Wikipedista:Davidlasek/Pískoviště
Kostel Rozeslání svatých apoštolů[editovat | editovat zdroj]
Kostel Rozeslání svatých apoštolů leží na Toulovcově náměstí (lidově „Na Špitálku“) v Litomyšli. Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 1407, ale kostel je nejspíš mnohem starší. Byl součástí středověkého špitálu doloženého k roku 1347.[1] Jedná se o gotickou stavbu menšího měřítka s barokními úpravami z 18. stol. a s neogotickou dostavbou z 19. stol.[2] V současnosti spadá pod Římskokatolickou farnost Litomyšl.
Historie středověkého špitálu[editovat | editovat zdroj]
Počátky kostela ve 14. století[editovat | editovat zdroj]
První zmínky o litomyšlském špitálu sahají k roku 1347 v souvislosti se založením litomyšlského biskupství a s následným přerozdělováním statků mezi biskupa a kapitulu, nicméně není jasné, kdy a kým byl špitál založen. Z této zmínky lze ale vyčíst, že špitál již delší dobu existoval. Založit ho mohl řád benediktinů nebo premonstrátů, kteří zde dříve postupně sídlili.[3] Budova špitálu stála v severní části Toulovcova náměstí v místech dnešní budovy církve československé husitské č. p. 150 a rohového domu č. p. 151,[1] její podoba dnes není známa.
Součástí špitálu byla kaple, později přeměněna na gotický kostelík. Nějakou dobu byl údajně se špitálem propojen společným klenutím.[3]
15. století[editovat | editovat zdroj]
Špitál byl v 15. století zřízen pro 22 chudých a nemocných, od r. 1440 pro 24 osob. Příjmy špitálníků byly velmi malé a tak spíše umírali hladem, než na nemoci.[3]
Pro nakažlivé nemocné (konkrétně většinou pro malomocné) byla na počátku 15. století zřízena chalupa na předměstí Litomyšle s kapacitou 3 osoby.[4]
Pro špitál byly velmi důležitým zlomem nadace, které roku 1407 založil Vavřinec Toulovec z Třemošné (též z Litomyšle), postava obestřená pověstmi kontroverzního charakteru. Daroval špitálu 17 kop ročně z výdělku svého dvora v Trusnově a o rok později přidal 6 kop ročně ze své vsi Mladočov. Sám přesně určil, na co půjdou jednotlivé části jeho příspěvku. Tato nadace byla dokonce potvrzena králem Václavem IV.[4]
Obsazování špitálu fungovalo dle pravidla, že nemocní měli přednost před chudými a bylo-li třeba přijmout nového nemocného, byl propuštěn nejsilnější chudý. Existovalo i pravidlo, že kdyby byla mezi špitálníky žena svárlivá, nepokojná a nezbedná, měla být nahrazena ženou dobromyslnou, tichou, pokojnou a trpělivou.[3] Mezi špitálníky fungovala rovnost majetku – co jednotlivec vyžebral, bylo rozděleno mezi všechny rovným dílem.[4] Toulovec také žádal, aby nemocní nelehali v kostele a svým zápachem neobtěžovali ostatní návštěvníky.[3]
Poslední zmínka o Toulovcovi pochází z roku 1412, kdy pravděpodobně zemřel. Počátkem roku 1413 je doloženo, že biskup Jan vydal odpustky těm, kdo se zúčastní pobožností za dobrodince špitálu. Toulovec byl pravděpodobně pohřben u oltáře ve špitálním kostele.[4] U oltáře byl vymalován jeho nástěnný portrét z roku 1408 a obnoven 1511 a 1842.[2]
Husitské povstání přežil špitál i kostel bez větších úhon, husité se soustředili hlavně na gotickou katedrálu Panny Marie stojící v místech dnešního prvního zámeckého nádvoří, kterou zbořili v roce 1425.[1]
17. století[editovat | editovat zdroj]
V následujících letech na špitál přispívala obec ze zisků ze svých obchodů i panská vrchnost (Vratislav z Pernštejna založil nadaci r. 1629). Obec usilovala o úroky na lidech a s nimi špitál postupně nabyl poměrně velký majetek a stalo se z něj špitálské panství a velkostatek, jehož jmění spravovalo město. Tímto se stal zásadním pro uchránění majetku města po třicetileté válce, kdy se předválečný zisk měst vracel do područí vrchnosti.[3]
18. století[editovat | editovat zdroj]
V roce 1761 již nebylo možné z důvodu změny finančních poměrů udržovat špitál z Toulovcovy nadace a proto byl počet špitálníků snížen na 12 osob.[3]
19. století[editovat | editovat zdroj]
Roku 1839 byl velkostatek do té doby zapsaný v zemských deskách pro špitál vtělen do zemských desek pro město se závazkem starat se o špitál. V této době se z něj stal pouze chorobinec bez stálého působiště, 12 chudých starších občanů bydlelo různě ve městě a dostávalo příspěvky z Toulovcovy nadace, ještě 500 let po jejím založení.[3]
Kromě městského špitálu byl v jeho bezprostřední blízkosti také zámecký špitál založený roku 1667 pro 12 osob, českobratrský špitál a v době blížícího se moru v roce 1735 také přibyly tři chalupy pro nemocné. V roce 1847 byla v Litomyšli založena městská nemocnice, která na sebe převzala funkci špitálů.[3]
Stavební etapy kostela[editovat | editovat zdroj]
Špitální gotický kostelík je doložený k roku 1407, ale pravděpodobně zde stál již ve 14. století. K roku 1446 je doložený výdaj na dvě sklená okna a v roce 1511 byl vydlážděn cihlami.
