Wikipedista:Kmenicka/Bordeliště

Ottavio Piccolomini d'Arragona
Narození	11. listopad 1599 Florencie, Toskánské velkovévodství
Úmrtí	11. srpen 1656 (57 let) Vídeň, Svatá říše římská
Vojenská kariéra
Hodnost	Polní maršál
Doba služby	1618–1648
Sloužil	Svatá říše římská
Války	Třicetiletá válka Válka o dědictví Mantovské
Bitvy	Bitva u Thionville Bitva u Lützenu Bitva u Nördlingenu Bitva u Breitenfeldu
Vyznamenání	Řád zlatého rouna

Ottavio Piccolomini d'Arragona či také Octavio Piccolomini (11. listopad 1599, Florencie – 11. srpen 1656, Vídeň) byl italský generál sloužící Svaté říše římské v hodnosti Polního maršála a velitel tělesné stráže Albrechta z Valdštejna.

Biografie

Výřez z obrazu Pietera Snayerse – na koni sedící Piccolomini

Narodil se ve Florencii na sklonku 16. století. V roce 1616 byl členem španělské armády odkud v roce 1619 přešel do služeb toskánského velkovévody. Po vypuknutí Třicetileté války byl jmenován kapitánem jezdeckého pluku, poslaného velkovévodou Cosimem II. jako pomoc císařově armádě a pod vedením Karla Bonaventury Buquoye se zúčastnil v hodnosti rytmistra bitvy na Bíle hoře a maďarského tažení. V roce 1624 byl na krátkou dobu ve Španělsku a působil mezi kyrysníky Gottfrieda Pappenheima v hodnosti podplukovníka až do Pappenheimovi smrti. Roku 1627 znovu vstoupil do císařských služeb jako plukovník ve Valdštejnově pluku. V této funkci se všek dopustil chyby, protože se přišlo na to, že na Pomořanském městě Stargard vymáhal peníze za ochranu. V téže době se také zúčastnil v roli vyjednávače a plundrujícího Války o dědictví Mantovské. Jeho důležitou bitvou byla Bitva u Lützenu, ve které mu byly připsané daleko větší zásluhy, než takovému Heinrichu Holkovi. Piccolominiho ihned po oficiální zprávě z bitvy totiž císař povýšil do funkce feldwachtmeistera (odpovídá hodnosti generálmajora). Později se také podílel na spiknutí proti Valdštejnovi, které vyústilo v jeho vraždu. Tato jeho role byla důkladně zpracovaná Schillerem v jeho tragédii Valdštejn Následně pak byl odměněn hodností maršála, 100 000 zlatými a náchodským panstvím. Své zkušenosti později zužitkoval i v bitvě u Nördlingenu. V roce 1635 se spojil se Španěly a pod jeho vedením dosáhla jejich armáda 7. června 1639 velkého vítězství u Thionville. Za to dostal od císaře titul vévody z Amalfi ale nestal se nástupcem Matyáše z Gallasu, jak doufal. Roku 1636 se spolu s Johannem von Werth dostává až do Francie. V jeho další bitvě – bitvě u Breitenfeldu v roce 1642 byl spolu s arcivévodou Leopoldem I. Vilémem poražen Švédy. Pár následujících let byl ve španělské armádě a za odměnu získal titul granda a Řád zlatého rouna. Po té znovu vstoupil do řad císařské armády a po smrti Petera Melandera v Bitvě u Zusmarshausenu se stal generálporučíkem. Po vyhlášení míru mu císař napsal děkovný dopis a daroval mu 114 566 zlatých. Usadil se tedy vesvém zámku v Náchodě a začal ho přestavovat. Po konci kariéry se oženil s Marií Benignou Františkou Sasko-Lauenburskou, dcerou vévody Julia Jindřicha. S ní měl jedno dítě (Nikoliv dvě - viz kapitola Fikce.) - Silvia Josefa (Giuseppe) Piccolominiho, který ho nepřežil, protože byl zavražděn Švédy po bitvě u Jankova. Po jeho smrti 11. srpna 1656 ve Vídni jeho tituly připadly jeho synovci. Byl pohřben v kostele Zvěstování Panny Marie, patřícímu řádu servitů.

Byl významným mecenášem řádu servitů, kupříkladu v městě Rossau investoval stavbu kostela, dokončení se však nedočkal. V servitském kostele byl také pohřben.

Fikce

V díle Friedricha Schillera Valdštejn je zmiňován ještě jeden syn, který se měl jmenovat Max. Je to ovšem fikce - syna měl jenom jednoho.

Portréty

• 
  Strop zámku Náchod – vyobrazení Piccolominiho
• 
  Jedna z jeho možných podob
• 
  Obraz vystavený na náchodském zámku
• 

= Odkazy =

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ottavio Piccolomini na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottavio Piccolomini na anglické Wikipedii.

