkohřbetý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. (česky) 
  41. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené :45 není určen žádný text
  42. ZOO Praha 2014 - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  43. a b c Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1998
  44. Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1999
  45. a b c d e f g h i j k l m Výroční zpráva Zoo Praha 2004
  46. a b c d e f g Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2005
  47. Výroční zpráva Zoo Praha 2011
  48. ZOO Praha 2012 - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  49. První flétnák v českých zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. (česky) 
  50. Další prvenství pražské zoo: Rozmnožila vzácné flétnáky | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. 2013-04-04. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. (česky) 
  51. a b c d Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2015
  52. a b Chovatelské úspěchy Zoo Praha za rok 2015. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. (česky) 
  53. Pražským gibonům stříbrným se narodilo další vzácné mládě. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. (česky) 
  54. ZOO Praha 2015 - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  55. ZOO Praha - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  56. VAIDL, Antonín. Ptáci s přilbou. Trojský koník. 2017, čís. 3, s. 10–15. 
  57. VAIDL, Antonín. Kakadu palmový – Jediný přirozený odchov v evropských zoo. Trojský koník. 2017, čís. 3, s. 6. 
  58. Pražská zoo jako první u nás odchovala kormorána černobílého. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. (česky) 
  59. a b c d Tabulka vítězů - Odchov roku (1994 - 1997) - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  60. a b Tabulka vítězů - Odchov roku (1998- 2000) - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  61. a b c d e Tabulka vítězů - Odchov roku (2001- 2005) - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  62. a b c d e Tabulka vítězů - Odchov roku (2006- 2010) - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  63. Aktuální ročník - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  64. Ročník 2014 soutěže Bílý Slon - Sdružení Česká ZOO. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  65. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 
  66. a b Památkový katalog - 1000153324 - Gočárovy domky. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. (česky) 
  67. a b Gočárovy domky, Praha 7-Troja. www.hrady.cz [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. 
  68. a b c d e Gočárovy domy. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-07]. (česky) 
  69. a b c d e http://neviditelnypes.lidovky.cz/architektura-gocarovy-domky-dic-/p_architekt.aspx?c=A101128_234634_p_architekt_wag. Lidovky.cz [online]. 2010-11-30 [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. 
  70. Josef Gočár. www.prahaneznama.cz [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (česky) 
  71. a b c d e f g WWW.UPNET.CZ, Upnet Multimedia 2006 | info@upnet.cz |. Gočárovy domky | 06-07/2011 | časopis Stavebnictví | Expodata Brno. www.casopisstavebnictvi.cz [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. (česky) 
  72. a b Stavbaweb.cz – Gočárovy domky v pražské zoo. stavbaweb.dumabyt.cz [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. (česky) 
  73. a b c Archiweb - Gočárovy domky v pražské zoo se opět halí do barev trikolory. www.archiweb.cz [online]. 1997-01-01 [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. (česky) 
  74. Zoo začne křísit zničené Gočárovy domky. Oprava bude stát 30 milionů. iDNES.cz [online]. 2010-01-05 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. 
  75. Pražská zoo otevírá Gočárovy domy | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2011-03-26 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (česky) 
  76. HN, red dom, ČTK, foto: archiv. Zoo Praha zahajuje 80. sezonu. Novinkou jsou Gočárovy domy. Hospodářské noviny. 2011-03-25. Dostupné online [cit. 2018-06-12]. (česky) 
Galerie Gočár
Údaje o muzeu
Stát ČeskoČesko Česko
Město Praha 7
Založeno 2011
Vyhledávané exponáty krátkodobé výstavy (historie zoo, vybrané skupiny živočichů)
Webové stránky

Galerie Gočár, popřípadě Galerie Gočárův dům, je název výstavního prostoru v jednom ze dvou zrekonstruovaných tzv. Gočárových domků umístěných na západním okraji Zoo Praha.