V 18. století prošel několika opravami a přestavbami – v roce 1705 k němu byla připojena vedle stojící sýpka, roku 1735 při opravě po požáru byl přistavěn sanktus se třemi zvony a po dalším požáru v roce 1775 byl vystavěn sanktus nový.[2] V rámci barokizace při těchto úpravách přibyly mimo jiné barokní hlavice na příporách klenby, které zde však vydržely pouze do pozdější regotizace kostela.[5] V roce 1814 proběhla další oprava po ohni.[2]
Kostel v letech 1838 – 1842 prošel výraznou neogotickou přestavbou. Byla přistavěna kruchtová a věžní část.[5]
Po letech chátrání byl v roce 1991 kostel částečně rekonstruován,[5] tato rekonstrukce však byla dovedena k závěru až v roce 2001.
Exteriér[editovat | editovat zdroj]
Gotická část[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o malou gotickou jednolodní stavbu tradičně orientovanou. Závěr má tvar pěti stran pravidelného osmiúhelníku a je podepřen čtyřmi opěráky o dvou ústupcích, další tři opěráky stejného tvaru jsou na severní a jižní straně lodi. Fasáda je hladká, bíle omítnuta kromě hřbetů opěráků. Hlavní římsa je pouze ze štuku a je omítnuta okrovou barvou.
Neogotická přístavba[editovat | editovat zdroj]
Neogotická přístavba v místě kruchty má mírně rozšířený půdorys a navazuje na první gotický opěrák. Před průčelí je pak centrálně umístěna předsunutá věž s předsíní a portálem. Ta je rozčleněna do několika úrovní – spodní úroveň s dveřmi slouží jako vstup, v patře je okno umístěno na ose portálu. Nad ním probíhá hlavní římsa, v další úrovni bez oken zdivo dvakrát uskakuje a na zvonicové části se nachází okna na všech čtyřech stranách. Tato část je zakončena římsou stejné formy, jako je římsa hlavní.
Portál a okna[editovat | editovat zdroj]
Jediný portál je pískovcový ve tvaru lomeného oblouku bez profilace. Lomená okna jsou dvojího typu. V závěru jsou tři okna (jedno v čele a dvě v bočních stěnách), jsou centrálně dělená a skládají z kružby ve tvaru trojlistu vepsaného do sférického trojúhelníku a ze dvou nosů. Ve stěnách lodi je umístěna dvojice oken, která jsou oproti oknům v závěru menší a bez vnitřního členění. Dvojice stejných oken je zabudována ve zdech kruchtové části kostela. Další menší okno stejné formy se nachází nad portálem a čtyři lomená okna bez vnitřního členění s dřevěnými lamelami jsou na věži. Střecha objektu je valbová, na věži je plechový stan.
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Vnitřní rozměry kostela jsou 13 m na délku, loď má šířku 7,66 m.
Klenba[editovat | editovat zdroj]
Hlavní část lodi o obdélníkovém půdorysu je zaklenuta dvěma poli křížové klenby, v závěru o půdorysu vymezeném třemi stranami osmiúhelníku je klenba paprsčitá. Svorníky jsou kruhové, na svorníku v oblasti kněžiště je vyobrazena červená lilie, znak města Litomyšle. Žebra jsou hranolovitá a mírně vyžlabená a plynule přecházejí do přípor válcového profilu s ukončením v podlaze. Svorníky, žebra i přípory jsou šedě omítnuty, stěny i klenba jsou bílé.
Kruchta[editovat | editovat zdroj]
Kruchta je podklenuta a nahoře zaklenuta plackovou klenbou s neogotickými oblouky, na její severní straně je umístěna sakristie taktéž s plackovou klenbou, na jižní straně se nachází schodiště. Do obou prostor vedou neogotické portály.
Podlahy[editovat | editovat zdroj]
V oblasti kněžiště je vyvýšená dřevěná podlaha, ve zbytku objektu je kamenná dlažba.
Zařízení[editovat | editovat zdroj]
Z původního zařízení se nic nedochovalo, zachovala se pouze část zařízení od neogotické přestavby v 19. století – varhany z roku 1840 a dřevěné kuželkovité zábradlí na kruchtě.[5]
V současnosti je v oblasti kněžiště umístěna moderní dřevěná menza a na stěně moderní dřevěný kříž.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Severovýchodní pohled -
Jihozápadní pohled -
Věž kostela -
Okno v lodi kostela -
Okno v závěru kostela -
Kruchta -
Neogotické varhany a zábradlí na kruchtě -
Klenba -
Paprsčitá klenba v závěru kostela se svorníkem se znakem města -
Detail napojení žeber na svorník
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c SKŘIVÁNEK, Milan. Litomyšl 1259-2009, město kultury a vzdělávání. 1. vyd. Litomyšl: Město Litomyšl, 2009. 615 s. ISBN 978-80-254-5129-8.
- ↑ a b c d MATĚJKA, Bohuslav; ŠTĚPÁNEK, Josef; WIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století: XXIX. Politický okres litomyšlský. 1. vyd. Praha: Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1908. S. 87.
- ↑ a b c d e f g h i LAŠEK, František. Středověký litomyšlský špitál. 1. vyd. Litomyšl: [s.n.], 1932. S. 1.
- ↑ a b c d NEJEDLÝ, Zdeněk. Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl I. (do r. 1421). 1. vyd. Litomyšl: Muzejní spolek v Litomyšli, 1903.
- ↑ a b c d KOVÁŘ, Jiří. Litomyšl, Špitálský kostel „Rozeslání svatých apoštolů“, historickoarchitektonický rozbor. [s.l.]: [s.n.], 1997.