Bytový dům je budova určená k dlouhodobému bydlení osob. Tímto názvem se označují přednostně domy s více samostatně užívanými byty. Pro domy určené k obývání jedinou rodinou se užívá pojmenování rodinný dům.

Příbuzné pojmy[editovat | editovat zdroj]

Rodinný dům – stavba určená k bydlení s jediným bytem, případně pro členy jedné rodiny. Může mít i velký počet místností (vila), ale není rozdělený na samostatně využitelné byty. Část příslušenství je vždy společná. Typicky například kuchyně, vstupní hala. Naopak sociální zařízení může mít každá ložnice vlastní.
Hotel – stavba užívaná pro krátkodobé ubytování s větším počtem pokojů. Poskytuje nejrůznější služby a podle rozsahu i kvality služeb je hotel také charakterizován. Hotelu podobné typy staveb jsou např. motel, penzion.
Ubytovna – stavba, která poskytuje jednoduché, nekomfortní ubytování v pokojích se základním vybavením. Počítá se s dlouhodobějším ubytováním než v hotelu.

Bytové domy podle začlenění do okolí[editovat | editovat zdroj]

Samostatně stojící – dům má kolem sebe nezastavěnou plochu, přestože může stát v intenzivně zastavěném území. Příkladem jsou panelové domy na sídlištích. Řadový dům – stojí v kontaktu s dalšími domy. Může jít o souvislé řady domů nebo blokovou zástavbu. Specifickou formou je rohový dům (slangově rohák), který zasahuje do dvou různých ulic, do nichž má i vchody. Například v Praze může mít i dvě adresy (dvě orientační čísla) podle polohy v obou ulicích. Viladům – specifická forma, kdy v domě se dvěma nebo třemi nadzemními podlažími jsou samostatné byty, přestože velikostí by takový dům odpovídal spíše rodinnému domu.

Bytové domy podle vlastnické struktury[editovat | editovat zdroj]

Nájemní dům (činžovní) – stavba patří majiteli, který prostory v domě pronajímá. Majitelem může být jak fyzická, tak právnická osoba.
Družstevní dům – stavba patří bytovému družstvu, právnické osobě složené z majitelů členských podílů, kterými jsou typicky obyvatelé bytů. Právnická osoba (družstvo) byty družstevníkům pronajímá.
Dům s byty v osobním vlastnictví – jednotlivé bytové jednotky (případně komerční prostory) jsou vlastněny fyzickými nebo právnickými osobami. Každá bytová jednotka je samostatně zapsána v katastru nemovitostí. Bytová jednotka může být složena z několika částí rozmístěných odděleně v budově (byt, komora, parkovací místo). Další části nemovitosti jsou společné, majitel bytové jednotky vlastní poměrnou část pozemku a společných prostor (chodby, schodiště). Je problematické definovat, zda k bytové jednotce patří i stěny, případně do jaké hloubky – to je důležité vzhledem k vedení kabelových i potrubních sítí.

Domovní infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Součástí bytových domů je mimo energetických sítí a potrubních rozvodů také další infrastruktura, která je pro bytové domy typická.

