Vzduchovka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vzduchovka je střelná zbraň využívající stlačeného vzduchu (nikoliv plynu z výbuchu střelné hmoty, střelného prachu), nejčastěji v podobě

Používá se k rekreační a cvičné střelbě, nebo k lovu drobné zvěře (například k likvidaci drobných hlodavců apod.). Tvarově se příliš neliší od standardních palných zbraní a oblíbené jsou vzduchovkové repliky populárních palných zbraní.

Druhy vzduchovek[editovat | editovat zdroj]

Podle pohonu náboje vzduchem jsou dvojího typu:

  • pístové: zbraň se před každým výstřelem natahuje; nevýhodou je nižší přesnost (pružina netlačí stabilně), známé např. z pouťových střelnic
  • zásobníkové:
    • pneumatické se zásobníkem natlakovaného vzduchu, (větrovky, typ PCP), který se napumpuje předem a umožní tak následnou soustavnou střelbu,
    • kombinované (multipump), které zásobník vzduchu umožňují doplňovat pumpováním.
    • na CO2 s dodávanou tlakovou nádobkou (třeba sifonová bombička, i jednorázová bombička) jako zdrojem hnacího plynu; kvůli malému tlaku a objemu především u terčových zbraní, hlavně pistolí. Plusem je výborná přesnost, konzistence střelby. Naopak nevýhodou je závislost tlaku na teplotě. CO2 vzduchovky mají největší výkon při okolní teplotě 15 °C a více.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zbraně založené na principu vypuštění střely z hlavně s pomocí stlačeného vzduchu byly známy již v 18. století.[2] Jedna z prvních zbraní uvedených do praxe byla Rakouská vojenská opakovací větrovka vz. 1779, kterou vyvinul Bartolomeo Girandoni pro Rakousko-uherskou armádu.[3] Tato puška používala zásobníku pro 22 olověných střel a zásobníku na stlačený vzduch až pro 60 výstřelů. I přes nesporné taktické výhody se větrovka pro armádní účely neujala a v roce 1801 byla výroba větrovek zastavena a později byly z výzbroje staženy.[4]

Nejlevnější provoz střelby může nabídnout pouze vzduchová zbraň typu PCP. Technologie výstřelu je založena na stlačeném vzduchu, který se plní pomocí pumpy či přepuštěním z tlakové lahve. Provoz těchto větrovek je velice tichý a přesný.

Vzduchovky se vyrábí také vybavené lištou, na kterou lze upevnit jak kolimátor, tak například i svítilnu.

Střelivo[editovat | editovat zdroj]

Jako střelivo se nejčastěji používá tvarovaný olověný (i do drážkovaných hlavní) projektil – kuželová diabolka nebo kulový brok o ráži 4,5 někdy 5,0 nebo 5,5 mm,v některých případech i ráže 6,35 mm či dokonce 9 mm. Průraznost ovlivňuje také tvar dopadové plochy diabolky (kulový, plochý, se špičkou). Také se používá ocelové střelivo do hladkých hlavní.

Fyzikální princip[editovat | editovat zdroj]

Nabíjení pístové vzduchovky: Zlomením hlavně se stlačí pružina s pístem a západka s pojistkou ji zajistí před uvolněním. Vykonanou prací vzniká v pružině akumulovaná potenciální energie. Po zmáčknutí spouště se pružina uvolní, tlačí na píst, který stlačí vzduch ve válci a vzniklý tlak se přepustí do hlavně, v níž je náboj (diabolka nebo brok), který se tlakem vzduchu v hlavni uvede do pohybu. Akumulovaná potenciální energie pružiny se tak přemění na pohybovou energii vzduchu a náboje.

Větrovky se nabíjejí kromě střeliva také pohonným plynem (CO2) v jednorázových bombičkách, které se např. v pistolích umísťují do rukojeti.

Nákres[editovat | editovat zdroj]

Vzduchovka.svg

Dostupnost[editovat | editovat zdroj]

Vzduchovky jsou v České republice volně prodejné osobám starší 18 let. Nejvyšší dovolená úsťová energie vzduchových zbraní v České republice činí 16 J (kat. D). Vzduchovky s energií vyšší než 16 J spadají do kategorie C a jsou dostupné pouze na zbrojní průkaz.

Účel vzduchovek[editovat | editovat zdroj]

Vzduchovky mají řadu výhod

  • střelivo je bezpečné, bez třaskaviny,
  • lze ji používat i přímo doma, ve vnitřních prostorách, ale bezpečné místo pro střelbu se bez problémů najde i na zahradě 10 × 10 m, bez ohroženi sousedů, bez nutnosti cestovat na střelnici,
  • dá se střílet kdykoliv, ve dne i v noci, v létě i zimě,
  • bez nutnosti ochrany sluchu a podobně, postačí ochrana očí brýlemi.
  • velmi tichá, nikoho nerušící zbraň

Hodí se vzduchovky zejména pro

  • střelbu na terč – velmi populární, olympijská disciplína obě pohlaví s četnými turnaji, např. v Německu a Británii; nejlepší větrovky patří mezi nejpřesnější zbraně vůbec.
  • lov drobných škůdců – kde palná zbraň by byla nebezpečná nebo zakázaná,
  • běžný koníček pro radost a trénink dovednosti a správného zacházení se zbraněmi
  • trénink – sportovních střelců z palných zbraní.

Výrobci[editovat | editovat zdroj]

  • Česká zbrojovka - výrobce vzduchových zbraní (modelová řada Slavia)
  • GAMO - španělský výrobce vzduchovek, munice a příslušenství

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.colosus.cz [online]. www.colosus.cz, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  2. Historie vzduchovek
  3. Rakouská vojenská opakovací větrovka vz. 1779
  4. Historie vzduchovek