Wikipedista:Lukáš Nekolný/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Lemur běločelý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxLemur běločelý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád Strepsirhini
Infrařád lemuři (Lemuriformes)
Nadčeleď lemurové (Lemuroidea)
Čeleď lemurovití denní (Lemuridae)
Rod lemur
Binomické jméno
Eulemur albiffrons
(Étienne Geoffroy Saint-Hilaire, 1796)

Lemur běločelý (Eulemur albifrons) je druh madagaskarské poloopice.

Konkrétně žije na severu tohoto ostrova a na ostrově Mayotte[1].

Je řazen mezi ohrožené taxony.[2][3]

Žije v tropických deštných lesích, kde se živí bezobratlými živočichy, listy, květy i plody. Pobývá zejména na stromech, z nichž schází jen výjimečně. Vytváří skupiny o 4 až 17 jedincích[4], dle jiného zdroje mají skupiny 3 až 12 členů.[3]

Kromě odlesňování je velkým rizikem pro tento druh také jeho přímý lov. Proto jsou zřizovány speciální rezervace.[3]

Délka těla se pohybuje v rozmezí 24 až 50 cm[4] (39 až 42 cm[3]), na ocas připadá dalších 22 až 64 cm (50 až 54 cm[3]). Tento lemur váží 0,5 až 3,5 kg,[4] dle jiného zdroje 2 až 2,6 kg.[3]

Samice je březí 117 až 140 dní. Následně se rodí jedno až dvě mláďata.[4]

Dožívá se 30 let.[3]

Stejně jako u jiných lemurů se uplatňuje pohlavní dimorfismus. Samci mají bílou hlavu, zatímco samice šedohnědou.[4]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Lemur běločelý byl v září 2020 chován přibližně v pěti desítkách evropských zoo. Mezi nimi i v pěti českých zoo[5]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 byl chován pár těchto lemurů.[6]

Želva ostnitá[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxŽelva ostnitá
alternativní popis obrázku chybí
Želva ostnitá
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád želvy (Testitudines)
Čeleď batagurovití (Geoemydidae)
Rod Heosemys
Binomické jméno
Heosemys spinosa
Gray, 1831

Želva ostnitá (Heosemys spinosa), rovněž zvaná želva zuboštítá[7], je druh želvy žijící v jihovýchodní Asii.

Vyskytuje se tak např. v Myanmaru, Thajsku, Singapuru, Malajsii, Indonésii či na Filipínách.[8] Problémem je, že jde o nepočetné roztříštěné populace. Žije v tamních tropických lesích do nadmořské výšky 900 m[9], a to jak v potocích, tak na souši. Typické jsou krátké plovací blány.[10]

Je řazena mezi ohrožené taxony.[7] Největším rizikem je lov na maso.[10]

Živí se rostlinami i bezobratlými živočichy, např. měkkýši, a také houbami. Potravu hledají zejména v ranních hodinách.[9]

Zajímavostí je, že mláďata vypadají zcela jinak než rodiče. Zatímco dospělí jedinci mají oblý tvar, mláďata mají krunýř s ostny.[11]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Želva ostnitá byla v září 2020 chována v necelých dvaceti evropských zoo. V rámci Česka se v tu dobu jednalo o tato zařízení[8]:

Do roku 2011 chovala tento druh rovněž Zoo Brno.[8]

Vedením evropské plemenné knihy (ESB) byla v roce 2002 pověřena Zoo Lisabon v Portugalsku. Významnější chovy jsou zejména v britských zoo. V roce 2009 bylo chováno 64 těchto želv v 18 evropských zoo.[9]

Odchovy nejsou běžnou záležitostí. V roce 1991 se podařil v Zoo Atlanta v USA. Evropský prvoodchov si v prosinci 2004 zapsala Zoo Jersey (Spojené království).[9]

V roce 2002 bylo do 16 evropských zoo rozmístěno 281 těchto želv, kteří byly zabaveny pašerákům. První odchov z těchto jedinců se povedl až o deset let později v Zoo Praha.[12][11]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Roku 2002 došlo k zabavení velkého množství želv z černého trhu v Indonésii. Zvířata ve špatném stavu byla převezena do významných evropských zoologických zahrad, včetně Zoo Praha. Právě to byl prvopočátek chovu těchto želv ve zmíněné zoo (získán samec a dvě samice[12]). V roce 2012 přišla na svět tři mláďata. Do té doby se odchov podařil jen v jedné další evropské zoo.[10] Odchov dalšího mláděte se povedl až o sedm let později v roce 2019. Tento odchov byl považován za největší úspěch v chovu želv toho roku v Zoo Praha.[13] Ke konci roku 2019 bylo chováno sedm jedinců.[13][14]

Další mládě se narodilo v červenci 2020.[15]

Tento druh je k vidění v pavilonu šelem a plazů v dolní části zoo.[10]

Zoborožec luzonský[editovat | editovat zdroj]

Čáp bělokrký[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxČáp bělokrký
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád brodiví (Ciconiiformes)
Čeleď čápovití (Ciconiidae)
Rod čáp (Ciconia)
Binomické jméno
Ciconia episcopus
(Boddaert, 1783)

Čáp bělokrký (Ciconia episcopus) je menší druh čápa žijící v Asii a Africe.v

Peří má černobíle zbarvené. Zobák je šedý.[16]

Je řazen mezi zranitelné druhy.[17]

Vyskytuje se v okolí řek a jezer, v mokřadech, rýžových polích a dalších vlhkých lokalitách. Domovem tohoto čápa je jižní a jihovýchodní Asie. Obývá Indii, Pákistán a dále pás na východ až k Sumatře, Jávě či Filipínách.[16] Jeden z poddruhů se vyskytuje rovněž v Africe.[17]

Dosahuje výšky 86 až 95 cm. Váží 1,6 až 2,8 kg. Snáší 2 až 3 vejce, která jsou inkubována po dobu 30 či 31 dní.[16]

Žije v párech či menších rodinných skupinách. Ve větším počtu je k vidění zřídka. Totéž platí o hnízdění. Hnízdo si vytváří z větviček ve výšce asi 20 m nad zemí.[16] Potravu shání zejména v noci.[18]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Čáp bělokrký byl v září 2020 chován v pouhých čtrnácti evropských zoo. Mezi nimi i ve třech českých zoo[19]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Čáp bělokrký je v Zoo Praha chován od roku 2018, kdy byl dovezen první samec.[19] Na konci roku 2019 byli chováni dva samci a dvě samice.[20]

Tento druh je chován v průchozí voliéra Asijská laguna v dolní části zoo.

Morčák šupinatý[editovat | editovat zdroj]

voliéra Delta

Polák černohlavý[editovat | editovat zdroj]

voliéra Delta

Pižmovka bělokřídlá[editovat | editovat zdroj]

voliéra Delta

Bažant vietnamský[editovat | editovat zdroj]

voliéra Delta - dnes zvaná Asijská laguna

Tkalčík bělohlavý[editovat | editovat zdroj]

ptačí mokřady

Guan modrohrdlý[editovat | editovat zdroj]

ptačí mokřady

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Dytík bledý[editovat | editovat zdroj]

ptačí mokřady

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Husička stromová[editovat | editovat zdroj]

ptačí mokřady

Holub kouřový[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxHolub kouřový
alternativní popis obrázku chybí
Holub kouřový
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď holubovití (Columbidae)
Rod holub (Columba)
Binomické jméno
Columba pulchricollis
Blyth, 1846

Holub kouřový (Columba pulchricollis) je druh měkkozobého ptáka žijící v Asii.

Je řazen mezi málo dotčené taxony.[21]

Vyskytuje se v Nepálu, Číně, Tchaj-wanu i Vietnamu, a to v tamních listnatých a smíšených lesích kopcovitých oblastí.[22]

Žije v párech či jednotlivě, spíše zřídka v menších hejnech. Potravu, za níž je ochotný letět i na další vzdálenosti, získává v korunách stromů. Nejčastěji se živí plody, dále také plži a semeny.[22]

Dosahuje délky 31 až 36 cm, a to při váze kolem 330 g. Snáší zpravidla jedno vejce, které následně inkubuje po dobu 21 až 23 dní.[22]

Hruď má bílou, zatímco hlava je modrošedá. Krk je po stranách a vzadu doplněn tmavým pásem s béžovým lemováním.[22]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V evropských zoo se jedná o velmi vzácně chovaný druh. V červenci 2020 byl chován jen ve čtyřech zoo, z toho jedné německé, jedné rakouské, jedné maďarské a jedné české zoo – Zoo Praha. V minulosti byl tento holub chován rovněž v Zoo Plzeň.[23]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Počátky chovu holub kouřového v Zoo Praha jsou spjaty s rokem 2017, kdy byl dovezen samec z ptačího parku v Turnersee v Rakousku. O rok později byla získána samice od soukromého chovatele.[22] Na konci roku 2018 byl chován jeden pár.[24] Stejný stav platil i o rok později.[25]

Tento druh je k vidění v pavilonu Sečuán představující ptáky z podhůří Himálaje. Expozice je umístěna v dolní části zoo.

Kachnička obojková[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je k vidění v pavilonu Sečuán představující ptáky z podhůří Himálaje. Expozice je umístěna v dolní části zoo.

Holub zelenokřídlý[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je k vidění v pavilonu Sečuán představující ptáky z podhůří Himálaje. Expozice je umístěna v dolní části zoo.

Timálie zlatá - je pod názvem čínská[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo není úplně vzácný (více než 70 evropských zoo), na druhou stranu je geograficky velmi rozrůzněný. V Česku tak byly v červenci 2020 tyto timálie chovány pouze ve dvou zoo:[26]

Historicky se objevily také v Zoo Brno, Zoo Dvůr Králové, Zoo Jihlava, Zoo Liberec, Zoo Ostrava a Zoo Plzeň.[26]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha chová timálie zlaté od roku 2007. Od té doby se opakovaně daří odchovy.[27] Na konci roku 2018 byli chováni tři samci a dvě samice.[28]

Tento druh je k vidění v pavilonu Sečuán představující ptáky z podhůří Himálaje. Expozice je umístěna v dolní části zoo.[27]


Darwinův kráter (Zoo Praha)[editovat | editovat zdroj]

Darwinův kráter je název expozičního komplexu v Zoo Praha, kde prezentuje faunu a floru Austrálie, zejména Tasmánie. Je umístěn v dolní části zoo v místech části tzv. staré bažantnice.

Počátek výstavby nové expozice byl oznámen 10. 7. 2018.[29] Expozice měla být otevřena při zahájení hlavní návštěvnické sezony 2020, konkrétně 28. 3. 2020[30]. Kvůli opatřením proti šíření epidemie koronaviru se ale termín odsunul na 30. 5. 2020.[31]

Expozice je mj. unikátní tím, že řada z vystavovaných druhů je chována v evropských zoo velmi výjimečně. Týká se to nejen ďáblů medvědovitých, které v době otevření chovalo jen pět dalších evropských zoo.[32] Navíc po Kodani se jedná teprve o druhý dovoz aktuálně chovaných zvířat přímo z Tasmánie.[33] Unikátní je rovněž největší evropské hejno kormoránů černobílých či vzácně chované divoké andulky vlnkované, klokani obrovští a poláci hnědaví.[34]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Komplex šesti výběhů a dvou voliér je umístěn mezi Rákosovým pavilonem a Rezervací Bororo, tedy někdejším pavilonem velkých savců.

U výběhu tapírů jihoamerických jsou situovány dvě voliéry, které tvoří vstupní místo do tohoto jednosměrně přístupného tematického expozičního celku. Voliéra ptáků z buše je domovem pro tabona lesního, papouška žlutoramenného, lelkouna sovího a divoké andulky vlnkované. Větší voliéra mokřadních a vodních ptáků (např. s kormorány černobílými) je dokonce pro návštěvníky průchozí.[34]

Střední část expozičního komplexu připomíná kráter, který existuje na Tasmánii a který vznikl dopadem meteoritu a inspiroval tvůrce k pojmenování expozice.[35] Prochází jí vyhlídková cesta, kolem které jsou po stranách rozmístěné výběhy, zejména pro ďábly medvědovité. Návštěvníci mohou v pavilonové části nahlédnout do jejich vnitřní ubikace i do expozice ježur a dvou druhů australských hadů. Součástí vzniklých staveb je také rozsáhlé chovatelské zázemí.

Největší z výběhů je situován do cípu cest u velké voliéry dravců a je průchozí. Jeho obyvateli se staly dva druhy klokanů: klokan rudokrký a klokan obrovský.

Součástí komplexu je i interaktivní skalní stěna, která odkazuje na aboriginskou kulturu a konkrétně stěnu Gulgurn Manja Shelter ve státu Victoria.[36]

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

Seznam chovaných druhů[editovat | editovat zdroj]

Savci[editovat | editovat zdroj]

Ptáci[editovat | editovat zdroj]

Plazi[editovat | editovat zdroj]

Zajímavé rostliny[editovat | editovat zdroj]

Holub wonga[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxHolub wonga
alternativní popis obrázku chybí
Holub wonga
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď holubovití (Columbidae)
Rod holub (Leucosarcia)
Binomické jméno
Leucosarcia melanoleuca
Latham, 1802

Holub wonga (Leucosarcia melanoleuca) je druh robustního měkkozobého ptáka, který žije v Austrálii.[38]

Vyskytuje se zejména ve vlhkých blahovičníkových a hustých pobřežních lesích a křovinách ve východní Austrálii, konkrétně v oblasti od středního Queenslandu po východní partie státu Victoria.[39] Zalétá i na zahrady v blízkosti lesů.[40]

Žije jednotlivě či v páru.[40]

Dosahuje hmotnosti 330 až 500 g. Délka těla se pohybuje v rozmezí 38 až 45 cm.[39]

Živí se plody a semeny rostlin a v menší míře také bezobratlými. Potravu nejčastěji sbírá na zemi. Využívá své oblíbené "vyšlapané" cesty.[39][40]

Snáší jedno až dvě vejce, která jsou inkubována po dobu 18 dní[39], a to střídavě oběma rodiči, i když samice takto tráví více času.[41] Mláďata hnízdo opouští po dalších 26 či 27 dnech.[40]

Zajímavostí je, že má velmi pronikavý hlas, který se nese až na vzdálenost dvou kilometrů.[39]

Samec i samice vypadají stejně. Pro tento druh je typický šedomodrý hřbet a bílá až bílošedá tečkami a pruhy doplněná spodní část těla. Čelo má krémovou barvu. Nohy jsou masově červené.[39][41] Červené je rovněž oko, zatímco zobák je šedý.[41]

Je řazen mezi málo dotčené taxony.[42]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2020 byl holub wonga chován v necelých dvaceti evropských zoo. Byly mezi nimi také čtyři české zoologické zahrady[43]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov tohoto druhu v Zoo Praha započal v roce 2010[39][43], kdy byl přivezen pár ze Zoo Plzeň.[43] Ke konci roku 2018 bylo chováno pět jedinců (dva samci a tři samice).[44]

Jde o jeden z druhů průchozí voliéry expozičního celku Darwinův kráter, který představuje faunu a floru Austrálie, zejména Tasmánie. Expozice umístěná v dolní části zoo byla dokončena v roce 2020.

Lori sumbawský[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxLori sumbawský
alternativní popis obrázku chybí
Lori sumbawský
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď Psittaculidae
Podčeleď Loriové (Loriinae)
Tribus Loriini
Rod Trichoglossus
Binomické jméno
Trichoglossus forsteni
(Bonaparte, 1850)

Lori sumbawský (Trichoglossus forsteni) je druh papouška z rodu lori. Dříve byl považován za poddruh známějšího druhu lori mnohobarvý.[45]

Žije zpravidla v párech či menších skupinách.[45]

Je ohrožován lovem pro obchod, jelikož je oblíbeným domácím mazlíčkem. Jeho stavy se snižují.[45]

Hnízdí ve vysoko položených dutinách stromů. Snáší jedno až tři vejce, která jsou inkubována po dobu 24 až 27 dní.[45]

Dosahuje délky kolem 24 cm u poddruhu lori balijský (T. f. mitschellii), resp. 26 až 27 cm u nominátního poddruhu. Ocas přitom z tohoto údaje zabírá přibližně 10 cm. Váha se pohybuje od 95 do 130 g, s tím, že u lori balijského se opět pohybuje spíše u spodní hranice, naopak T. forsteni forsteni zpravidla váží více než 110 g.[46]

Žije v nížinách, ale vyskytuje se i v horských polohách do 1200 m n. m. Jeho domovem jsou tropické lesy i plantáže.[45]

Živí se nektarem, pylem, ovocnými šťávami.[45]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Jsou rozlišovány čtyři poddruhy[46]:

  • Trichoglossus forsteni forsteni – výskyt: ostrov Sumbawa
  • Trichoglossus forsteni mitchellii (lori balijský) – výskyt: ostrov Lombok, na Bali již pravděpodobně vyhynul[47]
  • Trichoglossus forsteni stresemanni – výskyt: ostrov Pulau Kalao
  • Trichoglossus forsteni djampeanus – výskyt: ostrov Pulau Tana Jampea

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Poddruh Trichoglossus forsteni forsteni byl v květnu 2020 chován jen v osmi evropských zoo včetně dvou českých: Zoo Plzeň a Zoo Praha.[48]

Poddruh lori balijský (Trichoglossus forsteni mitchellii) byl v květnu 2020 rovněž chován velmi vzácně: jen v 11 evropských zoo. Opět mezi nimi nechyběly Zoo Plzeň a Zoo Praha.[48]

Jiné poddruhy v Evropě chovány nejsou, chovají je však v areálu Loro Parque na Tenerife.[48]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Lori sumbawský (Trichoglossus forsteni forsteni)[editovat | editovat zdroj]

Tento poddruh je v Zoo Praha chován od roku 2014.[48] V průběhu roku 2018 bylo odchováno pět mláďat. Na konci roku 2018 po přesunech mezi institucemi chovala čtyři jedince.[49] V roce 2019 se vylíhla také řada dalších mláďat: jedno v lednu, jedno v květnu, dvě v červenci a dvě v prosinci. Dvě mláďata přišla na svět také v březnu 2020.[50]

K vidění je v rámci expozičního celku Papouščí stezka v horní části zoo.[45]

Zoo Praha vede evropský monitoring chovu v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA).[51]

Lori balijský (Trichoglossus forsteni mitchellii)[editovat | editovat zdroj]

Lori balijský je v Zoo Praha chován od roku 2013, kdy byla získána zvířata ze soukromého chovu.[48] V průběhu roku 2018 odchovala Zoo Praha čtyři mláďata. Na konci roku 2018 chovala šest jedinců.[49]

Holub pokřovní[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxHolub pokřovní
alternativní popis obrázku chybí
Holub pokřovní
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď holubovití (Columbidae)
Rod holub (Phaps)
Binomické jméno
Phaps elegans
Temminck, 1809

Holub pokřovní (Phaps elegans) je druh měkkozobého ptáka žijící v Austrálii. Jedná se o tamního endemita.[52]

Patří mezi málo dotčené taxony.[53]

Dosahuje délky 25 až 33 cm. Samec je větší a váží 170–260 g. Váha samice se pohybuje v rozpětí 140–235 g. Pohlavní dimorfismus se projevuje výraznějším zbarvením samce, pro nějž je typické čelo kaštanově hnědé barvy. Tento druh rovněž vyniká kovově lesklým peřím na křídlech.[54]

Vyskytuje se v hustě zarostlých porostech v listnatých i smíšených lesích, na vřesovištích, v křovinaté krajině. Většinu času tráví na zemi, stromy a keře využívá v době spánku či při hnízdění. Hnízda si sice staví nejčastěji ve křoví, ale může i na stromě nebo na zemi. Samice zpravidla snáší dvě vejce, na nichž následně sedí po dobu 17 dní střídavě oba rodiče.[54]

Živí se částmi rostlin (např. semena) i bezobratlými.

Jde o velmi plachý druh.[54] Obvykle je pozorován sám nebo v párech. Hejna netvoří.[55]

Je ohrožen úbytkem hustě zarostlého prostředí potřebného pro jeho život, predací koček či lišek a také klimatickou změnou.[52]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Jsou rozlišovány dva poddruhy, které mají oddělenou oblast výskytu:[53][54]

  • Phaps elegans elegans (Temminck, 1809) – výskyt: jihozápad Austrálie
  • Phaps elegans occidentalis (Schodde, 1989) – výskyt: jih a jihovýchod Austrálie, Tasmánie

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh byl chován již historicky. Aktuální chov započal v roce 2017.[56] Na konci roku 2018 byli chováni dva jedinci.[57]

Od roku 2020 je chován a vystavován v expozičním celku Darwinův kráter v dolní části zoo.[54]

Husice australská[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxHusice australská
alternativní popis obrázku chybí
samec
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď kachnovití (Anatidae)
Rod husice (Tadorna)
Binomické jméno
Tadorna tadornoides
Jardine & Selby, 1828

Husice australská neboli husice pestrá[58] (Tadorna tadornoides) je druh vrubozobého ptáka žijící v Austrálii.