Každoročně se v připravené prostoře konají zpravidla tři (popř. čtyři) krátkodobé výstavy. Zpočátku se jednalo zejména o témata z historie zoo či se zoo spjaté výstavy obrazů a fotografií, od roku 2017 se jako velmi návštěvníky ceněný ukázal koncept výstav kolekcí bezobratlých živočichů (pavouci, štíři, plži) ze soukromých sbírek.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

2011[editovat | editovat zdroj]

  • Historie Gočárových domů[1]
  • Kama čtyřicátníkem[2]

2012[editovat | editovat zdroj]

  • Shanti – tvůrčí retrospektiva[3] – prodejní výstava obrazů slonice Shanti; výstava se konala také na dalších místech v Praze[4] – originály byly umístěny do Marthi Gallery (Praha, Plzeňská ulice), v Galerii Gočár byly reprodukce[5]

2013[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava soutěžních návrhů na pavilon Amazonie[6]
  • Zvířata Afriky − výstava starých školních obrazů[6] (2. 9. – 27. 10. 2013)[7]

2014[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava starých školních obrazů „Zvířata Afriky“ (leden – březen 2014)[8]
  • Válka s Mloky (květen – červen 2014, září − prosinec 2014) – výstava obálek jednotlivých českých i světových vydání knihy Karla Čapka Války s Mloky[8]
  • Po čem chodí žirafy (červen – srpen 2014, vernisáž výstavy 21. 6. 2014) – výstava předmětů nalezených při čištění výběhu Africká savana[9]
  • Zoo v mikroskopu (říjen – prosinec 2014) – výstava fotografií detailů zvířat od Petra Jana Juračky

2015[editovat | editovat zdroj]

  • Obálky vydání knihy Válka s Mloky (leden – březen 2015)
  • F. X. Procházka − první malíř Zoo Praha (28. 3. – 27. 9. 2015; slavnostní vernisáž 28. 3. při zahájení sezony za účasti ministra životního prostředí Richarda Brabce)
  • Pohanský bůh Radegast v Zoo Praha (slavnostní vernisáž 28. 9. jako závěrečný bod Výroční slovnosti, za přítomnosti historika umění Jiřího Kotalíka) – výstava o soše Radegasta nejen v Zoo Praha a její rekonstrukci

2016[editovat | editovat zdroj]

  • #ibisdozoo – výstava mapující cestu a odchyt ibisů po protrhnutí jejich voliéry pod tíhou sněhu (o úletu ibisů více viz Úlet ibisů skalních z pražské zoologické zahrady)
  • Orbis naturalis pictus (1. 7. – 11. 9. 2016)[10] – výstava o krásách přírody zachycené kresbami manželů Knotkových na poštovních známkách, ze sbírek Poštovního muzea[11]
  • Neznámá zoo (od 28. 9. 2016) – výstava dobových fotografií a dokumentů u příležitosti 85. výročí otevření Zoo Praha[12]. Vernisáž výstavy proběhla 28. 9. 2016 v 15:00 jako závěrečný bod Výroční slavnosti.[13][14]

2017[editovat | editovat zdroj]

  • Sklípkani (9. 9. – 31. 10. 2018, původně plánovano do konce září, ale pro velký zájem prodlouženo[15]) – vystavena kolekce 60 druhů pavouků z chovu arachnologa Davida Štastného, z nichž největší (samice druhu Theraposa stirmi) měřil 30 cm.[16] U příležitosti otevření výstavy uvedl ředitel zoo Miroslav Bobek plán pokračovat v takovýchto krátkodobých výstavách a zároveň bezobratlé více začleňovat též do stálých expozic (např. připravovaná Austrálie).[17]
  • František Xaver Procházka – 130 let od narození prvního malíře Zoo Praha (4. 11. – 31. 12. 2017)[18]

2018[editovat | editovat zdroj]

