Valíd al-Husajní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Waleed Al-Husseini)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Valíd al-Husajní
Valíd al-Husajní na mezinárodní konferenci o svobodě projevu a svědomí v Londýně roku 2017.
Valíd al-Husajní na mezinárodní konferenci o svobodě projevu a svědomí v Londýně roku 2017.
Narození25. června 1989 (32 let)
Palestinská autonomie Kalkílija, Západní břeh Jordánu
BydlištěFrancie Paříž, Francie
Národnostpalestinská
Povoláníspisovatel, esejista, aktivista
Znám jakosekulární humanista
zakladatel Conseil des ex-musulmans de France
PředstavenstvaConseil des ex-musulmans de France
Webhttp://proud-a.blogspot.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valíd al-Husajní (arabsky: وليد الحسيني nar. 25. června 1989) je palestinský ateista, sekularistický esejista, spisovatel, blogger, bývalý muslim a zakladatel Conseil des ex-musulmans de France (Rady bývalých muslimů Francie). Narodil se a vyrostl v Kalkíliji na Západním břehu Jordánu, od roku 2012 žije ve Francii.[1]

al-Husajní, který na internetu publikoval materiály satirizující náboženství, byl v říjnu 2010 zatčen palestinskou samosprávou za údajné rouhání proti islámu na Facebooku a v příspěvcích na blogu. Jeho zatčení vzbudilo mezinárodní pozornost a al-Husajní tvrdil, že byl během pobytu ve vězení mučen. Po propuštění požádal v obavách o svou osobní bezpečnost o azyl ve Francii, který mu byl v roce 2012 udělen. Od té doby vystupuje ve prospěch sekularismu a proti rozvoji radikálního a politického islámu ve Francii i v zahraničí a tvrdí, že radikální islám představuje hrozbu pro sekulární Francouzskou republiku.[1]

Deník The New York Times píše, že „případ upozornil na ožehavé otázky, jako je svoboda projevu v Palestinské samosprávě, pro kterou je urážka náboženství považována za nezákonnou, a kulturní střet konzervativní společnosti s internetem.“[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Valíd al-Husajní, narozený 25. června 1989, pochází z města Kalkílija na Západním břehu Jordánu. Jako vysokoškolský student studoval informatiku, ale zůstal nezaměstnaný a místo toho vypomáhal několik hodin denně v otcově holičství s jedním křeslem. Známí ho popisovali jako „obyčejného kluka“, který se v pátek pravidelně modlí v mešitě.[2]

Většinu času trávil na internetu. Poté, co jeho matka objevila v jeho počítači články o ateismu, zrušila mu internetové připojení v naději, že takové názory odmítne. Místo toho začal navštěvovat místní internetovou kavárnu, kde v rohové kabince trávil až sedm hodin denně.[3]

Blog a aktivity na Facebooku[editovat | editovat zdroj]

al-Husajní údajně svým psaním, pod pseudonymem „Valíd al-Husajní“, na Facebooku a na svém osobním blogu podle deníku The New York Times „rozzlobil muslimský internetový svět propagací ateismu, skládáním parodií na verše Koránu, zesměšňováním životního stylu proroka Mohameda a online chatováním pod sarkastickým webovým jménem Bůh všemohoucí.“

V eseji nazvané „Proč jsem opustil islám“ na svém blogu Noor al-Aqel („Osvícení rozumu“) Valíd al-Husajní napsal, že muslimové „věří, že každý, kdo opustí islám, je agentem nebo špionem západního státu, konkrétně židovského státu ... Ve skutečnosti nechápou, že lidé mohou svobodně myslet a věřit v cokoli, co jim vyhovuje.“ al-Husajní zdůraznil, že tím nenaznačoval, že křesťanství nebo judaismus jsou lepší než islám, a že podle jeho názoru jsou všechna náboženství „snůškou pomatených legend a hromadou nesmyslů, které si navzájem konkurují v hlouposti.“ Odmítl tvrzení, že islám je náboženstvím tolerance, rovnosti a sociální spravedlnosti. Kritizoval také zacházení islámu se ženami, potlačování lidské tvořivosti a tvrzení, že korán obsahuje vědecké zázraky.[2][4] Skupiny na Facebooku, které údajně vytvořil, vyvolaly stovky rozzlobených komentářů, výhrůžky smrtí a vznik více než desítky skupin na Facebooku proti němu. Jeho arabsky psaný blog měl v době svého největšího rozkvětu více než 70 000 návštěvníků[3] a na blogu „Proud Atheist“ zveřejňoval také překlady svých esejů do angličtiny.[2]