Dosahuje délky 56 až 72 cm. Váží 1,5 kg.[58] Rozpětí křídel až 150 cm.[59]

Vyskytuje se v oblasti jihovýchodní a jihozápadní Austrálie a rovněž na Tasmánii.[58]

Žije v blízkosti jezer se sladkou i brakickou vodou. Hnízdí na útesech, na zemi i v dutinách stromů.[60]

Živí se se vodními rostlinami i hmyzem.[60]

Samici je možné rozpoznat jen díky bílého pásku u kořene zobáku.[60]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh ptáka byl v květnu 2020 chován v necelých třech desítkách evropských zoo. Mezi nimi nechyběly ani dvě české zoologické zahrady[61]:

V minulosti byl chován rovněž v Zoo Liberec.[61]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl tento druh chován v letech 1975 až 2000. První odchov v historii zoo se povedl v roce 1993. K obnovení chovu husic australských došlo v roce 2019, kdy byl v polovině července přivezen pár ze Zoo Plzeň.[61][62]

Jde o jeden z druhů obývajících expoziční celek Darwinův kráter určený australské a tasmánské fauně a floře. Expozice se nachází v dolní části zoo.

Mangusta trpasličí[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxMangusta trpasličí
alternativní popis obrázku chybí
mangusta trpasličí neboli jižní
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď promykovití (Herpestidae)
Rod mangusta (Helogale)
Gray, 1861
Binomické jméno
Helogale parvula
(Sundevall, 1847)

Mangusta trpasličí zvaná také mangusta jižní[63] (Helogale parvula) je nejmenší druh promykovité šelmy[64]; žije v Africe.

Žije na pouštích a polopouštích, na savanách či ve světlých lesích. Nadmořská výška výskytu kolísá od nížin do 1800 m n. m.[65] Obývá teritorium o ploše nejčastěji 30 až 60 ha.[66]

V rámci afrického kontinentu se vyskytuje od Etiopie po Angolu[65] a sever Jihoafrické republiky.[66] Je rozlišováno sedm poddruhů.[63]

Dosahuje délky těla v rozmezí 18 až 26 cm[65], resp. 28 cm[64]. Ocas měří dalších 12 až 20 cm[65] (14 až 19 cm[64]). Váha se pohybuje (v průměru) kolem 275 g.[65] Udávána jsou různá celková rozmezí: mezi 210 a 420 g[66], 210 a 350 g[63], 220 a 410 g[67], či 200 a 350 g[64].

Žije v rodinných skupinách o počtu nejčastěji do dvaceti členů. Sociální vazby posilují vzájemnou péčí o srst.[67] V rámci skupiny se rozmnožuje pouze jeden pár –⁠ dominantní samice s partnerem. Březost trvá 49 až 56 dní. Zpravidla dvě až čtyři mláďata (někdy až šest mláďat[64]) přicházejí na svět až třikrát ročně. Nejprve (do třech týdnů života) žijí v norách (např. termitištích) či jiných úkrytech, kde je samice kojí a kam jim členové skupiny nosí potravu.[65][66] Po desátém týdnu se stravují samostatně.[66]

Tento druh je aktivní hlavně přes den.[67] Živí se zejména živočišnou potravou, např. bezobratlými živočichy, vejci, štíry, drobnými hlodavci, ptáky či hady a ještěrkami, případně hlízami či plody.[64][65][66]

Dožívá se 10 až 14 let.[67]

Zajímavostí je soužití těchto mangust se dvěma menšími druhy zoborožců (toko Deckenův a toko žlutozobý) ve formě mutualismu, tedy vzájemně prospěšného soužití.[66] Mangusty vyplaší hmyz, který pak mohou lépe chytat právě zmínění ptáci. Ti naopak postřehnou nebezpečí dříve než mangusty, a tak se drobné šelmy mají podle čeho orientovat.[66][68]

Je řazena mezi málo dotčené taxony.[63]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2020 byla mangusta trpasličí chována přibližně v osmi desítkách evropských zoo.[69] Na konci roku 2018 byl tento druh chován ve čtyřech českých zoo[70]. V roce 2019 byl dovezen také do Zoo Ostrava[68], a tak se počet zoo zvýšil na pět. V českých zoologických zahradách je druh prezentován pod názvem mangusta trpasličí[65][67][70][68].

Aktuální přehled českých zoo (stav duben 2020):

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První jedinec mangusty trpasličí byl do Zoo Praha dovezen v roce 1971. Tento samec žil v zoo až do roku 1979. Reálný chov skupiny se datuje až od roku 2004. Tehdy byl otevřen pavilon Afrika zblízka. Do Prahy bylo do nové expozice dovezeno šest jedinců z volné přírody.[65] V roce 2005 se povedl prvoodchov v rámci českých zoo.[71] V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě. Na konci daného roku zoo čítala skupina šest jedinců.[70]

Ibis žlutokrký[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxIbis žlutokrký
alternativní popis obrázku chybí
Ibis žlutokrký
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád veslonozí (Pelecaniformes)
Čeleď ibisovití (Threskiornithidae)
Rod ibis (Threskiornis)
Binomické jméno
Threskiornis spinicollis
[[|Jameson]], 1835

Ibis žlutokrký (Threskiornis spinicollis) zvaný též ibis slámokrký[72][73] či ibis žlutohrdlý[73] je druhu veslonohého ptáka z čeledi ibisovitých, podčeledi ibisové.

Své označení získal podle peří na krku, které je delší než ostatní peří a má barvu i strukturu podobnou slámě.[72]

Žije v travnatých a zejména vlhkých oblastech a kulturní krajině.[72][74] Vyskytuje se v Austrálii a přilehlých ostrovech jihovýchodní Asie[74] (např. Nová Guinea, část Indonésie).[72] Jde o vůbec nejvíce rozšířený druh australského ibise.[72] Hnízdí ve velkých koloniích, které obsahují i tisíce ptáků.[72] Hnízdění přitom probíhá na jihu a západu Austrálie včetně Tasmánie.

Živí se například hmyzem.[74] Proto je k vidění právě v oblastech s jeho vysokým výskytem.[73]

Váží 1,1 až 1,5 kg. Celková délka těla dosahuje 59 až 76 cm[72][74] a rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 100 až 120 cm[74].

Snůška obsahuje dvě až pět vajec. Doba inkubace se pohybuje v rozmezí 24 až 26 dní.[72]

Je řazen mezi málo dotčené taxony.[73]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druhu ibise byl v březnu 2020 chován ve více než třech desítkách evropských zoo.[74] Jde tak o poměrně málo chovaný druh. V rámci Česka jej chovají dvě zoo:

Historicky byl také chován v Zoo Zlín a Zoo Dvorec. Na Slovensku tento druh chován není.[74]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Ibis žlutokrký je v Zoo Praha chován od roku 2012[72], kdy byli přivezeni první jedinci ze Zoo Zlín.[75] První úspěšný odchov se podařil o dva roky později, tedy v roce 2014.[72] Ke konci roku 2018 bylo chováno 10 jedinců včetně tří odchovů z toho roku.[76]

Jde o jeden z deseti druhů ibisů chovaných v Zoo Praha, která tak chová největší kolekci těchto ptáků v Evropě.[75]

Druh je k vidění v expozičním celku Ptačí mokřady v dolní části zoo.[72]

Ibis madagaskarský[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxIbis madagaskarský
alternativní popis obrázku chybí
Ibis madagaskarský
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád veslonozí (Pelecaniformes)
Čeleď ibisovití (Threskiornithidae)
Rod Lophotibis
Binomické jméno
Lophotibis cristata
Boddaert, 1783

Ibis madagaskarský (Lophotibis cristata) je druh ptáka z čeledi ibisovití, podčeledi ibisové.

Patří mezi největší ptáky žijící v lesích Madagaskaru.[77] Žije jak v nížinných tropických deštných lesích, tak v lesích až do polohy 2000 m n. m.[78]

Na rozdíl od jiných druhů ibisů má výraznou chocholku již od kořene zobáku. Ta má navíc jiné zbarvení než zbytek těla. Vyznačuje se rovněž krátkými nohami.[77]

Živí se hmyzem, pavoukovci, hlemýždi, obojživelníky i malými plazy.[78]

Dosahuje délky přibližně 50 cm[79] (48 až 53 cm)[78].

Je řazen mezi téměř ohrožené taxony.[79]

Rozlišují se dva poddruhy[79]:

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Ibis madagaskarský byl v březnu 2020 chován ve 14 evropských zoo. Jde tak o vzácně chovaný druh. V Česku byl v tu dobu chován ve dvou zoologických zahradách[78]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov tohoto druhu v Zoo Praha započal v roce 2018, kdy byli dovezeni dva samci a dvě samice z Weltvogelparku v německém Walsrode.[80] Původem však tito ptáci pocházeli nejen z tohoto ptačího parku, ale rovněž z Jersey Zoo na britském ostrově Jersey a německé Zoo Leipzig. Jeden pár byl umístěn do expozice, druhý pár do zázemí. V obou případech byla snesena vejce, oplozena byla jen dvě v chovatelském zázemí. Jedno z vajec bylo umístěno do inkubátoru, druhé ponecháno u rodičů. Mládě, které se vylíhlo v umělé líhni 3. 8. 2019 se podařilo odchovat, a jednalo se tak o první odchov v rámci českých a slovenských zoologických zahrad. Velkým úspěchem bylo zejména to, že se mládě podařilo umístit k rodičům, a bylo tedy ve výsledku odchováno kombinovaně.[77]

Jde o jeden z deseti druhů ibisů chovaných v Zoo Praha, která díky tomu měla na jaře 2020 největší kolekci těchto ptáků v Evropě.[78]

Návštěvníkům byl druh prvně představen v rámci nově upravených voliér na zahájení sezony 2019. K vidění je tedy v dolní části zoo mezi pavilonem tučňáků a expozičním celkem Vodní svět a opičí ostrovy.

Ibis americký[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxIbis americký
alternativní popis obrázku chybí
Ibis americký neboli bělolící
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád veslonozí (Pelecaniformes)
Čeleď ibisovití (Threskiornithidae)
Rod ibis (Plegadis)
Binomické jméno
Plegadis chihi
Vieillot, 1817

Ibis americký (Plegadis chihi) zvaný také ibis bělolící je druh veslonohého ptáka z čeledi ibisovitých.

Vyskytuje se ve Spojených státech amerických a Střední Americe.[81] Jeho domovem jsou jak vnitrozemské, tak pobřežní vody, mokřady, rýžová pole i další hospodářsky využívaná krajina.[82]

Dosahuje délky 45 až 65 cm[81] (46 až 66 cm[82]). Dospělý jedinec váží 450 až 520 g[82][83], uvádí se i 610 g.[81] Rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 95 až 100 cm.[82]

Živí se hmyzem, pavoukovci, malými rybami, obojživelníky i malými plazy.[82]

Je řazen mezi málo dotčené taxony.[81]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh ibisa je extrémně vzácně chovaný. V celé Evropě byl v březnu 2020 chován v pouhých čtyřech zoo. Mezi nimi je i jedna česká zoologická zahrada – Zoo Praha.[82]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha chová dlouhodobě největší kolekci ibisů v Evropě. Mezi 10 chovanými druhy nechybí ani ibis americký.[82] V únoru 2020 se právě desátým druhem stal tento ibis, zde označovaný jako ibis bělolící. Pět samců a pět samic bylo dovezeno od soukromého chovatele.[84]

Ibis černohlavý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxIbis černohlavý
alternativní popis obrázku chybí
Ibis černohlavý
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád brodiví (Ciconiiiformes)
Čeleď ibisovití (Threskiornithidae)
Rod ibis (Threskiornis)
Binomické jméno
Threskiornis melanocephalus
Latham, 1790

Ibis černohlavý (Threskiornis melanocephalus) je druh brodivého ptáka, blízký příbuzný známějšího ibise posvátného. Od něj se liší šedým zbarvením ocasu.[85]

V dospělosti má černou hlavu a lysý černý krk, ale mladí jedinci mají krk pokrytý peřím bílé barvy, která se na hlavě mění v šedou.[85]

Živí se menšími obratlovci, například žábami a pulci, ale i bezobratlými (hmyzem, plži, kroužkovci). Hmyz chytá například v blízkosti buvolů, když jej tito kopytníci vyplaší.[85]

Vyskytuje se v jižní a jihovýchodní Asii[86], konkrétně od Myanmaru po východ Číny.[85] Žije u sladkých vod, v mokrých travnatých územích včetně zaplavených luk a někdy také v zemědělské krajině.[85]

Dosahuje délky 65 až 76 cm, rozpětí křídel přibližně 1,3 m a hmotnosti 1,5 až 2,5 kg.[85]

Hnízdí na stromech či v keřích a utváří kolonie, a to i s dalšími druhy ptáků, např. čápy a volavkami. Snáší dvě až čtyři vejce, na kterých sedí 23 až 25 dní.[85]

Patří mezi téměř ohrožené taxony.[85][86] Největší nebezpečí pro tento druh představuje úbytek biotopů.[85]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o vzácně chovaný druh. V Evropě byl v březnu 2020 chován jen v 15 evropských zoo, nejvíce v Německu. V rámci Česka se v tu chvíli jednalo o dvě zoo[87]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Počátky chovu ibise černohlavého v Zoo Praha se datují do prvních dekád zoo[87], ale ten současný odstartoval až v roce 2017[85], kdy byly dovezeny dvě samice ze Zoo Plzeň.[88] Na počátku února 2020 byli dovezeni dva samci a dvě samice od soukromého chovatele.[89]

Šnekojed kýlnatý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxŠnekojed kýlnatý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád hadi (Serpentes)
Čeleď Pareatidae
Podčeleď Natricinae
Rod Pareas
Binomické jméno
Pareas carinatus
(Boie, 1828)

Šnekojed kýlnatý[90][91] (Pareas carinatus) je druh hada, jehož potravu tvoří skořápkatí plži.[90] Je na ně výhradně specializován.[92]

Je řazen mezi málo dotčené taxony.[93]

Dorůstá délky do 75 cm. Vyskytuje se do nadmořské výšky 1800 m n. m.[94]

Je aktivní zejména v noci.[95]

Rozlišují se dva poddruhy[96]:

  • Pareas carinatus carinatus
  • Pareas carinatus unicolor

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o mimořádně vzácně chovaný druh. V březnu 2020 byl chován v pouhých třech evropských zoo, z toho dvou českých[90][96]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Do Zoo Praha byl šnekojed kýlnatý dovezen v říjnu 2019 od soukromého chovatele.[98] Získán byl pár, který ještě téhož roku přivedl na svět čtyři mláďata.[96] Jedná se pravděpodobně o první odchov v evropských zoo.[91]

Aratinga andský[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxAratinga andský
alternativní popis obrázku chybí
Aratinga andský v Zoo Praha
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Rod Psittacara (Aratinga)
Binomické jméno
Psittacara frontatus
(Cabanis, 1846)

Aratinga andský[99] (Psittacara frontatus) je druh papouška, který se vyskytuje v Jižní Americe, konkrétně v oblasti ekvádorských a peruánských And. Bývá také označován jako aratinga skvrnitý ekvádorský.[100]

Většinu těla tohoto papouška pokrývá peří zelené barvy, má však několik červených prvků, včetně červeného čela.[101]

Živí se plody a semeny. Obývá zejména prostředí se stromy, tedy nížinné deštné lesy a městské parky, i horské křovinaté porosty a pro potravu létá také na kukuřičná pole.[101]

Dosahuje délky 38 až 40 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 160 a 220 g.[101]

Hnízdní na útesech se skulinami. Samice snáší 3 až 4 vejce. Doba inkubace trvá 23 dní.[101]

Je řazen mezi téměř ohrožené taxony.[100][101]

Vyskytuje se ve dvou poddruzích[100][102]:

  • Psittacara frontatus frontatus (Cabanis, 1846) – rozšíření: západní svahy And JZ Ekvádoru a západního Peru
  • Psittacara frontatus minor (Carriker, 1933) – aratinga skvrnitý peruánský – rozšíření: vnitroandská údolí západního a jihocentrálního Peru

Poddruh P. f. minor je znatelně menší a také zbarven více tmavě zeleným peřím.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh papouška je v zoo chován velmi zřídka. V rámci celé Evropy byl na počátku roku 2020 chován pravděpodobně jen ve čtyř zoo. Mezi nimi je také česká Zoo Praha.[103]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Aratinga andský je v Zoo Praha chován od roku 2018[101][104], kdy byli dovezeni dva samci a tři samice. Od září 2019 je k vidění v expozičním celku tzv. Rákosova pavilonu[101], konkrétně v průchozí voliéře Jihoandské podhůří.

Charmozin Stellin[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxCharmozin Stellin
alternativní popis obrázku chybí
Charmozin Stellin
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď Psittaculidae
Rod Charmosyna
Binomické jméno
Charmosyna stellae
(Mayer, 1886)
Synonyma
  • lori Stellin
  • charmozin papuánský horský

Charmozin Stellin[105] (Charmosyna stellae) je druh papouška obývající ostrov Nová Guinea.

Je označován též jako charmozin papuánský horský, lori Stellův či charmozin horský[106]. Charmozin horský je však také označení pro jiný druh papouška (Charmosyna josefinae). Původně byl považován za poddruh chamozina papuánského, aktuálně je veden jako samostatný druh.[105]

Žije v tropickém horském lese do výšky 3500 m n. m.[107] a živí se šťávou a nektarem z plodů.[105]

Dosahuje délky těla 36 až 41 cm[105][107] a ocasu dalších 20 až 25 cm. Váha se pohybuje v rozmezí 74 až 113 g.[105][107] Vyskytuje se v červené a černé barevné formě.[105]

Patří mezi málo dotčené taxony.[108]

Rozlišují se tři poddruhy[109]:

  • C. s. goliathina – výskyt: hory Nové Guinei od Weyland (Köbowrè Range) na západě k Východní vysočině.
  • C. s. wahnesi – výskyt: SV Nová Guinea
  • C. s. stellae – výskyt: hory JV Nové Guinei

Peří charmozina Stellina je využíváno domorodci na Nové Guinei jako ozdoba hlavy při tamních slavnostech.[105]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Charmozin Stellin je vzácně chovaným druhem. V celé Evropě jej na počátku roku 2020 pravděpodobně chovalo jen šest zoo. V rámci Česka šlo pouze o Zoo Praha. V minulosti byl chován rovněž v Zoo Plzeň.[107][110]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 1991. V roce 1995 se podařil první úspěšný odchov.[105] V průběhu roku 2018 přišlo na svět a bylo odchováno jedno mládě, takže na konci roku 2018 byli chováni tři jedinci.[110]

Od září 2019 je k vidění v Rákosově pavilonu v dolní části zoo, konkrétně v expozici Nížinný les Nové Guineje.

Želva černavá[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxŽelva černavá
alternativní popis obrázku chybí
Želva černavá
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád želvy (Testitudines)
Čeleď batagurovití (Geoemydidae)
Rod Heosemys
Binomické jméno
Heosemys grandis
Gray, 1860

Želva černavá (Heosemys grandis) je druh sladkovodní želvy vyskytující se v jihovýchodní Asii[111], např. v Kambodži, Vietnamu či na Malajském poloostrově. Mezi její alternativní označení patří želva velká, želva indočínská či želva červenavá.[112]

Žije zejména v tropických lesích, ale nezřídka také v blízkosti lidských sídel v podrostu. Částečně tedy využívá sladké vody, částečně žije (a je schována) na souši.[111] Je řazena mezi zranitelné taxony.[111][112]

V přírodě se živí částmi rostlin, plody či bezobratlými živočichy. V lidské péči může být krmena směsí ovoce, zeleniny, sena či masovou želatinovou směsí.[113]

Dosahuje váhy tři až dvanáct kilogramů. Délka krunýře se pohybuje v rozmezí 35 až 45 cm. Samice klade tři až jedenáct vajec, přičemž jejich inkubace trvá 103 až 198 dní.[111]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Želva černavá je ohrožena lovem, neboť její maso je vnímáno v Asii jako velmi chutné a další části těla jsou využívány i v tradiční medicíně. Proto je zatížena nadměrným obchodem a příslušníci druhu jsou pašováni. Problémem je však také ten fakt, že zpravidla není možné tyto želvy vracet do volné přírody. V některých zemích asijského světadílu již došlo ke zpřísnění legislativy.[111]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Želva černavá byla na počátku roku 2020 chována v necelých třech desítkách evropských zoo. Mezi nimi také české zoo[114]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je chován v Zoo Praha od roku 2002. Tehdy byly dovezeny zabavené želvy z nelegální zásilky. Od té doby se vylíhlo takřka 150 mláďat, naposledy v roce 2018. Mládě s pořadovým číslem 100 přišlo na svět 8. března 2009.[113] Zoo vede evropskou plemennou knihu[111] a podílí se na výzkumu ve spolupráci v Přírodovědeckou fakultou UK.[115]

Želva černavá je k vidění v pavilonu velkých želv v dolní části zoo.[111]

Špaček čínský[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxŠpaček čínský
alternativní popis obrázku chybí
špaček čínský
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď špačkovití (Sturnidae)
Rod Sturnia
Binomické jméno
Sturnia sinensis
(Gmelin, 1788)

Špaček čínský (Sturnia sinensis) je druh pěvce žijící v jižní a východní Asii (např. v JV Číně, Vietnamu).