Výtah – osobní, nákladní, výtah do podzemního parkoviště.
Rozvody STA – společná televizní anténa zahrnuje i přijímací zařízení, nejde jen o rozvod jako u kabelové televize.
Domovní telefon – systém pro komunikaci s příchozími jak u domovních, tak bytových dveří. Nahrazuje i bytový zvonek. Umožňuje dálkové odemykání domovního vchodu (více vchodů). Mimo hlasovou komunikaci může být vybaven i videem. Video je zpravidla jednosměrné, obyvatel bytu vidí návštěvníka, zpětný kanál není zřízen. Moderní systémy dovolují propojit domovní telefon se smartphonem. Lze potom komunikovat s návštěvníkem odkudkoli ze světa, bez nutnosti být přítomen v bytě.
Poštovní schránky – uzamykatelné skříňky určené pro dodávku pošty a předplaceného tisku. Často jsou zneužívány pro šíření nevyžádaného papírového spamu, letáků, reklamních tiskovin, politických pamfletů a tiskovin šířených místní politickou reprezentací (tzv. radniční noviny). Při starším způsobu umístění jsou schránky uvnitř domu poblíž domovních dveří. Legálním doručovatelům musí být umožněn vstup do domu, což zhoršuje bezpečnost obyvatel. Moderní způsob je umístění schránek v poloveřejném prostoru na pozemku domu, ale ještě před domovními dveřmi.
Stanoviště nádob na odpad – v některých obcích nesmějí být nádoby na směsný odpad umístěny na veřejných plochách, ale pouze na pozemku příslušném k domu. Často je situace řešena tak, že nádoby jsou umístěny uvnitř domu, ale před svozem je pověřená osoba vynese na ulici a prázdné vrátí zpět. Nádoby na odpad jsou tak přístupné jen oprávněným osobám. Poměrně vzácně se lze setkat se systémem shozů. Svislá šachta prochází všemi podlažími, v každém podlaží jsou ve společných prostorách umístěna vhozová dvířka a pod spodním vyústěním šachty je velkokapacitní kontejner.

Nebytové prostory[editovat | editovat zdroj]

Bytový dům může obsahovat mimo byty i další prostory v různém rozsahu.

Podzemní podlaží může obsahovat komerční prostory, jako jsou restaurační nebo zábavní podniky, dále parkovací místa pro obyvatele domu.
Přízemí (podlaží v úrovni okolního terénu) může obsahovat komerční prostory s přímým vstupem z ulice.
První patro (druhé nadzemní podlaží) může obsahovat nebytové prostory užívané jako kanceláře, lékařské ordinace. Jde o provozovny, u kterých se předpokládá minimální počet návštěvníků a tím minimální rušení obyvatel

Shrnutí[editovat | editovat zdroj]

Skutečný bytový dům je vždy kombinací popsaných funkcí.

Distribuce piva[editovat | editovat zdroj]

Distribuce

Distribuce zahrnuje veškeré činnosti, zařízení, profese i předměty používané na cestě piva z výroby až do hrdla spotřebitele. Pivem se pro účely tohoto článku rozumí pivo uvařené profesionálně, nikoli podomácku jako výsledek tzv. homebrewingu. Tento článek se nezabývá vařením piva, popisované činnosti začínají v bodě, kdy je pivo již hotové, vhodné ke konzumaci, ale stále ještě se nachází ve výrobním zařízení. Výrobním zařízením je zde míněn jak restaurační pivovar, tak průmyslová velkovýroba. Článek popisuje postupy užívané v České republice, většina postupů a zařízení je ale rozšířena i v okolních zemích s příbuznou pivní kulturou.

Dvě cesty Důležité jsou dva hlavní způsoby jak dostat pivo ke spotřebiteli. Lahvové pivo je přímo ve výrobě naplněno do malospotřebitelského balení, převážně o velikosti jedné dávky (typicky 0,33 nebo 0,5 litru). Malospotřebitelským balením jsou vesměs míněny skleněné lahve a nápojové plechovky. Tyto obaly umožňují přímou konzumaci, bez přelévání do jiných nádob. Způsobem dopravy a prodeje lze přiradit k malospotřebitelským balením také PET lahve o obsahu (v ČR) 1,5 nebo 2 litry a soudky o obsahu 5 litrů. U těchto obalů už se předpokládá rozlévání do jiných nádob. Točené pivo je ve výrobě naplněno do transportního obalu, přizpůsobeného možnostem dopravy (sudy, tanky, nejrůznější nádrže a kontejnery). Smyslem je přeprava co největšího množství piva najednou. Před konzumací musí být za pomoci dalšího vybavení (výčepní zařízení, pípa) natočeno do nádoby vhodné k pití a teprve ta je využita spotřebitelem. Uvedené rozdělení je pouze základní, existuje mnoho styčných bodů a výjimek. Například v mnoha minipivovarech se pivo točí přímo z nádob, ve kterých zrálo, nikam se nedopravuje. Z PET lahví je možné se sníženým komfortem konzumovat přímo atd.

