Dagmar Doubková

Dagmar Doubková
Narození	13. října 1948 (77 let) Praha Československo Československo
Povolání	režisérka, animátorka, výtvarnice, ilustrátorka
Choť	Jan Sarkandr Tománek
Děti	Jan Tománek
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Dagmar Doubková (* 13. října 1948 Praha) je česká režisérka, scenáristka, animátorka, výtvarnice a ilustrátorka. Ve své kariéře tvořila animované filmy pro děti i pro dospělé. V roce 1990 založila se svým kolegou a manželem Janem Sarkandrem Tománkem AAA studio klasické animace.

Studium

Dagmar Doubková svou uměleckou kariéru začala po středoškolských studiích na pražské DAMU v oboru loutkařského a jevištního výtvarnictví. Následně nastoupila na Vysokou školu umělecko průmyslovou na obor filmové a televizní grafiky. Zde studovala například po boku Jiřího Bárty, Niny Čampulkové, Petra Poše a Marie Satrapové. Po vystřídání vedoucího ateliéru Adolfa Hoffmeistra na jeho místo nastoupil tehdy dosavadní ateliérový asistent Miloslav Jágr, který se u studentů snažil rozvíjet jejich individualitu navzdory názorové uniformitě tehdejší doby a umožnil jim větší kontakt s uměleckou praxí. Většina absolventských filmů byla tak realizována v koprodukci školy se studii animačních filmů jako filmy distribuční. Nejinak to bylo u absolventského filmu Dagmar Doubkové Na věčnou památku z roku 1975. Snímek ironizující formou ukazuje dějiny cesty tabáku do Evropy a jeho užívání. Průvodcem se v příběhu stává hlas Václava Vosky. Na scénáři Doubková spolupracovala s Jágrem a na produkci se podílelo studio Bratři v triku.

Tvorba

Animace

Při tvorbě svých animovaných filmů využívala Dagmar Doubková nejčastěji ploškovou animaci, jež spočívá ve skládání jednotlivých částí (nejčastěji z papíru či textilu) v požadovaný celek a jeho následné posouvání a focení snímek po snímku. To při rychlém promítání vytvoří dojem plynulého pohybu.

Mezi jejími díly najdeme snímky určené primárně dětem i ty, které spíše ocení dospělý divák. Byli to však právě ti nejmenší, pro které Doubková tvořila nejdříve. Jako to u filmů určených dětem bývá, nalezneme i u animací od Doubkové moralistická a výchovná ponaučení v její příbězích. Pohádka O parádivé Sally (1976) vyprávějící o marnotratné dívence, jejích žlutých rukavičkách a tajemném kouzelníkovi předává poselství, že lhát se nemá, a už vůbec ne mamince. Roli vypravěče zde zastal Rudolf Hrušínský a snímek se dostal až na televizní obrazovky amerických stanic. Dále následoval příběh Perníkový dědek (1977) namluvený Josefem Kemrem vyprávějící o netradičním kouzelném dědečkovi, který u sebe uchovává všechny pohádky.

V roce 1979 vznikl snímek Sbohem, Ofélie, který odstartoval dlouholetou spolupráci Dagmar Doubkové s Edgarem Dutkou. Absolvent scenáristiky a dramaturgie na FAMU Dutka pro Doubkovou napsal rovnou několik scénářů. Ten první podává humornou formou rady mladým ženám vstupujících do světa mužů, jak si vybrat potenciálního partnera. Vtipnou edukativní instruktáží zde provází hlas herečky Jorgy Kortbové. Duo se následně vrhlo na převedení první ze série pohádek Fimfárum, Královnu Koloběžku První, do formátu animovaného filmu. S využitím čteném komentáře samotného autora psané předlohy Jana Wericha sestřihaným z gramofonových nahrávek s příběhem, kde nakonec chytrost zvítězí nad hloupostí a nespravedlností, zabodovali.

K 10. výročí vyhlášení Roku ženy byla Dagmar Doubková požádána OSN o vytvoření snímku zabývající se nerovnoprávností žen. Podle scénáře Tiny Jorgensonové tak vznikl osmiminutový animovaný film Nesplnitelný sen ukazující ve vtipné nadsázce emancipační problém v praxi. Porovnává den muže a den ženy a ptá se, do jaké míry je rovnoprávnost mezi pohlavími nenaplnitelný sen. Vyjmenovává povinnosti, jež na svých bedrech nese pracující žena, která je zároveň matkou. Touha po lepším životě se jí promítá do snu, kde se dočká pochopení a pomocné ruky od vlastního muže. K zobrazení všední skutečnosti použila režisérka studené barvy, zatímco při iluzi snu pracovala s teplými tóny, což podpořilo kontrast a celkovou atmosféru obou, reálného a snového, prostředí.