Vyskytuje se převážně v otevřené krajině, včetně té zemědělské a lidských sídel. Potravu získává na zemi i mezi stády dobytka. Žije a hnízdí v hejnech, často i s dalšími druhy ptáků.[116]

U druhu existuje pohlavní dimorfismus. Samec má čtyřbarevné peří: bílé, černé, šedé i okrové. Samice je sice samci podobná, ale je celkově více šedá a barvy peří nejsou tolik kontrastní.[117]

Živí se hmyzem i částmi rostlin, včetně plodů.[116]

Dosahuje délky 17 až 20 cm[118] a váhy přibližně 60 g[118] (61 g)[116][117] Samice snáší čtyři vejce.[116]

V Číně jeho stavy poměrně rychle klesají.[116] Aktuálně je řazen mezi málo dotčené taxony.[119]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh byl na počátku roku 2020 chován ve 13 zoo v devíti evropských zemích. Jediným státem se třemi zoo se špačkem čínským bylo v tu dobu Česko. Jednalo se o tato zařízení[118]:

Na Slovensku tento druh na počátku roku 2020 ani nikdy v minulosti chován nebyl.[118]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je špaček čínský chován od roku 2012.[116] Na konci roku 2018 byly chovány dva páry.[120] V lednu 2020 byl dovezen pár ze Zoo Plzeň.[121]

K vidění je v pavilonu Sečuán, který představuje ptáky podhůří Himálaje.[116]

Amazoňan modrobradý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxAmazoňan modrobradý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Rod amazoňan (Amazona)
Binomické jméno
Amazona festiva
(Linnaeus, 1758)

Amazoňan modrobradý (Amazona festiva) je druh jihoamerického papouška.

Tento papoušek obývá tropické lesy povodí Amazonky a jejích přítoků.[122] Vyskytuje se tak na území JV Kolumbie, východního Ekvádoru, SV Peru a v Brazílii.[123] Žije právě nejvíce poblíž vody, zejména poblíž řek a v zaplavovaných lesích. Právě kácením takovýchto lesů je nejvíce ohrožen. Je však také přímo loven.[122] Řazen je do kategorie téměř ohrožených druhů.[122][124]

Živí se květy, semeny, plody, ořechy či výhonky. [122]

Dorůstá délky 34 cm[122] (až 35 cm)[123] a váží až 370 g.[122]

Žije zejména v párech, do větších skupin (hejn) se slítává jen u významných zdrojů potravy. Snáší tři vejce, přičemž doba inkubace trvá 28 dní.[122]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v tohoto druhu v evropských zoo je velmi raritní. V rámci celého světadílu byl na počátku roku 2020 chován jen v devíti zoo. Mezi nimi nechybí ani jedna česká zoo – Zoo Praha. Historicky byl z českých zoo tento druh chován také v Zoo Brno, Zoo Zlín a Papouščí zoologické zahradě Bošovice.[123]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Amazoňan modrobradý je v Zoo Praha chovaný od roku 2005, kdy byla získána vejce zabavená pašerákům. Většinu z 18 vajec se podařilo inkubovat a mláďata následně odchovat. V roce 2014 byly zaznamenány první odchovy těchto v zoo narozených ptáků.[122] V roce 2018 byla odchována tři mláďata. Na konci roku 2018 byl chován v počtu dvou párů.[125]

Tento druh je od září 2019 k vidění v komplexu expozic tehdy otevřeného Rákosova pavilonu v dolní části zoo, konkrétně v jedné ze dvou historických voliér.[122]

Čejka australská[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Na počátku roku 2020 byl tento druh chován přibližně v šesti desítkách evropských zoo.[126] V rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad byla čejka australská na konci roku 2018 chována v pěti zoo[127]:

V případě Zoo Ostrava, Zoo Plzeň a Zoo Praha se jedná o poddruh Vanellus miles miles.[127]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 2010. Chován je konkrétně severní poddruh.[128] Ke konci roku 2018 byl chován jeden pár.[127]

Pro návštěvníky je k vidění v expozici Ptačí mokřady v dolní části zoo v australské voliéře.

Čejka jihoamerická[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxČejka jihoamerická
alternativní popis obrázku chybí
Čejka jihoamerická
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád bahňáci (Charadrii)
Čeleď kulíkovití (Charadriidae)
Rod čejka (Vanellus)
Binomické jméno
Vanellus chilensis
(Molina, 1782)

Čejka jihoamerická (Vanellus chilensis) zvaná také čejka jižní[129] je jihoamerický pták z podřádu bahňáci.

Vyskytuje se téměř v celé Jižní Americe[130] od severu k jihu. Jejím domovem jsou zejména travnaté porosty, mokré louky či pastviny a městské zahrady[130]. Naopak nežije v tropických lesích Amazonie, suchých pláních a ve vysokohorských polohách.[131][132]

Živí se bezobratlými, případně malými rybami.[131]

Dosahuje délky 32 až 38 cm a hmotnosti v rozmezí 300 až 400 gramů[131][132] (uvádí se i 280 až 420 gramů[130] či 220 až 426 g[133]). Snáší až čtyři vejce, která jsou samicí inkubována po dobu 27 dní.[131][132] Vejce jsou kropenatá, a dobře tak splývají s okolním prostředím. Hnízdí na zemi. V období hnízdění žijí v párech či menších skupinách, jinak se však jedná o druh žijící ve velkých hejnech.[131] Intenzivně chrání svoje teritorium.[130]

Při zachycení rizika nebezpečí vydává intenzivní zvuky, které se liší podle typu rizika, tedy např. zda se jedná o dravého ptáka (karančo), či šelmu.[131]

Patří mezi málo dotčené taxony.[129]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se celkem čtyři poddruhy[129][133]:

  • Vanellus chilensis cayennensis (Gmelin, 1789) – výskyt: severně od Amazonky
  • Vanellus chilensis chilensis (Molina, 1782) – výskyt: Chile a Argentina
  • Vanellus chilensis chilensis (Molina, 1782)
  • Vanellus chilensis fretensis (Brodkorb, 1934) – výskyt: jižní Chile až jižní Argentina
  • Vanellus chilensis lampronotus (Wagler, 1827) – výskyt: jižně od Amazonky po severní Chile až severní Argentinu

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh byl na počátku roku 2020 chován v přibližně čtyřech desítkách evropských zoo. V rámci Česka se jednalo o tři zařízení[133]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První pár tohoto druhu byl do Zoo Praha přivezen v roce 2012 z nizozemského ptačího parku Vogelpark Ruinen, kde se také narodil.[131] První mládě se vylíhlo v roce 2016. V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě. Na konci stejného roku byli chováni dva samci a dvě samice.[134] V roce 2019 se vylíhla mláďata v průběhu května a června.[135]

Čejka jihoamerická je od září 2019 vystavována v tu dobu nově zpřístupněném Rákosově pavilonu v dolní části zoo.[131] Je jedním z druhů obývajících průchozí expozici Jihoandské podhůří.[136]

Loríček zlatouchý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxLoríček zlatouchý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď Psittaculidae (Psittaculidae)
Rod loríček (Psittaculirostris )
Binomické jméno
Psittaculirostris salvadorii
Oustalet, 1880

Loríček zlatouchý (Psittaculirostris salvadorii) je druh papouška žijící na severozápadě Nové Guinei.[137]

Jedná se o malý druh papouška, který dorůstá délky do 19 cm a váhy jen 115 g[138] / 118 g[137]. Typické je převážně zeleno-žluté zbarvení peří, kromě kterého vyniká žlutá barva na "tvářích", podle níž získal své druhové označení. Barevnou pestrost doplňuje červený pruh na přední straně těla (prsou).[138] Existují však určité barevné rozdíly mezi samci a samicemi. Zobák je černý.[137]

Živí se nektarem, květy a hlavně plody, převážně fíkovými. Právě z toho důvodu se loríčkům říká fíkoví papoušci. Žijí v hejnech, a to i smíšených s dalšími druhy ptáků. Ve skupině žijí rovněž v době hnízdění.[138] Hnízdí v dutinách.[137] Vyskytuje se v nížinných tropických lesích a křovinatých mokřadech.[138]

Je řazen mezi málo dotčené taxony.[138][139]

Samice snáší dvě vejce, která jsou inkubována po dobu 25 dní.[138][137]

V lidské péči v Severní Americe a Evropě je až od 70. let 20. století.[140]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Jde o velmi raritní druh. V závěru roku 2019 byl v rámci Evropy chován pouze v Zoo Praha.[141][138] Rovněž v minulosti byl chován jen v několika málo evropských zoologických zahradách a ptačích parcích.[141]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov loríčka zlatouchého v Zoo Praha započal v roce 2018, kdy byl dovezen pár těchto papoušků.[142]

Od 28. 9. 2019 je k vidění v Rákosově pavilonu v dolní části zoo[138], konkrétně v expozici Nížinný les Nové Guineje.[143]

Loríčci zlatouší v Rákosově pavilonu, Zoo Praha


Holub šedokrký[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxHolub šedokrký
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď holubovití (Columbidae)
Rod holub (Ducula)
Binomické jméno
Ducula carola
Bonaparte, 1854

Holub šedokrký zvaný také holub podkovní (Ducula carola) je druh měkkozobého ptáka žijící na Filipínách.

Patří mezi zranitelné taxony.[144][145] Ohrožen je zejména úbytkem přirozeného prostředí (lesů) a lovem.[144] Vyskytuje se totiž v tropických (případně subtropických deštných lesích až do nadmořské výšky 2000 m n. m.[144]

Tvoří hejna, která létají i na větší vzdálenosti, někdy až k mořskému pobřeží. Pravděpodobně skrze písek plný soli či mořskou vodu získávají potřebné minerální látky. Jinak ovšem potravu získává na stromech, neboť se živí plody a semeny. Aktivní je přes den.[144]

Dorůstá délky až 33 cm.[144]

Samice tohoto holuba snáší jedno vejce.[144]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se tři poddruhy[145][146]:

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v evropských zoo je velkou vzácností. V závěru roku 2019 byl tento druh chován ve třech zoo: Zoo Köln v Německu a dvou českých zoo – Zoo Plzeň a Zoo Praha.[146]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento druh (zde označovaný jako holub podkovní) chován od roku 2009. V závěru toho roku byly dovezeny dva páry. V následujícím roce (2010) byl zaznamenán první odchov.[144]

Tento holub je k vidění v Rákosově pavilonu, a to od jeho otevření v září 2019.[144] Je jedním z druhů expozice Filipíny.

Špaček holohlavý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxŠpaček holohlavý
alternativní popis obrázku chybí
špaček holohlavý
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď špačkovití (Sturnidae)
Rod Sarcops
Binomické jméno
Sarcops calvus
(Linnaeus, 1766)

Špaček holohlavý (Sarcops calvus) je druh pěvce žijící na Filipínách. Jedná se o tamního endemita.

Patří mezi málo dotčené taxony.[147]

Živí se fíky, případně dalšími plody. Občas pojídá i bezobratlé.

Hnízdo si vytváří v dutinách stromů, a to až do výšky 35 m. Snáší dvě až tři vejce, která jsou následně inkubována po dobu 13 až 14 dní.[147]

Dosahuje délky až 27 cm (z toho ocas až 17 cm) a váhy mezi 110 a 130 gramy.[147]

Vyskytuje se v tropických, případně subtropických lesích v nížinách i horách. V současnosti obývá i kokosové plantáže.[147]

Dokáže napodobovat zvuky, včetně lidského hlasu.[147]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se tři poddruhy[147][148][149][150]:

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh patří k raritně chovaným. V evropských zoo byl v prosinci 2019 chován jen ve pěti zoo: jedné v Řecku, jedné z Rakousku, jedné v Polsku a ve dvou zoologických zahradách v Česku (Zoo Plzeň a Zoo Praha).[151] V českých zoo byl špaček holohlavý chován v letech 2016 až 2018 také v Zoo Ústí nad Labem.[151]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je k vidění od 28. září 2019, kdy byl veřejnosti zpřístupněn Rákosův pavilon s exotickými ptáky.[147] V době otevření pavilonu byl k vidění jeden jedinec.

Zoo tento druh ovšem chová již od roku 2011 a podařilo se odchovat několik mláďat. V roce 2012 se podařil prvoodchov v českých zoo. Ke konci roku 2018 byl špaček holohlavý chován v počtu tří samců a jedné samice.[152]

Pita kápová[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxPita kápová
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď pitovití (Pitidae)
Rod Pitta
Binomické jméno
Pitta sordida
Müller, 1776

Pita kápová nebo také pita kápovitá (Pitta sordida) je druh pěvce vyskytující se v JV Asii.

Samec i samice mají stejné zbarvení. Tělo je převážně zelené, hlava černá s rezavou čepičkou.[153]

Potravu hledá na zemi, kde také hnízdí. Hnízdo je budováno samcem i samicí a také rodičovské povinnosti vykonávají oba rodiče. Při nebezpečí agresivně odhánějí potenciální hrozbu. Hnízdo je postaveno z malých větví a silnějších stonků a je vyplněné jemným materiálem. Typická je hlasová komunikace mezi jedinci.[153]

Tento druh je v seznamu IUCN řazen jako málo dotčený.

Žije zejména lesích, a to smíšených i listnatých, i na plantážích, a to v podhůří Himálaje, v Indonésii, na Filipínách a na Nové Guinei. Živí se částmi rostlin a bezobratlými živočichy.[153]

Dosahuje délky 16 až 19 cm a váhy 42 až 70 gramů. [153][154]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Je rozlišováno dvanáct poddruhů[155] (příp. deset poddruhů)[154]:

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh patří k raritně chovaným. V evropských zoo byl v prosinci 2019 chován jen ve čtyřech zoo: dvou ve Spojeném království, jedné v Německu a jedné v Česku (Zoo Praha).[156] V českých zoo byla historicky pita kápová chována rovněž v Zoo Dvůr Králové.[156]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je k vidění od 28. září 2019, kdy byl veřejnosti zpřístupněn Rákosův pavilon s exotickými ptáky.[153] V době otevření pavilonu byl k vidění jeden jedinec.

První jasně doložení jedinci byli do zoo dovezeni v roce 1999.

V prosinci 2019 šlo o jedinou českou zoo s tímto druhem a zároveň jedinou evropskou zoo s poddruhem Pitta sordida cucullata.[156]

Amazoňan rudoocasý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxAmazoňan rudoocasý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Rod amazoňan (Amazona)
Binomické jméno
Amazona brasiliensis
Linnaeus, 1758

Amazoňan rudoocasý (Amazona brasiliensis) je druh papouška žijící v Jižní Americe.

Má převážně zelené peří, ale zejména hlava je různě barevná. Zatímco tváře jsou modré, na čele (a v oblasti uzdičky[157]) má peří červené barvy. Červený je rovněž méně výrazný pruh, který má tento druh amazoňana na ocasu (je však viditelný hlavně při rozevření ocasu do vějíře).[158]

Obývá pobřežní nížinný tropický deštný les a navazující mokřadní a mangrovové porosty, a to na východním pobřeží Brazílie mezi Sao Paulem a Rio Grande do Sul[157] – jde o tzv. atlantický les. Za zmínku stojí, že hnízdí na ostrovech, ale za potravou létá na pevninu.[158]

Dosahuje délky 37 cm[158][159] a váhy 430 gramů.[158][157]

Samice snáší tři až čtyři vejce. Doba inkubace je 27 až 28 dní.[158]

Tento druh je řazen mezi téměř ohrožené taxony[160] a z hlediska mezinárodní úmluvy o ochraně volně žijících živočichů patří do kategorie CITES I. Počet jedinců ve volné přírodě se odhaduje na maximálně 5 500 zvířat.[157]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh papouška patří k řídce chovaným. V listopadu 2019 jej chovalo přibližně 15 evropských zoo, přitom žádná zoo v Německu. V Česku byl v tu dobu na seznamu chovaných zvířat pouze v Zoo Praha.[159] Historicky jej měli rovněž v Zoo Chleby.[158]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Amazoňan rudoocasý se do Zoo Praha prvně dostal na počátku 90. let 20. století. Jednalo se však o krátkodobou záležitost. Od roku 2010 se do Zoo Praha začali dostávat ptáci zabavení Českou inspekcí životního prostředí. Zároveň byli v roce 2012 dovezeni příslušníci druhu i ze Zoo Chleby. Roku 2014 byl zaznamenán první úspěšný odchov[158], který byl zároveň prvoodchovem v českých zoo.[161] V průběhu roku 2018 se podařilo odchovat dvě mláďata, a na konci zmíněného roku tak bylo chováno celkem 11 jedinců.[162] V květnu 2019 se vylíhla dvě mláďata a v červnu téhož roku následovalo další jedno mládě.[163]

Tento druh je od 28. září 2019 k vidění v dolní části části, konkrétně v Rákosově pavilonu, kde je jedním z druhů biotopové expozice Pantanal.[158] Při otevření pavilonu byli k vidění dva jedinci.[164]

Lori černý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxLori černý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď Psittaculidae (Psittaculidae)
Rod lori (Chalcopsitta)
Binomické jméno
Chalcopsitta atra
Scopoli, 1786

Lori černý (Chalcopsitta atra) je druh papouška žijící na Nové Guinei a okolních ostrovech.[165]

Tento druh je řazen mezi málo dotčené taxony.[165][166]

Lori černý je tmavě zbarvený, a pravděpodobně tak jde o nejméně pestře zbarvený druh loriů[167]. Má výrazné lesklé černé (antracitové[167]) zbarvení peří, kostřec má purpurově modrou barvu[165][167], zatímco spodní strana ocasu je žlutá.[165]

Živí se šťávou ze zralých plodů a nektarem z květů. Hnízdí vysoko nad zemí v dutinách stromů. Na vejcích sedí pouze samice, oba dva rodiče však mládě krmí do 16 dní po vylétnutí.[165]

Dorůstá délky až 30 cm[165], 32 cm[166], resp. 34 cm[167] a dosahuje váhy v rozmezí 230 a 260 gramů.[165][167] Patří tak mezi největší papoušky lori.

Vyskytuje se na západě ostrova Nová Guinea a také na okolních ostrovech[165][166][167], a to v tropických deštných lesích, dnes i na plantážích a v otevřenější krajině se stromy.[165]

Dá se poměrně dobře ochočit, což není u loriů běžné.[165][167]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se celkem tři poddruhy[167][166]:

  • lori černý guinejský (Chalcopsitta atra atra) Scopoli, 1786
  • lori černý misolský (Chalcopsitta atra bersteini) H. K. B. Rosenberg, 1861
  • lori černý irianský (Chalcopsitta atra insignis) Oustalet, 1878

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh patří k vzácně chovaným. V celé Evropě byl v listopadu 2019 chováno jen v deseti zoo. V rámci Česka se jednalo pouze o Zoo Praha.[168]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha byl tento druh chován od roku 1992. První úspěšný odchov byl zaznamenán v roce 1997. První etapa chovu skončila v roce 2011 a po krátké pauze byl chov obnoven v roce 2014.[169]

Lori černý je k vidění v Rákosově pavilonu, který byl otevřen v září 2019, a to v expozici, která představuje Horský deštný les Nové Guineje.[165]

Mada modrotemenný[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxMada modrotemenný
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Rod mada (Tanygnathus)
Binomické jméno
Tanygnathus lucionensis
Linnaeus, 1766

Mada modrotemenný (Tanygnathus lucionensis), případně též papoušek modrošíjný[170] je druh papouška žijící na Filipínách a na okolních ostrovech.

Tento druh dosahuje délky až 31 cm a váhy 200 až 230 g. Nejčastěji žije v malých skupinách či párech.[171]

Hnízdění probíhá od dubna do června, a to ve hnízdních dutinách na stromech. Zpravidla snáší dvě až tři vejce. Doba inkubace se udává 31 dní.[171]
Žijí v listnatých i smíšených lesích a také na plantážích. Když hledá potravu, lítá mimo lesy do otevřenější krajiny. Živí se plody, zejména banány, papájou, mangem či mladými kokosy, dále nepohrdnou semeny.[171]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V evropských zoo je chován extrémně vzácně. V listopadu 2019 jej chovaly jen tři evropské zoo a v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) ještě Loro Parque na Kanárských ostrovech. Jednou z těchto zoo je česká Zoo Praha.[172]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je od konce září 2019 vystavován v té době nově otevřeném Rákosově pavilonu v dolní části Zoo Praha. Do této zoo však byl dovezen již v roce 2014. O dva roky později se podařil první úspěšný odchov, který byl zároveň prvním odchovem v českých zoo.[171]

Papoušek patagonský[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxPapoušek patagonský
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Podčeleď papoušci (Arinae)
Rod papoušek (Cyanoliseus)
Binomické jméno
Cyanoliseus patagonus
Vieillot, 1818

Papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus) je druh papouška z Jižní Ameriky.

