Wikipedie:Článek týdne/2010/40
Pomocné technické prapory (zkráceně PTP, též zvány Vojenské tábory nucených prací, zkráceně VTNP) byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950–1954 fungovaly jako tábory nucených prací určené pro internaci a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob podléhajících tehdejšímu brannému zákonu (armáda pro ně vytvořila tzv. politickou klasifikaci „E“). Důležitým důvodem jejich vzniku bylo i zajištění levné pracovní síly pro vybraná hospodářská odvětví. PTP byly také nástrojem perzekuce a pracovní exploatace nepohodlných osob. Fungování PTP nemělo oporu v československých zákonech a mezinárodním právu.
Pomocnými technickými prapory prošlo, podle různých odhadů, 40–60 tisíc československých občanů. Pracovali v dolech (na Ostravsku, Kladensku i na Slovensku), ve stavebnictví, na vojenských stavbách (výstavba letišť, kasáren, obytných domů i dalších objektů – např. Ústřední vojenské nemocnice v Praze, nebo tehdy vojenského hotelu Internacionál v Praze-Dejvicích), ve vojenských lesích, kamenolomech i v zemědělství. Například v roce 1953 pracovaly vojenské pracovní jednotky na 370 různých pracovištích.
Vojáci z Pomocných technických praporů byli nazýváni výrazy „pétépáci“ a „černí baroni“ (vojáci byli označeni černými výložkami); tyto pojmy byly po roce 1953 běžně používány i pro vojáky technických praporů (TP) a vojenských pracovních jednotek (VPJ), později dokonce i pro ženisty.
S pomocnými technickými prapory bývají spojovány knihy spisovatele a humoristy Miloslava Švandrlíka, zejména kniha Černí baroni. Švandrlík však sloužil pouze v Technických praporech, jejichž podstata byla dosti odlišná.