Vzdušné síly Armády České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vzdušné síly Armády České republiky
Znak VzS AČR
Znak VzS AČR
ZeměČesko Česká republika
Vznik1. ledna 1993
Typletectvo a protivzdušná obrana
Funkceochrana vzdušného prostoru České republiky – NATINAMDS, podpora pozemních sil a IZS
Velikost113 letadel[1][pozn. 1]
5400 vojákůChybná citace: Chyba v tagu <ref>; chybné názvy, např. je jich příliš mnoho[pozn. 2]
Velitelégenmjr. Jaromír Šebesta
Nadřazené jednotkyGenerální štáb AČR – Velitelství vzdušných sil[2]
Účast
VálkyVálka v Afghánistánu
MiseIFOR, SFOR a SFOR II, ISAF, RSM, MFO, Baltic Air Policing, Icelandic Air Policing
Insignie
Znak[[Soubor: |80px|]]
Znak na SOP[[Soubor:
(pouze na dopravních letounech)|80px|]]
Letouny
BitevníL-159A
PrůzkumnéL-410FG
StíhacíJAS-39C/D
CvičnéL-39ZA, L-159T1
DopravníA319CJ, Jak-40, CL-601
TransportníC-295M, L-410UVP-E
Vrtulníky
BitevníMi-24V
TransportníMi-8, Mi-17, Mi-171Š
VíceúčelovéW-3A

Vzdušné síly Armády České republiky (VzS AČR) představují vojenské letectvo české armády, působící v rámci Velitelství vzdušných sil v Praze.[2] Letectvo zajišťuje společně s pozemním vojskem hlavní bojovou sílu AČR. Jedná se o nástupce československého letectva, které existovalo v letech 1918 až 1992. Současným velitelem vzdušných sil je od 28. července 2016 generálmajor Jaromír Šebesta, který ve funkci vystřídal brigádního generála Libora Štefánika.[3][4]

Vzdušné síly AČR jsou tvořeny letectvem taktickým (21. základna v Čáslavi), vrtulníkovým (22. základna u Náměště nad Oslavou) a dopravním (24. základna v pražských Kbelích), dále vojskem pozemní protivzdušné obrany a silami a prostředky velení, řízení a průzkumu.[5] Ke dni 1. ledna 2016 disponovala AČR celkem 113 letadly.[1] Dalších 32 strojů určených k výcviku vojenských pilotů provozoval státní podnik LOM Praha v Centru leteckého výcviku na pardubickém letišti.[6]

Mezi hlavní úkoly vzdušných sil patří zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru České republiky pomocí prostředků vyčleňovaných pro alianční systém NATINAMDS či prostředků národního posilového systému (NaPoSy) protivzdušné obrany. Vzdušné síly také poskytují leteckou podporu pozemním silám, zabezpečují mobilitu vojsk nebo umožňují provedení rychlého manévru. V mírovém stavu se podílejí například na činnosti letecké záchranné služby a letecké pátrací a záchranné služby, působí v rámci Integrovaného záchranného systému a plní úkoly vyplývající z přijatých zákonů a mezirezortních dohod.[7][8]

Historie

Počátky českého vojenského letectví

Prvním českým vojenským pilotem se ještě před vypuknutím první světové války stal Rudolf Holeka, poručík rakousko-uherské armády. Za války pak v rakousko-uherském letectvu sloužilo kolem 500 českých vojáků a několik letců působilo také v dohodových letectvech. V Rusku byl koncem února 1918 zřízen 1. československý letecký a automobilní oddíl čs. legií. Krátce po vzniku samostatného Československa byl dne 30. října 1918 založen Letecký sbor československé armády.[9][10]

Československé letectvo (1918–1992)

Podrobnější informace naleznete v článku Československé letectvo.
Zleva doprava:
SPAD S.VII Leteckého sboru
Avia B-534, stíhací letoun 30. let
Hurricane 310. perutě – bitva o Británii
Spitfiry na přehlídce v roce 1945

Vojenské letouny Leteckého sboru byly použity k leteckému průzkumu v tzv. sedmidenní válce s Polskem o Těšínsko a také nasazeny v bojích s Maďarskem během maďarsko-československé války v letech 1918 až 1919.[11] Mnichovská dohoda a následná okupace Čech a Moravy znamenaly dočasný zánik letectva na území Československa, s výjimkou Vzdušných zbraní Slovenského státu.[12] Mnozí příslušníci bývalého letectva první republiky bojovali za druhé světové války v exilu. Ve Francii byla 1. června 1940 uzavřena dohoda o zřízení samostatného československého letectva. Po kapitulaci Francie vzniklo ve Velké Británii několik československých perutí v rámci RAF, které byly nasazeny v bitvě o Británii, bitvě o Atlantik nebo bitvě o Normandii.

Ve Slovenském národním povstání v roce 1944 bojovali příslušníci 1. československého stíhacího leteckého pluku spolu s povstaleckými letci. V Sovětském svazu se v roce 1945 stala největší jednotkou československého letectva na východní frontě 1. československá smíšená letecká divize, která se zúčastnila například Ostravské operace.[13] Po skončení války bylo letectvo na českém území obnoveno a po únoru 1948 se dostalo pod kontrolu komunistické strany. V roce 1955 se stalo součástí sil Varšavské smlouvy a bylo přezbrojeno na sovětskou leteckou techniku. Československé letectvo zaniklo s rozpadem federace v roce 1992.

Vznik českého letectva (1993–2003)

Související informace naleznete také v článku Historie letecké techniky AČR.
Suchoj Su-25 československého letectva v roce 1992. Poté sloužil v Armádě České republiky.

