Vzdělávací standardy
Pojmem se rozumí pravidla či měřítka pro srovnání pedagogické činnosti. S jejich pomocí lze ověřit úroveň a kvalitu dané školy v porovnání s jinými školami. Díky nastaveným standardům by nemělo dojít k poklesu v kvalitě vzdělávání. Měla by být zaručena určitá úroveň vzdělávání. Zároveň slouží jako zpětná vazba pro učitele a ředitele.
Definice vzdělávacího standardu[editovat | editovat zdroj]
Vzdělávací standardy jsou vymezené požadavky, které musí žáci splnit v určitých ročnících či stupních školy. Jsou formulovány jako dovednosti nebo vědomosti ve vztahu k obsahu vzdělávání ve vyučovacích předmětech.[1] Vzdělávací standardy jsou chápány jako měřítko umožňující posoudit, do jaké míry jsou u žáků či učitelů rozvinuty určité kompetence (oprávnění).[2] Pojem vzdělávací standard jde chápat i jako obecný výraz ,,standard“, znázorňuje obecně nějaký stupeň, úroveň, žádoucí stupeň, ale uplatňuje se v pedagogických objektech.[3]
Historie vzdělávacích standardů[editovat | editovat zdroj]
Historie vzdělávacích standardů[editovat | editovat zdroj]
Výskyt termínu vzdělávací standard se pojí s 30. lety a českou reformní pedagogikou. Byl zmíněn pouze v podobě měření výkonů při testování vědomostí žáků. Tedy ne tak, jak jej vnímáme dnes. Pojem standardy v souvislosti s hodnocením úrovně vzdělávání se začal uplatňovat v České republice až po roce 1990. Standardy se staly klíčovým požadavkem české vzdělávací politiky (zejména ministerstva školství) v lednu roku 1992. V roce 1994 byl zveřejněn návrh „Standardy vzdělávání pro obecnou školu“. S tím téměř současně i „Návrhy standardů na zvláštní škole“.[3]
Historie vzdělávacích standardů základní školy[editovat | editovat zdroj]
V roce 1994 byl MŠMT vydán Standard základního vzdělávání. Byl pojmenován jako „Cílové standardy a kmenové učivo“. Postupně však byla řešena řada nedostatků jako např. terminologická neujasněnost, nevhodné stanovení vzdělávacích standardů atd. V roce 1995 byl proto ministerský návrh přepracován a vydán jako „Standard základního vzdělávání“.[4] Dnes standardy představují minimální cílové požadavky na vzdělávání.
Obsah pojmu vzdělávací standard[editovat | editovat zdroj]
Standard je všeobecně vnímán jako doporučení i jako norma.[4]
Standardy - doporučení[editovat | editovat zdroj]
Mezi standardy patří například vzdělávací cíle, obsah, metody. Jsou to konkrétní požadavky určité vzdělávací instituce, co má žák umět. Pedagogovi mohou posloužit jako vodítko a pomoc při vyučování. Žákovi umožňují sebekontrolu při učení, rodiče k nim přihlíží při výběru školy a řediteli napomáhají k hodnocení práce pedagogů.[4]
Standardy – normy[editovat | editovat zdroj]
Jsou uváděny dvě funkce. První funkcí je měřítko pro hodnocení (standard) a druhou funkcí možnost kontroly (norma).[4] Mezi příklady se řadí směrnice pro bezpečnost a hygienu provozu škol či zákony pro řízení a financování škol apod. Autorem bývá často státní správa a místní samospráva. Příkladem mohou být Pravidla hospodaření školy nastavená zřizovatelem (obcí) či zřizovací listina školy.
Rozdělení standardů[editovat | editovat zdroj]
Průcha & Walterová rozdělují standardy na kategorie dle typů školy:[1]
- Standard základního vzdělávání
- Standard vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu
- Standard středoškolského odborného vzdělávání
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. 2.. vyd. Praha: Portál, 1998. 328 s. ISBN 80-7178-252-1. S. 306.
- ↑ JANÍK, Tomáš a kol. Standardy v učitelské profesi: zahraniční přístupy a pokus o jejich zhodnocení. ORBIS SCHOLAE. 2014, roč. 8, čís. 3, s. 133–158. Dostupné online.
- ↑ a b PRŮCHA, Jan. Pedagogická evaluace : hodnocení vzdělávacích programů, procesů a výsledků.. 1.. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 166 s. ISBN 80-210-1333-8. S. 112–113.
- ↑ a b c d TRNA, Josef. Vzdělávací standardy pro základní a střední školy. Pedagogika. 1996, roč. 46, čís. 4, s. 349–353. Dostupné online.
