Wapiti východní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxWapiti východní
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN

vyhynulý (1877)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci Chordata
Třídasavci Mammalia
Řádsudokopytníci Artiodactyla
Čeleďjelenovití Cervidae
RodCervus
Druhjelen wapiti (Cervus canadensis)
Trinomické jméno
''Cervus canadensis canadensis''
(Erxleben, 1777)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wapiti východní (Cervus canadensis canadensis) je vyhynulý poddruh jelena wapiti, který obýval severovýchodní a východní USA a jižní Kanadu. Poslední wapiti východní byl zastřelen v Pensylvánii 1. září 1877.[1][2] Poddruh byl prohlášen za vyhynulý službou Spojených států pro ryby a divokou zvěř v roce 1880.[3] Zhruba ve stejnou dobu vyhynul také další poddruh, wapiti arizonský.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělý samec mohl vážit až 1000 liber (540 kg) a jednalo se tak o jeden z největších poddruhů wapiti.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Na začátku evropské kolonizace Severní a Jižní Ameriky na konci 15. století obýval wapiti východní rozsáhlé lesy regionu Východních lesů až na západ po řeku Mississippi. Jak se lidé v příštích několika staletích v této oblasti usazovali, populace wapiti se snížily kvůli nadměrnému lovu a ztrátě hustého lesního prostředí. Přírodovědec John James Audubon údajně zmínil, že do roku 1851 v horách Allegheny ještě několik wapiti žilo. Na konci 19. století byl tento poddruh zcela vyhuben. To málo informací, které je o tomto poddruhu známo, bylo získáno z ostatků a z historických pramenů. Studie mitochondriální DNA v roce 2004 naznačují, že jelen wapiti je druh odlišný od jelena evropského.

Prehistorické důkazy o wapiti východních z doby před 2500 lety byly nalezeny v Alabamě a Delaware. Wapiti byl vyhuben v Jižní Karolíně v roce 1737, v Georgii v roce 1770, v Severní Karolíně v roce 1780, v Marylandu a Vermontu v roce 1800, v New Jersey v roce 1805, v Arkansasu a Quebecu v roce 1830, v Indianě a Ohiu v roce 1840, v Louisianě v roce 1842, v New Yorku v roce 1847, v Illinois a Kentucky v roce 1850, ve Virginii v roce 1855, v Tennessee v roce 1865, v Pensylvánii v roce 1868, ve Wisconsinu v roce 1875, v Michiganu v roce 1880, v Iowě v roce 1885, v Minnesotě v roce 1896 a v Missouri v roce 1898.

Opětovné vysazení[editovat | editovat zdroj]

Nedlouho poté, co byl poslední wapiti východní zastřelen v Pensylvánii, nabídli federální úředníci, kteří se obávali pytlačení stád wapiti v Yellowstonském národním parku a jeho okolí, zvířata komukoli, kdo si je chce vzít. Nedávno vytvořená pensylvánská komise pro divou zvěř přijala jejich nabídku a zahájila program opětovného vysazení wapiti do Pensylvánie. Od roku 1913 do roku 1926 vypustila komise 177 jelenů wapiti v 10 krajích, včetně 50 zvířat z Yellowstonu.[4] V současné době má stádo wapiti v Pensylvánii více než 800 kusů a areál jejich výskytu má rozlohu přibližně 800 čtverečních mil.[5][6]

Úspěšně byly populace wapiti vysazeny v Arkansasu (1991),[7] Wisconsinu (1995), Ontariu (2001), Kentucky, Tennessee a v národním parku Great Smoky Mountains v roce 2002, v Michiganu v roce 1919, v Missouri Ozarks (2011),[8] a v roce 2012 ve Virginii .[9] Na konci roku 2016 byli wapiti znovu vysazeni do jižní Západní Virginie .[10] Kromě toho byly také provedeny studie možností v Illinois a New Yorku (i když dosud nevedly k vysazení jelenů wapiti).[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eastern elk na anglické Wikipedii.

  1. "Foolsfate Almanac"
  2. "Pennsylvania Department of Conservation and Natural Resources"
  3. "US Fish & Wildlife Service: Endangered Species Program"
  4. "Elk in PA today more likely to be shot by camera than gun"
  5. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-29. 
  6. "History of Pennsylvania Elk". www.pgc.state.pa.us [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-27. 
  7. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-31. 
  8. Dostupné online. 
  9. www.roanoke.com. Dostupné online. 
  10. Dostupné online. 
  11. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-24. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]