Władysław Szpilman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wladyslaw Szpilman
Władysław Szpilman.jpg
Základní informace
Narození 5. prosince 1911
Sosnowiec
Úmrtí 6. července 2000 (ve věku 88 let)
Varšava
Povolání klavírista, hudební skladatel, hudebník, spisovatel a autor písní
Nástroje klavír
Ocenění velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska
Děti Andrzej Szpilman
Web www.szpilman.net
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Władysław „Władek“ Szpilman (5. prosince 1911 Sosnowiec, Polsko6. července 2000 Varšava, Polsko) byl polský klavírista a hudební skladatel židovského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Sosnowci ve Slezském vojvodství, v židovské rodině, jako nejstarší syn Samuela Szpilmana a Edwardy (Ester) roz. Rappaportové. Měl bratra a dvě sestry. Studoval na Hudební akademii Fryderyka Chopina ve Varšavě pod vedením Josepha Śmidowicze a Alexandra Michalowského. V roce 1931 získal stipendium Akademie umění v Berlíně, kde studoval u Artura Schnabla a Leonida Kreutzera hru na klavír a u Franz Schrekera kompozici. V této době napsal svůj Houslový koncert, klavírní suitu Życie Maszyn (Život strojů), Concertino pro klavír a orchestr, řadu skladeb pro housle a klavír a několik písní.

Nástup nacismu v roce 1933 ho donutil v návratu do vlasti. V roce 1934 vystupoval společně s americkým houslistou polského původu Bronislawem Gimpelem. Od roku 1935 působil jako klavírista v polském rozhlase. V té době začal komponovat populární písně, které mu přinesly značnou popularitu. Napsal rovněž hudbu k filmům Wrzos (Vřes, 1937) a Dr. Murek (1939).

23. září 1939 hrál v posledním vysílání polského rozhlasu koncert z díla Fryderyka Chopina. O chvíli později německé bomby dopadly na Varšavu a polský rozhlas utichl. O šest let později byly tytéž skladby v provedení Władysława Szpilmana uvedeny v prvním poválečném vysílání.

V roce 1940 byla rodina v Szpilmanových odvlečena do varšavského ghetta. Až do roku 1942 bylo ještě možné provozovat v ghetu hudbu. Szpilman hrál v kavárnách a byl sólistou Symfonického orchestru Simona Pullmanna. V roce 1942 přišel o celou rodinu, ale sám s pomocí židovského policisty unikl deportaci do vyhlazovacího tábora v Treblince. Pracoval jako stavební dělník, až v roce 1943 se mu podařilo uniknout na tzv. árijskou stranu Varšavy. Tam se skrýval až do konce července 1944.

Po Varšavském povstání se dále skrýval v troskách domu v ulici Aleja Niepodległości, odříznut od jakékoli pomoci od přátel. Tam ho tam našel, kapitán Wehrmachtu Wilm Hosenfeld, který ho neprozradil a poskytl mu jídlo. Hosenfeld upadl do sovětského zajetí a zemřel v zajateckém táboře u Stalingradu v srpnu 1952. Přestože Szpilman znal jeho identitu, nepodařilo se mu na sovětských úřadech vymoci jeho osvobození. V roce 2007 byl Hosenfeld vyznamenán polským prezidentem Lechem Kaczynskim Řádem znovuzrozeného Polska a v roce 2009 jej izraelská Komise pro rozpoznávání spravedlivých při památníku Jad vašem ocenila titulem Spravedlivý mezi národy.

Po roce 1945 se Spielman vrátil k práci v polském rozhlase a stal se ředitelem hudebního vysílání. Pořádal sólové koncerty a obnovil spolupráci s houslistou Bronislawem Gimpelem. Komponoval populární písně, scénickou hudbu pro rozhlas, písně pro děti, muzikály a řadu symfonických skladeb. (Symfonické skladby v plném rozsahu vydalo americké nakladatelství Boosey & Hawkes.) Mimo jiné je autorem znělky polské Filmové kroniky.

V roce 1950 se oženil s Halinou Grzecznarowskou. Po politickém uvolnění v roce 1956 reformoval Svaz polských spisovatelů a skladatelů (ZaiK) a až do roku 1961 byl jeho prezidentem. V roce 1961 zorganizoval podle svých představ Mezinárodní písňový festival v Sopotech. Od roku 1945 do roku 1963 byl kromě toho vedoucím oddělení zábavné hudby polského rozhlasu.

V roce 1963 vytvořili Varšavský kvintet (ve složení Bronislaw Gimpel, Tadeusz Wronski, Stefan Kamasa a Aleksandr Ciechański později Christopher Jakowicz, Igor Ivanov, Jana Tawroszewicza, Andrew Orkisz, Christopher Podejkę a další), který až do roku 1986 absolvoval více než 2000 koncertů po celém světě.

V roce 1946 vydal ve spolupráci s publicistou Waldorffem vzpomínkovou knihu „Smrt města“, ve které popsal skutečnosti, které se neshodovaly s tehdejší oficiální verzí života ve varšavském ghetu (popis polského vyděrače, vztah k Hosenfeldovi a zejména podíl ukrajinských a litevských jednotek na masakrech ve varšavském ghettu). Vyšla censurovaná a v malém nákladu. Teprve po více než padesáti letech vydalo německé nakladatelství Ullstein (1998), revidovanou a doplněnou verzi knihy pod novým názvem Das Wunderbare Überleben a dále vyšla v Anglii pod názvem Pianista. Ve Velké Británii a v USA byla vyhlášena nejlepší knihou roku 1999 a v roce 2002 byla vybrána nejlepší knihou roku i francouzským literárním časopisem Lire. Byla přeložena do mnoha jazyků. Na základě této knihy natořil Roman Polański v roce 2002 film Pianista, který byl v témže roce oceněn Zlatou palmou na filmovém festivalu v Cannes a v roce 2003 získal 3 Oscary.

Během svého života obdržel řadu vyznamenání. Mimo jiné byl dvakrát vyznamenán Řádem znovuzrozeného Polska – v roce 1954 obdržel Rytířský kříž a v roce 1999 Komturský kříž s hvězdou. Jeho jméno nese i planetka 9973 Szpilman, objevená 12. 7. 1993 astronomem E. W. Elstem.

Zemřel ve Varšavě 6. července 2000. Je pohřben na Vojenském hřbitově na Powązkach ve Varšavě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hrob Władysława Szpilmana na varšavském hřbitově Powązki.

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Houslový koncert (1933)
  • Ballet Scene
  • Introduction to a Film
  • Little Overture for Symphony Orchestra
  • Paraphrase on an Original Theme
  • Waltz in the Olden Style
  • Concertino pro klavír a orchestr

Klavír[editovat | editovat zdroj]

  • 3 Little Folk Songs Suites (podle vlastních dětských písní)
  • Mazurka
  • Życie Maszyn (suita)

Filmová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Swit, dzien i noc Palestyny (dokumentární, 1934)
  • Wrzos (1938)
  • Doktór Murek (1939)
  • Pokój zwycięży świat (dokumentární, 1951)
  • Ślubujemy (dokumentární, 1952)
  • Zawsze pierwsi (dokumentární, 1953)
  • Co řekne žena... (1958)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]