Stáčení pro přímou konzumaci – do malospotřebitelského balení – Stáčení do skleněných lahví. Jeden z nejběžnějších způsobů je stáčení na plnicí lince do skleněných lahví o obsahu 0,5 litru, uzavřených korunkovým uzávěrem. Někteří výrobci nabízejí exkluzivní balení v lahvích opatřených třmenovým uzávěrem. Naplněné lahve se na konci linky ukládají do vratných přepravek nebo do kartonových krabic, které tvoří základní balicí jednotku. Přepravky i krabice se skládají na palety (nejčastěji Europalety) pro snazší manipulaci. Skleněné lahve o obsahu 0,5 litru jsou zpravidla zálohované, vratné. Jiné běžné objemy jsou například 0,3 l nebo 0,33 l. Ty jsou jednorázové, nevratné, ale vhodné k recyklaci. – Stáčení do plastových (PET) lahví. Hlavně levnější značky piva jsou nabízeny také v 1,5 l nebo 2 l PET lahvích. Tyto lahve jsou stáčeny také na plnicí lince, ale na výstupu z linky jsou obdobně minerálním vodám skupinově baleny do smrštitelné fólie. Balíky jsou ukládány na palety. – Stáčení do nápojových plechovek. Plechovky jsou dodány do stáčírny bez víčka. Víčko s odtrhávacím uzávěrem se připevní zalemováním teprve po naplnění. Také plechovky se skupinově balí do smrštitelné fólie. Častý způsob je uložení plechovek do mělké papírové krabice bez víka a teprve následně přebalení fólií. Jiným způsobem je spojení vhodného počtu plechovek plastovým odnosným dílem (tzv. sixpack, tedy šest plechovek). I balíky plechovek jsou dále transportovány na paletách.

Stáčení pro distribuci do pohostinských podniků – KEG sudy z nerezové oceli jsou univerzální způsob, vhodný pro čepování piva jak v různých kioscích a stáncích, tak v restauracích. – Tankové pivo je technologie přepravy cisternovými automobily, kdy pivo je přečerpáno z tanků v pivovaru do nádrže na nákladním automobilu a odtud do tanků v pohostinském zařízení.

Transport piva a manipulace na obchodním místě Malospotřebitelská balení jsou uložena na paletách pro možnost snadné manipulace vysokozdvižným vozíkem. Tím se také nakládají z rampy pivovaru na nákladní automobily, případně do kontejnerů pro zámořskou přepravu. Kamionová přeprava slouží pro dodávky obchodním řetězcům, případně do velkoobchodů. Rozvoz přímo maloobchodníkům využívá nákladní automobily s valníkovou nebo skříňovou nástavbou. Pro rozvoz piva jsou charakteristické nápadné reklamy na bočnicích nebo plachtách vozidel. Rozvážková vozidla jsou dnes většinou vybavena zvedací plošinou. To umožňuje skládat palety se zbožím pomocí nízkozdvižných vozíků nebo přepravek pomocí rudlu tam, kde obchod není vybaven nakládací rampou. Podobnými prostředky se distribuují i KEG sudy. Často stejné vozidlo zásobuje určitou oblast pivem ve všech typech balení. Cisternová vozidla pro rozvoz tankového piva jsou vyhrazena pouze pro tento typ přepravy. Historicky se pivo rozváželo na koňských povozech, tažených pivovarskými valachy. To umožňovalo dodávky piva pouze do bezprostředního okolí pivovaru. Pro dodávky do vzdálenějších míst sloužily železniční vagóny s chlazením přírodním ledem.