Zatčení a uvěznění[editovat | editovat zdroj]

Valíd al-Husajní strávil několik měsíců v internetové kavárně Kalkílija. Majitel kavárny Ahmed Abu Asab považoval jeho aktivity za podezřelé: „Někdy tu byl až do půlnoci, více než osm hodin denně, vždy seděl v rohu. Byl velmi tajnůstkářský. Nikdy nechtěl, abyste viděli jeho obrazovku.“ Pomocí softwaru, který kontroloval, co jeho klient dělá, Abu Asab objevil al-Husajníovy příspěvky na Facebooku, které kritizovaly náboženství. Abú Asab uvedl, že on a jeho tři přátelé o al-Husajníově jednání věděli a že „možná někdo“ informoval úřady.[2]

Poté, co byla zpravodajská služba Palestinské samosprávy upozorněna, ho zpravodajští pracovníci několik týdnů sledovali. Dne 31. října 2010 byl Valíd al-Husajní zatčen, když seděl v kavárně. 31. listopadu 2010 podala tisková agentura Ma'an první zprávu o zatčení „kontroverzního blogera, jehož příspěvky na Facebooku rozzuřily muslimy.“[2][5]

Palestinská samospráva neposkytla žádné vysvětlení, proč byl Valíd al-Husajní zatčen.[3] Podle palestinského odborníka na lidská práva, pokud by byl al-Husajní souzen, bylo by to podle jordánského zákona z roku 1960 proti hanobení náboženství, který je na Západním břehu stále platný.[2] bývalý hlavní islámský soudce v oblasti Tajsír Tamímí řekl, že al-Husajní je první osobou, která byla na Západním břehu zatčena za své náboženské názory.[3]

Reakce na uvěznění[editovat | editovat zdroj]

Rodina Valída al-Husajního se jeho činů zřekla. Jeho otec Khaled prohlásil, že se jeho syn léčil a byl „očarován“ tuniskou ženou, se kterou se seznámil prostřednictvím Facebooku.[2] Podle Husajníových bratranců si jeho matka přeje, aby byl odsouzen na doživotí, a to jednak proto, aby obnovila čest rodiny, jednak proto, aby svého syna ochránila před mstiteli.[3]

V konzervativní Kalkílije zřejmě panuje všeobecná[4] kritika jeho činů a přinejmenším jedna výzva k jeho smrti.[6] Jeden 35letý obyvatel řekl, že „by měl být upálen“ na veřejnosti, „aby byl příkladem pro ostatní.“[3] Právník organizace na ochranu lidských práv Al Haq se sídlem v Rámaláhu řekl: „Respektuji právo pana Valída al-Husajního mít toto přesvědčení, ale musí také respektovat zákon, svoboda projevu má své hranice.“[2] Podle něj Valídu al-Husajnímu za tento čin pravděpodobně hrozí trest v rozmezí tří měsíců až tří let.[6]

Al-Husajního kauza získala mezinárodní podporu v zahraničí, vznikla skupina na Facebooku a několik solidárních internetových petic.[2] Jednou z organizací, která rozšířila petici za jeho propuštění, byla jordánská arabsky mluvící organizace Irreligious Coalition.[7] K Husajního propuštění vyzvala i organizace Human Rights Watch (HRW). Joe Stork, zástupce ředitele HRW pro Blízký východ, prohlásil: „Palestinské soudnictví by mělo prokázat svou integritu tím, že bude chránit právo na svobodu projevu a nařídí propuštění al-Husajního a zajistí jeho bezpečnost.“[8] Francouzské ministerstvo zahraničí vyjádřilo znepokojení nad jeho zatčením a uvedlo: „Francie je znepokojena rizikem porušením základních svobod a zejména svobody projevu, které je obsaženo v "trestném činu rouhání.“[9]