Vzdušné síly samostatné České republiky byly vytvořeny po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky. Letectvo a protivzdušná obrana (PVO) byly poté tvořeny smíšeným leteckým sborem, dvěma divizemi PVO, leteckým školním plukem a dopravním leteckým plukem. V jejich výzbroji se nacházely bojové letouny MiG-21, MiG-23, MiG-29, Su-22 a Su-25. Cvičné letouny představovaly domácí stroje L-29 a L-39, vrtulníky byly typu Mi-24, Mi-2, Mi-8 a Mi-17. Ve službě byly také dopravní a transportní letouny Tu-154, Tu-134, An-12, An-26, An-30 a L-410.[14]

Dne 1. července 1997 došlo ke sloučení 3. sboru taktického letectva a 4. sboru protivzdušné obrany a vytvoření Velitelství vzdušných sil ve Staré Boleslavi. Letectvo tak začalo fungovat jako samostatná složka Armády České republiky a v následujících letech prošlo celou řadou dalších organizačních změn.[7] Příslušníci vzdušných sil se po vstupu České republiky do NATO dne 12. března 1999 zapojili jako vůbec první čeští vojáci do činnosti aliance, přičemž od této doby nepřetržitě zabezpečují český vzdušný prostor v rámci hotovostního systému NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System).

Společné síly AČR (2003–2013)

Znak Společných sil AČR
Podrobnější informace naleznete v článku Společné síly AČR.

Existence letectva v podobě samostatné složky armády skončila 1. prosince 2003, kdy se spolu s pozemními silami stalo součástí nově vzniklých Společných sil AČR s velitelstvím v Olomouci. Velitel vzdušných sil byl od té doby zároveň jedním ze zástupců velitele Společných sil.[7] Zrušení Velitelství vzdušných sil ve Staré Boleslavi a zřízení Společných sil se setkalo s kritikou řady odborníků. Podle brigádního generála Libora Štefánika patřily mezi největší nedostatky koncepce Společných sil například chybějící štáby pro velitele obou složek armády nebo komplikované rozdělování finančních prostředků, které byly vyčleňovány společně pro letectvo i pozemní síly.[15]

Samostatné vzdušné síly

1. července 2013 došlo na základě závěrů Bílé knihy o obraně k obnovení samostatných velitelství pozemních a vzdušných sil. Společné síly, resp. jejich velitelství, byly zrušeny 31. října 2013. Jedním z důvodů této reformy byla snaha o úsporu zdrojů.[16] Další organizační změnou bylo ke dni 1. ledna 2014 sloučení 22. základny letectva a 23. základny vrtulníkového letectva, jejichž útvary, personál a technika se staly základem pro 22. základnu vrtulníkového letectva v Sedleci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou.[17]

Struktura

Velitelství

Vzdušné síly AČR jsou podřízeny Velitelství vzdušných sil v Praze, respektive Generálnímu štábu AČR.

Jednotky a výzbroj

Hlavní útvary Vzdušných sil AČR a jejich výzbroj:[18]

Vzdušné síly AČR
Bojové jednotky:
21. základna taktického letectva
22. základna vrtulníkového letectva

Jednotky bojové podpory:
24. základna dopravního letectva
25. protiletadlový raketový pluk
26. pluk velení, řízení a průzkumu

Jednotky bojového zabezpečení:
Správa letiště Pardubice

Jednotka Výzbroj
21. základna taktického letectva, Čáslav
12 JAS-39C Gripen, 2 JAS-39D Gripen
16 L-159A ALCA
5 L-159T1, 4 L-39ZA Albatros
22. základna vrtulníkového letectva, Sedlec
17 Mi-24V (v provozu 10),[19] 4 Mi-171Š
11 Mi-171Š
24. základna dopravního letectva, Praha-Kbely
2 A319CJ, 2 Jak-40, 1 CL-601 Challenger
4 C-295M, 4 L-410UVP-E, 2 L-410FG
3 Mi-8S, 1 Mi-8P, 5 Mi-17, 10 W-3A Sokol
25. protiletadlový raketový pluk, Strakonice
4 baterie 2K12 KUB (1 baterii tvoří 1 komplet)
2 baterie S-10M a 2 baterie RBS-70 (po 8 kompletech)
26. pluk velení, řízení a průzkumu, Stará Boleslav radiolokační výzbroj
Správa letiště Pardubice letadla CLV provozovaná s. p. LOM Praha[7]

Letecké základny

Související informace naleznete také v článku Seznam letišť v Česku.
Gripen startující z čáslavské základny

Letiště Čáslav (Chotusice) je sídlem 21. základny taktického letectva „Zvolenské“. Letiště bylo vybudováno v letech 1952 až 1958. Vzhledem k významu této jediné základny bojových letounů v České republice, zabezpečující ochranu vzdušného prostoru v rámci hotovostního systému NATINAMDS, prošlo letiště rozsáhlou modernizací v souladu se standardy Severoatlantické aliance.[20] Infrastruktura základny je uzpůsobena pro provoz nadzvukových letounů Gripen, a to včetně simulačních technologií a opravárenských zařízení.[21]

Na letišti Náměšť nad Oslavou (Sedlec) se nachází 22. základna vrtulníkového letectva „Biskajská“. Letiště vzniklo v letech 1956 až 1960 jako záložní plocha a následně z něj působily jednotky bitevního a bombardovacího letectva Československé lidové armády. Po vstupu České republiky do NATO byla zastaralá infrastruktura tehdejší 22. základny letectva modernizována. Od roku 2008 zde působila vrtulníková letka se stroji Mil Mi-24 a výcviková letka s letouny Aero L-39 Albatros. Počínaje prosincem 2013 provozuje základna pouze vrtulníky, neboť Albatrosy byly přesunuty do Čáslavi a v Náměšti je vystřídaly vrtulníky Mi-171Š z rušené základny v Přerově.[20]