  • Štíři (10. 3. – 27. 5. 2018)[19] – 2. výstava živých zvířat: 40 druhů štírů[20]
  • Achatiny (2. 6. – 2. 9. 2018)[21] – 3. výstava živých zvířat: takřka 50 druhů plžů z celého světa[22]
  1. Výroční zpráva Zoo Praha 2011
  2. Výroční zpráva Zoo Praha 2011
  3. Výroční zpráva Zoo Praha 2012
  4. Shanti: Tvůrčí retrospektiva. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  5. Shantiny obrazy mají atmosféru, říká o malující slonici ředitel pražské zoo. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  6. a b Výroční zpráva Zoo Praha 2013
  7. Výstava starých školních obrazů afrických zvířat. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  8. a b Výroční zpráva Zoo Praha 2014
  9. Výstava „Po čem chodí žirafy“. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-07-10]. Dostupné online. (česky) 
  10. Orbis naturalis pictus. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  11. www.postovnimuzeum.cz/-/orbis-naturalis-pictus-v-zoo-praha
  12. Neznámá zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  13. Výroční slavnost pražské zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  14. V Zoo Praha proběhla oslava 85. výročí jejího otevření. Pražský deník. 2016-09-28. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  15. Výstava živých sklípkanů prodloužena do konce října. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  16. WEBMASTER@TYDEN.CZ, TYDEN, www.tyden.cz, e-mail:. Třiceticentimetrová samička sklípkana ozdobí pražskou zoo. TÝDEN.cz. 2017-09-09. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  17. Sklípkani v Troji. Září v Zoo Praha patří chlupatým osminohým krasavcům. iDNES.cz [online]. 2017-09-11 [cit. 2018-07-10]. Dostupné online. 
  18. Výstava prvního malíře pražské zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-12]. (česky) 
  19. Seznamte se s obávanými i fascinujícími štíry na výstavě v Zoo Praha. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  20. WEBMASTER@TYDEN.CZ, TYDEN, www.tyden.cz, e-mail:. V pražské zoo začíná výstava štírů. Nechybějí ti nejobávanější. TÝDEN.cz. 2018-03-10. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  21. Zoo Praha zve na výstavu „Achatiny“. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-07-10]. (česky) 
  22. Šnek se může i stydět. Obrovské achatiny z Konga či Srí Lanky představuje pražská zoo - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2018-07-10]. Dostupné online. 

Toulavý autobus[editovat | editovat zdroj]

Toulavý autobus je ochranářský projekt, nejvýznamnější součást ochranářských aktivit Zoo Praha v oblasti střední Afriky.

Jde o tzv. in-situ projekt, jehož cílem je převážet děti žijící v blízkosti kamerunské rezervace Dja do záchranných center a v nich provádět osvětové a vzdělávací aktivity.

Dětem – účastníkům jízd Toulavým autobusem a tedy i výukových programů v záchranných centrech s živými zvířaty jsou názorně popisovány rozdíly mezi gorilami a šimpanzi či to, že také gorily mají své rodiny, a podle toho je potřeba je vnímat a chránit. Mohou tak na ně získat nový pohled – jiný než takový, že se jedná jen o maso na talíř (tzv. bushmeat). Naopak jim je vštěpováno, že se jedná o nádherná zvířata, která si zaslouží přežít. Stejně tak přírodní prostředí je ukazováno jako neoddělitelná součást jejich života, které by si měli vážit jako svého velkého bohatství. Děti tak své prožitky předávají dál. To znamená, že gorily neloví a nejedí nejen ony samotné, ale ani jejich kamarádi a rodiny. Právě nadchnout místní africké obyvatelstvo pro ochranu přírody je cílem tohoto projektu, neboť se ukazuje, že to může být jednou z nejúčinnějších možností, jak uchovat přírodu i pro budoucí generace. Za posledních dvacet let totiž počty goril nížinných klesly o 60 % a v nejbližších desetiletích jim hrozí úplné vyhubení.

Ohrožení přírody střední Afriky[editovat | editovat zdroj]

Kácení[editovat | editovat zdroj]

Základní dlouholetou činností člověka, která ohrožuje přírodu střední Afriky, je ničení deštných pralesů. K jejich kácení dochází již desítky let. Ačkoliv se v současnosti již uplatňuje výběrová těžba a další ochranné mechanismy, úbytek lesů stále pokračuje. Velkým rizikem je však nejen samotné kácení, ale též stavba silnic, které rozdělují kompaktní území do dílčích ostrůvků zbytků přírody. Tím dochází k degradaci biologicky značně bohatého území, v němž žije mnoho druhů živočichů včetně goril. Tropické lesy zároveň zadržují velké množství oxidu uhličitého a hrají nezastupitelnou roli jako místa zadržující vodu. 

Bushmeat[editovat | editovat zdroj]

Problémem je však nejen kácení pralesů, ale také spotřeba tzv. bushmeatu, tedy masa z lesa na talíři. To je součástí jídelníčku místních a především obchodním artiklem. Lov je sice povolen pouze v případě běžných druhů a pro osobní spotřebu, ale reálně se loví prakticky vše a ve velkém. Počet obyvatel Afriky roste, dostupnost pralesů se zvyšuje, tlak na přírodu sílí. Ročně jsou tak zkonzumovány i tisíce goril. Poptávka po tzv. bushmeatu je vysoká, policie je často zkorumpovaná. Usměrňování pytlačení pomocí podpory strážců pralesa je proto velmi žádoucí. Probíhá také díky Zoo Praha, a to již delší dobu. Skupina tzv. Ecoguards čítá 75 mužů a má za úkol chránit rozsáhlé území rezervace o ploše větší než 800 000 hektarů, tedy řádově plošně srovnatelné s Jihomoravským krajem.