V deníku Wall Street Journal napsal sloupkař Bret Stephens, že „pokud Palestinci nedokážou ve svém středu snést jediného svobodomyslného člověka, nemohou být svobodní v žádném významném slova smyslu. A pokud se za něj nedokážou postavit Spojené státy, nemůžeme se v dlouhodobém horizontu za něj postavit ani my.“[10] V souvislosti s tímto případem si úvodník Los Angeles Times položil otázku: „Bude nová (palestinská) země směřovat k fundamentalistickým hodnotám a islámskému právu, jak by si přáli mnozí stoupenci Hamásu, nebo se rozhodne být otevřenější, demokratickou společností?“[11]

Diaa Hadid z Associated Press poznamenává, že "Západem podporovaná Palestinská samospráva patří mezi nábožensky liberálnější arabské vlády v regionu. Dominují v ní sekulární elity a často potírá tvrdé muslimy a aktivisty napojené na svého konzervativního islámského rivala, Hamás.". Hadid naznačuje, že hněv vůči Walídovi "odráží pocit muslimského světa, že jejich víra je na Západě stále více napadána."[3] Podle palestinské tiskové agentury Ma'an sice sekulární politické názory "nejsou v palestinské společnosti neobvyklé", ale "vyjadřování názorů považovaných za nepřátelské vůči dominantním náboženstvím je mnohými považováno spíše za podněcování než za svobodu projevu".[5]

Omluva z prosince 2010[editovat | editovat zdroj]

Začátkem prosince 2010 zveřejnil Valíd al-Husajní na svém blogu dopis rodině, ve kterém se omlouvá za urážku muslimů a žádá o odpuštění za to, co označil za svou „hloupost.“ Jeden z přátel, který kvůli citlivosti tématu hovořil anonymně, uvedl, že al-Husajní dopis zveřejnil v naději, že získá propuštění z vězení.[12] al-Husajní ve své autobiografii Blasphémateur z roku 2015 uvádí, že dopis nenapsal, ale objevil ho při odchodu z vazby a opětovném přístupu na internet, aby zjistil, co o něm lidé během jeho věznění psali. „Narazil jsem také na svůj blog a znechuceně jsem zjistil, že na něm zůstalo pouze prohlášení palestinské samosprávy mým jménem, v němž se omlouvám a jako bych prosil o odpuštění za to, že jsem se rouhal. Pět let práce a více než dva miliony návštěvníků zmizely.“[13]

V prosinci 2010 palestinský bezpečnostní zdroj uvedl, že Valíd al-Husajní bude nadále držen ve vězení kvůli své vlastní ochraně: "Není možné ho propustit, protože se obáváme, že ho jeho rodina zabije." Organizace Human Rights Watch vyzvala Palestinskou samosprávu, aby ho propustila nebo obvinila, a to s odkazem na to, že jeho zadržování bez obvinění po dobu delší než 72 hodin porušuje palestinské zákony.[14]

Po deseti měsících věznění[15][16] byl al-Husajní propuštěn na kauci, ale někdy byl zatčen a držen bezpečnostními agenty Palestinské autonomie i několik dní. Během jednoho z nich byl mučen. Příslušníci bezpečnostních složek PA mu také rozbili dva počítače a požadovali, aby přestal zveřejňovat své názory na internetu.[17]

Útěk do Francie[editovat | editovat zdroj]

Podle al-Husejního byl několik měsíců po propuštění obtěžován bezpečnostními složkami Palestinské autonomie, někdy byl zadržován bez obvinění a bylo mu vyhrožováno smrtí. V obavách o svůj život se citově odpoutal od svých sourozenců, tety a od rodičů, kteří podle jeho slov nechápali jeho ateismus, ale přesto ho podporovali jako svého syna. Poté, co zjistil, že Francie v jeho prospěch vyvíjela určitý diplomatický nátlak, který podle něj mohl vést k jeho propuštění z vězení před soudem, se rozhodl požádat o azyl právě tam. Odjel ze Západního břehu Jordánu do Jordánska, na tamním francouzském velvyslanectví získal vízum a přesunul se do Paříže, kde požádal o azyl.[18] Ve své autobiografii uvádí, že později zjistil, že byl v nepřítomnosti odsouzen k sedmi a půl letům vězení.