Letiště Pardubice

Letiště Pardubice využívá Centrum leteckého výcviku státního podniku LOM Praha, které od dubna 2004 provádí kompletní výcvik pilotů Vzdušných sil Armády České republiky. Dráhový systém základny se vyznačuje značnou únosností, což umožňuje přistání velkokapacitních transportních letounů. Letiště rovněž slouží jako záložní v případě omezení provozu v Čáslavi nebo Náměšti. Zabezpečení letového provozu zajišťuje Správa letiště Pardubice a v případě potřeby i pardubický 14. pluk logistické podpory.[21]

Z letiště Praha-Kbely operují stroje 24. základny dopravního letectva „T. G. Masaryka“. Historické letiště bylo ve Kbelích vybudováno již v roce 1918, přičemž od roku 1945 zde působí především dopravní letouny. Mezi hlavní úkoly základny patří transport vojenských jednotek a materiálu, přeprava ústavních činitelů a působení ve prospěch IZS.[20] Základna sice neprošla zásadní modernizací, nicméně vzhledem k její strategické poloze v blízkosti hlavního města s ní armáda počítá i do budoucna.[21]

Kromě čtyř aktivních vojenských letišť v Čáslavi, Náměšti nad Oslavou, v Praze Kbelích a v Pardubicích armáda eviduje dalších pět bývalých vojenských základen jako záložní letiště – Bechyně, Chrudim, Líně, Prostějov a Přerov.[22] Část letiště Plzeň-Líně využívá 243. vrtulníková letka pro stanoviště letecké záchranné služby (LZS) s vrtulníkem W-3A – tzv. Kryštof 07. Útvar zajišťuje LZS ve dne pro Plzeňský a Karlovarský kraj a v noci pro celé území České republiky.[23] Na základě rozhodnutí vlády zabezpečují vzdušné síly od 1. ledna 2017 LZS i v Jihočeském kraji, přičemž namísto dosavadního stanoviště vrtulníku Kryštof 13 na heliportu letiště České Budějovice armáda využívá letiště Bechyně v areálu posádky 15. ženijního pluku.[24]

Letecká technika

Podrobnější informace naleznete v článcích Historie letecké techniky AČR a Seznam vojenských letadel České republiky.

Bojové letouny

Jediným typem nadzvukového stíhacího letounu ve výzbroji českého letectva je od roku 2005 Saab JAS-39 Gripen. Ve výzbroji 211. taktické letky 21. základny taktického letectva v Čáslavi se nachází 14 Gripenů, z toho 12 jednomístných bojových JAS-39C a 2 dvoumístné cvičné/bojové JAS-39D. Česká republika má tyto stíhačky v pronájmu od Švédska až do roku 2027. Nejpočetnějšími bojovými letouny českých vzdušných sil jsou lehké bitevní letouny Aero L-159 ALCA, zavedené do výzbroje v roce 2000. Čáslavská 212. taktická letka provozuje celkem 16 jednomístných letounů verze L-159A.

  • JAS-39C Gripen
    JAS-39C Gripen
  • JAS-39D Gripen
    JAS-39D Gripen
  • L-159A ALCA
    L-159A ALCA

Cvičné letouny

Vzdušné síly AČR využívají k výcviku pilotů taktického letectva dva typy cvičných a lehkých bojových letounů domácí konstrukce. Celkem 5 dvoumístných letounů Aero L-159T1 a 4 letouny Aero L-39ZA Albatros se nachází ve stavu 213. výcvikové letky na čáslavské základně taktického letectva. Dalších pět Albatrosů je dlouhodobě odstaveno kvůli vyčerpané technické životnosti motorů.[25][26] Základní letecký výcvik vojenských pilotů zajišťuje vlastními prostředky a leteckou technikou Centrum leteckého výcviku státního podniku LOM Praha na letišti Pardubice.

  • L-159T1
    L-159T1
  • L-39ZA Albatros
    L-39ZA Albatros

Dopravní a transportní letouny

Na kbelské 24. základně dopravního letectva slouží v řadách 241. dopravní letky 2 dopravní letouny Airbus A319CJ, 1 dopravní letoun Bombardier CL-601 Challenger a 2 dopravní letouny Jakovlev Jak-40, jejichž hlavním úkolem je přeprava osob včetně ústavních činitelů. Strojům Jak-40 měla v letech 2015 až 2017 skončit technická životnost,[27] ale na základě servisní smlouvy z roku 2017 se společností Glomex bude zajištěn jejich provoz až do listopadu 2020.[28] Podle Koncepce výstavby AČR mají být do roku 2025 Jakovlevy nahrazeny typem schopným rozšířit přepravní kapacity ve prospěch pozemních sil.[29]

  • A319CJ
    A319CJ
  • CL-601 Challenger
    CL-601 Challenger
  • Jak-40
    Jak-40

Transportní letouny českého letectva představují 4 letouny CASA C-295M a 4 dopravní/transportní letouny L-410UVP-E Turbolet, které zajišťují přepravu vojsk a materiálu, vzdušné výsadky nebo odsun raněných. Ve stavu 242. transportní a speciální letky z letiště Praha-Kbely je doplňují 2 speciální (fotogrammetrické) letouny L-410FG pro letecké snímkování, vzdušný průzkum a kalibrování radiotechnických systémů. Dva Turbolety transportní verze UVP-T byly v roce 2013 odstaveny z provozu,[30] nicméně k 1. lednu 2016 byly formálně stále ve stavu AČR.[31]

  • C-295M
    C-295M
  • L-410UVP-E
    L-410UVP-E
  • L-410FG
    L-410FG

Vrtulníky

Vojenské vrtulníky operují z 22. základny vrtulníkového letectva, jejímž sídlem je Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Tamní 221. vrtulníková letka provozuje 10 bitevních vrtulníků Mil Mi-24V (ve stavu má celkem 17 kusů)[19] a 4 transportní vrtulníky Mil Mi-171Š, zatímco 222. vrtulníková letka disponuje 11 vrtulníky Mi-171Š. Sedm transportních vrtulníků tohoto typu je vyzbrojeno kulomety M-134D-H Minigun, které dostaly v rámci jejich komplexní modernizace v souvislosti s působením ve prospěch úkolové jednotky speciálních leteckých operací SOATU[pozn. 3] – Leteckého odřadu speciálních operací (LOSO), který je součástí 222. vrtulníkové letky.[32]

