Wikipedista:Jpekarik/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pro kompozitní video se obvykle používá žlutý cinch
Základní specifikace
vnější port ano
typ signálu NTSC, PAL, SECAM
počet pinů 1 + zem
konektor cinch, 3,5mm jack
Composite Video.svg

Kompozitní video[editovat | editovat zdroj]

Kompozitní video je analogový přenos videa, který nese video se standardním rozlišením v rozlišení 480i nebo 576i jako jeden kanál. Všechny složky obrazu jsou zakódovány do jednoho kanálu, na rozdíl od kvalitnějšího S-videa (dva kanály) či komponentního videa (tři nebo více kanálů). V žádném z těchto druhů přenosu obrazu není zahrnut zvuk.

Kompozitní video je označováno zkratkou CVBS (z angl. color, video, blanking, sync) nebo zkráceně SD (z angl. standard-definition video – video se standardním rozlišením).

Převládají tři varianty kompozitního videa: NTSC, PAL a SECAM.

Složky signálu[editovat | editovat zdroj]

Signál kompozitního videa spojuje na jednom vodiči videosignál potřebný pro zobrazení barev a snímkovou synchronizaci jednotlivých řádků. Barevný obrazový signál je lineární kombinace jasu obrazu a modulované podvrstvy, která nese chrominanci, kombinaci odstínu a sytosti. Průběh kódování se liší v závislosti na standardu (NTSC, PAL a SECAM).

Frekvenční spektrum modulovaného barevného signálu se překrývá se signálem základního pásma. Tato pásma jsou oddělena díky tomu, že frekvenční složky signálu základního pásma směřují k harmonické horizontální rychlosti skenování, zatímco nosič barev je vybrán jako lichý násobek poloviny horizontální rychlosti skenování. Díky tomu vzniká modulovaný barevný signál, který se skládá hlavně z harmonických kmitočtů, které spadají mezi harmonické v jasovém signálu základního pásma, spíše než aby oba signály byly v oddělených frekvenčních rozsazích. Jinými slovy, kombinace luminance a chrominance je technikou dělení frekvence, ale je mnohem složitější než typický frekvenční multiplex používaný např. pro AM a FM rádio.

Zaznamenaný a filtrovaný signál odvozený od barevné podvrstvy, nazývaný burst nebo colorburst, je přidán do mezery v horizontálním intervalu každého řádku, s výjimkou vertikálního synchronizačního intervalu, jako synchronizačního signálu a amplitudové reference chrominančních signálů. Burst signál je fázově posunut o 180 ° od referenčního podvrstvy.

Modulace signálu[editovat | editovat zdroj]

Kompozitní video lze snadno vysílat na jakémkoliv kanále modulací správné vlny RF nosiče. Většina domácích videorekordérů zaznamenává signál v hrubém kompozitním formátu a LaserDiscs ukládají čistý kompozitní signál, zatímco formáty běžně dostupných videokazet (např. VHS a Betamax) a menší komerční a průmyslové pásky (např. U-Matic) pracují s modifikovaným kompozitním signálem (obecně známý jako color-under). Při přehrávání tyto zařízení často dávají uživateli možnost vysílání signálu v základním pásmu, nebo jeho modulaci na frekvenci VHF nebo UHF kompatibilní s televizním tunerem (takže ho lze naladit na daném TV kanále). Profesionální televizní společnosti dekomprimují digitální videokazety formátu D-2 a přímo jej reprodukují jako standardní kompozitní videosignály formátu NTSC  použitím PCM kodeku pro analogový signál na videokazetách.

Standardní konektory[editovat | editovat zdroj]

V domácím použití se kompozitní video připojuje žlutým cinch konektorem. Obvykle se připojuje společně s červeným a bílým (někdy černým) konektorem, které nesou zvuk, každý jeden kanál. V profesionálním nasazení se používají koaxiální kabely s BNC konektory, které jsou mnohem odolnější proti rušení. BNC konektory pro kompozitní video se objevily i na prvních domácích videorekordérech; zvuk zde byl řešen buď cinchem, nebo 5pinovým DIN konektorem, dlouhá desetiletí používaným pro audio.