Alternativou klasického bushmeatu, který obsahuje také primáty jako mandrily či gorily, se ukazuje být chov řekomyší. Jejich maso je mezi místními oblíbené (také je částečně obsaženo v bushmeatu), ale zároveň je chován na farmách a tento chov je velmi dobře zvládnutý tak, že neohrožuje přírodní prostředí.

Možná ochranářská řešení[editovat | editovat zdroj]

  • existence sítě dostatečně velkých chráněných území
  • kvalitní zákony a schopnost jejich vymáhání
  • získání místního obyvatelstva pro ochranu přírody
  • nabídka alternativních zdrojů obživy

Předchozí podpora Zoo Praha ve střední Africe[editovat | editovat zdroj]

Záchrana goril v Národním parku Kahuzi Biega, Demokratická republika Kongo[editovat | editovat zdroj]

Projekt cílící na opětovné nastolení dohledu a pravidelného monitoringu populace goril východních v národním parku Kahuzi Biega, který byl vážně poškozen vojenskými operacemi. Populace goril tu utrpěla zásadní početní ztráty, vůbec největší ze všech lokalit výskytu. Kvůli konfliktu byla správa a ochrana národního parku znemožněna na více než deset let. Podpora mezinárodně zaštítěného projektu Konžského institutu pro ochranu přírody probíhala v letech 2009 a 2010.

Podpora záchranné stanice pro primáty v Limbe, Kamerun[editovat | editovat zdroj]

Limbe Wildlife Center je záchranné zoologické zařízení zaměřené na primáty. Nachází se na západě Kamerunu a vzniklo roku 1994 na základech dřívější nevhodně vedené zoologické zahrady. Postaralo se o to tamní ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s nevládní organizací Pandrillus. V současnosti jsou v areálu chováni paviáni, kočkodani, mandrilové, šimpanzi a gorily. Dostávají se sem jako sirotci, kteří byli zabaveni pytlákům a překupníkům. Zvířata mají za sebou pohnuté osudy. Zároveň se zaměstnanci centra věnují vzdělávacím a osvětovým aktivitám přímo ve stanici i na školách v Limbe a okolí. Proto je chod areálu podporován pražskou zoo, a to již od dob projektu Odhalení. Ve spolupráci s touto záchrannou stanicí také distribuovala Zoo Praha do školních zařízení gorilí pohádky, které mají vytvářet pozitivní vztah dětí ke gorilám i přírodě. Zoo Praha zároveň poskytla např. veterinární potřeby. V současnosti jde o jedno ze dvou míst osvětových cest tzv. Toulavého autobusu.

Knihy o gorilách[editovat | editovat zdroj]

První v Česku narozená gorila Moja (*2004) a další členové její rodiny se stali nejen oblíbenci návštěvníků pražské zoo, ale také hrdiny několik titulů. Pohádky vznikaly nejprve pro potřeby projektu Odhalení. Později vyšly souhrnně pod názvy Moja, Tatu a tiplíci a Moja a páv v knižní i audio (na CD) podobě, o níž se zasloužila zpěvačka Lucie Bílá. Výtěžek z prodeje putoval na podporu ochranářských aktivit ve střední Africe. Pohádkové příběhy a další materiály (např. omalovánky) byly vydány také pro africké děti. Jen v Kamerunu šlo původně o dva tisíce kusů anglického a dva tisíce francouzského vydání. Tisíce dětí se tak mj. dozvěděly, že i gorila může dostat jméno. Také pro kamerunské posluchače vznikla zvuková rozhlasová adaptace. Poptávka po dalším vydání přiměla Zoo Praha v roce 2010 k druhému vydání, které bylo vydáno ve francouzštině a to v nákladu patnáct tisíc výtisků. V průběhu roku 2011 došlo k distribuci do škol v Kamerunu, Středoafrické republice, Gabonu a Demokratické republice Kongo. Vybrané území odpovídá výskytu goril nížinných. V roce 2012 navázala na úspěch knížek distribuce deseti tisíc kusů omalovánek společně se sadou pastelek.