Život v azylu[editovat | editovat zdroj]

Conseil des ex-musulmans de France[editovat | editovat zdroj]
Logo Conseil des ex-musulmans de France

6. července 2013 založil Valíd al-Husajní a dalších asi 30 bývalých muslimů Conseil des ex-musulmans de France (Radu bývalých muslimů Francie) (CEMF).[19] Rada se prezentuje jako „složená z ateistů, volnomyšlenkářů, humanistů a bývalých muslimů, kteří se zasazují o rozum, univerzální práva a sekularismus.“ Staví se proti „jakékoli diskriminaci a veškerému zneužívání“, které by ospravedlňovalo „úctu k náboženství“, vyžaduje „svobodu kritizovat náboženství“ a „zákaz zvyků, pravidel, obřadů nebo náboženských aktivit, které jsou neslučitelné s právy a svobodami lidí nebo je porušují.“ Propaguje také „zákaz jakýchkoli kulturních nebo náboženských praktik, které brání autonomii žen, jejich vůli a rovnosti nebo jsou proti nim.“ CEMF odsuzuje „jakékoli zasahování jakýchkoli autorit, rodinných, rodičovských nebo úředních orgánů do soukromého života žen a mužů, do jejich citových a sexuálních vztahů a sexuality.“[20] Činnosti CEMF byla věnována stránka na Facebooku.[21] V této souvislosti poskytl al-Husajní rozhovor novinářce Caroline Fourestové na stanici France Inter v rozhlasovém pořadu Ils changent le monde (Mění svět).

Obhajoba sekularismu[editovat | editovat zdroj]

Na začátku roku 2015, kdy připravoval vydání své autobiografie uprostřed série islamistických teroristických útoků v Paříži, al-Husajní několikrát vystoupil ve francouzských talk show a zpravodajských pořadech a napsal článek o potřebě reformy islámu, který byl zveřejněn na internetových stránkách deníku Le Monde. Byl také předmětem čtyřstránkového článku ve francouzském zpravodajském časopise Marianne. V lednu vydal svou autobiografii Blasphémateur!: les prisons d'Allah, v níž píše o tom, jak se díky studiu islámské literatury a historie dostal k odmítání islámu, a líčí své blogování, zatčení, mučení a následný útěk do Francie. Ve svých mediálních vystoupeních a v knize se hlásí k francouzským zásadám sekularismu a vyjadřuje přesvědčení, že je třeba více diskutovat o tom, co považuje za násilný obsah některých částí islámských textů, zejména po masakrech v časopise Charlie Hebdo a v židovském supermarketu Hyper Casher v Paříži na začátku roku 2015.

V roce 2016 se al-Husajní v Dánsku účastnil debaty na téma „Islám a ateismus“, kde spolu s dalšími bývalými muslimy debatoval o důsledcích odpadnutí od islámu, a během konference bylo zapotřebí několik těžce ozbrojených policejních stráží kvůli hrozbám ze strany muslimů. al-Husajní v této souvislosti uvedl, že když přijel do Francie, očekával, že jako ateista bude v evropské zemi žít normální život bez problémů, ale nestalo se tak, protože on i další bývalí muslimové byli pronásledováni jinými muslimy i v Evropě.[22]

Jako uprchlík ve Francii se veřejně vyslovil pro sekularismus, svobodu svědomí a slova, zejména pro právo kritizovat náboženství. Stále více kritizoval politické a intelektuální prostředí ve své hostitelské zemi; v roce 2017 vydal svou druhou knihu Une trahison française: Les collaborationnistes de l'islam radical devoilés (Francouzská zrada: odhalení kolaborantů radikálního islámu), kde tvrdí, že „mnozí politici“ a „intelektuálové“ ve Francii v posledních desetiletích „zradili“ ideály sekulární Francouzské republiky, a obviňuje je z „kolaborace“, která hraje ve prospěch „radikálního islámu“ z touhy získat hlasy muslimů a/nebo z příklonu k „třetímu světu.“[1]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 2010 byl al-Hussajní ve francouzském tisku obviňován z šíření dezinformací či falešných zpráv prostřednictvím sociálních médií, zejména na téma islámu.[23][24][25] Jeden takový případ se týkal příspěvku na Twitteru ilustrovaného fotografií žen v závojích a velkých volných islámských šatech (džilbábech), o nichž al-Husajní tvrdil, že byly pořízeny v ulicích Roubaix v severní Francii, zatímco ve skutečnosti byly pořízeny v Tunisku.[25]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Waleed Al-Husseini na anglické Wikipedii.

