Walking bus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zastávka pěšibusu v italské Zanice

Walking bus (německy pedibus, italsky piedibus, česky chodící autobus[1][2] nebo pěšibus[1]) je skupina školních dětí, které jdou pěšky do školy nebo ze školy, doprovázené dvěma rodiči („řidič“ vede a „průvodce" končí skupinu). Stejně jako tradiční autobus, pěší autobus má jízdní řád s určenou trasou, zastávkami a časovým plánem pro vyzvednutí jednotlivých dětí.

Starší český výraz pěškobus není v tomto speciálním významu doložen, užívá se i nadále převážně jako sarkastické označení obecně pro pěší dopravu. Pro walking bus je Nadací Partnerství používán název chodící autobus či pěšibus.

Koncepce[editovat | editovat zdroj]

Koncepci pěšího autobusu vytvořil v Austrálii v roce 1992 David Engwicht a do Anglie byla uvedena v roce 1998 Radou hrabství Hertfordshire, která ji jako první využila pro Wheatfields Junior School v městě St. Albans v Anglii.[3] Pěší autobusy jsou v Anglii oblíbené a šíří se i dále v Evropě, Severní Americe[4] a Novém Zélandu.

Cíle[editovat | editovat zdroj]

Propagátoři pěších autobusů deklarují tyto cíle:[5]

  • Podporovat tělesnou aktivitu a vytvoření dovednosti vyhledávat bezpečné zóny pro chůzi do školy, zároveň chůzí posilovat zdraví dětí
  • Zvýšení povědomí o vhodnosti komunikací pro chůzi a zjištění, kde je potřeba zlepšení
  • Podporou zájmu o prostředí v okolí bydliště
  • Snížení kriminality a podpora sousedských vztahů
  • Snížení dopravní zácpy, znečištění a omezení možnosti rychlé jízdy v okolí škol
  • Sdílení společných zájmů a času rodičů, dětí i komunitních politiků

V Aucklandu se v listopadu 2007 účastnilo sto škol, které provozovaly 230 pěších autobusů, což zahrnovalo více než 4000 dětí a 1500 dospělých.[6]

V některých zemích rodiče a děti využívají bezpečnostní vesty. To vedlo ke kritice, že školní autobusy jsou příliš schematické a nevedou děti k samostatně vytvořeným dovednostem nezávislého pohybu po městě. David Engwicht, jehož kniha z roku 1992 Reclaiming our Cities and Towns je základem pro koncepci „pěšího“ autobusu, později prohlásil: „Od chvíle, kdy se „pěší“ autobus stal oficiálním programem, doprovázejí koncepci problémy, zvláště v případných soudních sporech a v kulturách odmítajících přijetí jakékoliv rizika.“[7]

Aktivity v České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice vyhlásila Nadace Partnerství v roce 2009 grantový program Na zelenou 2009, který zahrnuje i aktivity spojené s pěším autobusem.[8]

Chodící autobusy také propaguje Centrum dopravního výzkumu, například v programu Bezpečná cesta do školy.[9]

V češtině je také možno se seznámit s průzkumem pomocí dotazníku a s koncepcí bezpečné dopravy do školy, vytvořenou pro školu v Port Talbotu.[2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walking bus na anglické Wikipedii.

  1. a b Na zelenou – Bezpečné cesty do školy Archivováno 3. 3. 2011 na Wayback Machine., dopravní program Nadace Partnerství, grantový a asistenční program Na zelenou 2011
  2. a b Central Infant and Junior School Port Talbot – Dopravní Plán[nedostupný zdroj], březen 2003, dopravní pracovní skupina základní školy Central School a Útvar silniční bezpečnosti okresu Neath Port Talbot, český překlad zveřejněn na webu Nadace Partnerství
  3. http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/education/880055.stm
  4. Walking School Bus. www.walkingschoolbus.org [online]. [cit. 2022-07-29]. Dostupné online. 
  5. International Walk to School. www.iwalktoschool.org [online]. [cit. 2022-07-29]. Dostupné online. 
  6. Archivovaná kopie. www.travelwise.org.nz [online]. [cit. 2009-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-13. 
  7. Traffic Safety Store - Who We Are. YouTube [online]. [cit. 2022-07-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Na zelenou 2009, dopravní program Nadace Partnerství[nedostupný zdroj], Nadace Partnerství, 2009
  9. Článek - Dopravní inženýrství - časopis o dopravní problematice. www.dopravniinzenyrstvi.cz [online]. [cit. 2022-07-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]