Podpora strážců[editovat | editovat zdroj]

Jednou z významných možností pomoci je podpora strážců přírodních rezervací a národních parků. Hrají stěžejní roli v boji proti pytláctví a ilegální těžbě dřeva. Bohužel však často nemají potřebné vybavení. Od roku 2010 jim proto v biosférické rezervaci Dja v Kamerunu financuje potřebné boty, stany, vařiče i techniku jako fotoaparáty či komunikační prostředky jako satelitní telefony právě Zoo Praha, a to jako součást svých in-situ projektů. V roce 2013 směřovala finanční podpora také strážcům a dalším pracovníkům ve Středoafrické republice, konkrétně do národního parku Dzanga Ndoki. Prostředky na toto vybavení jsou získávány také skrze akci „Přineste mobil, podpořte strážce pralesa“. Za každý odevzdaný starý mobilní telefon poskytla společnost REMA Systém částku 10 Kč.

Přineste starý mobil[editovat | editovat zdroj]

Při výrobě mobilních telefonů se používá tantal. Ten se získává z kobaltu, jehož těžba v Demokratické republice Kongo nabývá živelných rozměrů a je často nelegální. To samozřejmě negativně ovlivňuje životní prostředí jako celek a ohrožuje zde žijící gorily východní. Právě proto se v roce 2010 (v Roce goril) většina zoologických zahrad v Česku (včetně Zoo Praha) pustila do vybírání starých mobilů od návštěvníků. Tyto telefony jsou následně recyklovány a společnost, která tuto recyklaci provádí, zároveň za každý takový kus vyplácí 10 Kč, které putují následně na ochranu přírody. Do počátku roku 2018 bylo vybráno 68 tisíc telefonů, čímž se získalo na 680 tisíc korun, které podpořily strážce biosférické rezervace Dja.

Projekt Toulavý autobus[editovat | editovat zdroj]

Průběh projektu[editovat | editovat zdroj]

2010 podepsal ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek s kamerunskými úřady deklaraci o spolupráci při ochraně rezervace Dja.

Roku 2011 se podařilo získat pětiletý kontrakt na bezplatné užívání výzkumné stanice v Somalomo – vstupní bráně do biosférické rezervace Dja.

Během první jízdy Toulavého autobusu panovaly u místních lidí obavy, že jejich děti budou odvezeny do Evropy a rodiče je již nikdy neuvidí. Tyto nepravdivé domněnky se však podařilo vyvrátit.

Etapy – jasná čísla.

Po přečtení gorilích příběhů (pohádek) se zvedl zájem dětí o to, aby gorily mohli spatřit naživo. Snahou vyhovět školákům a ještě více podpořit pozitivní vztah s gorilami byl inspirací pro vznik projektu Toulavý autobus. Tento projekt pracuje s myšlenkou převozu dětí z oblasti biosférické rezervace Dja do Limbe a Mefou, kde se nacházejí záchranná centra s gorilami a dalšími primáty. Záměr se setkal v Kamerunu s velmi pozitivní reakcí. Dokladem toho se stala možnost bezplatného užívání části základny v obci Somalomo, která je využívána pro administraci i ubytování.

Vlastním Toulavým autobusem byl původně autobus, který dříve sloužil k přepravě žákyň dívčí školy v Saudské Arábii. Kromě dlouhých jednání i potřebě fyzického přesunu autobusu bylo nutné přesvědčit místní obyvatelstvo. Pomohly tomu i fotbalové zápasy místních týmů s Karlem Poborským.[1] První jízda Toulavého autobusu proběhla v lednu 2013.

Nový autobus

Patronace

Patronem projektu je fotbalista Karel Poborský. Ten se také zúčastnil první jízdy autobusu v lednu 2013. Fotbal patří v Africe mezi velmi populární sporty a přítomnost hráče, kterého znají a obdivují i místní, přispěla k dobrému přijetí projektu.

Výzkum

Etnozoologický výzkum se snaží zjistit postoje obyvatel žijících u biosférické rezervace Dja v Kamerunu k jednotlivým druhům zvířat, tj. jak je mají oblíbené a jak jim chutnají. Výsledky výzkumu pod vedením doc. Frynty z Přírodovědecké fakulty UK přinesly zjištění, že celkově se nejvíce líbí luskouni, levharti, ženetky a cibetky. Tradičním lovcům Baka se líbí rovněž gorily. Na rozdíl od zemědělského kmene Bantu je neloví. U příslušníků kmene Baka byla zjištěna souvislost mezi vnímáním krásy a chutností daného zvířete. Výjimku tvoří šimpanzi a gorily, jejichž maso není považováno za chutné, ale jako takoví patří mezi krásné druhy. Zemědělci Bantu berou gorilu za chutnou, avšak nepříliš krásnou, což znamená riziko pro budoucí osud tohoto druhu. 

