Wikipedista:Бучач-Львів/Pískoviště
- Бучач Kur Lw 1905 [1] [2] \/ Нижнів Ňižniov [3] \/ Bernard Stern [4] [5] Hieronim Wierzchowski \/ kościół w Bohorodczanach \/ вул. Шевченка, Бучач
| Sofijské náměstí | |
|---|---|
 | |
 galerie na Commons |
Sofijské náměstí (Софійська площа, Софійський майдан) je náměstí v Kyjeve v centru Starého Města a historického jádra velkoměsta vůbec. Ro.
Chrám svaté Žofie (Kyjev) // Staroměstské náměstí // sofijské náměstí Kyjev
V letech 1720–1831 náležel klášter řeckokatolické církvi a jeho význam se pomalu umenšoval[zdroj?].
socha svatého Františeka Borgia. \/ Prosím, nezachrání komunistických názvů.
jiní - téměř 500 články - jsou doplňky a vyjasnění, pokud jde o předchozí tři svazky, a to je čtvrtý. jsou přírůstky a vyjasnění všech svazcích Parlament Ukrajiny саме так є точно
напевне
а саме
та інші
перший костел první kostel
Basil Nicholas Potocki
вирішили rozhodl
пізніше rozhodl
замінити vyměnit
později
Залізничний вокзал vlaková stanice
tak, že je přesně
pravděpodobně
a sice
a další
мав два імені точніше měl dvě jména přesněji
однак храм восени тільки почали розбирати ale na podzim chrám právě začal rozebírat
Království Halič a
Image:Троїцький монастир (1).jpg|Chrám Nejsvětější Trojice
v rodině inteligence. \\
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Johann Український інститут національної пам’яті Райх [7]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
[Lyčakovský hřbitov ([8])
- socha sv. Jana Nepomuckého (bolševiky zničena, dnes kopie)
- socha Panny Marie, (bolševiky zničena, dnes kopie)
(maturitě na ukrajinské gymnáziu)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- (polsky) Barącz S. Pamiątki buczackie. — Lwów : Drukarnia «Gazety narodowej», 1882. — 168 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Бучач-Львів/Pískoviště na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Бучач-Львів/Pískoviště na Wikimedia Commons
Kremenec nebo Kremjanec (ukrajinsky Кременець nebo Крем'янець / Kremenec’ nebo Kremjanec'; polsky Krzemieniec / Kšem’eňec) je město oblastního významu v Ternopilské oblasti západní Ukrajině, přibližně 80 km od Ternopilu. Je historické město, nachází se na historickému regionu Volyň. Prochází tudy silnice Rivne – Dubno – Kremenec – Ternopil. Město je sídlem Kremeneckého rajónu. V roce 2013 zde žilo 21 729 obyvatel.
barokní ŕímskokatolickí Buchach (50).jpg
Bučačský rajón Ternopilská oblast, m. Bučač, majdan Voli, 1, 2-11-43 * Podolí (země)
pochopit, zadejte vi trochu matoucí pro čtenáře. Dolyna (část)
- Myroslav Ivan Ljubačivskyj (1914–2000), biskup ukrajinské řecko-katolické církve
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Stepan Andrijovyč Bandera se narodil jako jeden z šesti potomků řeckokatolického kněze Andrija Bandery. Jeho matka zemřela roku 1922 na tuberkulózu. .
Od roku 1919 studoval Bandera na ukrajinském gymnasiu ve Stryji. Svá studia dokončil roku 1927. Již od svého mládí se politicky angažoval. Od roku 1929 byl členem Organizace ukrajinských nacionalistů, která bojovala za ukrajinskou samostatnost. Na území, kterému Bandera velel, byly metodou prosazování nezávislosti mimo jiné i teroristické akce a atentáty na představitele Polska, předně však proti všem osobám podezřívaným z neloajálnosti a všem stoupencům kompromisu.
Roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého k trestu smrti, ale rozsudek mu byl později změněn na doživotní odnětí svobody. Během dvou soudních procesů si získal proslulost svou plamennou obhajobou ozbrojeného boje proti polskému státu. Z vězení uprchl nebo byl propuštěn (údaje se dosud liší) roku 1939 po napadení Polska, poté co správa věznice v Brestu následkem válečných událostí prakticky zanikla.
- Mykola Lysenko (1842–1912), ukrajinský hudební skladatel, pianista a dirigent
- , bývalý plukovník armády Ukrajinské lidové republiky,
Wikipedista:Tomas62 == Krivoj Rog == Hi! По русски будет читаться как раз Krivoj Rok (если г в конце - оно читаеться глухо - k). Děkuji vám za pochopení!
Jan Jiří Heinsch / Matyáš Bernard Braun / Kategorie:Střední školy / množné číslo
Jan Jiři Pinzel - rokoko Byl kmotrem Jana Jiří Pinsela.