Vyskytuje se v Patagonii, tedy jižní části Jižní Ameriky, konkrétně v Argentině a částečně také v Chile. Rozlišují se čtyři poddruhy[173]:

  • papoušek patagonský chilský (Cyanoliseus patagonus bloxami)
  • papoušek patagonský severní (Cyanoliseus patagonus andinus)
  • papoušek patagonský jižní (Cyanoliseus patagonus patagonus)
  • Cyanoliseus patagonus conlara

Žije na travnatých a křovinatých pláních, typicky poblíž řek. Vzhledem k oblasti výskytu se uzpůsobil tak, že nehnízdí v dutinách stromů, nýbrž v dutinách vápencových či pískovcových skal a v březích vytvořených norách o délce až 2,5 metrů.[174][175]

Papoušek patagonský žije v trvalých párech, hnízdění přitom probíhá ve velkých koloniích. Samice snáší dvě až osm vajec. Mláďata se líhnou po 18 až 31 dnech. O mláďata se starají oba rodiče, a to přibližně rovnoměrně.[174]

Živí se hlavně semeny rostlin.

Váží 250[176], resp. 270 až 300 gramů.[175] Dožívá se dvaceti až třiceti let.[176]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Papoušek patagonský byl v říjnu 2019 chován ve více než 120 evropských zoo, z toho nejvíce v Německu. V rámci Česka je v tu dobu chovaly tři zoologické zahrady[177] (a ještě zoopark v Tuchořicích)[178]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha chovala tento druh prvně v 50. letech 20. století. Od roku 2015 chová poddruh papoušek patagonský chilský, který se vyskytuje na malém území a na rozdíl od celého druhu je kriticky ohrožený. Zmíněný poddruh není k vidění v žádné jiné české zoo. Ke konci roku 2018 byl chován samec a čtyři samice.[177] Od konce září 2019 jsou vystavováni dva jedinci v průchozí voliéře Podhůří jižních And u Rákosova pavilonu v dolní části zoo.[174]

Ostnák jihoamerický[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxOstnák jihoamerický
alternativní popis obrázku chybí
Ostnák jihoamerický
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád bahňáci (Charadrii)
Čeleď ostnákovití (Jacanidae)
Rod ostnák (Jacana)
Binomické jméno
Jacana jacana
(Linnaeus, 1766)

Ostnák jihoamerický (Jacana jacana) je druh ptáka patřící do podřádu bahňáci. Je jedním z osmi druhů ostnáků.[179]

Má hnědá křídla a hřbet. Hlava a další části těla pak mají černou barvu. Zobák žluté barvy doplňuje červený čelní štítek. Typické jsou dlouhé nohy a prsty. Ostnák jihoamerický dosahuje délky 21 až 25 centimetrů a váhy 80 až 150 gramů. Samice jsou větší než samci. Ti se starají o stavbu hnízda, snůšku a mláďata. Samice se tak páří až se třemi[179], resp. čtyřmi samci[180] (tzv. mnohomužství[179]), z nichž všichni mohou mít svá vlastní mláďata, o která se starají. Samice v tu dobu hledají a lákají další samce a brání teritorium.[180]

Samice snáší čtyři vejce, která jsou následně inkubována po dobu 28 dní. [180]

Vyskytuje se v tropické Jižní Americe východně od And a v jižní Střední Americe, kde obývá tamní sladké vody (bažiny, mokřady, záplavové oblasti). Umí se pohybovat po listech rostlin, k čemuž slouží dlouhé prsty, díky nimž se váha ptáka rozkládá na větší plochu.[180][181]

Živí se vodními bezobratlými (zejména hmyzem), malými rybami či obojživelníky[180] i semeny a dalšími částmi rostlin.[181]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh byl v říjnu 2019 chován v pouhých dvanácti evropských zoo. Z toho nejvíce zastoupen (tři zoo) byl v Německu. Na seznamu byla v tu dobu také jedna česká zoo – Zoo Praha. Historicky byl ostnák jihoamerický chován rovněž v Zoo Dvůr Králové, Zoo Hluboká a Zoo Zlín. Ve slovenských zoo chován nebyl a není.[181]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Ostnáci jihoameričtí byli dovezeni v dubnu 2019 ze Zoo Zlín. Od září 2019 jsou vystaveni v nově zpřístupněném Rákosově pavilonu (expozice Pantanal), a to v počtu dvou jedinců.[180]

Aratinga skvrnitý[editovat | editovat zdroj]

Aratinga skvrnitý (Psittacara wagleri)

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Aratinga skvrnitý je v evropských zoo chován velmi výjimečně. V říjnu 2019 se jednalo jen o tři zoo: jednu portugalskou, jednu rumunskou a jednu českou Zoo Praha.[181]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento druh, konkrétně aratinga andský chován od roku 2018. Od září 2019 je vystavován v rámci nově zpřístupněného Rákosova pavilonu, kam bylo umístěno pět jedinců (dva samci a tři samice).[182]

Kogna dlouhozobý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxKogna dlouhozobý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Podčeleď papoušci (Arinae)
Rod kogna (Enicognathus)
Binomické jméno
Enicognathus leptorhynchus
King, 1831

Kogna dlouhozobý nebo také papoušek dlouhozobý (Enicognathus leptorhynchus) je druh papouška, který žije v Jižní Americe. Je endemitem Chile.

Má převážně zelenou barvu, ale letky jsou zelenomodré. Od čela k očím se táhne tmavě červený proužek. Ocas je rovněž červený. Jak již z názvu vyplývá, je pro tento druh typický dlouhý špičatý zobák.[183][184]

Vyskytuje se v západním podhůří chilských And, a to zejména v listnatých a smíšených lesích. Zároveň však žije i v otevřenější křovinaté krajině či v blízkosti lidských sídel.[183]

Jedna se o společenský druh papouška, který žije a hnízdí ve velkých hejnech. Vyznačuje se hlasitým křikem.[184] Snáší dvě až šest vajec, která jsou inkubována po dobu 26 dnů.[183]

Jeho potravou jsou rostliny, resp. jejich hlízy, kořínky či semena. Patří mezi potravní specialisty, neboť se zaměřuje na plody blahočetů neboli araukárií.[184]

Po vylíhnutí jsou mláďata vybavena tzv. prachovým šatem a jsou schopna hnízdo opustit již od sedmého týdne života.

Dosahuje délky až 40 cm a váhy 240 gramů.[183]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o raritně chovaný druh. V rámci Evropy byl v září 2019 chován jen v pěti zoo. Mezi nimi byla také jedna česká zoo – Zoo Praha.

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha chovala kogny dlouhozobé již v průběhu své historie, konkrétně 70. a 90. letech 20. století. V roce 1979 se podařilo jako první zoo na světě tento druh odchovat.[185] V novodobé historii byli tito papoušci dovezeni v roce 2019, kde se stali jedním z druhů expozičního celku Rákosova pavilonu, otevřeného v září 2019. K vidění jsou v jedné ze dvou zachovalých opravených historických voliér někdejších "Lineárky".

Rákosův pavilon (Zoo Praha)[editovat | editovat zdroj]

Wikipedista:Lukáš Nekolný/Pískoviště
Chybí zde svobodný obrázek
Poloha

Rákosův pavilon je expoziční pavilon v Zoo Praha přístupný veřejnosti od 28. září 2019; v tu dobu jeden ze 14 pro návštěvníky přístupných pavilonů v této zoo.

Jedná se o stavbu představující významnou kolekci exotických ptáků, zejména papoušků. Pavilon byl pojmenován po významném chovateli papoušků Stanislavu Rákosovi (1931–2012), který finančně přispěl na stavbu ojedinělé expozice.

Stavba včetně navazujících úprav okolí stála 30,5 mil. Kč bez DPH. 10 mil. Kč bylo poskytnuto právě S. Rákose a 7 milionů Kč šlo z dotací Evropské unie.[186]

Základní parametry[editovat | editovat zdroj]

Expoziční areál se skládá z vlastního pavilonu a na něj navazujících dvou nových voliér. Jelikož byl pavilon postaven v místě původní expozice papoušků (tzv. Lineárky), jedné z nejstarších expozic v zoo vůbec, bylo rozhodnuto a o zachování a opravě dvou z původních malých voliér.[187]

Ara Learův v Rákosově pavilonu

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Délka budovy: 66,7 m
  • Šířka budovy: 7,9 m
  • Maximální výška budovy: 8 m
  • Celková plocha pavilonu: 527 m2
  • Plocha expozic v pavilonu: 273 m2
  • Plocha voliéry Nový Zéland: 122 m2
  • Plocha voliéry Podhůří jižních And: 84 m2

Expozice a chované druhy[editovat | editovat zdroj]

Prohlídka expozičního komplexu začíná za expozicí pand červených biotopovou voliérou s ptáky Nového Zélandu. Následuje vlastní pavilon, jenž zahrnuje šest geograficko-biotopových expozic, z toho dvě expozice (Nížinný les Nové Guiney a Pantanal) jsou průchozí.[188] Další průchozí biotopovou expozicí je voliéra Podhůří jižních And u východu z pavilonu. Na ni pak navazují dvě tradiční (ale opravené) voliéry s papoušky. Expoziční komplex končí před velkou voliérou dravých ptáků.

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Počet expozic: 10 (8 biotopových pro více druhů a dvě klasické)
  • Počet vnitřních expozic: 6
  • Počet průchozích expozic: 2
  • Celkový počet chovaných druhů ptáků: 38, z toho ve vlastním pavilonu 27 (stav při otevření pavilonu)
  • Počet chovaných druhů papoušků: 17

Hned 19 taxonů není chováno v žádné jiné české zoo, navíc z toho čtyři taxony nejsou k vidění ani v jiné evropské zoo.

Přehled expozic a chovaných druhů[editovat | editovat zdroj]

Interiér Rákosova pavilonu krátce po vysázení rostlin

Nový Zéland[editovat | editovat zdroj]

Filipíny[editovat | editovat zdroj]

Nová Guinea – horské lesy[editovat | editovat zdroj]

Nová Guinea – nížinné lesy[editovat | editovat zdroj]

Amazoňan jamajský v Rákosově pavilonu

Jamajka[editovat | editovat zdroj]

Pantanal[editovat | editovat zdroj]

Ara Learův v Rákosově pavilonu

Caatinga[editovat | editovat zdroj]

Podhůří jižních And[editovat | editovat zdroj]

Jandova voliéra I[editovat | editovat zdroj]

Jandova voliéra II[editovat | editovat zdroj]


Rostliny[editovat | editovat zdroj]

Jelikož je pavilon pojat jako soustava biotopových expozic, zahrnuje také mnoho rostlinných druhů. Celkem se jedná o několik desítek druhů rostlin. Ty nejvýznamnější druhy jsou představeny pomocí informačních panelů také přímo v pavilonu. Jedná se o tyto druhy:

Nový Zéland[editovat | editovat zdroj]

Filipíny[editovat | editovat zdroj]

Horský les Nové Guineje[editovat | editovat zdroj]

Nížinný les Nové Guineje[editovat | editovat zdroj]

Jamajka[editovat | editovat zdroj]

Pantanal[editovat | editovat zdroj]

Brazilská Caatinga[editovat | editovat zdroj]

Jihoandské podhůří[editovat | editovat zdroj]


Vlk eurasijský[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V rámci Evropy je tento poddruh vlka k vidění přibližně ve dvou stovkách zoo. V rámci Česka se na konci roku 2018 jednalo o tato zařízení[189][190]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Prvním zvířetem chovaným na území zoo (ještě před jejím otevřením od června 1931) byl právě vlk, resp. vlčice pojmenovaná Lotta (Lota). V průběhu 30. let 20. století bylo do pražské zoo dovezeno ještě několik vlků. Po pauze, kdy byli chováni např. polární vlci, se vlk eurasijský chová od roku 2000.[191] V říjnu 2000 byly dovezeny dvě samice (Lupina a Boja) ze zoo v bavorském Lohbergu. V únoru 2001 k nim byl dovezen samec Lobo z Wildparku Eekholt v Německu. Tím vznikla tříčlenná chovná skupina.[192] První úspěšný odchov byl zaznamenán ještě téhož roku, tedy v roce 2002.[192] Celkem se postupně narodilo 56 mláďat a následně byla reprodukce pozastavena a alfa pár se nechal v klidu dožít. Nová smečka začala být vytvářena v roce 2014. Samice Geena a Gofi, dvě sestry ze Zoo Plzeň byly dovezeny právě ve zmíněném roce. Ještě ve stejném roce byl dovezen také samec Grim (z Tierparku Gotha v Durynsku, Německo). V roce 2017 se narodilo této smečce první mláďata.[193] Ke konci roku 2018 bylo chováno sedm jedinců (dva samci a pět samic).[190]

První vlčice i další vlci ve 30. letech 20. století obývali výběh u vstupu, kde jsou od 90. let 20. století pandy červené. Od roku 2001 obývají vlci eurasijští výběh o rozloze takřka 0,2 ha v horní části zoo. Výběh, který tvoří součást expozičního celku Severský les[194].

Ledňák modrokřídlý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxLedňák modrokřídlý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád srostloprstí (Coraciiformes)
Čeleď ledňáčkovití (Alcedinidae)
Rod Dacelo
Binomické jméno
Dacelo leachii
(Vigors & Horsfield, 1827)
Synonyma

Ledňák kakabura

Ledňák modrokřídlý (Dacelo leachii) je velký pták z čeledi ledňáčkovitých.

Tento druh se vyskytuje v savanách a v otevřených vlhkých smíšených a listnatých lesích na jihu Nové Guiney a severu a západě Austrálie.[195][196][197] Živí se bezobratlými živočichy (hmyz) i malými obratlovci (např. hady).

Dosahuje hmotnosti kolem 300 gramů (250 až 370 gramů). Délka tohoto ledňáka činí až 40 cm[197], z toho ocas tvoří 12 až 14 cm a vlastní tělo 15 až 25 cm.[195] Snáší dvě až čtyři vejce[195] (popř. pět vajec[197]), která jsou inkubována po dobu 22 až 26 dní.

Pohlavní dospělosti dosahuje ve třech letech. Vytváří páry na celý život.[197]

Vyniká silným zobákem, který může být dlouhý až osm centimetrů. Právě pomocí zobáku dokáže usmrtit svou kořist, včetně hadů.

Vejce snáší do stromové dutiny (nejčastěji ve výšce do 25 metrů[197]), případně do hnízda či nory stromových termitů. Vylíhlá mláďata jsou umístěna v kruhu, zády k sobě. Po nakrmení rodiči se mládě, které je hlavou ke vstupnímu otvoru, vykálí tímto směrem. Poté jeho místo zaujme další mládě a situace se opakuje.[196]

Typická je jejich hlasitá intenzivní komunikace, která připomíná chechtání.[195]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Ledňák modrokřídlý byl v srpnu 2019 chován přibližně ve čtyřech desítkách evropských zoo. V rámci Česka se jednalo o čtyři zoo[189]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Počátky chovu tohoto druhu v Zoo Praha se datují do 90. let 20. století. V prosinci roku 1997 byla přivezena samice ze Zoo Rotterdam a v dubnu dalšího roku následoval z téže zoo samec.[195] Žili v pavilonu vodních ptáků. V létě 2002 se přes určité komplikace způsobené nezkušeností rodičů podařilo odchovat první mládě. Od té doby patří chov tohoto druh k velmi úspěšným. Mláďata se naposledy vylíhla v letech 2010,[198] 2011 a 2014.[199] Na konci roku 2018 byl chován jeden samec a dvě samice.[200]

Ledňáci modrokřídlí jsou vidět v expozičním celku Ptačí mokřady, konkrétně v australské voliéře Paroo.[199]

Vývoj Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Rok Nově otevřené expozice Nová infrastruktura Významné odchovy Poznámky
2001 pavilon goril, Africký dům a Africké panorama, výběh lemurů vari, výběh vlků eurasijských, upravená expozice paovcí a nově makaků magotů, expozice velkých papoušků (ara, kakadu), výběh severoamerického severského lesa (wapiti manitobští) hlavní východ ze zoo
2002 expozice nosálů rekonstruovaný hlavní vchod, nový severní vchod, pavilon plyšáků (suvenýry u východu) Povodeň
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009 expozice lachtanů jihoafrických
2010 Gočárovy domky (restaurace a výstavní prostor Galerie Gočár)
2011
2012
2013
2014 Velemlokárium – pavilon velemloků čínských
2015
2016 papírna na sloní trus
2017
2018
2019 Titicaca – expozice vodnic posvátných, expozice psounů prériových, výstava koprolitů velkokapacitní toalety u expozice lachtanů

Sup[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Sup kapucín[editovat | editovat zdroj]


Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]


Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První chov tohoto druhu v Zoo Praha je datován do období 1954 až 1965. Současná etapa chovu započala v roce 2012.[201] Na konci roku 2017 žil v pražské zoo jeden pár těchto supů. V průběhu roku 2018 byly přivezeni další dva samci a dvě samice (ze Zoo Plzeň, kde byl ukončen chov????). Na konci roku 2018 tak byly chovány tři páry.[202]

Stavby v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha pokrývá plochu přibližně 60 ha a na jejím území se nacházelo a nachází mnoho staveb, ať už určených pro chov zvířat, návštěvnické potřeby i další budovy. Některé z nic jsou kulturními památkami, jiné jsou v evropském i světovém měřítku unikátní.

Již neexistující stavby[editovat | editovat zdroj]

Pavilony[editovat | editovat zdroj]

  • Štěpničkův pavilon exotického ptactva (pavilon exotických ptáků prof. Štěpničky) – tento pavilon vznikl v roce 1932 a byl vůbec prvním návštěvnicky přístupným vytápěným pavilonem v Zoo Praha. Přestože se původně mělo jednat pouze o provizorní stavbu, sloužila 65 let (zbourán 1997) Za tuto dobu se však změnilo její využití. Původně sloužil pro lvici Šárku a primátům. Teprve později se stal domovem pro papoušky.[203]
  • Pavilon kočkovitých šelem – výstavba 1932, dokončení 1936, stavba stále přes 2 mil. tehdejších Kčs. Budova byla přistavěna k zajištěné skalní stěně. Demolice v 90. letech 20. století byla vynucena výstavbou kmenové stoky pro Severní Město. Na stejném místě později vznikla průchozí expozice lemurů a následně průchozí voliéra Africké skály.[203]

Významné venkovní expozice[editovat | editovat zdroj]

  • Expozice velkých papoušků – na místě Štěpničkova pavilonu byla pna přelomu tisíciletí postavena expozice velkých papoušků (arů a kakadu). Kromě ubikace a voliéry obsahovala i volný venkovní prostor s papoušky rodu ara, kteří měli zastřižená křídla. Expozice musela ustoupit výstavbě nového pavilonu exotických ptáků, který byl pro veřejnost otevřen v září 2019.
  • Lineárka – řada expozičních voliér pro ptáky realizace podle projektu firmy Hagenbeck. Využívaly se až do roku. Za dobu existence se zde podařila řada významných odchovů (např. lori mnohobarvý horský, ara žlutokrký /ara zlatokrký/, aratinga sluneční).[203]
  • Jandova velká voliéra – vznik 1931. Ve své době jedna z největších voliér na světě o rozměrech 25 krát 16 krát 14 metrů. Na této stavbě se podílel K. Mužík, který stál za architektonickou podobou administrativní budovy. Voliéra se propadla pod tíhou sněhu 26. listopadu 1969. Následně byla nahrazena ještě větší voliérou, která slouží dodnes.[203]
  • Volný výběh lemurů pod skalou – expozice vznikla v roce 2001 na místě někdejšího pavilonu šelem pod skalou. Původně ji obývali lemuři vari. V roce 2002 byli nahrazeni lemury kata, kteří byli evakuováni v srpnu 2002 z důvodu povodně.[204]

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Existující stavby[editovat | editovat zdroj]

Pavilony[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha se v létě 2019 nacházelo 13 veřejnosti přístupných pavilonů[31].

V dolní části zoo se jedná o:

  • Pavilon tučňáků (otevřen 1986, otevření po velké rekonstrukci 2004)
  • Čambal – pavilon gaviálů (otevřen 2008)
  • Terárium (bývalý pavilon velkých savců s teráriem) – dnes součást areálu Rezervace Bororo (otevřeno 1973), v červenci 2019 otevřena nová expozice Titicaca s vzácnými žábami vodnicemi posvátnými
  • Pavilon Sečuán – pavilon prezentující ptačí faunu podhůří Himálaje (otevřen 2004, rekonstrukce 2018)
  • Pavilon velkých želv – želvy sloní, želvy obrovské, mladí varani komodští, doplňkově další druhy želv (otevřen 1998)
  • Pavilon goril (otevřen 2001)
  • Velemlokárium – pavilon velemloků čínských (otevřen 2014)
  • Pavilon šelem a plazů (otevřen 1991, otevření po 1. velké rekonstrukci 2004, otevření po 2. velké rekonstrukci 2012)

V horní části zoo se jedná o:

  • Indonéská džungle (otevřen 2004)
  • Pavilon Afrika zblízka (otevřen 2004)
  • Africký dům (otevřen 2001)
  • Pavilon hrochů (otevřen 2013)
  • Údolí slonů (otevřen 2013)

Venkovní expozice[editovat | editovat zdroj]

Následující přehled expozic v zoo je členěn dle expozičních celků

  • Současná expozice pand červených – první expozice pro zvířata za hlavním vchodem. Vybudována dle projektu firmy Hagenbeck. Má podobu "medvědího příkopu", návštěvníci se dívali nejen pro sobě, ale také dolů pod sebe. Původně určeno vlkům eurasijským, později medvědům ušatým, následně baribalům a od roku 1992 pandám červeným.[203]
  • Současná expozice urzonů – původně sloužila jako bazén lachtanů
  • Výběhy medvědů – dvě expozice, které vznikly již krátce po otevření v zoo. Postupně se zde vystřídalo několik druhů medvědů. V současné době (2019) obývané medvědy ledními. Do budoucna je plánováno zbourání a výstavba nových větších expozic pro lední medvědy na příhodnějším místě.