  1. a b c BERNAS, Anne. «Une trahison française», le brûlot de Waleed Al-Husseini face à l’islamisme. RFI [online]. 2017-04-01. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. a b c d e f g h i j KERSHNER, Isabel. Palestinian Blogger Angers West Bank Muslims. The New York Times [online]. 2010-11-16. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g Palestinian held for Facebook criticism of Islam. Ynetnews [online]. 2010-11-11. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b AL-HUSSEINI, Waleed. Why I left Islam [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b HALE, George. PA detains controversial blogger. Maan News Agency [online]. 2014-10-21. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b DONNISON, Jon. Palestinian blogger facing prison for Islam 'insults'. BBC News [online]. 2010-11-23. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PA urged to free West Bank blogger. Maan News Agency [online]. 13. 11. 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  8. الضفة الغربية: يجب الإفراج عن المُدوّن المشتبه به. Human Rights Watch [online]. 2010-12-05. Dostupné online. (arabsky) 
  9. France 'concerned' at Palestinian jailed for blasphemy blog. The Sydney Morning Herald [online]. 2010-12-16. Dostupné online. (anglicky) 
  10. STEPHENS, Bret. Free Palestine!. Wall Street Journal [online]. 2010-11-23. Dostupné online. ISSN 0099-9660. 
  11. West Bank heretic. Los Angeles Times [online]. 2010-11-15. Dostupné online. (anglicky) 
  12. AP Exclusive: Jailed Palestinian atheist sorry. Deseret News [online]. 2010-12-06. Dostupné online. (anglicky) 
  13. AL-HUSSEINI, Waleed. The blasphemer: the price I paid for rejecting Islam. New York, NY: Arcade Publishing, 2017. 160 s. ISBN 9781628726749. S. 95. (anglicky) 
  14. 'Atheist' Palestinian jailed 'for his own safety'. The Sydney Morning Herald [online]. 2010-12-06. Dostupné online. (anglicky) 
  15. AL-HUSSEINI, Waleed. What It’s Like to Be an Atheist in Palestine. The Daily Beast [online]. 2014-12-08. Dostupné online. (anglicky) 
  16. CONRAD, Naomi. When Muslims renounce their faith [online]. Deutsche Welle, 17. 4. 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  17. HADID, Diaa. Climate of intolerance in West Bank, activists say [online]. Yahoo News, 29. 1. 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  18. AL-HUSSEINI, Waleed. What It’s Like to Be an Atheist in Palestine. The Daily Beast [online]. 2014-12-08. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Création du conseil des ex-musulmans. Le Figaro [online]. 6. 7. 2013. Dostupné online. (francouzsky) 
  20. Le Conseil des ex-musulmans de France est né !. La Règle du Jeu [online]. 2013-07-10. Dostupné online. (fracouzsky) 
  21. Conseil des Ex Musulmans de France - CEMF [online]. Facebook. Dostupné online. (anglicky) 
  22. FABER, Jon. ’Jeg er imod hijab. Jeg er imod hijab. Jeg er imod hijab’ [online]. Information, 27. 10. 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ORSINI, Alexis. Des Egyptiens ont-ils détruit un sapin parce qu’il représentait Noël? [online]. 20 Minutes. Dostupné online. (francouzsky) 
  24. CAMBIER, Claire. De la mini-jupe au hijab ? Des photos illustrant à tort 50 ans d'écart à Roubaix enflamment les réseaux sociaux. LCI [online]. Dostupné online. (francouzsky) 
  25. a b RENOUL, Bruno. Deux ans après, une nouvelle intox dénigrant Roubaix avec deux photos prises à Tunis et au Royaume-Uni. La Voix du Nord [online]. 2019-08-12. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]