  • Mi-24V
    Mi-24V
  • Mi-171Š
    Mi-171Š

Letecký arzenál 243. vrtulníkové letky 24. základny dopravního letectva představují 4 vrtulníky Mil Mi-8 (3 Mi-8S a 1 Mi-8P), 5 transportních vrtulníků Mil Mi-17 a 10 víceúčelových vrtulníků PZL W-3A Sokol (4 v transportní a 6 v záchranné konfiguraci). Kromě přepravních letů zajišťuje 243. vrtulníková letka leteckou záchrannou službu s vrtulníkem W-3A na letištích Plzeň-Líně (stanice Kryštof 07) a Bechyně (Kryštof 13), zatímco na letišti Praha-Kbely drží nepřetržitou službu pátrání a záchrany (SAR) s vrtulníkem Mi-17.[33] Vrtulníky letky rovněž zabezpečují pohotovost k přepravě pro Institut klinické a experimentální medicíny a pro nasazení příslušníků Vojenské policie nebo Policie České republiky.[34] Všech pět vrtulníků Mi-17 243. letky má být podle smlouvy s LOM Praha do konce roku 2018 zmodernizováno.[35]

  • Mi-8S
    Mi-8S
  • Mi-17
    Mi-17
  • W-3A Sokol
    W-3A Sokol

Pozemní protivzdušná obrana

Historie

Odpalovací zařízení kompletu Kub na přehlídce v Praze 9. května 1985

Po zániku ČSFR se redukce početních stavů armády nevyhnula ani pozemní protivzdušné obraně. Docházelo k postupnému snižování počtů systémů, opouštění posádek a rušení celých útvarů a jejich raketové výzbroje sovětské provenience. Jednalo se o protiletadlové raketové komplety 2K11 Krug (vyřazeny v roce 1993), S-200 (1997), S-125 (2001), S-75 (2003) a 9K33 Osa (2006). Armáda České republiky vyřadila také všechny protiletadlové kanóny: 57mm S-60 (1994) a 30mm „ještěrky“ vz. 53/59 (2003).

V souvislosti se vstupem do NATO v roce 1999 byla opuštěna koncepce vlastní protivzdušné obrany celého území státu ve prospěch aliančního systému NATINAMDS a evropského projektu jednotného nebe. Na začátku roku 2000 byla vytvořena 43. protiletadlová raketová brigáda ve Strakonicích, která byla v roce 2003 přejmenována na 25. protiletadlovou raketovou brigádu. Tato jednotka se v období let 2003 až 2006 skládala z 251. protiletadlové raketové skupiny vyzbrojené PLRK 2K12 Kub, 252. protiletadlové raketové skupiny vyzbrojené 9K33 Osa a 9K35 Strela-10 a 253. praporu zabezpečení. Komplet Osa byl v červnu 2006 vyřazen a nahrazen švédským přenosným kompletem RBS-70.[36]

Modernizace

V roce 2015 disponoval 25. protiletadlový raketový pluk Vzdušných sil AČR protiletadlovými raketovými komplety 2K12 M2 KUB (v kódu NATO SA-6 Gainful), protiletadlovými raketovými komplety 9K35M Strela-10M (SA-13 Gopher) a přenosnými PLRK RBS-70 Saab Bofors Dynamics a 9K32M Strela 2M.[37][38] Životnost raketového kompletu 2K12 KUB končí letech 2021 až 2022. Podle informací ministerstva obrany z listopadu 2016 má proto dojít k jejich náhradě, přičemž uváděnými kandidáty jsou systémy Barak 8, MICA VL, EMADS, MEADS, IRIS-T SL, SPYDER a NASAMS.[39] Plánováno je rovněž vyřazení kompletů S-10M a v letech 2018 až 2025 jejich nahrazení typem RBS-70 NG.[40]

Radiotechnické vojsko

Působnost

3D radiolokátor ST-68U CZ

Radiotechnické vojsko zabezpečuje nepřetržité radiolokační pokrytí vzdušného prostoru ve výškách od 3 do 30 km.[41] Tento úkol zajišťuje především 26. pluk velení, řízení a průzkumu s velitelstvím ve Staré Boleslavi, jemuž je podřízeno celkem sedm radiotechnických rot monitorujících celé území České republiky. Výstupy z vojenských i civilních radiolokátorů a vojenských pasivních sledovacích systémů (např. Věra) jsou zpracovávány ve Staré Boleslavi ve středisku řízení a uvědomování (Control and Reporting Centre) a výsledné informace o vzdušné situaci jsou posílány na nadřízené stupně velení, včetně aliančního systému NATINAMDS.[42] Vzdušné síly AČR také využívají schopnosti vzdušného průzkumu systému AWACS v rámci programu NATO Airborne Early Warning and Control (NAEW&C), na němž se od roku 2011 podílí i Česká republika.[41]