Napříč kontinenty[editovat | editovat zdroj]

  • Výběh nosálů – expozice vznikla v roce 2002, původně určena pro chov nosálů červených, ty později nahradili nosáli bělohubí
  • Expozice hyen čabrakových – v horní části zoo, naproti výběhu slonů. Současná podoba výběhu vznikla v roce 2008, kdy byly dosavadní dva nepropojitelné výběhy zvětšeny o území, kde dříve žili gepardi. Navíc vysoké ploty byly nahrazeny suchými příkopy a vznikla i druhá vnitřní ubikace zapuštěná do svahu.[14] Celková rozloha dosahuje 3 340 m2.[15]

Pláně[editovat | editovat zdroj]

Severský les[editovat | editovat zdroj]


Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Administrativní budova – funkcionalistická budova byla postavena krátce po otevření zoo, dokončena v roce 1932, arch. K. Mužík. Kromě kanceláří se již od počátku v dolní části budovy nachází restaurace a na budovu navazuje také pokladny. Před budovou původně nebyla točna autobusů, ale parkoviště pro návštěvníky zoo.[203]

Památkově chráněné stavby[editovat | editovat zdroj]


Chov supa hnědého v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov supa hnědého je jedním z nejvýznamnějších chovů dravců v Zoo Praha. Tento druh je totiž chován nepřetržitě již od roku 1933. První mládě přišlo na svět v roce 1992.[205]

V letech 1933 až 2000 bylo v Zoo Praha zaznamenáno 42 supů hnědých. Z toho 33 jedinců bylo dovezeno a devět jedinců se v Zoo Praha narodilo. Specifickou součástí jsou zvířata z 50. let 20. století. Tehdy totiž pražská zoo fungovala mj. také jako tranzitní stanice mezi Sovětským svazem a Západním světem. Pět zvířat ze zmíněného počtu tak byli supi hnědí, kteří v zoo byli jen maximálně jeden měsíc a následně byli převezeni do cílové destinace. Dalších šest jedinců mělo také putovat dál, ale nakonec zůstalo v majetku zoo jakožto provize za karanténní služby.

Z let 1933 až 2019 je v záznamech Zoo Praha minimálně 58 jedinců. Za toto období bylo prokazatelně odchováno sedm mláďat. První v roce 1992, zatím poslední v roce 2001.

Historie chovu[editovat | editovat zdroj]

První dva supi hnědí byli získáni v říjnu 1933, a to od cirkusu bratří Kludských. Cirkus byl tehdy v konkurzu a zoo tyto dva ptáky získala za 50 korun. Jednalo se tehdy o druhý druh supa v Zoo Praha po supu bělohlavém. Samice uhynula v únoru 1942 a jako důvod úmrtí si Jiří Janda, první ředitel zoo, poznamenal "vadu křídla a stáří". Samec uhynul v březnu 1950, takže žil v zoo takřka 20 let.

V letech 1977 až 1979 bylo v zoo chováno celkem osm jedinců!

Právě v 70. letech 20. století bylo do zoo dovezeno několik jedinců, kteří v ní žijí dodnes (2018), a patří tak mezi nejstarší chovance. Jedná se o pár (nazývaný Konrádi) původem z volné přírody, který do Prahy dorazil v roce 1977, a také samici Buchtu, jejíž příchod se datuje do srpna 1972.[206][207] Buchta tehdy přišla ještě s další samicí a samcem, kteří spolu utvořili pár, a tak byla sama bez partnera do roku 1993. Tehdy byla spojena se samcem Bubákem ze zoo v rakouském Innsbrucku. Od té doby tvoří harmonický pár. Kvůli handicapu samce však nikdy nedošlo k úspěšnému páření, vždy bylo sneseno jen neoplozené vejce. Proto se Buchta v roce 2013 stala pěstounkou supů z jiných zoo. Tím prvním bylo mládě ze Zoo Liberec. Další mládě následovalo o dva roky později.[206]

Zmíněný pár Konrádi začal hnízdit v roce 1981.[206] Jejich první odchov se datuje do roku 1992.[207]

Na začátku 90. let 20. století byli chováni čtyři ptáci (dva páry). V 90. letech 20. století došlo k mnoha příchodům, odchodům i odchovům. První úspěšný odchov se podařil ve zmíněném roce 1992. V roce 2000 bylo chováno celkem 12 supů hnědých, sedm samců a pět samic.[208]

Ke konci roku 2017 bylo chováno 5 samců a 7 samic.[209] Ke konci roku 2018 byli chováni čtyři samci a šest samic, tedy 10 jedinců.[190]

V roce 2019 se jednalo o jeden ze čtyř druhů supů chovaných v Zoo Praha. Těmi dalšími byli sup kapucín, sup mrchožravý a orlosup bradatý. V případě posledních dvou jmenovaných se přitom jedná o druhy, u kterých se pražská zoo podílí také na jejich ochraně in-situ a patří také mezi klíčové chované druhy.

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Většina supů hnědých v historii Zoo Praha byla chována ve velké voliéře dravců. Původní voliéra z roku 1931 se zřítila v zimě 1969. Měla rozměry 25 krát 16 krát 14 metrů a ve své době byla největší v Evropě. V roce 1972 vznikla na stejném místě nová větší voliéra s rozměry 38 krát 28 krát 16 metrů (voliéra o objemu 2560 m3). Součástí této voliéry byla v letech 1972 až 1992 návštěvnická lávka. Ta byla kvůli klidu ptáků nakonec odstraněna.[208]

V současnosti je tento druh k vidění kromě velké voliéry dravců také v jedné z dravčích voliér v dolní části zoo, poblíž pavilonu tučňáků.

Sup hnědý je druhem, který je vhodný k chovu ve voliérách pro více druhů dravců. I tak je toto právě jedním z důvodů, proč se komplikuje hnízdění a potažmo odchov mláďat.[208]

Chov žiraf v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Historie chovu[editovat | editovat zdroj]

První žirafa byla do Zoo Praha dovezena v roce 1954. Jednalo se o žirafu masajskou, která dostala jméno Lenka. Od té doby nebyla přítomnost žiraf v pražské zoo přerušena. Lenka uhynula v roce 1956. Dalšími žirafami byly dvě žirafy kordofanské a dvě samice bez určení konkrétního poddruhu. V roce 1970 byla přivezena první žirafa Rothschildova, tento poddruh je chován do současnosti (2019).[210]

První mládě se narodilo v roce 1974, tato samička dostala jméno Praga. Jejími rodiči byl samec Žako a samice Denisa. Základy chovu jsou velmi cenné, protože právě tento samec se samicí, stejně jako samice Aida, Líza a Viola pocházeli z volné přírody, z níž je odchytil Josef Vágner, dlouholetý významný ředitel Zoo Dvůr Králové. Do konce roku 2000 se v Praze narodilo 43 mláďat. Ještě ve starém pavilonu se pak narodil sameček Vilém.[210]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

První expozice žiraf vznikla v horní části zoo v roce. V roce 1983 ji nahradila nová expoziční stáj s větším výběhem. Do původního pavilonu se nastěhovaly antilopy. V létě 2001 pak proběhlo stěhování do nového Afrického domu, který žirafy obývají až dosud (2019).[210] V září 2001 byl tedy otevřen třetí pavilon žiraf (Africký dům) v historii Zoo Praha. V tu dobu v něm žilo 10 žiraf ve dvou stádech. Jednalo se o tyto jedince[211]:

Jméno Pohlaví Rok narození Místo narození
Šimon samec 1986 Zoo Praha
Valda samec 2000 Zoo Praha
Tibor samec 2000 Zoo Praha
Vilém samec 2001 Zoo Praha
Berta samice 1988 Zoo Kolín nad Rýnem
Kleopatra samice 1993 Zoo Dvůr Králové
Gita samice 1995 Zoo Praha
Eliška samice 1995 Zoo Praha
Nikola samice 1997 Zoo Praha
Nora samice 1999 Zoo Praha

12. prosince 2001 se pak narodilo první žirafí mládě v historii Afrického domu – samice Berta porodila samečka Simona.[210][212]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Ibis šedokřídlý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxIbis šedokřídlý
alternativní popis obrázku chybí
Ibis šedokřídlý
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád brodiví (Ciconiiiformes)
Čeleď ibisovití (Threskiornithidae)
Rod ibis (Theristicus)
Binomické jméno
Theristicus melanopis
Gmelin, 1789

Ibis šedokřídlý (Theristicus melanopis) je druh veslohoného ptáka z čeledi Ibisovití.

Vyskytuje se v Jižní Americe, a to ve dvou oddělených formách a regionech. Severní oblast zahrnuje Ekvádor, Peru a Bolívii, zejména vyšší podhorské oblasti And. Druhým regionem výskytu je jižní část Chile a Argentiny[213], tedy oblasti s nižší nadmořskou výškou.[214] Právě v Chile se vyskytuje dokonce ve městech.[214] Jinak jej lze nejčastěji spatřit v travnatých oblastech[215] (pampy, pastviny) a mokřadech.[214] Dle konkrétního místa se také liší podoba, resp. hnízda (skalní římsa, pahýly stromů).[215]

Dosahuje délky 70 až 75 cm a váhy až 1,5[214] či 1,7 kg.[213]

Nejčastěji žije v hejnech o počtu 12 jedinců. Při hnízdění jsou však hejna mnohem větší[214], navíc v koloniích s dalšími druhy ptáků.[213]

Živí se bezobratlými (hmyzem, červy), žábami a malými hlodavci.[214]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V Evropě byl v létě 2019 tento druh chován v něco málo přes 20 zoo, patří tak k vzácně chovaným druhům. Chován je rovněž ve dvou českých zoo[216]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je ibis šedokřídlý chován od roku 2016. V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě, které se stalo vůbec prvním od tohoto druhu v historii zoo. Ibis šedokřídlý se tak v roce 2018 stal jedním ze čtyř druhů ptáků, u nichž se podařil prvoodchov pražské zoo.[217] Na konci roku 2018 bylo chováno šest jedinců (dva samci, tři samice a zmíněné mládě).[218] V červenci 2019 se vylíhlo jedno mládě.[219]

Levhart mandžuský[editovat | editovat zdroj]


Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento poddruh levharta byl v srpnu 2019 chován přibližně v pěti desítkách evropských zoo. V rámci toho ve třech českých zoo[220]:

  • Zoo Olomouc – např. 15. února 2013 se narodilo mládě (samička)

Na konci roku 2000 byl čistokrevný levhart mandžuský chován pouze v šesti zoo světa v počtu 19 jedinců, z toho pět v Praze.[221] Na jaře 2015 bylo v Evropě chováno 105 levhartů mandžuských ve 37 zoo.[222]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento poddruh chován s přestávkami od počátku 60. let 20. století. V roce 1961 byl jako první přivezen samec Miška, jenž byl dovezen z Ruska, z volné přírody.[223] Následující chov a odchovy ovšem trpěly tím, že mláďata byla kříženci, nejednalo se tak o čistokrevné levharty mandžuské.[223] V roce 1968 se totiž podařilo získat ze Zoo Tallinn samici Kateřinu, ale ukázalo se, že nejde o levharta mandžuského, nýbrž zřejmě levharta čínského.[221] Miška uhynul v červnu 1976.[224] Téhož roku byli přivezeni Tristan a Isolde, narození v Zoo Frankfurt v Německu.

Soustavnější chov se datuje od roku 1992.[225] Tehdy byla v souvislosti s novým pavilonem kočkovitých šelem přivezena hned čtyři zvířata. Samice Silka a samec Argony, dvojčata narozené v maďarské Zoo Szeged, starý samec ze Zoo Frankfurt a ze Zoo Lipsko samec Argun, rovněž narozený v Zoo Frankfurt. V letech 1992 a 1993 pak ještě byly dovezeny dvě mladé samice Koryo a Kuli z Korei, což znamenalo významné genetické obohacení chovu tohoto vzácného levharta v Evropě. Roku 1993 se podařilo získat ze Zoo Moskva k samicím samce, který měl svůj původ taky v Korei. Počet levhartů mandžuských v Zoo Praha tehdy dosáhl čísla sedm. Na konci roku 1993 byl levhart z Frankfurtu vrácen zpět do své mateřské zoo. V roce 1994 byli odvezeni Argun a Silka do Zoo Kaunas v Litvě. Samec Argony původem z maďarského Szegedu jel za novou partnerkou do Oakhill Center poblíž Oklahoma City v USA. V roce 1995 se podařilo získat dva čistokrevné samce. Ze Zoo Helsinky byl dovezen samec Aga Khan narozený v Zoo Lipsko a rovněž samec Shelti ze Zoo Tallinn, narozený v Zoo Moskva. Na jaře 1996 došlo k prvnímu porodu. Mládě páru Kuli a Aga Khan se však nepodařilo odchovat.[224]

První čistokrevná mláďata byla odchována v roce 1997 párem skládajícím se ze samice Kuli a samce Sheltiho.[221] Jednalo se o Bogana a Borinu, tedy samce a samici. Roku 1999 přišel na svět jeden samec. Na konci roku 2000 zoo chovala šest levhartů mandžuských.[221] V roce 2001 následoval sameček Edward, který byl v roce 2019 převezen do Zoo Olomouc.

Přehled jedinců chovaných v červenci 2005, v době otevření současné expozice:

25. listopadu 2013 se narodila trojčata.[226] Úspěšného odchovu tehdy bylo dosaženo po třinácti letech.[227] Rodiči dvou samců a jedné samice byli tehdy tříletá samice Khanka a čtyřletý samec Kirin (narozen roku 2009 v Zoo Ústí nad Labem[222]).[226] Zatím naposledy se mláďata narodila v roce 2015. Ke konci roku 2018 byl chován pár těchto zvířat.[228] Kurátor Dr. Pavel Brandl je členem komise evropského záchovného programu (EEP) pro tento poddruh.[229] Do současnosti se podařilo odchovat sedm mláďat.

Levhart mandžuský je k vidění v expozici v horní části zoo v rámci expozičního celku Severský les. K zahájení výstavby došlo 1. září 2004 a k dokončení v červnu 2005.[230] Expozice byla následně slavnostně otevřena v sobotu 23. července 2005, a to za účasti zpěvačky a herečky Zory Jandové.[231] Zpočátku expozici obývala pouze samice Koryo.[223] Na vybudované zázemí navazuje expoziční voliéra se čtyřmi vodními plochami, přibližně obdélníková expozice nabývá rozměrů 11,2 x 17,8 m. Výška oplocení činí 5,5 m.[230] Před výstavbou této expozice žili levharti mandžuští v pavilonu šelem v dolní části zoo.

Jeřáb bradavičnatý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxJeřáb bradavičnatý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád krátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleď jeřábovití (Gruidae)
Rod jeřáb (Grus)
Binomické jméno
Grus carunculata
Gmelin, 1789

Jeřáb bradavičnatý nebo také jeřáb laločnatý (Grus carunculata) je druh ptáka z řádu krátkokřídlí. Je vůbec nejvyšším z šesti afrických druhů jeřábů.[232][233]

Žije ve vlhkých oblastech subsaharské Afriky (např. Etiopie, Kongo, Zambie, Tanzanie, Botswana, Mosambik[234]), v mokřadech poblíž vodních toků a dalších vodních ploch. Jedná se o druh ze všech jeřábů nejcitlivější na změny prostředí. Jeho teritorium zaujímá přes jeden čtvrteční kilometr.[232]

Základní charakteristikou, díky níž je rozpoznatelný od ostatních druhů jeřábů, je lalok. Mají ho jak samci, tak také samice.[232] [233] Při ohrožení se laloky zmenšují, naopak při agresivním naladění se laloky protahují.[232] Rozpoznatelný je také podle tmavé horní části hlavy, na níž navazují bílá dolní část a stejně barevný krk. Spodní část těla je černá.[235]

Živí se vodními rostlinami (hlízy a oddenky[232]) a bezobratlými živočichy.[233]

Vydává typické hlasité troubení, které je slyšitelné na dlouhou vzdálenost. K tomu má uzpůsobenou průdušnice. Ta je dlouhá a stočená v dutém hřebeni prsní kosti.

Délka těla dosahuje 175 cm, rozpětí křídel se pohybuje mezi 230 a 260 cm. Váží 6,4 až 8,5 kg.[236]

Hnízdí v párech.[233] Hnízdo si buduje ve vegetaci v rámci vody.[234] Samice nejčastěji snáší jedno vejce, zřídka kdy pak vejce dvě.[236] Doba inkubace se pohybuje mezi 33 a 36 dny[233][236] (příp. až ke 40 dnům[232]), což je mezi africkými druhy jeřábů nejdelší doba. Létat se mláďata naučí mezi 90. a 150. dnem života.[234] Pohlavně dospívá ve třech až čtyřech letech. Dožívá se dvaceti až čtyřiceti let.[233]

Ohrožení je mnohostranné. Vychází zejména z ničení mokřadních ploch, které jsou pro tento druh nepostradatelné, což jde spojené s výstavbou elektráren, pastvou dobytka, velkoplošnými postřiky proti bodalkám tse-tse i ohrožen je i nezákonným sběrem vajec.[236] Stavy ve volné přírodě se odhadují na posledních osm tisíc párů.[232]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh jeřába patří k vzácně chovaným druhům. V rámci celé Evropy jej v létě 2019 chovalo jen 15 zoo, z toho tři v Česku[237][238]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov jeřábů laločnatých je zaznamenán již v 70. letech 20. století. Jednalo se ovšem jen o krátkodobou záležitost. Soustavný chov započal až v roce 2010, a to v rámci expozice Ptačí mokřady (dolní část zoo), v níž mohou tento druh pozorovat i návštěvníci.[236] Ke konci roku 2018 byl chován jeden pár.[238]

Lori žlutoskvrnný[editovat | editovat zdroj]

Lori žlutoskvrnný (Trichoglossus chlorolepidotus) je druh papouška, který žije ve východní Austrálii.[239]


Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Lori žlutoskvrnný patří v evropských zoo mezi raritně chované druhy. V celé Evropě jej chová jen sedm zoo. Jedinou evropskou zemí, kde je chován ve více zoo, je Česko. Jedná se o tato zařízení[240]:

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2010. O dva roky později, tedy v roce 2012 se podařil první odchov, který byl zároveň prvním úspěšným odchovem v českých zoo.[241] Na konci roku 2017 bylo chováno 12 jedinců. V průběhu roku 2018 bylo úspěšně odchováno jedno mládě. Na konci roku 2018 pak bylo v pražské zoo chováno jedenáct lori žlutoskvrnných.[242] V červnu 2019 se vylíhlo další mládě.[243] Do počátku července 2019 bylo odchováno 20 mláďat.

Holub bronzovokřídlý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxHolub bronzovokřídlý
alternativní popis obrázku chybí
Samec holuba bronzovokřídlého
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď holubovití (Columbidae)
Rod holub (Phaps)
Binomické jméno
Phaps chalcoptera
John Latham, 1790

Holub bronzovokřídlý (Phaps chalcoptera) je druh měkkozobého ptáka.

Vyskytuje se v jižní Austrálii a také na ostrově Tasmánie, a to konkrétně v tamních suchých lesích a pobřežních porostech. Živí se semeny travin i stromů, někdy také hmyzem. Snáší dvě vejce. Po vylíhnutí mláďata se o ně střídají oba rodiče. V případě snesení dalších vajec ještě v této době, pak péče o vylíhlá mláďata přechází na samce, neboť samice se stará o inkubaci vajec.[244]

Tento druh dosahuje délky 30 až 35 cm a váhy 300 až 500 gramů.[244]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V Evropě chová holuby bronzovokřídlé přibližně 30 zoo. Nejvíce jsou zastoupeni v německých zoo.[245] V Česku tento druh chovají tyto zoo[246]:

Na Slovensku tento druh chová Zoo Bojnice.[246][245]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 se podařilo odchovat dvě mláďata. Na konci roku 2018 bylo chováno pět jedinců.[246] V červnu 2019 se vylíhla dvě mláďata.[247]

Návrat divokých koní 2019[editovat | editovat zdroj]

Návrat divokých koní 2019 je název devátého ročníku reintrodukčního projektu Zoo Praha s názvem Návrat divokých koní určeného na záchranu koní Převalského.

Akce probíhá ve spolupráci s Armádou ČR, Přírodní chráněnou oblastí Velká Gobi B i dalšími zoologickými zahradami v Evropě, které poskytly koně (Tierpark Berlin a Kölner Zoo, Německo). Finanční zajištění transportu využívá prostředků z projektu Tři koruny ze vstupu, které uvolňuje Magistrát Hl. města Prahy jako zřizovatel zoo, a také z projektu Pomáháme jim přežít.