Rose už nejí gorily

V roce 2015 vznikl půlhodinový dokumentární film Rose už nejí gorily, který mapuje snahy Zoo Praha v oblasti ochrany goril a dalších zvířat v Kamerunu. Zachycena je situace po roce projektu Toulavý autobus, jenž cílí na děti i jejich rodiče ve snaze předat myšlenku, že gorily si zaslouží ochranu. Část záběrů snímku byla pořízena samotnými školáky, zejména v té době jedenáctiletou Rose Mandengovou, která vyrůstá s rodiči a devíti sourozenci a ve filmu popisuje své nové poznatky o gorilách a vztah k nim, který získala díky projektu Toulavý autobus. Komentář k filmu namluvil herec Miroslav Táborský.

+ na stránce Gorila nížinná rozšířit text o gorilách v českých zoo – možná samostatná stránka o gorilách v Praze – existuje samostatně Moja a Richard, to je možná zase zbytečné?

Gorily v českých zoo

Chov goril v Zoo Praha

Stavby a expozice určené pro gorily v Zoo Praha

-         Info z koníka – speciální číslo

Hlubší historie - zvířata

-         Info z koníka – speciální číslo

V roce 2001 byl otevřen nový pavilon goril v nejnižší části pražské zoo. Bohužel jej již v roce 2002 zasáhla povodeň, která změnila tvář zoo. Sice se mohlo začít opravovat, budovat, a vytvořit tak modernější zoo, ale na druhou stranu přišlo o život několik zvířat – včetně mladého gorilího samce Ponga.

Současná velmi úspěšná etapa chovu goril v Zoo Praha definitivně započala příchodem samce Richarda (*1991) do po povodni nově opraveného pavilonu v roce 2003. Jeho rodinou se staly samice Shinda (*1991) a tak Kijivu (*1993). Právě Kijivu se stala matkou vůbec prvního gorilího mláděte narozeného v Česku. Samička Moja přišla na svět 13. prosince 2004 a spolu s tou dobou nově otevřeným pavilonem Indonéská džungle přispěla k historicky nejvyšší prosincové návštěvnosti v dějinách Zoo Praha.

Na podzim roku 2005 skupinu obohatila samice Kamba, která přišla ze Zoo Dvůr Králové. Narodila se však počátkem 70. let 20. století ve volné přírodě, a tak jde o nesmírně cenného jedince. V závěru roku 2010 přišla do Zoo Praha ještě samice Bikira (*1995).

V podzimním čase roku 2011 se uskutečnilo velké loučení. Samička Moja byla přepravena do španělské zoo Cabárceno. Tam se 16. dubna 2013 poprvé stala matkou.

Odhalení

Na podzim 2005 vznikla jako reakce na tehdy vysílané reality show VyVolení a Big Brother vznikl projekt Odhalení s podtitulem „Tak trochu jiná reality show“. Cíle projektu Českého rozhlasu bylo vtipně poukázat na absurditu zmíněných televizních soutěží, a zároveň oslovit veřejnost s novými informacemi o životě goril, který je v mnohém podobný tomu lidskému. Zájem předčil očekávání. Popularita goril se výrazně zvýšila. Projekt byl oceněn i odbornou veřejností. Zároveň přinesl prostředky, jež byly použity v kamerunském Limbe Wildlife Centre, s nímž Zoo Praha spolupracuje i v současnosti v rámci projektu Toulavý autobus. Více informací přináší samostatná stránka.

Běh pro gorily

Sportovní akce Běh pro gorily, z jejíhož startovného putovaly prostředky na ochranu goril ve střední Africe, se konala celkem šestkrát, a to v letech 2010–2015. Akce byla v prvních čtyřech ročnících organizována Magistrátem hl. města Prahy, zřizovatelem Zoo Praha. V dalších letech již bez jeho podpory, takže bez podpory řady společností by se již dále konat nemohla. Tradice obdobných akcí ve světě začala v roce 2003.