Modernizace

Schopnost radiolokačního pokrytí pod 3 km má být podle Koncepce výstavby AČR 2025 rozšířena pořízením mobilních 3D radiolokátorů nové generace (MADR) v nepřetržitém provozu a odolných proti rušení.[41] Podle původních plánů ministerstva obrany měla být do poloviny roku 2015 vypsána veřejná obchodní soutěž v hodnotě cca 3,5 mld. Kč s cílem pořídit 10 systémů MADR,[43] v roce 2016 však ministerstvo počítá s nákupem (uzavřeným na mezivládní úrovni) celkem 8 systémů MADR, přičemž 5 radarů bude sloužit pro sledování vzdušného prostoru státu a 3 jako záložní nebo pro raketovou PVO. V červenci 2015 byla potenciálním dodavatelům zaslána oficiální žádost o informace. Záměr ucházet se o kontrakt projevil britský BAE Systems (s radarem Commander SL), izraelská ELTA (ELM-2084 MMR), švédský Saab (Giraffe 4A) a francouzský ThalesRaytheonSystems (Ground Master 400). Dodávky radarů s požadovanou logistickou podporou do roku 2041 by měly proběhnout v letech 2017 až 2021.[44] Ministerstvo obrany vyzvalo v květnu 2016 vlády Francie, Izraele, Švédska a Velké Británie k podání nabídek na dodávku 8 radiolokátorů MADR. Velká Británie nicméně oznámila, že se již soutěže dále nebude účastnit, protože britské řešení ne zcela odpovídá požadavkům AČR.[45][46] Komise ministerstva obrany upřednostňuje podle mediálních zpráv z konce listopadu 2016 nabídku izraelské společnosti IAI Elta Systems ve spolupráci s Czechoslovak Group, ale konečné rozhodnutí musí přijmout vláda.[47]

Koncepce a plány

Koncepce dopravního a vrtulníkového letectva

Vláda Jiřího Rusnoka schválila dne 27. listopadu 2013 Koncepci dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem do roku 2025, která podle tehdejšího ministra obrany Vlastimila Picka vycházela „ze závěrů Bílé knihy o obraně a analýzy našich možností i mezinárodních závazků.“[48] Koncepce se kriticky vyjadřovala ke stavu letectva, které v důsledku úsporných opatření nemělo prostředky na nezbytné opravy vrtulníků nebo na rekonstrukci leteckých základen. Pro 241. dopravní letku dokument navrhoval pořízení dalšího letounu Airbus A319, který by nahradil dva sovětské stroje Jakovlev Jak-40 s končící technickou životností. Dopravní letectvo mělo být po roce 2020 modernizováno též nákupem dvou středních dopravních letadel: v roce 2010 se uvažovalo například o brazilském Embraer KC-390,[49] na jejichž výrobě se podílí též Aero Vodochody.[50] Přestože Česká republika podepsala předběžnou smlouvu o koupi dvou těchto strojů, ministr obrany Martin Stropnický na jednání v Brazílii v dubnu 2015 akvizici prozatím nepotvrdil.[51]

Konec životnosti bitevních vrtulníků Mi-24V po roce 2016 a omezenou provozuschopnost záchranných vrtulníků PZL W-3A Sokol (z letky deseti Sokolů byla v roce 2013 v provozu zhruba polovina) měla vyřešit akvizice víceúčelových helikoptér, které jsou využitelné jak pro účely bojových operací, tak pro leteckou záchrannou službu a službu pátrání a záchrany na území České republiky. Obměna vrtulníků měla v budoucnu proběhnout i u 243. vrtulníkové letky, nicméně prozatím se počítalo se zachováním helikoptéry Mi-8 ve VIP úpravě, kterou cestuje prezident či ministři. Dokument také upozorňoval, že nedostatek peněz špatně motivuje vojáky k dalšímu setrvání v armádě a letectvo se tak potýká s nedostatkem kvalitně vycvičeného personálu.[52]

Airbus A319 a JAS-39

Záměr nahradit dosluhující letouny Jakovlev Jak-40 třetím strojem Airbus A319 označil ministr obrany Martin Stropnický po jeho nástupu do funkce za „docela šílený plán“, přičemž hodlal více využívat komerční linky. Podle ministra by také některé delegace mohly cestovat transportními letouny CASA.[53] V důsledku války na východní Ukrajině se však podle Stropnického změnilo bezpečnostní prostředí v sousedství České republiky a proto se znovu uvažuje o třetím letounu pro „vládní letku“.[54] Ministr také oznámil úmysl vypsat tendr až do výše sedmi miliard korun na nepravidelnou leteckou, lodní a železniční dopravu po dobu sedmi let. Zakázka má zajistit dopravu jednotek AČR do akcí sil rychlé reakce NATO a Evropské unie, takzvaných battle groups (např. Česko-slovenská bitevní skupina). Smlouva má mít rámcový charakter, což by umožňovalo hradit výdaje pouze v případě, že by nestačily ostatní přepravní možnosti NATO, Evropské unie nebo české armády.[55]

Koncepce výstavby AČR 2025

Tento strategický dokument, schválený vládou dne 21. prosince 2015, definuje požadovaný stav Armády České republiky v roce 2025. Vzdušné síly by podle této koncepce měly ve stanoveném období:

  • získat schopnost provádět údery nadzvukovým taktickým letectvem na pozemní cíle přesně naváděnou municí;
  • rozhodnout o dalším pronájmu nebo akvizici nadzvukových stíhacích letounů;
  • zabezpečit výcvik pilotů taktického letectva na strojích L-39 a L-159;
  • pořídit víceúčelový vrtulník se schopností palby pomocí přesně naváděné munice;
  • rozhodnout o potřebě pořízení bitevních vrtulníků;
  • dokončit projekt modernizace vrtulníků Mi-171Š;
  • před ukončením technické životnosti vrtulníků Mi-8/17 rozhodnout o jejich náhradě 4 novými transportními vrtulníky;
  • získat schopnost přepravy materiálu pořízením 2 středních transportních letounů;
  • nahradit letouny Jak-40 v závislosti na ukončení jejich provozu typem schopným rozšířit přepravní kapacity ve prospěch pozemních sil;
  • pořídit protiletadlové raketové systémy krátkého a středního dosahu.[56]

Zahraniční mise

major Milan Nykodym, zástupce velitele mise na Islandu v r. 2015[57][58]
Podrobnější informace naleznete v článku Zahraniční mise českého letectva.