Významným mezníkem pro rozvoj projektu bylo také to, že na počátku května 2019 schválil mongolský parlament rozšíření Přísně chráněné oblasti Velká Gobi B na takřka dvojnásobnou rozlohu (rozšíření z 9 271 km2 na 18 357 km2[248]; pro srovnání rozloha Prahy je 496 km2[249], Národního parku Šumava 683 km2[250] a rozloha Středočeského kraje činí 10 929 km2.[251])

Transport tří koní směřoval stejně jako v předchozích letech a ročnících projektu do mongolského Tachin Talu v Gobi B. Akce se uskutečnila v termínu 18. a 19. června 2019.

V rámci projektu Tři koruny ze vstupu se podařilo pořídit také šest motocyklů a jeden terénní vůz.[248]

Výběr koní[editovat | editovat zdroj]

Ze sedmi předvybraných koní se vybírali čtyři jedinci, tři klisny byly náhradnicemi. Jedna klisna se narodila v Zoo Praha. Další dvě klisny mají původ přímo v Chovné a aklimatizační stanici Zoo Praha v Dolním Dobřejově, kde také transport začíná. Zbylé čtyři klisny pak pocházejí ze zoologických zařízení v Německu (tři případy) a ve Švýcarsku (jeden případ).[248] Věk všech těchto klisen je mezi dvěma a čtyřmi lety.

Jako hlavní kandidátky na převoz do Mongolska byly vybrány následující klisny koně Převalského[248]:

Náhradnice:

Transport nakonec začal se třemi klisnami z výběru hlavních kandidátek (Spina,Tara, Tárik) a Taniou, která nahradila Yaru.[252] Právě Tania si však již v připraveném letounu CASA v boxu sedla. Transport by mohl být riskantní, a tak došlo k leteckému převozu jen tří klisen do Mongolska. Tania byla přepravena do výběhu v Zoo Praha.

Průběh transportu[editovat | editovat zdroj]

Původně plánovaný harmonogram transportu počítal s odletem z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích v úterý 18. 6. ve 13:30. Následovat měla tradiční dvě mezipřistání v Kazani (19:30 až 20:30 středoevropského letního času) a Novosibirsku (1:30 až 2:30 středoevropského letního času). Přistání v Bulgan sumu bylo plánováno na středu 19. 6. v 5: 45 středoevropského letního času, tedy 10:45 místního času.[248] Vzhledem ke komplikacím s klisnou Taniou však došlo ke zpoždění oproti původnímu plánu. Nakonec letoun vzlétl z pražského kbelského letiště v 15:31 a po uskutečnění zmíněných mezipřistání přistál definitivně ve středu okolo deváté hodiny ranní LSEČ v Bulganu. Následovala přibližně šestihodinová cesta po zemi na místo určení vypouštění.

Pohlednice z Mongolska[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha tento ročník akce doplnila o větší zapojení veřejnosti ve formě tzv. Pohlednice z Mongolska. Lidé, kteří nějakou částkou přispěli na transport koní Převalského do Mongolska, mají dostat z Mongolska pohlednici s motivem akce a s podpisy jejích členů. O tento nápad byl podle ředitele zoo velký zájem.[253]

Výreček filipínský[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxVýreček filipínský
alternativní popis obrázku chybí
Výreček filipínský
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sovy (Strigiformes)
Čeleď puštíkovití (Strigidae)
Rod výreček (Otus)
Binomické jméno
Otus megalotis
(Walden, 1875)

Výreček filipínský (Otus megalotis) je endemický druh sovy, který se vyskytuje pouze na Filipínách. Konkrétně pak na ostrovech Luzon, Catanduanes a Marinduque.[254][255]

Jedná se o malý druh sovy, který váží 200 až 300 gramů a dosahuje délky 23 až 28 cm.

Žije v hustších tropických deštných lesích, kde hnízdí v dutinách stromů. Tam snáší jedno až čtyři vejce. Žijí v párech, nebo samotářsky.[254][255] Loví v noci, přičemž se živí převážně hmyzem a jinými bezobratlými, někdy však i drobnými obratlovci.[255]

Vzhledem k úbytku lesů na Filipínách je snaha tento druh chránit pomocí speciálních programů.[254]

Jsou známy dvě barevné formy: šedohnědá a rezavá.[255]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je chován velmi zřídka. První odchov v Evropě se podařil v Zoo Wroclaw v Polsku.[256] V polovině roku 2019 jej chovalo jen 12 evropských zoo včetně tří českých[257]:

Zoo Praha byla svého času jediná v Evropě[254], která tento druh vystavovala, později se přidala např. Zoo Liberec.[255] V Zoo Plzeň je tento druh chován v zázemí, kde se pravidelně rozmnožuje.[256]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 2012. První dva jedinci (samice) byli dovezeni přímo z Filipín. Později je doplnil samec ze Zoo Wroclaw. První odchov se podařil v roce 2014.[257] Zoo se podílí i na ochraně tohoto druhu v přírodě Filipín.[254] V roce 2017 byl odchován jeden samec[258], v průběhu roku 2018 se podařilo odchovat hned dvě mláďata (samici a samce). Ke konci roku 2018 byli chováni tři samci a dvě samice.[259]

Jak číst taxoboxDvojzoborožec hnědavý
alternativní popis obrázku chybí
Dvojzoborožec hnědavý
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod dvojzoborožec (Buceros)
Binomické jméno
Buceros hydrocorax
Linné, 1776

Kočka palawanská[editovat | editovat zdroj]

Kočka palawanská (Prionailurus bengalensis heaneyi) je jedním z dvanácti poddruhů kočky bengálské a endemitem filipínského ostrova Palawan.[260]

Dorůstá délky 45 až 55 cm, dalších 19,5 až 24 cm připadá na ocas. Váží v rozmezí 1,7 a 2,8 kg.[260]

Po březosti o délce 60 až 70 dnů se zpravidla rodí dvě až tři mláďata.

Žije samotářsky a aktivní je zejména za soumraku. Je uzpůsobena pohybu a lovu ve vodě, má plovací blány. Loví také v korunách stromů, neboť nemá problémy ani se šplháním.

Žije v různých typech lesů, zejména vlhčích listnatých, objevuje se i v plantážích. Nepouští se do otevřené krajiny.[261][260]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V evropských zoo se jedná o velký unikát, neboť byla na jaře 2019 chována pouze v pěti zoo.[257][262] Nejdelší dobu je má německý Tierpark Berlin, kam byla první zvířata dovezena přímo z domovských Filipín v roce 2013 a kde se podařil v roce 2014 evropský prvoodchov a zároveň první odchov mimo Filipíny vůbec[263]. Dále byly v roce 2019 na seznamu institucí s tímto poddruhem zoo v maďarském Debrecínu a tři české zoo: Zoo Jihlava, Zoo Plzeň a Zoo Praha. Když na konci roku 2018 byla do Zoo Jihlava mladá samice z Tierparku Berlin, v celé Evropě bylo chováno pouze dvanáct jedinců (šest samců a šest samic).[261] Český prvoodchov byl zaznamenán v Zoo Plzeň v roce 2018[257], mláďata ovšem později (do konce roku) uhynula.[264] Stejného roku však bylo úspěšného odchovu dosaženo v Zoo Praha, kde se narodil samec.[257][264]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

První jedinci (samec Ilian a samice Taytay) byli do Zoo Praha dovezeni v roce 2015, a to z Tierparku Berlin.[257][263] Jedná se o mláďata narozená ve zmíněné zoo dvěma různým párům, takže jde o nepříbuzný pár.[263] V roce 2018 se jim podařilo odchovat první mládě.[264] V dubnu 2019 se narodilo další mládě.[265]

Dvojzoborožec hnědavý[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxDvojzoborožec nosorožčí
alternativní popis obrázku chybí
Dvojzoborožec nosorožčí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod dvojzoborožec (Buceros)
Binomické jméno
Buceros rhinoceros
Linné, 1758

Dvojzoborožec hnědavý (Buceros hydrocorax) je nejmenším druhem dvojzoborožce.

Dosahuje délky 65 až 65 cm[266][267], a to včetně ocasu. Samci jsou větší a těžší, váží 1,3 až 1,8 kg, samice jen do 1,6 kg.[266]

Má pestré zbarvení. Zobák má červenou barvu, krk je zrzavý, obličejová maska černá. Většina těla je šedá (křídla), spodní část těla opět zrzavá. Ocas je bílý. Mláďata jsou zpočátku nenápadně zbarvená černobíle.[266]

Tento druh se vyskytuje na Filipínách, a to ve vždyzelených lesích do nadmořské výšky 2100 m n. m.[266] [267]

Rozlišují se tři poddruhy, jež je možné rozpoznat podle barvy zobáku. Ryze červený zobák má poddruh žijící na ostrovech Luzon a Marinduque (Buceros h. hydrocorax).[267]

  • Buceros hydrocorax hydrocorax
  • Buceros hydrocorax mindanensis
  • Buceros hydrocorax semigaleatus

Stejně jako další zoborožci žije v korunách stromů, kde si zajišťuje také rostlinnou potravu (ovoce, semena). Živočišnou potravu v podobě stonožek, kobylek a dalších bezobratlých si obstarává ráno, kdy slétává na zem.[267] Hmyz je schopný chytat za letu.[266]

Tento druh patří k těm, o jejichž životě v přírodě neexistuje velké množství informací. Samice snáší až čtyři vejce, doba inkubace se udává 35 až 40 dní.[266] Podobně jako u příbuzných druhů však dochází k zazdění samice v dutině stromu s ponecháním malého otvoru pro krmení samice a mláďat.[267] Později samice pomáhá s krmením mláďat, stejně jako starší mláďata.[266]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Dvojzoborožec hnědavý je chovaný přibližně v 15 evropských zoo (stav jaro 2019).[268] V rámci Česka se jedná pouze o Zoo Praha. V minulosti tento druh chovaly také Zoo Dvůr Králové a Zoo Liberec.[268]

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2011.[266] Ke konci roku 2018 byla chována čtyři zvířata (dva samci a dvě samice).[264]

Dvojzoborožec nosorožčí[editovat | editovat zdroj]

Dvojzoborožec nosorožčí[269][270] (Buceros rhinoceros), nebo také dvojzoborožec velký či zoborožec nosorohý[271] je druhým největším druhem stromového zoborožce.[270]

Vyniká převážně černým zbarvením. Zobák s přilbou mají výraznou oranžovo-červenou barvu.

Vyskytuje se v oblasti jihovýchodní Asie, konkrétně v Indonésii (na Jávě, Sumatře, Borneu), dále v Thajsku, Malajsii a Singapuru). Rozlišují se tři poddruhy, které se liší podobou přilby, zejména jejím tvarem. Žije v tropickém lese, a to až do nadmořské výšky 1400 m n. m.

Je aktivní ve dne. Stejně jako další příbuzné druhy vytváří dlouhodobě stabilní páry. Hnízdění probíhá v dutinách stromů.

Živí se rostlinami a jejich plody, např. fíky[270], ale rovněž menšími druhy živočichů (drobní obratlovci, členovci).

Váží mezi dvěma a třemi kilogramy. Rozpětí křídel až 130 cm. Délka těla 42 až 50 cm, délka ocasu až 40 cm.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh patří k vzácně chovaným. Na jaře 2019 byl v rámci Evropy chován v necelých dvou desítkách zoo.[272] Ve většině případů se jedná o jávský poddruh Buceros rhinoceros silvestris. Nejúspěšnějším chovatelem tohoto druhu v Evropě je Zoo Praha.[273] V Česku jej chová rovněž Zoo Zlín.[272]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2003, kdy byla dovezena samice Markéta. Do Prahy byla dovezena ze soukromé zoo, ale pochází z volné přírody.[274] Od dva roky později přibyl samec Prokop. První odchov se podařil v roce 2007. V následujících letech se podařilo navázat dalšími úspěšnými hnízděními a přirozenými odchovy.[269] V roce 2011 se poprvé narodila mláďata dvě.[274] V roce 2015 uhynul samec Prokop. Úspěšně jej nahradil jiný samec (Prokop Druhý).[274] Ke konci roku 2017 byl chován pár a dvě toho roku narozená mláďata, tedy čtyři jedinci.[275] Ke konci roku 2018 byl chován samec a čtyři samice, z toho dvě narozené v roce 2018.[276] Do jara 2019 včetně se vylíhlo celkem 15 mláďat a z toho 13 mláďat se podařilo odchovat do věku více než tří měsíců, což se nepovedlo v žádné jiné evropské zoo. Mláďata narozená v březnu 2019 však byla krmena speciálně pomocí maňásků vzhledově připomínajících dospělého jedince, protože samice opustila vejce, která proto byla umístěna do líhně.[273]

Území zoo a jeho příroda[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha patří mezi plošně největší metropolitní zoo v Evropě. Navíc díky jejímu umístění nabízí pestrou mozaiku biotopů a stanovišť, která je mezi evropskými zoo unikátní. Nabízí tak nejen podmínky pro chov zvířat horských kopytníků či vodních ptáků, ale také značné množství druhů místní flory a fauny.[277]

Biotopy v zoo[editovat | editovat zdroj]

Dřeviny v zoo[editovat | editovat zdroj]

Zajímavé druhy dřevin v areálu zoo jsou opatřeny naučnými tabulkami s názvem druhu a kresbou. V horní části zoo se jedná např. o . V dolní části zoo může návštěvník vidět například .

Umění v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Sochy v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Ketupa malajská[editovat | editovat zdroj]

Ketupa malajská (Ketupa ketupu) je druh tropické sovy, který se vyskytuje v Asii.

Ketupa malajská dosahuje délky těla 22 až 26 cm, ocas má dalších 16 až 18 cm[279] (celkem 40 až 48 cm)[280]. Rozpětí křídel je až 120 cm. Váží něco málo přes jeden kilogram.[279] Samice jsou větší než samci.[280]

Hlavní potravou tohoto druhu sovy jsou ryby, a tak se pro něj používá označení rybí sovy. Živí se však i dalšími vodními živočichy, např. kraby. Součástí jídelníčku mohou být i myši, žáby či plazi.[280] Měkkýše sbírají zobákem při chůzi po břehu, ryby loví z letu nad hladinou.[279] Jejich pařáty jsou speciálně uzpůsobeny tak, aby nedošlo k vyklouznutí ryby.[281] S tím také souvisí prostředí, v němž ketupy žijí. Jedná se o lesní lokality s klidnou sladkou vodou (říční břehy, břehy jezer a rybníků, rýžová pole). Vyskytuje se až do nadmořské výšky 1600 m.[280]

Regionem výskytu tohoto druhu je jihovýchodní a částečně jižní Asie (např. Indonésie, Bangladéš, Thajsko, Vietnam či Myanmar).[282]

Snáší jedno, popř. dvě vejce. Ta jsou inkubována po dobu 28[279] až 35 dní.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Ketupa malajská patří k vzácně chovaným druhům, v rámci celé Evropy byla v květnu 2019 chována jen v necelé desítce zoo, zejména v Německu a ve Spojeném království. V Česku je chována pouze v Zoo Praha. V žádné jiné české zoo tento druh nebyl nikdy chován.[283]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Chov tohoto druhu sovy v Zoo Praha započal v roce 1972. Toho roku přišel pár. Samec z tohoto pár strávil v zoo 21 let života. Po jeho úhynu následovala pauza v chovu, další dvojice zvířat přibyla v roce 2002. Jednalo se o zvířata z volné přírody[279], konkrétně z Myanmaru.[281] První úspěšný odchov byl zaznamenán o sedm let později (2009). Jednalo se o první úspěšný přirozený odchov v historii evropských zoo.[284] Proto také mládě dostalo jméno Evropa odkazující na tento úspěch.[279] Tato samička spolu ze samcem ze Singapuru utvořila druhý chovný pár.[281] Další odchovy následovaly (2010, 2012, 2014, 2018). Pro úspěšné hnízdění je ketupám simulován přirozený cyklus období dešťů, během něhož právě dochází k hnízdění. Ke konci roku 2017 byli chováni tři samci a tři samice.[285]

Tento druh je k vidění ve voliérách tropických sov v dolní části zoo, u pavilonu tučňáků. Expozice vznikla v roce 2010 a byla slavnostně otevřena při zahájení hlavní návštěvnické sezony.[286]

Agamka písečná[editovat | editovat zdroj]

Agamka písečná (Phrynocephalus mystaceus) je druh plaza z řádu šupinatí, který se vyskytuje ve Střední Asii. Jedná se o největší druh agamky.[287]

Tento druh, jak již z názvu vyplývá, obývá písečné prostředí, a tomu také odpovídá splývavé zbarvení.[288] Na hřbetu má tmavší vzor nepravidelného tvaru.[287][288]

Dosahuje délky 22–24 cm, z toho polovina připadá na tělo a druhá na ocas. Váží do 55 g.[289] Pro srovnání – čtyřdenní mládě v Zoo Praha měřilo 7,5 cm a vážilo 3 g.[290] Kladou dvě až čtyři vejce, přičemž doba jejich inkubace dosahuje průměrně 60 dnů.[288]

Je aktivní přes den, kdy si vyhrabává až metrové nory.[287] Živí se částmi rostlin, bezobratlými a příležitostně i jinými druhy ještěrů.[288]

Při nebezpečí se zahrabává do písku, a to příčným chvěním.[288] Pro zastrašování nepřítele používá svou červeně zbarvenou kožní řasu, kterou má umístěnou na okrajích tlamy. Široce otevře tlamu a k tomu rozvine právě barevně výrazné vějířky kožní řasy.[289] Navíc vyluzuje zvuky a útočí.[288]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se dva poddruhy[287]:

  • Phrynocephalus mystaceus mystaceus (Pallas, 1776) – nominátní poddruh
  • Phrynocephalus mystaceus galli (Krassowsky, 1932)


Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V chovech zoo se jedná o velmi raritní druh. V rámci Evropy je chován jen ve dvou českých zoo – Zoo Hluboká a Zoo Praha.[291]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Agamka písečná se v Zoo Praha prvně objevila v roce 1957. Další záznam pochází z roku 1974 a také z roku 2011 je doložen jedinec bez určení poddruhu. Mezitím však v roce 2006 byl chován nominátní poddruh Phrynocephalus mystaceus mystaceus. V letech 2011–2017 byl chován jiný poddruh – P. m. galli.[288][291] V roce 2018 došlo k návratu chovu nominátního poddruhu.[291] Obecně se u tohoto druhu podařilo mnoho úspěchů světového významu. V roce 2012 se Zoo Praha stala první zoo na světě, kde se podařilo tento druh odchovat.[292] Toho roku se podařilo odchovat hned šest mláďat.[291] I v současnosti je Zoo Praha jedinou zoo na světě, kde se daří odchovávat. Zatím poslední mládě se vylíhlo 18. 3. 2019.[290] Povedlo se to díky obnovení chovu dovozem tří samců a dvou samic od soukromého chovatele na konci října roku 2018.[293] Za celou historii chovu tak bylo odchováno 15 mláďat.[288][290]

Druh je k vidění v pavilonu šelem a plazů v dolní části zoo.[288] Tamní terarijní expozice Kattakum představuje hned několik druhů plazů pouštních oblastí Střední Asie.

Holub nikobarský[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Holub nikobarský je chován v přibližně 80 evropských zoo, z toho nejvíce v Německu (zhruba 20 zoo). V rámci Česka se jedná o pět zařízení:

V minulosti tento druh chovaly také Zoo Chleby či Zoo Dvůr Králové. Na Slovensku tento holub chován nebyl a není.[294]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Holub nikobarský se v pražské zoo prvně objevil roku 1969.[295] Současný chov je datován od roku 1991. První úspěšný odchov se podařil v roce 2000 a od té doby se daří úspěšné odchovy opakovat.[294] Ke konci roku 2017 bylo chováno sedm jedinců (čtyři samci a tři samice).[296]

Tento druh je k vidění v dolní části zoo, konkrétně ve voliérách mezi pavilonem tučňáků a výběhem tapírů jihoamerických naproti vstupu do expozičního celku Vodní svět a opičí ostrovy.

Majna žlutolící[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxMajna žlutolící
alternativní popis obrázku chybí
Majna žlutolící
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď špačkovití (Sturnidae)
Rod Mino
Binomické jméno
Mino dumonti
(Lesson, 1827)

Majna žlutolící (Mino dumontii) je druh ptáka, pěvce patřícího do čeledi špačkovití.

Většina peří je zbarvena tmavě (hnědě až černě) s kovovým leskem. Název tomuto druhu však dala žlutá kůže kolem očí – na lících.[297]

Patří mezi monogamní druhy živočichů. Se svým partnerem vytváří pár na celý život.[298]

Vyskytuje se v oblasti Nové Guinei a okolních ostrovů. Žije v tamních tropických lesích.