Prodej baleného piva v maloobchodě – Kiosky, prodejní stánky prodávají jednotlivá balení, hlavně nevratné obaly (plechovky), případně skleněné lahve. Podobně se pivo prodává například na čerpacích stanicích, v různých bufetech a kantýnách. – Pultové prodejny prodávají všechny typy malospotřebitelských balení, zajišťují i zpětný odběr vratných lahví. – Samoobsluhy a větší samoobslužné prodejny (supermarkety a hypermarkety) a jim podobné jsou zvláště vhodné pro nákup většího množství piva, poskytují také větší výběr značek. Při nákupu se zákazníci musí povinně vybavit nákupním košíkem nebo nákupním vozíkem, do kterého vybrané zboží ukládá. Zboží je následně účtováno na pokladním místě u východu z prodejních prostor, takřka výhradně za pomoci čárového kódu vytištěného na etiketě lahve nebo přímo na plechovce. Pro dopravu piva mohou jednotliví spotřebitelé využít celou škálu pomůcek, od igelitových tašek, přes nákupní tašky a batohy až po pojízdné tašky a ruční vozíky. I všechny typy samoobslužných prodejen zajišťují zpětný odběr vratných lahví.

Prodej točeného piva v pohostinských zařízeních – Stánky, kiosky, ambulantní prodej – pivo, často jen jediný druh se čepuje do jednorázových kelímků. Způsob je obvyklý pro různé kulturní a sportovní akce, případně v různých nárazově využívaných sportovních areálech (koupaliště, fotbalové stadiony). Jedním z důvodů pro používání jednorázových kelímků je i bezpečnost a dodržení hygieny. Sklenice a půllitry by bylo nákladné udržet v čistotě a střepy z rozbitých sklenic by snadno mohly přivodit zranění. Záporem tohoto systému je velký objem problematicky recyklovatelného odpadu. – Stabilní pohostinská zařízení jsou například hospody, restaurace, pivnice, bary. Většinou několik druhů piva se točí z výčepní stolice do specializovaných nádob. Stacionární pohostinská zařízení jsou vybavena pro točení piva z KEG sudů nebo tanků výčepním zařízením, které zahrnuje příslušné ventily, potrubí, kompresor jako zdroj tlakového vzduchu, případně tlakovou lahev s hnacím plynem. Pivo čepuje určený pracovník zvaný výčepní, hostinský, barman do sklenic, džbánků, půllitrů. Ty potom roznáší číšník, případně servírka. Půllitry s uchem se roznášejí přímo v ruce, pro roznášení sklenic se používá podnos. Některé restaurace nabízejí možnost takzvaného samovýčepu. Výčepní stolice je umístěna uprostřed stolu pro větší počet hostů a ti si čepují pivo sami. Centrální počítač potom účtuje podle údajů z vestavěného průtokoměru. Pohostinská zařízení v turisticky atraktivních lokalitách často zřizují pro konzumaci jídel i nápojů předzahrádky. Stejný personál obsluhuje jak hosty uvnitř restaurace, tak hosty na předzahrádce.

Konzumace piva z malospotřebitelského –balení – Nápojové plechovky nevyžadují pro otevření nástroj, nejsou opakovaně uzavíratelné a jejich recyklace není zajištěna, končí ve směsném odpadu. – Skleněné vratné lahve jsou určeny jak k přímému pití, tak k nalévání do sklenic. Lahve uzavřené korunkovým uzávěrem vyžadují k otevření specializovaný nástroj – otvírák. Lahve s třmenovým uzávěrem nevyžadují nástroj, je možné je opakovaně uzavřít, ale pít přímo z nich je prakticky nemožné. Lahve je možné vrátit do oběhu v kterémkoli obchodním místě, které prodává stejný druh lahví. – Skleněné nevratné lahve jsou často o objemu 0,33 litru, určené ke konzumaci přímo z lahve. Někteří výrobci je opatřují twist-off uzávěrem, k jehož otevření není třeba nástroj. Lahve jsou jednoduše recyklovatelné odložením do kontejneru na tříděný odpad. – PET – lahve mají šroubový uzávěr a počítá se s rozléváním piva do sklenic nebo kelímků. Jsou vesměs nevratné a recyklovatelné v systému tříděného odpadu. K otevření není třeba nástroj. – Plechové soudky s obsahem několika litrů jsou určeny k použití společně s tzv. pípou s hustilkou, kterou se do soudku tlakuje vzduch. Soudky jsou nevratné, ale je možné si je nechat opakovaně naplnit. – Recyklace pijáků piva probíhá buď samovolně v přirozeném prostředí, nebo ve specializovaných zařízeních – záchytných stanicích a protialkoholních léčebnách.