Vzdušné síly Armády České republiky působí také ve prospěch mírových sil OSN, Severoatlantické aliance nebo dalších zahraničních partnerů. České letectvo se účastnilo misí IFOR, SFOR a SFOR II v Bosně a Hercegovině, operace ISAF v Afghánistánu, mise Baltic Air Policing v letech 2009 a 2012 a mise Icelandic Air Policing v letech 2014 a 2015. Od 1. listopadu 2013 působí letecký kontingent Vzdušných sil AČR v misi Multinational Force and Observers (MFO) na Sinajském poloostrově a od 1. ledna 2015 pokračuje působení české letecké poradní skupiny AAT (Air Advisor Team) na mezinárodním letišti KAIA v Kábulu pod hlavičkou Resolute Support Mission. V červnu 2016 začal na letecké základně Balad v Iráku působit tzv. Letecký poradní tým, jehož úkolem je výcvik iráckých pilotů a mechaniků letounů L-159.

Personál

Výcvik

Příslušníci létajícího personálu Vzdušných sil AČR začínají svou kariéru studiem na Univerzitě obrany a po absolvování základního testovacího výcviku v Centru leteckého výcviku v Pardubicích jsou studenti rozřazeni k jednotlivým typům letecké techniky. Příslušnost nových pilotů k taktickému, dopravnímu nebo vrtulníkovému letectvu určují kromě hodnocení instruktorů především aktuální potřeby vzdušných sil dané Odborem vojenského letectví ministerstva obrany. Letci jsou následně formálně zařazeni k jednotlivým letkám a v Pardubicích jsou přeškoleni na konkrétní typ letadla. Piloti taktického letectva postupují k pokračovacímu výcviku u 213. letky na základně v Čáslavi na letounech L-39 a L-159. Po ukončení tohoto výcviku si nejlepší piloti mohou vybrat, zda chtějí zůstat na bitevníku ALCA nebo přejít na nadzvukové letouny JAS-39 Gripen. V takovém případě jim je v té době 32 až 33 let, což převyšuje průměr zemí NATO a velení letectva proto plánuje do roku 2025 systém výcviku stíhacích pilotů změnit.[59][60]

Mužstvo, poddůstojníci a praporčíci

Podrobnější informace naleznete v článku Vojenské hodnosti.
nadrotmistr z řad pozemního personálu čáslavské základny
brig. gen. Jiří Verner, velitel VzS AČR v letech 2009–2013
Mužstvo Poddůstojníci Praporčíci

VzS
vojín svobodník desátník četař rotný rotmistr nadrotmistr praporčík nadpraporčík štábní praporčík
OR-1 OR-2 OR-3 OR-4 OR-5 OR-6 OR-7 OR-8 OR-9

Důstojníci a generálové

Nižší důstojníci Vyšší důstojníci Generálové

VzS
poručík nadporučík kapitán major podplukovník plukovník brigádní generál generálmajor generálporučík
OF-1 OF-2 OF-3 OF-4 OF-5 OF-6 OF-7 OF-8

Zajímavosti

Znaky a insignie

<div class="thumbinner" style=" width:Chyba Lua v modulu Modul:Image na řádku 22: attempt to index local 'fileTitle' (a nil value).px">
{{{obrázek1}}}{{{obrázek2}}}

Výsostné znaky Vzdušných sil AČR se shodují s konečnou verzí československé vojenské kokardy, která se používá od prosince 1926. Dělí se na tři stejné klíny bílé, červené a modré barvy, přičemž modrý je vždy vepředu a bílý směřuje nahoru nebo od středu označovaného stroje. Lemování znaku je většinou bílé nebo modré, červené není příliš obvyklé. Po druhé světové válce se tato kokarda rozšířila i na pozemní techniku a dodnes je jako tzv. národní rozlišovací znak užívána Armádou České republiky. Od 5. listopadu 1999 se používá i nebarevná stínovaná neboli taktická varianta, která má méně demaskující efekt.[67][68][69] Symbolika leteckých základen Vzdušných sil AČR vychází ze znaků leteckých pluků československé armády.[70] Podobnost s označením z období první republiky se projevuje také na znaku Správy letiště Pardubice, kde byla tradiční symbolika skloubena se symbolikou typickou pro Pardubice, tj. přední polovinou koně.[71]

Poznámky

  1. ↑ Jedná se o celkový počet letounů a vrtulníků, které byly k 1. lednu 2016 v majetku ozbrojených sil ČR, bez ohledu na jejich plánované použití, zařazení v bojových jednotkách nebo ve skladech, apod.
  2. ↑ Jedná se o počet tabulkových míst, která byla podle armádního generála Josefa Bečváře v srpnu 2016 naplněna ze 79 procent.
  3. ↑ Special Operations Air Task Unit
  4. ↑ NATO Airborne Early Warning & Control