Úkoly

• zpracovat červené
• osvěta - narození, úmrtí

Kategorie:Narození 1599 Kategorie:Úmrtí 1656 Kategorie:Italové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Italští šlechtici Kategorie:Rakouští maršálové Kategorie:Španělští generálové Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Vévodové z Amalfi Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Muži

de:Ottavio Piccolomini en:Ottavio Piccolomini es:Ottavio Piccolomini fi:Ottavio Piccolomini fr:Ottavio Piccolomini it:Ottavio Piccolomini pl:Octavio Piccolomini ru:Пикколомини, Оттавио sv:Ottavio Piccolomini zh:奥克塔维奥·皮科洛米尼-皮里亲王 (阿马尔菲公爵)

Portrét Snayerse od Anthonise van Dycka

Pieter či Peter Snayers (*1592, Antverpy – 1666/1667, Brusel) byl vlámský barokní malíř, který je proslavený malířským vyobrazením bitev hlavně z Třicetileté války.

Narodil se v Antverpách, kde studoval u Sebastiana Vrancxe. Později přešel do Bruselu, kde působil pro arcivévodkyni Isabelu a pro kardinála Ferdinanda Habsburského a Leopolda I. Viléma, pro něhož maloval tapiserie s výjevy z bitev. Během své kariéry spolupracoval například s Rubensem například při tvorbě děl – jakým byl Život Jindřicha IV., který nebyl nikdy dokončen. Zemřel v Bruselu roku 1666 či 1667.

Tvořil hlavně bitevní výjevy, portréty bruselské šlechty a krajiny. Jeho nejznámějším žákem byl Adam Frans van der Meulen.

Bitevní výjevy

Jeho bitevní výjevy jsou velice přesné z topografické stránky. Své malby dotáhl na rozdíl od svého učitele Vrancxe k větší dokonalosti.

• 
  Obležení 's-Hertogenboschu
• 
  Obležení Bredy
• 
  Bitva u Kircholmu
• 
  Obležení Valenzy
• 
  Bitva u Gravelines
• 
  Bitva na Bílé hoře
• 
  Obležení Groenlo
• 
  První obléhání Vídně
• 

= Odkazy =

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kmenicka/Bordeliště na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pieter Snayers na anglické Wikipedii.

K červeným

Kategorie:Narození 1592 Kategorie:Vlámští malíři Kategorie:Barokní malíři Kategorie:Belgičtí malíři Kategorie:Muži

de:Pieter Snayers en:Pieter Snayers es:Pieter Snayers fr:Peeter Snayers it:Pieter Snayers hu:Pieter Snayers nl:Pieter Snayers pl:Pieter Snayers ru:Снайерс, Питер sv:Pieter Snayers

Šablona:Infobox panovník Cosimo II. de Medici (* 12. květen 1590, Florencie - 28. únor 1621, Florencie) byl toskánský velkovévoda od roku 1609 do roku 1621. Za své krátké vlády držel ochrannou ruku nad svým dětským učitelem Galileem Galilei. Zemřel ve věku 30 let na tuberkulózu.

Život

Jeho otec, toskánský velkovévoda Ferdinand I. de Medici mu ihned v mládí zajistil kvalitní vzdělání: hvězdář Galileo Galilei ho vyučoval v letech 1605 až 1608. V roce 1608 si vzal Marii Magdalenu Habsburskou, dceru arcivévody Karla II. Štýrského. Společně měli osm dětí. Během své vlády si čile dopisoval se svým dětským učitelem. Zemřel v pouhých 30 letech. Po jeho smrti na jeho místo nastoupil je ho syn Ferdinand II. Sám hrál jednu z důležitějších rolí ve Válce o Mantovské dědictví, ale zabránil zahraniční intervenci. Sám byl zdrženlivý ve vnitrostátní politice, ale vybudoval silné loďstvo. Toto loďstvo pod vedením admirálů Jacopa Inghiramiho a Giuliho di Montaut kontrolovalo pohyb Turků ve Středozemním moři a díky tomu měl dobré vztahy s emírem Fakhrem ad-Dinem, prvním libanonským princem a toto mu také přineslo obchodní výhody v Levantě.

Potomci

1. Maria Kristýna de Medici (1609 - 1632), zemřela nevdaná
2. Ferdinand II. de Medici (1610 - 1670), následující toskánský velkovévoda, manželkou Vittoria della Rovere se kterou měl čtyři potomky
3. Gian Carlo de Medici (1611 - 1663), jakožto duchovní zemřel bezdětný
4. Margherita de Medici (1612 - 1679), vzala si Odoarda Farnese, vévodu parmského se kterým měla čtyři děti
5. Mattias de Medici (1613 - 1667), zemřel neoženěn
6. Francesco de Medici (1614 - 1634), zemřel neoženěn
7. Anna de Medici (1616 - 1676), vzala si Ferdinanda Karla Tyrolského, se kterým měla dvě děti
8. Leopold de Medici (1617 - 1675), jakožto duchovní zemřel bezdětný

Odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cosimo II. de Medici na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cosimo II de' Medici, Grand Duke of Tuscany na anglické Wikipedii.