1. ročník (22. 5. 2010)

První Běh pro Gorily odstartoval v sobotu 22. května 2010. Podporoval in-situ projekt Zoo Praha ve střední Africe, jenž se zaměřuje na vybavení strážců biosférické rezervace Dja. Trasu z Hradčanského na Staroměstské náměstí o délce 3,6 km absolvovalo 263 běžců v gorilích maskách. Akce vynesla 192 000 Kč.

2. ročník (28. 5. 2011)

Po úspěchu prvního ročníku se zájem veřejnosti ještě zvýšil, a k závodu se přihlásilo 414 lidí, kteří zaplatili účastnický poplatek. Celkem se vybralo 163 500 Kč.

3. ročník (2. 6. 2012)

Třetího ročníku se zúčastnilo 568 závodníků. Znovu více než o rok dříve. Vybráno bylo 284 000 Kč.

4. ročník (15. 6. 2013)

Běhu pro gorily se zúčastnil opět vyšší počet běžců než v předchozích letech. 612 lidí směřovalo z Hradčanského náměstí směrem na náměstí Václavské. Účastníci Běhu pro gorily přispěli na ochranu středoafrické přírody a provoz tehdy nového projektu Toulavý autobus rekordní částkou 339 000 Kč.

Tento ročník běhu se konal v jiné atmosféře než v předchozích letech, protože jedenáct dní před během „Navzdory tomu, jak jsme byli postiženi povodní, nadále v omezené míře pokračujeme v našich projektech. Ochranu goril považujeme za prioritní a mě velmi těší, že Běh pro gorily letos přilákal tolik lidí. Výtěžek z něj poputuje právě na provoz Toulavého autobusu, díky němuž chráníme gorily i další zvířata v Africe“, řekl tehdy přímo na pódiu ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

5. ročník (17. 6. 2014)

Pátého ročníku, organizovaného poprvé bez podpory Magistrátu hl. města Prahy, se zúčastnilo rekordních 614 běžců, díky čemuž se podařilo vybrat 307 000 Kč.

6. ročník (20. 6. 2015)

Šestý, závěrečný ročník poznamenala nepřízeň počasí. Přesto byla účast relativně vysoká, a podařilo se tak na ochranu goril v Africe vybrat 200 500 Kč.

Běh pro Zoo Praha

Charitativní akci Běh pro Zoo Praha pořádá Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy a studentský spolek Drosophila. Akce vznikla v návaznosti na aktivitu Mobily pro gorily.

1. ročník (24. 4. 2015)

Na start prvního ročníku Běhu pro Zoo Praha se postavilo 88 běžců a běžkyň. Z toho 46 odvážlivců běželo desetikilometrovou trasu a 42 pětikilometrovou trasu. Závod byl odstartován děkankou Pedagogické fakulty UK. Na podporu projektů Pomáháme jim přežít se vybralo 6850 Kč a 30 mobilních telefonů.

2. ročník (24. 4. 2016)

Na start druhého ročníku Běhu pro Zoo Praha se postavilo 398 běžců a běžkyň. Z toho 217 osob běželo desetikilometrovou trasu a 191 pětikilometrovou trasu. Závod byl odstartován děkankou Pedagogické fakulty UK – prof. Radkou Wildovou. Podařilo se vybrat 40 800 Kč a 194 starých mobilů.

3. ročník (23. 4. 2017)

Na start třetího ročníku Běhu pro Zoo Praha se postavilo 543 běžců a běžkyň. Z toho 244 odvážlivců běželo desetikilometrovou trasu a 298 pětikilometrovou trasu. Závod byl odstartován děkanem Pedagogické fakulty UK – prof. Michalem Nedělkou. Na podporu projektů Pomáháme jim přežít se podařilo vybrat 94 800 Kč a 200 mobilů! Tento ročník tak opět předčil ročník předchozí.

4. ročník (21. 4. 2018)

Běžeckým odpolednem 21. 4. 2018 provedla rozhlasová moderátorka Markéta Ježková. Celý výtěžek akce bude opět věnován na in-situ projekty  Zoo Praha Pomáháme jim přežít. /1/

Reference

Pomáháme jim přežít. Zoo Praha, 2014.

Rose už nejí gorily. DVD. Zoo Praha, 2015/2017.

/1/ http://www.behprozoo.cz/

  1. O projektu. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-30]. (česky)