Walter Junior

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Walter Junior (1932) limuzína (tudor)

Koncem roku 1932 zavádí Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory Praha – Jinonice, český výrobce automobilů, výrobu licenčního automobilu Fiat Balilla 508 (v překladu Malý hrdina) pod názvem Walter Junior. Pozoruhodnou novinkou ve výrobní technologii bylo zavedení pásové výroby. Do vínku dostal Junior dvě podstatné výhody oproti konkurentům – cena automobilu a řízení vlevo (připomeňme, že do března 1939 se v Československu jezdilo vlevo a většina automobilů měla pravostranné řízení).[1]

První vozy Walter Junior předvedla továrna pražským novinářům v posledním zářijovém týdnu 1932 na Jílovišťské silnici - referoval o tom a fotografii přinesl Č.A.S. List motoristů v čísle 13, vydaném v Praze dne 3.října 1932[2]. Se sloganem Vůz nové generace byl tak představen veřejnosti kompaktní vůz litrové třídy, tuzemské provenience s celokovovou uzavřenou karoserií. Vozy Fiat Balilla se vyráběly po celé Evropě. Díky tomu se i na české Juniory daly snadno sehnat potřebné díly, což kladně přispívalo k prodeji vozidla. Walter Junior se vyráběl v letech 1932 až 1937.

Walter Junior se stal nejprodávanějším modelem jinonické továrny Walter v historii. I dnes - na kterékoliv veteránské akci - je spíše výjimkou, když se tam neobjeví nějaký Walter Junior.

Motor[editovat | editovat zdroj]

Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4) s rozvodem SV, o objemu válců 995 cm3 (vrtání 65, zdvih 75 mm), dosahoval výkonu 24 k/17,6 kW při 3600 ot/min. a kompresním poměru 1 : 5,88. Bezhlučný spodový motor, umístěný vpředu, vačkový hřídel byl poháněn od poddimenzovaného klikového hřídele článkovým řetězem. Klikový hřídel byl uložen ve 3 valivých ložiscích. Blok motoru byl ze šedé litiny a písty z lehké hliníkové slitiny.

Obdobně jako u typu Walter Bijou byl přívod benzínu ke karburátoru Solex 26 UBIP vyřešen samospádem z nádrže umístěné nad motorem, na dělicí stěně motorového prostoru. Do nádržky se vešlo 26 l benzinu (z toho 4 litry rezerva). Pravidelnému chodu motoru přispívaly čistič paliva a vzduchu. Zapalování bylo akumulátorové 12V/38 Ah Bosch, s cívkou a rozdělovačem s automatickým řízením předstihu. Mazání motoru tlakové, oběžné. Vodní termosifonové chlazení se samočinným oběhem a s větrákem za chladičem.[3]

Walter Junior (1934) roadster

Mechanická třístupňová převodovka (3+1) se poněkud vzdálenými převody byla oddělena od motoru suchou, jednokotoučovou spojkou. Později se montovala i čtyřstupňová.[4]

Podvozek[editovat | editovat zdroj]

Motor byl pružně uložen v rámu ve čtyřech silentblocích. Podvozek byl klasické koncepce. Obdélníkový rám byl zpevněn příčkami a křížovou výztuhou. Přenos síly na zadní nápravu prostřednictvím spojovacího hřídele se dvěma pružnými Hardy-spojkami. Rozvodovka zadní nápravy byla opatřena diferenciálem[5]. Obě tuhé nápravy byly odpérovány podélnými listovými, půleliptickými péry s kapalinovými, olejovými tlumiči. Junior měl hydraulické brzdy, což bylo v té době u malých vozů spíše výjimkou. Kapalinové brzdy působily současně na všechna kola, ruční mechanická pouze na zadní. U některých modelů byla brzda převodová, která působila na buben za převodovkou[2]. Disková kola nesla pneumatiky 4,00x17, později 4,50 x 17. Hmotnost podvozku pouhých 385 kg, tj. se čtyřmi koly a pneumatikami, krytem motoru, baterií, olejem v motoru, převodové skříni a zadní nápravě, bez vody a bez paliva, nářadí, zásobního kola, nárazníků, přístrojů a blatníků.

Karoserie[editovat | editovat zdroj]

Vůz měl celokovovou karoserii. Tohoto řešení bylo v ČR použito vůbec poprvé, oznamovala továrna Walter, avšak již od roku 1929 byly s celoocelovou karoserií vyráběny malé Aerovky (Aero 500 a následně Aero 662). Výrobce uváděl, že vnitřní rozměry karoserie dovolují přepravu 4 pasažérů. Typů karoserií bylo povícero: standardní byla dvoudvéřová limuzína (tudor), ale známo i několik provedení jako čtyřdveřová. K vybavení vozu patřily v té době často používané „ručkové“ ukazatele směru Bosch-Winker s elektrickým ovládáním. Pro sportovně laděnou klientelu byl připraven dvousedadlový roadster nebo kabriolet. Přístrojové vybavení bylo běžné době vzniku: tachometr, hodiny, teploměr a tlakoměr.