Reference

Kategorie:Narození 1590 Kategorie:Úmrtí 1621 Kategorie:Pohřbení v bazilice San Lorenzo ve Florencii Kategorie:Medici Kategorie:Toskánští velkovévodové Kategorie:Úmrtí na tuberkulózu Kategorie:Muži

ar:كوزيمو الثاني bg:Козимо II Медичи br:Cosimo II de' Medici ca:Cosme II de Mèdici de:Cosimo II. de’ Medici en:Cosimo II de' Medici, Grand Duke of Tuscany es:Cosme II de Médici fr:Cosme II de Médicis ko:코지모 2세 it:Cosimo II de' Medici ka:კოზიმო II მედიჩი la:Cosimus II Medices hu:II. Cosimo de’ Medici nl:Cosimo II de' Medici ja:コジモ2世 no:Cosimo II de' Medici pl:Cosimo II de' Medici pt:Cosme II de Médici ro:Cosimo al II-lea de' Medici, Mare Duce de Toscana ru:Козимо II Медичи simple:Maria Magdalena of Austria sv:Cosimo II de' Medici uk:Козімо II Медічі zh:科西莫二世·德·美第奇

Wikipedista:Kmenicka/Bordeliště
Trvání	1628 – 1630
Místo	Itálie
Výsledek	Piemontská smlouva
Změny území	Itálie
Strany
Francie Benátské království Svatá říše římská Španělsko Savojsko

Válka o mantovské dědictví byla jednou z mnoha drobnějších válek během Třicetileté války. Válka začala když větev rodu Gonzaga vlastnící Mantovu a Monferrat vymřela po meči po smrti tří bratří Francesca IV., Ferdinanda a Vincenta II. Gonzagy. Během války byla Mantova 14 měsíců pleněna.

Historie

Římský císař Ferdinand II. podporoval Filipa IV. Španělského, kterému chtěl udělit tuto zem v léno. Své nároky ale také nárokoval příbozný z rodu Gonzagů Karel I. Podporu této francouzské straně vyjádřil i papež Urban VIII. Jelikož jeho vojska Mantovu obsadila, oddíly španělského vojevůdce Ambrosia Spinoly a savojského vévody Karla Emanuela obsadily Monferrat. Z Mantovy si generál Aldringen odvezl s sebou do Čech mantovský poklad a vzácnou knihovnu mantovského vévody. Francouzská vojska pomáhající Karlu I. následně v červenci anektovala do Savojska. Jelikož rakouská vojska obsadila i Mantovu a tři dny ji pustošila, byl uzavřen 13. října 1630 v Řezně mír mezi Francií a císařem, který byl výhodný pro rakouskou stranu, kardinál Richelieu však tuto smlouvu neratifikoval. Z důvodu hrozby švédského zásahu do konfliktu, císař ze svých podmínek slevil a nová smlouva o míru byla podepsána 6. dubna 1631 v Cherasku. Faktickým vítězem se tedy stal Karel I., který získal nové území. Část území Monferratska musela ale být postoupena k Savojsku.

Odkazy

Související stránky

• Bitva u Avigliany, jediná větší bitva vybojovaná za této války v roce 1630

Reference

Kategorie:Války o následnictví Kategorie:Války Francie Kategorie:Války Rakouska Kategorie:Války 17. století Kategorie:Mantova Kategorie:1628 Kategorie:1629 Kategorie:1630 Kategorie:1631 Kategorie:Třicetiletá válka Kategorie:Války Španělska Kategorie:Dějiny Itálie Kategorie:Války Itálie

ar:حرب الخلافة المانتوفية de:Mantuanischer Erbfolgekrieg en:War of the Mantuan Succession es:Guerra de Sucesión de Mantua fr:Guerre de Succession de Mantoue it:Guerra di successione di Mantova e del Monferrato pl:Wojna o sukcesję mantuańską ru:Война за мантуанское наследство

Heinrich Holk

Heinrich Holk (1599 – ?listopad 1633) byl německo-dánský vojevůdce žoldnéřů, který sloužil dánskému králi Kristiánu IV. a českému vojevůdci Albrechtu z Valdštejna Třicetileté války.
Jako dánský velitel velel skotsko-dánským vojskům při obléhání Stralsundu, paradoxně proti armádě Albrechta z Valdštejna. Po podepsání Lübeckého míru mezi dánským králem a Valdštejnem vstoupil do Vadštejnových služeb. Roku 1632 se pod Valdštejnovým praporem podílel na drancování Saského kurfiřtství a spolu s Gottfriedem Heinrichem Pappenheimem se v listopadu 1632 účastnili Bitvy u Lützenu. Ta byla snad poslední bitvou tohoto vojevůdce. Zemřel čtrnáct dní po této bitvě, snad kolem 30. listopadu.

Kategorie:Narození 1599 Kategorie:Úmrtí 1633 Kategorie:Dánští válečníci Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Dánové Kategorie:Muži

Wikipedista:Kmenicka/Bordeliště
Trvání	6. červen 1639 – 7. červen 1639
Místo	Thionville
Výsledek	Drtivé vítězství Španělska
Změny území	Francie
Strany
Francie Španělsko Svatá říše římská
Síla
9000 pěších a 2600 jízdních bojovníků 14000 pěších a 6000 jízdních bojovníků
Ztráty
6000 mrtvých či zraněných 3000 zajatých 1500 mrtvých či zraněných