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Přehled hlavních druhů techniky a výzbroje AČR (stav k 1. lednu 2016) [online]. army.cz, 2016-01-01 [cit. 2016-01-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Velitelství vzdušných sil [online]. acr.army.cz, 2015-02-05 [cit. 2015-02-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Letectvo mění vedení, povede jej dosavadní zástupce Šebesta. deník.cz [online]. 2016-08-09 [cit. 2016-08-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, rev. 2016-07-28 [cit. 2016-08-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. [s.l.]: Armáda České republiky, Ministerstvo obrany ČR, 2015. Dostupné online. Kapitola 3.2.2. Vzdušné síly, s. 14. 
  6. ↑ Výroční zpráva 2015 [online]. LOM Praha [cit. 2016-08-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d SOUŠEK, Tomáš. Vzdušné síly Armády ČR. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. Srpen 2012, s. 4-6. ISSN 0024-156. 
  8. ↑ ČADIL, Jan. Vzdušné síly Armády ČR. Den otevřených dveří letiště Čáslav 2011. 2011-05-28, s. 4. ISSN 0024-1156. 
  9. ↑ MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Praha: Computer Press, 2007. 80 s. ISBN 978-80-251-1825-2. Kapitola Čeští váleční piloti 1911-1918, s. 5. 
  10. ↑ 1. Československý letecký a automobilní oddíl [online]. 1.air_war.sweb.cz [cit. 2014-02-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. Kapitola V boji za svobodu a území 1918–1921, s. 6-11. 
  12. ↑ RAJNINEC, Juraj. Slovenské letectvo 1939/1944 1. Bratislava: Magnet-Press Slovakia, 1999. 158 s. 
  13. ↑ KŘEPELKOVÁ, Jitka. Českoslovenští letci ve Velké Británii 1940-1945. Praha: Muzeum odboje, ?. 73 s. 
  14. ↑ Rok 1993 [online]. army.cz, 2013-03-11 [cit. 2013-04-03]. Dostupné online. 
  15. ↑ Nový velitel Vzdušných sil AČR. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2013. S. 22-24. ISSN 0024-156. 
  16. ↑ FEDORKOVÁ, Jolana. V Olomouci se s vojáky rozloučil velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, 2013-05-06 [cit. 2013-05-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ FEDORKOVÁ, Jolana. Tmavomodrý svět plukovníka Štefánika [online]. www.acr.army.cz, 2013-06-18 [cit. 2013-06-18]. Dostupné online. 
  18. ↑ ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2016. Praha: ve spolupráci s L+K vydal MAGNET PRESS, SLOVAKIA, 2016-08-15. ISBN 978-80-89169-35-1. Kapitola Vzdušné síly Armády ČR, s. 4-8. 
  19. ↑ a b SOUŠEK, Tomáš. 221. vrtulníková letka v roce 2014 [online]. letajicihrosi.cz / L+K 04/2014 [cit. 2015-03-01]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2015. [s.l.]: MAGNET PRESS, SLOVAKIA, 2015. ISBN 978-80-89169-33-7. Kapitola Vzdušné síly Armády ČR, s. 4-6. 
  21. ↑ a b c SOUŠEK, Tomáš. Rozpočet příliš možností nedává. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2011. 2011-08-10, s. 30-34. 
  22. ↑ Armáda chce používat letiště v Přerově jako vojenské záložní. České noviny [online]. 2016-05-18 [cit. 2016-12-01]. Dostupné online. 
  23. ↑ LZS letiště Plzeň-Líně [online]. [cit. 2016-08-16]. Dostupné online. 
  24. ↑ 30.11.16: Prezentace připravenosti Letecké záchranné služby AČR pro Jihočeský kraj [online]. Generální štáb AČR, 2016-11-30 [cit. 2016-12-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ SOUŠEK, Tomáš. Labutí píseň pro L-39 Albatros. In: ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2013. Praha: Aeromedia, 2013. S. 10-14.
  26. ↑ LANG, Pavel. Nová letka pro výcvik taktického letectva se zabydluje v Čáslavi [online]. acr.army.cz, 2014-05-06 [cit. 2016-02-28]. Dostupné online. 
  27. ↑ RŮŽIČKOVÁ, Jana. Stanovisko AČR k článku v E15 ohledně pořízení dvou letounů CASA [online]. acr.army.cz, 2015-04-14 [cit. 2015-04-15]. Dostupné online. 
  28. ↑ OTTO, Pavel. Český Glomex získal zakázku za šedesát milionů. Bude opravovat armádní Jak-40. E15 [online]. 2017-02-02 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. Praha: Ministerstvo obrany, 2015. 30 s. Dostupné online. Kapitola 3.2.2. Vzdušné síly, s. 14-15. 
  30. ↑ ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2015. Praha: MAGNET PRESS, SLOVAKIA ve spolupráci s redakcí L+K, 2015. ISBN 978-80-89169-33-7. Kapitola L-410 znovu pro výsadky, s. 40-44. 
  31. ↑ Přehled hlavních druhů techniky a výzbroje AČR (stav k 1. lednu 2016) [online]. acr.army.cz, 2016-01-01 [cit. 2016-02-26]. Dostupné online. 
  32. ↑ Letecký odřad speciálních operací (LOSO) [online]. Ředitelství speciálních sil [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. 
  33. ↑ Současnost Letecké záchranné služby v Západočeském kraji [online]. LZS letiště Plzeň-Líně [cit. 2016-02-29]. Dostupné online. 
  34. ↑ LANG, Pavel. Vrtulníková letka s osobitou pozicí ve Vzdušných silách Armády České republiky [online]. acr.army.cz, 2013-12-18 [cit. 2016-02-29]. Dostupné online. 
  35. ↑ LOM získal armádní zakázku na modernizaci pěti vrtulníků za 168 milionů. E15.cz [online]. 2016-10-04 [cit. 2017-02-13]. Dostupné online. 
  36. ↑ KRÁTKÝ, Miroslav. Protivzdušná obrana – 20 let od rozdělení Československa. Vojenské rozhledy [online]. [cit. 2015-11-11]. Roč. 2013, čís. 2. Dostupné online. ISSN 2336-2995. 
  37. ↑ Dělostřelecká a PVO technika [online]. acr.army.cz [cit. 2015-04-05]. Dostupné online. 
