Wikipedista:Čermáková 438173

Dům Bernardy Alby

Dům Bernardy Alby ( La casa de Bernarda Alba) je teatrální drama, které v roce 1936, napsal španělský básník a dramatik Federico García Lorca . Dílo má podobu venkovského dramatu a je rozděleno na 3 dějství. Pojednává o životě Bernardy Alby a jejích dcer.

Téma

Hlavním tématem je utlačování dcer. Střet mezi autoritou a svobodou. Dalšími tématy jsou konflikt mezi mužem a společností. Morálka, sociální nátlak, společenské rozdíly.

Místo děje

Děj se odehrává v uzavřeném prostoru domu. Dům působí klášter, peklo, vězení. Dále ve vesnici bez řeky, kde je pouze studna, ze které lidé pijí se strachem, že je otrávená. Řeka je symbolem života, studna symbolizuje smrt.

Kompozice

Děj je vyprávěn chronologicky s retrospektivními prvky.

Postavy

Bernarda- matka dívek, reprezentuje nejpřísnější společenské a morální normy. Má strach z kritiky ostatních. Velmi dbá na tradice. Vždy chodí s hůlkou, která symbolizuje autoritu.

Angustias- 39 let, není příliš krásná a také je nemocná. Dcera z prvního manželství, zdědí peníze po otci. Je ráda, že je dědičkou, protože díky penězům může odejít z domu.

Magdalena- 30 let, chtěla by být spíše mužem, jelikož si myslí, že v jejím věku už se neprovdá a tím pádem nebude moci odejít z domu. Dává přednost mužským pracím.

Amelia- 27 let, o této postavě se mnoho neví. Zdá se být ostýchavá a bláznivá.

Martirio- 24 let, již byla jednou zasnoubená, ale Bernarda zasnoubení zrušila, jelikož její snoubenec nebyl ze stejné sociální třídy, jako jsou ony. Je falešná. Říká, že se jí líbí muži, ale ve skutečnosti miluje Pepeho el Romano.

Adela- 20 let, je nejmladší z dcer, velmi krásná, vášnivá, čestná, ale také rebelská. Poruší matčino nařízení držet smutek za otce, ale ona ho poruší a obleče se do barevného oblečení. Chce Pepeho el Romano a stene se jeho milou. Na konci děje zlomí matčin symbol autority- její hůl.

María Josefa- matka Bernardy, trpí stařeckou demencí.

Poncia- služebná, podílí se na událostech, konverzuje, napomíná, dává rady, ale nemůže parřit do rodiny, jelikož je služka a tím pádem z nižší vrstvy.

Pepe el Romano- chce se oženit s Angustias, ale to jen kvůli penězům, protože miluje Adelu. Je všudypřítomný, ale ve hře se často neobjevuje.

Děj

Po smrti druhého manžela se Bernarda uzavře do sebe a začne držet smutek a to po dobu osmi dlouhých let. Jedná se o tradici, proto ji musí dodržovat celá rodina. Tento smutek spočívá v tom, že žádná z jejích dcer nesmí vyjít na ulici a smí nosit pouze černé oblečení. Prvorozená z dcer, dívka z prvního manželství, jediná dědička majetku, usiluje o to, aby se mohla vdát za Pepeho el Romano, což by znamenalo, že by mohla odejít z domu. Pepe el Romano se s ní zasnoubí, ale jen kvůli jejímu jmění. Ve skutečnosti je zamilován do nejmladší Adely. Poncia přizná Adele, že ví o nákolnosti, kterou má k Pepemu, ale ta to popírá a tvrdí, že nebude poslouchat matčiny příkazy. Poté Angustias ztratí obrázek jejího snoubence a obviňuje své sestry z odcizení. Vzniká velká hádka. Poté se obrázek najde u Martirio, která tvrdí, že jej vzala pouze pro legraci, dostává za to pohlavky od matky. Jedné noci před spaním dává Bernarda rady, jak se má Angustias chovat ve sňatku. Jakmile jdou spát, Adéla se vyplíží z domu, ale sleduje ji Martilio, která jí zastoupí cestu. Adéla pochopí, že je také zamilovaná do Pepeho a opět mezi nimi nastává velká hádka, kdy Adela stále říká, že si Pepe klidně může Angustias vzít, ale on bude stále chodit za ní. Martilio zavolá matku a vše jí řekne. Bernarda je velmi rozrušená, chce Adelu potrestat, ale ta se brání a v souboji zlomí matce hůl. Bernarda sáhne po pušce a vystřelí. Martilio zvolá, že s Pepem je konec. Adela to pochopí tak, že její milý je po smrti. Odchází do svého pokoje, kde spáchá sebevraždu. Pro Bernardu je velmi důležité, aby se po vesnici nerozkřiklo, že Adela nezemřela jako panna, proto ji nechá obléci do panenských šatů. Matka chce slyšet pouze ticho. Z důvodu Adeliny smrti bude rodina držet smutek dalších osm let.

Zdroje

• GARCÍA LORCA, Federico. La casa de Bernarda Alba. 3. ed., corr. y rev. Madrid: Castalia, c1984, 134 s. Castalia didáctica, 3. ISBN 8470394126.
• GARCÍA LORCA, Federico. El público y comedia sin título: dos obras póstumas. 1. ed. Editor R Martínez Nadal, Marie Laffranque. Barcelona: Seix Barral, 1978. Biblioteca Breve, 433. ISBN 8432203386.
• VICTORIA FERNÁNDEZ DE SEVILLA, Ángela Morales Tenorio a Juan Bautista Becerra Grande REVISIÓN TÉCNICA. Literatura española y universal: [Bachillerato LOGSE]. Madrid: McGraw-Hill, Interamericana de España, 1999. ISBN 8448122046.