Jak již bylo řečeno, Dagmar Doubková ve své tvorbě využívala primárně techniku ploškové animace. Její první snímek s využitím loutek vznikl v roce 1985 s názvem Křesadlo. Na motivy Hanse Christiana Andersena líčí příběh o lásce chudého vojáka a vznešené princezny. Doubkové tento snímek vynesl ocenění na Mezinárodním festivalu tvorby pro děti a mládež ve Zlíně, kde získal Cenu Jiřího Trnky.

Za další úspěšný film lze rozhodně považovat Shakespeare 2000 z roku 1988. Režijní pojetí Doubkové a Dutkův scénář se zde v časoprostoru posouvají o pár let vpřed, do roku 2000, a prezentují v něm shakespearovské postavy 400 let staré, ovšem na svou dobu velmi nadčasové. Snímek je vtipný, odlehčený a ukazuje Shakespearova dramata jako stále živá a aktuální.

Autorka se následně opět zaměřuje na tvorbu pro děti a vznikají animované seriály Kamarádi pana Semtamťuka o Alence odkázané na invalidní vozík, jejím kamarádovi Vašíkovi, vynálezci Semtamťukovi a jejich zázračných invencích, Dobrodružství pod Vrbami inspirované knihou skotského spisovatele Kennetha Grahama Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství, nebo Hajadla a To si piš, je to myš, kde Doubková opět využila loutkovou animaci. Tyto animované seriály pro děti byli vysílány v rámci večerního televizního pořadu Večerníček.

Studio AAA

Dagmar Doubková mimo tvorbu jednotlivých filmů dokonce založila společně se svým kolegou a manželem Janem Sarkandrem Tománkem roku 1990 AAA studio klasické animace. V něm vznikly krom výše zmíněným animovaných seriálů (Kamarádi pana Semtamťuka, Dobrodružství pod vrbami, Hajadla, To si piš, je to myš) i filmy syna zakladatelů, režiséra a výtvarníka Jana Tománka, Kozí příběh – pověsti Staré Prahy, natočený v roce 2008, a Kozí příběh se sýrem z roku 2013. Studio sídlí v Praze a je zaměřené na 2D i 3D animace, grafiky, filmy, videoklipy a reklamy.

Ilustrace

Krom počinů z oblasti kinematografie je Dagmar Doubková autorkou ilustrací několika knih. Často se jedná o výtisky ze 70. a 80. let minulého století - Pavel Šrut: Proč seděli rytíři nad prázdnými talíři (1978), Jiří Faltus: Rozhledna se rozhlíží (1979) Věra Provazníková: Petruška, myšák Myšuročka a kohoutek Kukaruška (1980), Miloslav Topinka: To neznáte zvířátka (1981). Doubková se podílela i na ilustracích a grafické úpravě některých sešitů z řady Čtyřlístek (Knihovnička Čtyřlístek), nikoliv však jako hlavní kreslířka komiksu (tuto pozici zastává Jaroslav Němeček).

Charakteristika tvorby

Ve svých filmech se Dagmar Doubková zaměřuje na současně vyprávěnou pohádkovou moralitu (O parádivé Sally, Perníkový dědek, Královna Koloběžka I.) a na společenskou satiru (Sbohem, Ofélie, Nesplnitelný sen, Podojená kráva, Shakespeare 2000) – v obou případech vychází její kresba z humoru současné knižní ilustrace spojující akčnost seriálových kreseb s absurdní nadsázkou, expresivní deformací a ironií.

Filmografie

• Na věčnou památku (1975)
• O parádivé Sally (1976)
• Pohádkový dědek (1977)
• Sbohem, Ofélie (1979)
• Královna Koloběžka I. (1981)
• Nesplnitelný sen (1982)
• Podojená kráva (1984)
• Křesadlo (1985)
• Shakespeare 2000 (1988)
• Medvěd 09 (1988)
• Balabánci (1993)
• Kamarádi pana Semtamťuka (1998)
• Dobrodružství pod vrbami (1999)
• Hajadla (2006)
• To si piš, je to myš (2013)

Reference

Portály: Lidé | Film | Česko