Wheatstoneův můstek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wheatstoneův můstek.

Wheatstoneův můstek je obvod používaný pro měření odporu a malých změn odporu. Můstek vynalezl roku 1833 britský vědec a matematik Samuel Hunter Christie (1784-1865), ale zdokonalil jej a popularizoval až roku 1843 britský fyzik a vynálezce Sir Charles Wheatstone (18021875).

Zakreslení[editovat | editovat zdroj]

Můstek se obvykle zakresluje způsobem zobrazeným v obrázku. Skládá se ze dvou větví (větev , a větev , ) připojených na stejnosměrný napájecí zdroj. Větve se chovají jako děliče napětí. Zjednodušenou úvahou (pro případ odpojeného měřidla VG) snadno dojdeme k závěru, že pokud je napětí mezi body D a B nulové (vyvážený můstek), musí platit:

, z čehož pak pro neznámý odpor

Wheatstoneův můstek se používá i pro výchylková měření, kdy odpor může být realizován například odporovým teploměrem, nebo odporovým tenzometrem. Výstupní napětí můstku (mezi body D a B) je pak nelineární funkcí velikosti odporu .

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]