Wikipedie:Článek týdne/2011/20
Počátky dějin Kuby spadají do let 10 000 až 8000 let př. n. l., kdy začalo její osídlování. Od roku 1511 Kubu kolonizovali Španělé, kteří zde vládli až do konce 19. století. Původní obyvatelé, tvoření většinou příslušníky taínského etnika, byli z velké části vyhubeni Evropany v průběhu prvních let osidlování ostrova, zbytky snad přežívaly na ostrově ještě ve druhé polovině 19. století.
Několik prvních desetiletí španělské kolonizace byla Kuba spíše zásobovací základnou ostatních kolonií, během druhé poloviny 16. století se Havana stala důležitým dopravním a obchodním střediskem. K rozvoji ostrova pak došlo v důsledku intenzivnějšího pěstování tabáku a cukrové třtiny od počátku 18. století; cukrovarnictví bylo v 19. a 20. století nejdůležitějším odvětvím kubánské ekonomiky. Plantážnictví bylo spojeno i s využitím otroků, dovážených sem z Afriky. V polovině 19. století tvořili černošští obyvatelé více než 50 % obyvatelstva. Jeho začlenění do politického života Kuby (otroctví zde bylo zrušeno roku 1889) mělo velký vliv na osvobození ostrova ze španělské nadvlády.
Od prvních let 19. století sílilo kubánské hnutí za nezávislost. Roku 1868 začali Kubánci za samostatnost bojovat a dočkali se jí 20. května 1902, několik let po skončení španělsko-americké války. Pokusy o budování demokracie, zpočátku pod protektorátem USA, byly přerušeny několika diktaturami. Od roku 1956 probíhaly na Kubě ozbrojené boje, během nichž ovládlo ostrov na počátku roku 1959 Hnutí 26. července pod vedením Fidela Castra, který zavedl komunistický systém. Po rozpadu Sovětského svazu se na Kubě zavádějí mírné ekonomické reformy ve prospěch tržního hospodářství.