Živí se bezobratlými (hmyzem, pavouky) a plody rostlin.[297]

Dosahuje délky 21[297] až 25[298] cm a váhy 217 gramů.[298]

Bylo zjištěno, že samice snáší jedno až dvě vejce[298], dle jiných údajů však dvě až pět vajec.[299][297] doba inkubace se udává 14 dní[298], resp. 17 dní.[299]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Majna žlutolící patří k raritně chovaným druhům ptáků. V dubnu 2019 byla chována jen v šesti evropských zoo. Mezi nimi jsou dvě zoo v Nizozemsku a po jedné zoo v Německu, Spojeném království, Rakousku a také v Česku. V Česku teto druh chová Zoo Praha. V historii byl tento druh chován také ve třech dalších českých zoo: Zoo Olomouc, Zoo Plzeň a Zoo Zlín. Chov ve zlínské a olomoucké zoo byl ukončen v roce 2008, kdy byli poslední jedinci přemístěni právě do Zoo Praha. V plzeňské zoo byl v letech 2015–2017 chován v zázemí samec tohoto druhu.[300]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2008. První úspěšný odchov byl zaznamenán o dva roky později.[298] V roce 2015 byl chov doplněn o pár z nizozemské zoo Avifauna Alphen.[301]

Ke konci roku 2017 byl chován pár.[296]

Majna žlutolící je k vidění ve voliérách v dolní části zoo, konkrétně mezi pavilonem tučňáků a výběhem tapírů jihoamerických, naproti vstupu do expozičního celku Vodní svět a opičí ostrovy.

Indonéská džungle[editovat | editovat zdroj]

Indonéská džungle je název největšího biotopového pavilonu v českých zoo. Nachází se v Zoo Praha a vznikl v letech 2001–2004 na místě původního pavilonu opic. Slavností otevření se konalo 29. 11. 2004 za účasti tehdejšího prezidenta České republiky Václava Klause. Prosinec po otevření pavilonu se stal vůbec nejnavštěvovanějším prosincem v historii zoo. Hned následujícího roku se podařilo zoo historicky vůbec poprvé překonat hranici jednoho milionu návštěvnických vstupů.

Pavilon byl ve své době nejdražším projektem v historii českých zoo. Jeho výstavba stála 185 mil. Kč.[302]

Téma pavilonu[editovat | editovat zdroj]

Pavilon představuje region jihovýchodní Asie, konkrétně prostředí tropických deštných lesů zejména Indonésie. Představena je fauna i flóra ostrovů Sumatra, Jáva či Nová Guinea). Představeny jsou i navazující biotopy mangrovů či řek. Tropický les je vytvořen nejen s pomocí živých rostlin, ale také díky umělým stromům. Ten největší ve střední části stavby na výšku měří 16 metrů a váží 2 tuny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Plány na tropický pavilon vznikly v souvislosti s potřebou nahradit starý pavilon opic, který v Zoo Praha fungoval pět desetiletí. Snahou bylo nahradit klecový způsob vystavování velkého počtu druhů primátů nahradit většími naturalistickými expozicemi pro menší počet druhů. Proto také největší expozice současného pavilonu byly a jsou určeny primátům – zejména orangutanům. Další druhy primátů postupně získaly prostory v dalších částech zoo (např. pavilon goril či expoziční celkem Vodní svět a opičí ostrovy), a nejsou tak soustředěny pouze v jednom pavilonu, jak tomu bylo do roku 1999. V průběhu roku 1999 proběhla architektonická soutěž na stavbu nového pavilonu. V ní zvítězil architektonický ateliér AND (architekti V. Danda, P. Ulman a J. Kosnar). V následujícím roce bylo zajištěno územní rozhodnutí, stavební povolení i projektová dokumentace. V závěru února 2001 začala vlastní výstavba nové budovy. Ta probíhala až do října roku 2004. Oproti původním plánům došlo ke prodloužení doby výstavby, a to kvůli povodni, která zoo zasáhla v roce 2002.

V roce 2005 byla k pavilonu přistavěna venkovní voliéra pro orangutany.[302]

Za dobu fungování pavilonu došlo k několika změnám ve složení zvířat i doplnění menšími expozicemi (viz Expozice).
O tom, že se pavilon stal oblíbeným nejen u návštěvníků, ale i u zvířat, svědčí fakt, že se v něm podařilo odchovat také mnoho vzácných druhů živočichů, např.:

Základní parametry[editovat | editovat zdroj]

  • Celková plocha: 2900 m2
  • Plocha expozičního skleníku: 1900 m2
  • Objem pavilonu – skleníku: 16 000 m3
  • Plocha venkovní voliéry orangutanů: 350 m2
  • Pavilon je zastřešen skleněnou kupolí ve tvaru nepravidelného rotačního elipsoidu. Jednotlivá skleněná pole mají tvar lichoběžníku, každé s jinými rozměry. Konstrukce je samonosná z příhradových nosníků.

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Pavilonem prochází jednosměrná návštěvnická cesta, kolem níž je ve dvou patrech rozmístěno několik expozic.

Vstupní atrium[editovat | editovat zdroj]

Vstupní část pavilonu patří představení oblasti Indonésie jako regionu tisíců ostrovů. Nechybí ani velká mapa. Již zde se však kromě edukačních panelů nachází také kaskádovitě propojený systém několika nádrží představujících indonéskou řeku. Jsou zde chovány ryby a také želvy (např. želva amboinská).

Dolní část skleníku[editovat | editovat zdroj]

  • expozice varanů komodských – největších ještěrů světa
  • expozice makaků vepřích – ostrovní expozice primátů
  • expozice lezců obojživelných – expozice unikátních magrovních ryb
  • expozice vyder hladkosrstých – tato expozice se nachází vpravo od návštěvnické cesty. Původně byla určena pro hulmany jávské a vydry malé. Hulmani však byli v ostrovní expozici jen do roku 2005, kdy byli převezeni do Zoo Dvůr Králové. Nahradily je největší cibetkovité šelmy binturongové. Ti pak byli přesunuti na menší ostrov (původně pro gibony) v horní části pavilonu. Vodní příkop kolem ostrova a spodní část ostrovy tedy původně obývaly vydry malé, které byly v roce 2013 nahrazeny vzácnějším druhem – vydrou hladkosrstou.[304] Odchov sedmerčat se stal jednou z největších chovatelských událostí roku 2017.

Noční expozice (jeskyně)[editovat | editovat zdroj]

Návštěvnická chodba vede jeskyní, v jejíchž stěnách se za skly nacházejí expozice vzácných nočních savců, např. ježur a velemyší. Jedna z expozic je v horní části otevřena, a kaloni, kteří ji obývají, tak mohou létat i skrz návštěvnickou část jeskyně. Na konci chodby se vpravo nachází expozice varanovců bornejských. Po východu z noční část se před stoupáním do horní části pavilonu nachází akvaterárium s rybami a hady (např. stříkoun lapavý).

Horní část skleníku[editovat | editovat zdroj]

V horní části skleníku se nachází rozsáhlejší celek "tropického lesa", který obývá šest druhů ptáků včetně vzácné majny Rotschildovy. Návštěvník tudy prochází k vyhlídce na poloostrov orangutanů. Ve vodním příkopu jsou k vidění želvy. Na menším poloostrovu žijí binturongové palawanští. Původně tato plocha patřila gibonům lar, později se jednalo o vejminek samce orangutana sumaterského Kamy. Před východem z pavilonu se nacházejí další dvě expozice menších savců. Vpravo žijí tany severní. Vlevo bylo původně odpočinkové místo v pralesní vegetaci, na jehož větší části vznikl přístřešek za nímž je schovaná expozice dikobrazů palawanských. Dříve v ní žily velemyši obláčkové, později kančilové.

Chované druhy[editovat | editovat zdroj]

Stěžejní druhy[editovat | editovat zdroj]

Přehled druhů chovaných v pavilonu v době otevření (29. 11. 2004)[editovat | editovat zdroj]

V době otevření pavilonu žilo v jeho expozičních prostorách celkem min. 61 druhů živočichů (13 druhů savců, 6 druhů ptáků, 9 druhů plazů a min. 33 druhů ryb).[305]

Savci[editovat | editovat zdroj]

Ptáci[editovat | editovat zdroj]

Plazi[editovat | editovat zdroj]

Ryby[editovat | editovat zdroj]

Přehled aktuálně chovaných druhů (březen 2019)[editovat | editovat zdroj]

Na konci března 2019 bylo vystavováno a naučnými popisky označeno celkem 54 druhů živočichů (15 druhů savců, 6 druhů ptáků, 8 druhů plazů, 1 druh obojživelníka a 24 druhů ryb). Ze zmíněného počtu je 38 druhů (resp. poddruhů) stejných jako při otevření, jiné druhy již Zoo Praha nechová, další byly přemístěny do jiných expozic, řada druhů přibyla (často nahradily méně vzácné – např. místo vydry malé vydra hladkosrstá).

Savci[editovat | editovat zdroj]

Ptáci[editovat | editovat zdroj]

Plazi[editovat | editovat zdroj]

Obojživelníci[editovat | editovat zdroj]

Ryby[editovat | editovat zdroj]

Zajímavé druhy rostlin[editovat | editovat zdroj]

- viz Trojský koník

Environmentální enrichment[editovat | editovat zdroj]

Environmentální enrichment je označení pro obohacení a zpestření prostředí a života živočichů v lidské péči. Jde o přístup (koncept) založený na souboru prvků, aktivit a činností, které nahrazují resp. napodobují aktivity zvířat z volné přírody tak, aby došlo ke zlepšení kvality jejich života.[306] Zvířata v lidské péči totiž nemusejí bránit své teritorium ani unikat před predátory. Tradičně ani nemusejí hledat potravu. To je ovšem prvek, který je možné nejlépe napodobit.

Může se uplatnit u zvířat v zoo (je nezbytnou součástí moderní zoo[307]) i u domácích mazlíčků.[308]

Enrichment je založen na principu zajištění a vytváření činností obdobných těm ve volné přírodě, zaplňující volný čas zvířat v uzavřeném prostředí pestrým programem a podněty. Snahou je narušit pravidelnou každodenní rutinu, která by ohrožovala psychické zdraví chovaných zvířat (riziko vzniku stereotypního chování[309]), a naopak stimulovat duševní i fyzickou aktivitu zvířat a pohodu.[308][310][311] Proto ani enrichment nesmí být stereotypní.[309]

Prvopočátky jsou spjaty s primáty a zejména lidoopy, tedy nejbližšími příbuznými člověka. Uplatňuje se však také u šelem, kopytníků i ptáků.[310]

Vhodná podoba enrichmentu se odvíjí od druhu zvířete i od znalosti o konkrétním jedinci, např. jeho věku a zdravotním stavu.[308]

Enrichmentem je již vytvoření přirozené skupiny zvířat obdobné té, co mají možnost utvořit ve volné přírodě. Mají tak možnost nejen přirozeného sociálního chování, ale taktéž odchovu mláďat. S mládětem si pak členové skupiny "hrají", vychovávají jej, a tím se zaměstnávají. Obohacením života zvířat je též možnost pozorovat jiné druhy i člověka – například návštěvníka v zoo.[311]

Cíle enrichmentu[editovat | editovat zdroj]

  • zvýšení rozmanitosti chování
  • snížení četností abnormálního chování ve prospěch projevů normálního chování
  • zvýšení využívání prostředí
  • nalezení a odstranění potenciálních zdrojů chronického stresu[312]
  • zlepšení schopnosti zvládnout akutní stres

Typologie[editovat | editovat zdroj]

Enrichment je možné rozdělit do několika kategorií či typů. Jedním z přístupů je dělení na potravní, smyslový, environmentální enrichment a hračky.[308][311]

  • Potravní enrichment
    • Nejčastější způsob. Zvířata většinu volného času ve volné přírodě také tráví sháněním potravy.[311] Nejjednodušší verzí je situace, kdy zvíře nedostane potravu do misky, ale do různých míst výběhu. Již to totiž vyvolává aktivitu.[308] Dále je možné potravu různě schovávat a maskovat, aby bylo náročnější se k jídlu dostat (příklad: dřevo s vyvrtanými otvory pro klokánky králíkovité, figuríny). Mezi příklady potravního enrichmentu také patří věšení potravy do hůře dostupných míst (do výšky), natírání na stěny nebo zamrazení potravy do ledu. Zpestřením je též obměna denního rozvrhu.[311]
  • Smyslový enrichment
    • Enrichment podporující smysly zvířat, např. zrak či hmat. Nejčastěji se však objevuje v podobě pachového enrichmentu. Zajištění různých vůní a pachů, např. pomocí aromatických olejů, či krve a trusu.[311]
  • Environmentální enrichment
    • Enrichment v podobě vhodného prostředí, které napodobuje prostředí přirozené. Základem této podoby enrichmentu je podoba samotné expozice, která by měla stimulovat zvíře a nabízet mu pestré prostředí zaručující pohyb, podněty i klid a úkryt. Na to pak navazují možnosti průběžných změn v expozici, založených na zajištění jiných či nových prvků pro nejrůznější aktivity, např. kmeny, lana. Roli hraje také povrch prostoru i množství a podoba zeleně.[311]
  • Hračky
    • Zajištění předmětů, s nimiž zvířata mohou manipulovat a "hrát si". Tyto prvky stimulují přirozené chování, tedy činnosti, které jsou pro dané živočichy typické a samozřejmě ve volné přírodě, ale v lidské péči by se jim jich jinak nedostávalo. Tyto předměty mohou být ryze přírodního charakteru (např. plody jako tykve, kokosové ořechy, borové šišky; nebo vrbové proutí). Často se však jedná také o ryze lidské výrobky (míče, papírové krabice, barely, uzle z provazů nebo prolézačky vyrobené z požárních hadic).[311] Hračky se často kombinují s jídlem, aby byly pro zvířata zajímavější.[308]

Často je rozlišováno těchto pět typů enrichmentu[313][314][315][316]:

  • fyzický
    • prostředí – velikost (plocha, objem), vizuální bariéry, místa úkrytu
    • vybavení – vnitřní (trvalé – tyče; přechodné – hračky, lana, substrát); vnější (zavěšené předměty, rébusy)
    • klimatické podmínky (světlo, vlhkost, teplota)
  • sociální
    • kontaktní (přítomnost v přirozené skupině /např. páru/, přímý kontakt s člověkem/bez přítomnosti člověka)
    • nekontaktní (skrze prostředky komunikace – např. vizuální, hlasové)
  • potravinový:
    • podávání krmení (frekvence, rozvrh, prezentace, příprava)
    • typ krmení (nové, variabilita, dárky)
  • pracovní/kognitivní
    • psychologický (rébusy, nové objekty)
    • trénink (mechanické prostředky)
  • senzorický
    • vizuální (nahrávky, TV, obrázky, okna)
    • zvukový (hudba, vokalizace)
    • využití dalších smyslů (hmat, chuť, čich)

Dalším přístupem je dělení na pasivní a aktivní enrichment.[317]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Šimpanz[310]

  • hledání potravy, její sběr, ochutnávání – speciální "servírování" potravy tak, aby bylo náročné se k ní dostat, resp. musí šimpanz přemýšlet, jak ji co nejlépe zpracovat (např. speciálně nakrájený meloun, uzavření jídla do krabic či jiných předmětů, rozmístění na různá místa).
  • obohacení prostředí – zajištění větví, kmenů, hamak a dalších prvků, které zvětšují a obohacují expozici. Zajištění hracích prvků, např. míče.
  • zabavení speciální činností – možnost kreslení (netoxické barvy)
  • kombinovaný enrichment – např. nalezení větvičky, její úprava, díky které se dostanou k potravě – trénování zručnosti

Medvěd lední[311]

  • tvorba umělého sněhu
  • hračky – míče apod.
  • zajištění pachů pro aktivizaci
  • zamrazování potravy do ledu
  • "torpédo" pro simulaci pohybu plovoucí potravy

Chov slonů v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha patří k významným evropským chovatelům slonů. První slon byl do Zoo Praha dovezen dva roky po jejím otevření, tedy v roce 1933. Jednalo se zároveň o prvního slona v československých zoo.[318]

Narodila se v ní tři mláďata, z toho dvě byla přímo v zoo také počata. Další mládě bylo v Praze počato, ale narodilo se již v Německu.

Současná skupina (stav na počátku roku 2019) je největší v českých a slovenských zoo – čítá sedm zvířat.

Za celou historii chovu je v záznamech uvedeno celkem 25 jedinců tří druhů (do roku 2011 se jednalo o 17 zvířat).[319] Do roku 2006 byly chovány smíšené skupiny více druhů. Od té doby je chována skupina indických slonů. Již historicky převažovali sloni indičtí, ale objevili se též čtyři sloni afričtí a dokonce jeden slon pralesní. Aktuální skupina slonů indických (stav 2019) čítá sedm zvířat – chovného samce, čtyři samice a dvě mláďata (mladé samce).[320]


Přehled chovaných slonů v historii Zoo Praha[319][320][321][322][323][324][318][325][326]
Jméno slona Pohlaví Druh (poddruh) Pobyt v Zoo Praha Poznámky
Baby samec slon indický 1933–1951 první slon v historii Zoo Praha, příchod v červenci 1933 ze Srí Lanky
Jumba samice slon indický 1951–1953 pobyt v zoo 2 roky a 4 měsíce, s Babym byli chováni odděleně
Duňa samice slon indický 1952–1960
Petr I. samec slon africký 1954–1965
Pepík samec slon indický 1956 dar vietnamské vlády, pobyt 3 měsíce (umístěn v horní části zoo, nikoliv s ostatním slony), poté přesun do Zoo Ostrava
Gulab samice slon indický 1966– *1959 v Indii, ve stájích pracovních slonů, nejstarší dosud žijící slon v Zoo Praha
Svádhín samec slon indický 1968–1970
Petr II. samec slon africký 1969–1977
Sundari samice slon indický (slon cejlonský) 1971–1981 dar srílanské vlády
Kadíra samec slon indický (slon cejlonský) 1971–2002 dar srílanské vlády, uhynul při povodni 2002
Sabi samice slon africký 1970–2006
Arba samice slon africký 1971–1983
Jimbo samec slon pralesní 1972–1976
Shanti samice slon indický 1977– *1976 v Indii, před příchodem do zoo v majetku Filmového studia Barrandov, hrála ve filmu Pan Tau v oblacích, maluje abstraktní obrazy
Praya samice slon indický 2003–2005
Naing Thein samec slon indický 2003–2009 odchod do Zoo Lipsko, výměna sloních samců s touto německou zoo
Mekong samec slon indický 2009–2014 *1982 ve Vietnamu, příchod ze Zoo Lipsko, odchod v prosinci 2014 do Zoo Artis Amsterdam, otec Maxmiliána
Donna samice slon indický 2012–2017 příchod v květnu 2012 z Rotterdamu, matka prvního v Praze narozeného mláděte (počaté však ještě v Rotterdamu), odchod do Zoo Osnabrück v březnu 2017
Tonya samice slon indický 2012–2013 příchod v květnu 2012 z Rotterdamu s matkou Donnou, úhyn v prosinci 2013 na sloní herpes
Janita samice slon indický (slon cejlonský) 2012– *2004 na Srí Lance, matka Maxe
Tamara samice slon indický (slon cejlonský) 2012– *2005 na Srí Lance, matka Rudiho
Sita samice slon indický 2013–2017 *2013 v Zoo Praha, první v Praze narozené slůně
Ankhor samec slon indický 2014– *1983 v Barmě, příchod z Tierparku Berlin, kde byl od konce 80. let. 20. století, otec Rudiho
Maxmilián (Max) samec slon indický 2016– *2016 v Zoo Praha, první v Praze narozené i počaté slůně
Rudolf (Rudi) samec slon indický 2016– *2016 v Zoo Praha, druhé v Praze narozené i počaté slůně

Expozice slonů[editovat | editovat zdroj]

Sloni byli v průběhu historie pražské zoo postupně chováni na třech místech. První dvě místa se nacházela v dolní části zoo, teprve od roku 2012 jsou sloni chováni v horní části zoo, která není ohrožena povodněmi.

První pavilon slonů[editovat | editovat zdroj]

První stavba určená pro slony vznikla v dolní části zoo, nedaleko od hlavního vchodu, v místech současné expozice lemurů kata.[318] V této etapě chovu byla k vidění max. dvě zvířata.[326]

Pavilon velkých savců[editovat | editovat zdroj]

Pavilon byl vybudován v letech 1963–1971. Roku 1973 byl zpřístupněn veřejnosti. V době vzniku se jednalo o největší stavbu v československých zoo. Od počátku však byly se stavbou problémy, se zoo byla výstavba konzultována velmi málo. Navíc se jednalo údajně o první povrchovou stavbu podniku Výstavba kladenských dolů.[325] Původně byl věnován chovu zejména slonů, hrochů a nosorožců. Objevili se však i hrošíci liberijští či tapíři. V době největšího rozvoje zde bylo chováno až sedm slonů, a to ve dvou druzích.[326] V současnosti (2019) slouží stavba z velké části jako zázemí, část je věnována chovu plazů jako expoziční terárium. V území někdejších sloních výběhů se nalézá tzv. Rezervace Bororo, což je hrací komplex nejen pro děti doplněný o kavárnu a amfiteátr s ukázkou výcviku zvířat.

Údolí slonů[editovat | editovat zdroj]

Současným ubytování pro slony v Zoo Praha je expoziční komplex Údolí slonů. Výstavba proběhla v letech 2010 až 2013 a vyžádala si částku 346 mil. Kč. Také v tomto případě se jednalo o nejdražší stavbu historie zoo. Pavilon je určen až pro deset slonů a navazuje na něj trojice výběhů o celkové ploše přes 0,8 ha. Návštěvníci se v rámci naučných stezek mají možnost seznámit s rolí slonů v asijské kultuře.[327]

Chov hrochů v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha patří k významným evropským chovatelům hrocha obojživelného. V jejím areálu je druh chován od roku 1933.