  38. ↑ PETERKA, Josef. Strakoničtí rakeťáci odstříleli navzdory nepříznivému počasí [online]. acr.army.cz, 2015-06-12 [cit. 2015-06-13]. Dostupné online. 
  39. ↑ GROHMANN, Jan. Modernizace PVO Armády ČR: V roce 2018 se vybere vítěz. Armádní noviny [online]. 2016-11-16 [cit. 2016-11-19]. Dostupné online. 
  40. ↑ SAMCOVÁ, Jana. Strakoničtí vojáci poprvé stříleli z protiletadlového kompletu nové generace [online]. acr.army.cz, 2015-10-29 [cit. 2015-11-07]. Dostupné online. 
  41. ↑ a b c Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. Praha: Ministerstvo obrany, 2015. 30 s. Dostupné online. Kapitola 3.2.2. Vzdušné síly, s. 15. 
  42. ↑ SOUŠEK, Tomáš. Radary protivzdušné obrany. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2013. 2013, s. 46-50. ISSN 0024-156. 
  43. ↑ ZDOBINSKÝ, Michal. Nové programy pro AČR. ATM. Roč. 47, čís. 2/2015, s. 4. ISSN 1802-4823. 
  44. ↑ SOUŠEK, Tomáš. Radary MADR již brzy. ATM. Roč. 48, čís. 2/2016, s. 2-3. ISSN 1802-4823. 
  45. ↑ 13.07.16: TZ – na žádost uchazečů se lhůta pro podání nabídek na radiolokátory MADR posouvá do poloviny srpna [online]. Tiskové oddělení MO, 2016-07-13 [cit. 2016-08-11]. Dostupné online. 
  46. ↑ Radary za miliardy chtějí armádě dodat Francie, Izrael a Švédsko. České noviny [online]. 2016-08-18 [cit. 2016-08-18]. Dostupné online. 
  47. ↑ OTTO, Pavel. 3D radary dodají Česku Izraelci. E15 [online]. 2016-11-30 [cit. 2016-12-11]. Dostupné online. 
  48. ↑ PEJŠEK, Jan. Vláda schválila Koncepci dopravního a vrtulníkového letectva [online]. www.mocr.army.cz/, 2013-11-27 [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. 
  49. ↑ HOLE, Craig. Czech Republic outlines need for two KC-390s [online]. Flightglobal.com, 2010-09-14 [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. 
  50. ↑ KC-390 [online]. Aero Vodochody [cit. 2016-02-26]. Dostupné online. 
  51. ↑ Stropnický v Brazílii jednal o spolupráci při výcviku pilotů [online]. České noviny, 2015-04-15 [cit. 2016-02-29]. Dostupné online. 
  52. ↑ Armáda obnoví letectvo. Nakoupí nové vrtulníky a další Airbus [online]. zpravy.e15.cz/, 2013-11-27 [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. 
  53. ↑ ŠNÍDL, Vladimír. Stropnického první úspory: Začnu létat běžnou linkou. Nebo nepohodlným strojem CASA [online]. zpravy.ihned.cz, 2014-02-18, rev. 2014-02-19 [cit. 2014-02-23]. Dostupné online. 
  54. ↑ ŠNÍDL, Vladimír. Dva vládní airbusy nestačí. Ministr Stropnický zvažuje nákup třetího letadla [online]. http://zpravy.ihned.cz/, 2014-07-24 [cit. 2014-07-24]. Dostupné online. 
  55. ↑ MENSCHIK, Tomáš; CECHL, Pavel. Armáda bez letadel. Soukromníkům zaplatí až sedm miliard [online]. tyden.cz, 2014-02-27 [cit. 2014-02-27]. Dostupné online. 
  56. ↑ Koncepce výstavby Armády České republiky 2025. Praha: Ministerstvo obrany, 2015. 30 s. Dostupné online. 
  57. ↑ DANDA, Oldřich. Pilot gripenu: Nad Islandem jsme létali nízko, ale neměl si kdo stěžovat. Novinky.cz [online]. 2015-09-03 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. 
  58. ↑ MARUŠČÁK, Tomáš. Po gripenech dorazili na Island i zbylí příslušníci mise [online]. mise.army.cz, 2015-07-24 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. 
  59. ↑ MARUŠČÁK, Tomáš. Letectvo Armády České republiky čekají velké změny [online]. acr.army.cz, 2015-12-04 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. 
  60. ↑ SOUŠEK, Tomáš. Výcvik v CLV Pardubice. In: ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2014. Praha: Aeromedia, 2014. S. 24-28.
  61. ↑ SOUŠEK, Tomáš. České střídání u AWACSu. In: ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2015. Praha: Magnet Press Slovakia ve spolupráci s redakcí L+K, 2015. ISBN 978-80-89169-33-7. S. 22-26.
  62. ↑ Opět úspěšně – podruhé v Pobaltí. Vzdušné síly AČR – Ročenka 2013, speciál časopisu Letectví+kosmonautika. 2013, s. 40-44. ISSN 0024-156. 
  63. ↑ SOUŠEK, Tomáš. Kateřina Hlavsová létá na L-159 Alca. In: ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. Praha: Aeromedia, 2012. S. 14-17.
  64. ↑ FEDORKOVÁ, Jolana. O ženách v letectvu se bude mluvit v Národním technickém muzeu [online]. acr.army.cz, 2012-10-26 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. 
  65. ↑ Pilot stroje, který poškodila srážka se supem, byl vyznamenán. České noviny [online]. [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. 
  66. ↑ VIDEO: Kamera v kokpitu zachytila srážku českého bitevníku se supem. iDNES.cz [online]. 2015-11-24 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. 
  67. ↑ KOLLER, Martin. Označování letadel, která mohou působit v prostoru konfliktu [online]. acr.army.cz, 2011-03-24 [cit. 2015-04-07]. Dostupné online. 
  68. ↑ SEDLÁČEK, Pavel. SYMBOLY REPUBLIKY [online]. Úřad vlády České republiky, 2007 [cit. 2015-04-07]. Dostupné online. 
  69. ↑ MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. S. 6, 17. 
  70. ↑ MAREK, Vladimír. 24. základna dopravního letectva „T. G. Masaryka“. A report. Čís. 11/2009. Dostupné online [cit. 2015-03-02]. 
  71. ↑ Rukávové znaky [online]. VHU Praha [cit. 2015-04-07]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Seznam vzdušných sil
Nezávislé státy

Státy s omezeným uznáním
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vzdušné_síly_Armády_České_republiky&oldid=15056134“