Dílo
Tato stránka zobrazuje netestovaných změny [Kontrola nové změny] Zobrazit / Skrýt podrobnosti John George Štětce Pinzel.jpg Autoportrét (?) Na ramena socha Alegorie Courage Jiná jména Johann George Štětce, Štětce master Narodil se v roce 1707 ~ Lviv [1] Zemřel mezi 16/09/1761 a 10/24/1762 Bučač (?) Polsko občanství Aktivity sochař [d] Hlava gentleman [2] Jeho manželka Marianne Elżbieta Keytova (Maevska) Děti Bernard Anton Commons-logo.svg média o Wikimedia Commons
John George Štětce [3], nebo John George Štětce, Štětce master [4] podlahy. Jan Jerzy Pinzel, cca. 1707 [5] - mezi 16 září 1761 a 24. října 1762 [6]) - galicijský sochař poloviny 18. století, představitel pozdního baroka a rokoka. Zakladatelé Lvově školy sochařů. U děl Y.-Ґ. Štětce vyznačuje velkou emocí a dynamiky, čímž vytvořili formy života Obr.
[Upravit překlad] 1 Životopis 1,1 Family 2 Seznam prací 3 Galerie 3.1 Plastové modelové skici 6 3.1.1 botseti Munich 3.2 Místo práce 4 Pietní 4.1 výstavy a muzea 4.2 Mince a známky 4,3 památník a festival v bučačské 4.4 sochař papíry, 4,5 Štětce v literatuře 5 Viz. také 6 Poznámky 7 Zdroje 8 Reference
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Životopisná informace o mistra téměř nepřítomným. Jeho etnického původu, místo a čas narození, okolnosti v Galicii a vznik smrti je v současné době známy.
Zbihn. Hornunh jednou tvrdil, že Štětce pochází z České republiky, ve znění, podle jeho názoru, ukázala podobnost s pracemi master děl školy v Praze [7]. Nicholas Holubec ho nazval "Slezská rytec." [8]
Štětce přišel do Polska v pozdních 1740s na pozvání Bernard Meretyn rizbyarskyh k výkonu práce v budovách architekta, kterou si Nicholas Potocki Basil. [7] Podle jiných - se objevil v polovině roku 1740, Soud magnát Nicholas Potocki, bazalka, která se stala jeho hlavním zákazníkem a patron.
Během 1750-1760 let (pokud možno společně s architektem Bernard [9] Meretyn) působil ve Lvově Hodovychah (nyní Lvov), Horodenka, Hvizdtsi (nyní Ivano-Frankivsk region), Monastyryska (Nanebevzetí Panny Marie a Anton klidný [10]), Bučač (oba - moderní Ternopil region).
Před dubna 1756, spolu s Johann Georg Gertner začal pracovat [11] Nad oltářem dvou patriarchů (jiná data - Saints Felixe z Valois a John de Mata [11]) ve Lvově Trinitarian církvi, která nepřežila. Práce dokončeny v dubnu 1757. [11] Náklady za provedenou práci (PLN 990) obdržel v roce 1757. Kromě ti dělali Vitara malou sochou svatého Jana Nepomuckého a Yakima. [12]
Na konci roku 1750 Meretin objednat realizaci Štětce zdobí kostel v Hodovytsi, že nemůže splnit kvůli předčasné smrti architekta (s výjimkou kazatelna - zjednodušené repliky kazatelna v kostele Horodenka). Dokončena v roce 1759-1761 letech monumentálních soch světců Athanasius, , jezdecká socha sv, za což se mu dostalo obrovské množství času - cca 37.000 zlatých. Před smrtí ho požádal, Meretin provést dvěma balkóny konzol s mužské torzo kámen na číslo 40 na náměstí ve Lvově, Lvov přestavěl bydliště biskup Leo Sheptytsky Ukrajinské řeckokatolické církve, která v roce 1761 již byly pokryté střechy. [13]
V roce 1761 Mikołaj Potocki Bazyli ofiruvav 100.000 zlata řemeslník provádět nová díla v kostele dominikánského města a nařídil Štětce vykonávat práci. Oni předpovídali výkon 2 boční oltáře v kaplích na příčné ose chrámu (k tomuto dni nepřežili, přežil přívrženci postavu Mikuláše, Joseph (?) Augustine, Dominic učinil před konsekratsiyeyu kostela v roce 1764. Štětce nesl sochu Panny Marie dítěte Klyashtornyi modlitebna v dlouhodobém oltáři. na jaře roku 1764 pokračovala ve spolupráci s externí výzdobu kostela. [13]
16.září 1761 obdržel peníze za vykonanou práci v kostele v Monastyrska, považován za nejnovější fakta ze života pána. [14]
Štětce vzhled pomohl vyvinout talenty Thomase Huttera, Kutchenraytera Conrad, George Markvarta, Christian vlečnou sítí, Sebastian Fesinger, režie svou práci na kvetoucí rokoko. Workshop Štětce, která byla provedena, nejpravděpodobnější v bučačské, přispěl ke vzniku (kromě Anton klidu Fabiyana Fesinґera, Jan Nepomucen Beherta) z předních umělců mladší generace Lvov řemeslníka školy vedené Antonem Osa John a Matthew Poleyovskiy Ivan Obrotskym, Francis Olendzkym. [15]
Rodina 13.května 1751 v bučačské oženil s vdovou Marianne Elizabeth Majewski Keytovoyu rodina [16]. Z tohoto manželství měl dva syny - Bernard [17] (b 1752). A Anton (b 1759 [18].).
Podle tehdejších zvyklostí, vdova byla alespoň jeden rok být v smutku za mrtvého. [19] Podle dokumentu