První hroch přišel do Zoo Praha 10. dubna 1933[328], tedy rok a půl po otevření zoo.[329] Jednalo se o hrocha Petra, který se narodil pravděpodobně o pět let dříve a do zoo přišel z cirkusu Kludský.[328] Po úhynu Petra 13. 2. 1939 došlo k válečné přestávce chovu hrochů v pražské zoo. V roce 1944 přišla ze Zoo Berlin hrošice Zuzana, která žila až do roku 1977. Za zmínku stojí, že byla odkoupena v poměru jeden kilogram váhy – jedna koruna.[330]Do roku 1971 byli chováni pouze samostatní jedinci. Toho roku se podařilo získat první pár do pavilonu velkých savců.[331]

První úspěšný odchov se povedl v roce 1978. Jednalo se o samce jménem Jožin[331], který v roce 1980 odešel do Zoo Lipsko. Do počátku roku 2019  se narodilo 27 mláďat. Odchovat se podařilo 11 mláďat, přičemž jedno z nich[332] – samec Slávek (30. 10. 1984 – 6. 10. 2018) se stal zároveň mnohonásobným otcem z období po roce 2000. Šlo o jednu z největších zvířecích osobností pražské zoo. V roce 2018 žil v zoo společně se samicí Maruškou a jejich synem Fandou.

Mláďata se narodila např. v letech 1999[333], 2006, 2011 či 2016.

Roku 2006 přišel na svět samec Tomík (ze Zoo Praha odešel v roce 2010). Jednalo se op první úspěšně mládě samice Marušky.

V roce 2011 se narodil samec Váleček (jméno bylo vybráno na základě ankety na facebooku, kmotrem Marek Eben)[334]. Zatím naposledy v roce 2016, kdy se v lednu narodil samec Fanda, kterého pokřtil herec David Novotný.[335]

Dosud bylo odchováno 11 mláďat.

Hroši dlouhou dobu obývali expozici v dolní části zoo. V roce 2012 se přestěhovali do pavilonu hrochů v horní části, který vznikl v rámci výstavby nového expozičně-chovatelského komplexu pro slony a hrochy.

Přehled hrochů chovaných v Zoo Praha
Jméno hrocha pohlaví příchod do Zoo Praha příchod z odchod ze Zoo Praha poznámka
Petr samec 10. 4. 1933 Cirkus Kludský první hroch v Zoo Praha
Zuzana samice 28. 6. 1944 Zoo Berlin úhyn 1977
Jónás (Zulu) samec 25. 5. 1971 Zoo Budapešť otec prvního odchovaného mláděte
Viktorka (Zaira) samice 25. 5. 1971 Zoo Budapešť matka prvního odchovaného mláděte
Jožin samec 18. 9. 1978 (narození) narozen v Zoo Praha 15. 5. 1980, Zoo Lipsko první mládě odchované v Zoo Praha
Kivu samec 12. 2. 1981 (narození) narozen v Zoo Praha 4. 1. 1983
Kibo samec 12. 2. 1981 (narození) narozen v Zoo Praha 4. 1. 1983
samec 11. 2. 1983 (narození) narozen v Zoo Praha 18. 6. 1984
Slávek samec 30. 10. 1984 (narození) narozen v Zoo Praha dlouhodobý chovný samec, úhyn 6. 10. 2018
Lentilka samice 9. 8. 1988 (narození) narozena v Zoo Praha úhyn při povodni 2002
Elisabeth samice 27. 2. 1992 Zoo Hannover 28. 3. 1998, Zoo La Fléche matka dvou mláďat v Zoo Praha
Bohunka samice 3. 10. 1993 (narození) narozena v Zoo Praha 29. 5. 1995, Zoo Jerez dcera Elisabeth
Onyx samec 17. 10. 1995 (narození) narozen v Zoo Praha 1. 7. 1998, Zoo Berlin syn Elisabeth
Barborka samice 23. 4. 1999 (narození) narozena v Zoo Praha úhyn při povodni 2002
Maruška samice 15. 11. 2002 Zoo Ostrava matka většiny potomků Slávka
Cyril (Tomík) samec 21. 4. 2006 (narození) narozen v Zoo Praha 2010 první syn Slávka a Marušky
Váleček samec 8. 6. 2011[330] (narození) narozen v Zoo Praha 2014, Zoo Wroclaw
Fanda samec 28. 1. 2016[336] (narození) narozen v Zoo Praha

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PUSCHMANN, WOLFGANG -2008. Savci chov zvirat v zoo : zvířata v lidské péči. 1. české vydání. vyd. Dvůr Králové nad Labem: [s.n.] 976 Seiten, 32 ungezählte Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-905184-3-8, ISBN 80-905184-3-5. OCLC 951818196 
  2. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g ZOO BRNO. Lemur běločelý. Zoo Brno [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e Lemur běločelý (= bělohlavý) - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  5. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  6. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019
  7. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. 
  8. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. 
  9. a b c d Želva ostnitá (Heosemys spinosa) | iFauna.cz. iFAUNA [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. (česky) 
  10. a b c d Želva ostnitá - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. 
  11. a b První odchov želvy ostnité v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. (česky) 
  12. a b Zoo Praha odchovala jako druhá v Evropě želvu ostnitou. Témata [online]. 2012-08-29 [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. (česky) 
  13. a b Výroční zprávy. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. (česky) 
  14. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019
  15. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. 
  16. a b c d Čáp bělokrký - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (česky) 
  17. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  18. ZOO Zlín čáp bělokrký. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  19. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  20. Výroční zpráva 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (česky) 
  21. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online. 
  22. a b c d e Holub kouřový - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online. (česky) 
  23. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. 
  24. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  25. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019
  26. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online. 
  27. a b Timálie zlatá - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-07-09]. Dostupné online. 
  28. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  29. V Zoo Praha začala stavba expozice pro „tasmánské čerty“. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-07-10]. Dostupné online. 
  30. BŘEZEN 2020. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. 
  31. Těším se, až vás zase pozvu do zoo. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  32. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. 
  33. Poznejte tasmánské čerty. Zoo Praha otevírá Darwinův kráter. iDNES.cz [online]. 2020-05-27 [cit. 2020-05-28]. Dostupné online. 
  34. a b Ararauna.cz [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  35. Expozice pro tasmánské čerty. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. (česky) 
  36. a b Zoo Praha - podklad pro média 27. 5. 2020
  37. Krátce ze zoo. YouTube [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. (česky) 
  38. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. 
  39. a b c d e f g Holub wonga - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. 
  40. a b c d HOLUB WONGA | Zoo Hluboká. HOLUB WONGA | Zoo Hluboká [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  41. a b c Holub Wonga | iFauna.cz. iFAUNA [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. (česky) 
  42. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  43. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. 
  44. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  45. a b c d e f g Lori sumbawský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  46. a b Scharlachbrustlori - zootier-lexikon.org. www.zootier-lexikon.org [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. 
  47. Lori balijský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. 
  48. a b c d e www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. 
  49. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  50. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  51. Zpráva o plnění rozpočtu 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. (česky) 
  52. a b Department for Environment and Water |. www.environment.sa.gov.au [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  54. a b c d e Holub pokřovní - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. (česky) 
  55. Brush Bronzewing - eBird. ebird.org [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. (česky) 
  56. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  57. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  58. a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  59. fauna-husice. j-n.wz.cz [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  60. a b c Husice australská. www.zooliberec.cz [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  61. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  62. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  63. a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  64. a b c d e f Zvíře : [obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů]. Praha: Euromedia Group - Knižní klub 624 s. s. Dostupné online. ISBN 80-242-0862-8, ISBN 978-80-242-0862-6. OCLC 320542548 
  65. a b c d e f g h i Mangusta trpasličí - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  66. a b c d e f g h Mangusta trpasličí | ZOO Chleby. www.zoochleby.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  67. a b c d e Mangusta trpasličí : Safari Park Dvůr Králové. safaripark.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  68. a b c Nová expozice „Tsavo“ - Novinky - Novinky - O zoo - Zoo Ostrava. www.zoo-ostrava.cz [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  69. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  70. a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  71. Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2005
  72. a b c d e f g h i j k Ibis slámokrký - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  73. a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  74. a b c d e f g www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online. 
  75. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  76. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  77. a b c ZOO Praha 2019 | Sdružení Česká zoo. ceskazoo.eu [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  78. a b c d e f g www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  79. a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  80. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  81. a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online. 
  82. a b c d e f g www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  83. HOYO, JOSEP DEL,. HBW and BirdLife International illustrated checklist of the birds of the world. Barcelona, Spain: [s.n.] 2 volumes s. Dostupné online. ISBN 978-84-96553-94-1, ISBN 84-96553-94-9. OCLC 890655208 
  84. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  85. a b c d e f g h i j Ibis černohlavý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. (česky) 
  86. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  87. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  88. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  89. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  90. a b c Hadí bistro u nosorožců | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  91. a b Zoo Praha. www.facebook.com [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. (česky) 
  92. Krmení šnekojeda kýlnatého. [s.l.]: Zoo Praha, 2020. Dostupné online. (česky) 
  93. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  94. Pareas carinatus | snakedatabase.org. snakedatabase.org [online]. [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  95. Pareas carinatus. The Reptile Database [online]. [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  96. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  97. 2020 | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  98. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  99. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  100. a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  101. a b c d e f g Aratinga andský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  102. HOYO, JOSEP DEL,. HBW and BirdLife International illustrated checklist of the birds of the world. Barcelona, Spain: [s.n.] 2 volumes s. Dostupné online. ISBN 978-84-96553-94-1, ISBN 84-96553-94-9. OCLC 890655208 
  103. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  104. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  105. a b c d e f g h Charmozin Stellin (horský) - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  106. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  107. a b c d www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  108. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  109. HOYO, JOSEP DEL,. HBW and BirdLife International illustrated checklist of the birds of the world. Barcelona, Spain: [s.n.] 2 volumes s. Dostupné online. ISBN 978-84-96553-94-1, ISBN 84-96553-94-9. OCLC 890655208 
  110. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  111. a b c d e f g Želva černavá - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. 
  112. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. 
  113. a b Narození želvy černavé. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  114. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. 
  115. Mláďata želvy černavé. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  116. a b c d e f g Špaček čínský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (česky) 
  117. a b Handbook of the birds of the world. Barcelona: Lynx Edicions 17 volumes s. Dostupné online. ISBN 84-87334-10-5, ISBN 978-84-87334-10-8. OCLC 861071869 
  118. a b c d www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  119. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  120. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  121. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  122. a b c d e f g h i Amazoňan modrobradý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. (česky) 
  123. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  124. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  125. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  126. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  127. a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  128. Čejka australská - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  129. a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  130. a b c d ŠŤASTNÝ, KAREL, 1941-. Ptáci. (2), Hoacinové, krátkokřídlí, dlouhokřídlí, stepokurové, měkkozobí, papoušci, kukačky, sovy, lelkové, svišťouni, myšáci, trogoni, srostloprstí, šplhavci. 1. vyd. vyd. Praha: Albatros 147 s. s. Dostupné online. ISBN 80-00-00657-X, ISBN 978-80-00-00657-4. OCLC 40790788 
  131. a b c d e f g h Čejka jihoamerická - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 
  132. a b c Zoo Jihlava [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. (česky) 
  133. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  134. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  135. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 
  136. Rákosův pavilon: Vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. (česky) 
  137. a b c d e Loríček zlatouchý (Psittaculirostris salvadorii) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  138. a b c d e f g h Loríček zlatouchý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  139. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  140. Papoušek fíkový zlatouchý (Psittaculiros... | iFauna.cz. iFAUNA [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  141. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  142. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  143. Rákosův pavilon: Vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  144. a b c d e f g h Holub podkovní - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. 
  145. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. 
  146. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. 
  147. a b c d e f g h Špaček holohlavý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  148. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  149. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  150. HOWARD, Richard; MOORE, Alice. A complete checklist of th birds of the world. 2. vyd. San Diego: [s.n.], 1991. 
  151. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  152. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  153. a b c d e Pita kápovitá - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  154. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  155. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  156. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  157. a b c d Ararauna.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  158. a b c d e f g h Amazoňan rudoocasý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  159. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  160. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  161. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené :35 není určen žádný text
  162. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  163. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  164. Press kit k otevření pavilonu
  165. a b c d e f g h i j k Lori černý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  166. a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  167. a b c d e f g h Ararauna.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  168. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. 
  169. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. 
  170. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. 
  171. a b c d Mada modrotemenný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  172. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. 
  173. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  174. a b c Papoušek patagonský chilský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  175. a b Papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  176. a b BRNO, Zoo. Papoušek patagonský. Zoo Brno [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (česky) 
  177. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  178. Zootierliste [online]. [cit. 2019-10-15]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  179. a b c ZOO ZLÍN - Ostnák jihoamerický. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. 
  180. a b c d e f Ostnák jihoamerický - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (česky) 
  181. a b c d Zootierliste [online]. [cit. 2019-10-22]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  182. Aratinga andský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. 
  183. a b c d Kogna dlouhozobý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (česky) 
  184. a b c Ararauna.cz [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (česky) 
  185. Kogna dlouhozobý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. (česky) 
  186. Zoo Praha otevírá Rákosův pavilon. Opravdový ráj pro vzácné papoušky. iDNES.cz [online]. 2019-09-25 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  187. Rákosů pavilon - vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. (česky) 
  188. Rákosů pavilon - vzácní papoušci. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. (česky) 
  189. a b Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  190. a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  191. Vlk eurasijský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  192. a b BRANDL, Pavel. Člověk člověku vlkem.... Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 2, s. 24–25. 
  193. BRANDL, Pavel. Vzorná vlčí rodina. Trojský koník. Čís. 3, s. 2. 
  194. Vlk eurasijský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  195. a b c d e Ledňák modrokřídlý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  196. a b VESELOVSKÝ, Zdeněk. Ptáci. Praha: Aventinum, 1996. ISBN 80-7151-128-5. 
  197. a b c d e Proč jsou ledňáci modrokřídlí v zoo tak barevní? - Novinky - Novinky - O zoo - Zoo Ostrava. www.zoo-ostrava.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  198. Narodilo se nám „kulaté“ mláďátko. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (česky) 
  199. a b Svišti lesní mají mladé. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (česky) 
  200. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (česky) 
  201. Sup kapucín - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  202. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. (česky) 
  203. a b c d e f MOTYČKA, Vladimír. První stavby. Trojský koník. 1999, roč. 1, čís. 2, s. 8–9. 
  204. Zdatní útěkáři. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 2, s. 2. 
  205. Sup hnědý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-16]. Dostupné online. 
  206. a b c KRATOCHVÍLOVÁ, Alena; PITHART, Karel. Buchta a Bubák – sehraná dvojice. Trojský koník. 2017, čís. 2, s. 14. 
  207. a b Novinky u zvířat. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (česky) 
  208. a b c PITHART, Karel. Historie chovu supa hnědého (Aegypius monachus) v pražské zoo. Gazella. 2001, roč. 28, s. 72-94. 
  209. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  210. a b c d Život z nadhledu. Trojský koník. 2001, roč. 3, čís. 1, s. 24-25. 
  211. Obyvatelé Panoramatu a Afrického domu. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 1, s. 10. 
  212. Simon byl první. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 1, s. 3. 
  213. a b c BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  214. a b c d e f ZOO ZLÍN - Ibis šedokřídlý. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  215. a b Ibis šedokřídlý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  216. Zootierliste. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. 
  217. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. (česky) 
  218. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  219. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. 
  220. Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  221. a b c d BRANDL, Pavel. Velké kočky v pražské zoo – historie a perspektivy chovu. Gazella. 2001, roč. 28, s. 42–62. 
  222. a b Ústecká samice levharta mandžuského skončila v Olomouci. ZOO Ústí nad Labem [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. 
  223. a b c Otevření expozic levhartů mandžuských a tygrů ussurijských, křest mláděte urzona kanadského - 23. 7. 2005. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  224. a b KRÁL, Bohumil; BRANTLOVÁ, Simona. Historie chovu levharta mandžuského, Panthera pardus orientalis (Schlegel, 1857) v Zoo Praha. Gazella. 1998, roč. 25, s. 133-142. 
  225. Levhart mandžuský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. 
  226. a b Trojčata slaví první narozeniny. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  227. Zoo Praha se raduje z trojčat levhartů. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  228. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  229. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  230. a b 2005 - Expozice levhartů mandžuských. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  231. Otevření expozic tygrů a levhartů, křtiny urzona. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  232. a b c d e f g ZOO ZLÍN - Jeřáb laločnatý. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. 
  233. a b c d e f Jeřáb bradavičnatý : Zoo Dvůr Králové. safaripark.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. 
  234. a b c ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel. Svět zvířat V., Ptáci (2). [s.l.]: Albatros Praha, 1998. 
  235. SINCLAIR, Ian; HOCKEY, Phil. The larger illustrated guide to birds of southern Africa. 2.. vyd. [s.l.]: Struik Publishers, 1997. 
  236. a b c d e Jeřáb laločnatý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. 
  237. Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-09-06]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  238. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  239. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  240. Zootierliste. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  241. Lori žlutoskvrnný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. 
  242. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  243. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. 
  244. a b BRNO, Zoo. Holub bronzovokřídlý. Zoo Brno [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. (česky) 
  245. a b Zootierliste. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  246. a b c Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  247. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  248. a b c d e Miroslav Bobek » NÁVRAT DIVOKÝCH KONÍ 2019 | Názory Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. 2019-06-16 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (česky) 
  249. (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  250. Základní údaje - Národní park Šumava. www.npsumava.cz [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  251. Informace o Středočeském kraji. www.kr-stredocesky.cz [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  252. Právě probíhá Návrat divokých koní 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-20]. Dostupné online. (česky) 
  253. Pohlednice z Mongolska. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (česky) 
  254. a b c d e Výreček filipínský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  255. a b c d e Výreček filipínský. www.zooliberec.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  256. a b Výreček filipínský | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  257. a b c d e f www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 
  258. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  259. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  260. a b c Kočka palawanská - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. 
  261. a b Zoo Jihlava [online]. 2018-11-28 [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. (česky) 
  262. Kočka palawanská | ZOO Plzeň. www.zooplzen.cz [online]. [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. 
  263. a b c Atraktivní kočka palawanská - nový druh v pražské zoo. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. (česky) 
  264. a b c d Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  265. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-11]. Dostupné online. 
  266. a b c d e f g h Dvojzoborožec hnědavý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 
  267. a b c d e Dvojzoborožec hnědavý. www.zooliberec.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 
  268. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. 
  269. a b Dvojzoborožec nosorožčí - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  270. a b c ZOO ZLÍN - Dvojzoborožec nosorožčí. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  271. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  272. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  273. a b Zoo Praha zvyšuje vlastní i Evropský rekord v odchovu dvojzoborožců nosorožčích. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. (česky) 
  274. a b c ANDĚROVÁ, Romana. Dobrovolné vězení. Trojský koníček. 2019, s. 8. 
  275. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  276. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  277. a b Příroda v zoo, zvířata nejsou jen ve výbězích. [s.l.]: Zoo Praha, 2015. 76 s. ISBN 978-80-85126-41-9. 
  278. Návrat vinné révy do areálu Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. (česky) 
  279. a b c d e f Ketupa malajská - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. 
  280. a b c d KÖNIG, Claus; WEICK, Friedhelm. Owls of the world. London: Christopher Helm, 2008. ISBN 9780713665482. 
  281. a b c Mládě ketupy malajské. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (česky) 
  282. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. 
  283. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-29]. Dostupné online. 
  284. VAIDL, Antonín. Z historie chovu ptáků. Trojský koník. 2011, s. 22-31. 
  285. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  286. ZAHÁJENÍ SEZONY 2010. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (česky) 
  287. a b c d BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  288. a b c d e f g h i Agamka písečná - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  289. a b ZOO HLUBOKÁ. AGAMKA PÍSEČNÁ. www.zoohluboka.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  290. a b c Jaro v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. (česky) 
  291. a b c d www.Zootierliste.de. www.zootierliste.de [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  292. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené :40 není určen žádný text
  293. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  294. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  295. Holub nikobarský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  296. a b Výroční zpráva 2017. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. (česky) 
  297. a b c d Majna žlutolící (Mino dumontii) - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  298. a b c d e f Majna žlutolící - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  299. a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  300. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  301. Výroční zpráva 2015. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. (česky) 
  302. a b Indonéská džungle. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. (česky) 
  303. Sedm vzácných vydřích trpaslíků. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. (česky) 
  304. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  305. ANDĚROVÁ, Romana. Indonéská džungle. Trojský koník. 2004, čís. zvláštní vydání k otevření pavilonu. 
  306. Enrichment ZOO, AGX03E - Etika chovu zvířat - ČZU - Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů - unium.cz. www.unium.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  307. Sloni v zoo Ústí nad Labem. www.choboti.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  308. a b c d e f KOHOUTKOVÁ, Alena. ZOO Magazín [online]. 2018-10-10 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  309. a b Z enrichmentu se nesmí stát stereotyp. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  310. a b c PRIRODA.CZ. Co je to enrichment aneb jak si hrají šimpanzi. Příroda.cz [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (česky)