Walter Junior (1934) kabriolet

Rozchod kol 1220 mm, rozvor 2250 mm. V provedení tudor byl Junior dlouhý 3440 mm, široký 1380 mm a vysoký 1530 mm. Hmotnost prázdného vozu nepřevyšovala 700 kg, celková měla hodnotu 990-1085 kg dle typu. Spotřeba oleje 0,2 l/100 km, spotřeba benzínu 7,5 - 8 l/100 km. Maximální rychlost 85-90 km/h.

Vedle čtyřmístného tudoru (limuzína), jenž stál 29 500 Kč, nabízel výrobce za 26 500 Kč dvoumístný roadster s nouzovým dvousedadlem v zádi, nejdražší byl dvoudveřový čtyřmístný kabriolet s karoserií Sodomka za 34 500 Kč. Pro sezonu 1934 dostal Junior novou masku, lehce šikmé čelní okno a zaoblenější střechu. V ceníku pro rok 1935 je roadster uváděn za cenu 25 500 Kč, tudor (limuzína) za 27 500 Kč s předními posuvnými sedadly a s výklopným předním sklem, kabriolet s karoserií Sodomka za 32 500 Kč a i dodávkový, skříňový Junior se širokými dvířky v zadní stěně a nosnosti 250 kg za 26 500 Kč.

Tak jako dřívější jinonické automobily se i Juniory staly předmětem zájmu speciálních karosářských firem, které na zakázku „ušily“ vozu slušivější kabát. K nejčastěji zmiňovaným karosárnám patřily Sobotka, Petera z Vrchlabí, Uhlík z Prahy či Leitner z Plzně. Jen vysokomýtská karosárna Sobotka postavila na podvozky Junioru během let 1933 až 1935 celkem 79 různých individuálních karoserií

Do léta 1936 vzniklo přes tisíc automobilů Junior, které v letech 1933 až 1936 tvořily 75 % produkce osobních vozů Walter.[6]

Sportovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Walter Junior (1934) Rallye Monte Carlo, Jindřich Knapp

Junior se stal v krátké době velmi oblíbeným automobilem a svou dobrou pověst potvrzoval častými úspěchy v různých soutěžích a jízdách. V roce 1933 se jeden Walter Junior soukromé posádky Ant. Frick/W. Güttler z Liberce účastnil I. ročníku závodu 1000 mil československých. V témže roce startoval i tovární tým Walter na třech Walter Juniorech S.

V roce 1934 při příležitosti konání pražského autosalonu vykonal vytrvalostní jízdu na trase Praha – Bratislava a zpět, na které jezdil po dobu 42 dnů. Velkého ohlasu získala i jízda redaktora Alana Forejta po střední Arábii.[7] Časopis Motor Revue uveřejnil v srpnu 1934 snímek z jízdy Alana Forejta s roadsterem Walter Junior do tehdejší "Arábie". O dobrodružstvích, která cestu provázela, pak Forejt napsal zajímavou knížku.[2]

Za ryze sportovní úspěch můžeme jmenovat z roku 1934 účast v Rallye Monte Carlo. Soutěž, pořádaná od roku 1911, tradičně začínala takzvanou hvězdicovou jízdou, kdy posádky startovaly v různých městech Evropy a cestou do Monte Carla projížděly kontrolní body. V Monte Carlu se pak odehrávaly jen jízdy zručnosti a několik rychlostních zkoušek v horách nad městem. Tovární jezdec Jindřich Knapp dojel do cíle na azurovém pobřeží bez trestných bodů, ale protože zvolil kratší trať ze španělské Valencie, získal méně „plusových“ bodů a obsadil 39.místo ve třídě do 1500 cm3 a 85. v absolutním pořadí[8]. Další jezdci na Juniorech – Formánek, Vydra a Stokuč odpadli před cílem pro technickou závadu.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky a automobily 1901-1951. Nový Signál, Motorlet. Roč. 1981-2. 
  2. a b c HOŠŤÁLEK, Petr. Walter typ Junior [online]. České Budějovice: Jihočeské motocyklové museum [cit. 2018-05-17]. Dostupné online. 
  3. KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy. I. vyd. Praha: NADAS, 1986. 312 s. S. 117. 
  4. MACBETH, Graham; JOZÍF, Milan. Velký obrazový atlas automobilů. I. vyd. Praha: ARTIA, 1985. 608 s. S. 161, 579, 581. 
  5. TUČEK, Jan. Auta první republiky 1918-1938. I. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2017. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 172-173. 
  6. TUČEK, Jan. Walter lic. Fiat - Italové z Jinonic. Automobil. Roč. 2014, čís. 8, s. 67-69. 
  7. TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily v historii našeho podniku. Nový Signál, Motorlet. Roč. 1980. 
  8. WANKA, Tomáš. Rallye Monte Carlo 1934 [online]. ewrc-results.com [cit. 2018-05-24]. Dostupné online. 
  9. TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily WALTER a AERO MINOR. Motoristická současnost - Za volantem. Roč. 1984, příloha č. 1/84, s. 74-81. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Junior ve Wikimedia Commons