Vyšehořovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vyšehořovice
Střed obce – zleva socha sv. Jana Nepomuckého, kostel sv. Martina, obecní úřad a zřícenina zvonice, v popředí požární nádrž
Střed obce – zleva socha sv. Jana Nepomuckého, kostel sv. Martina, obecní úřad a zřícenina zvonice, v popředí požární nádrž
Znak obce VyšehořoviceVlajka obce Vyšehořovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecČelákovice
Obec s rozšířenou působnostíBrandýs nad Labem-Stará Boleslav
(správní obvod)
OkresPraha-východ
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel684 (2023)[1]
Rozloha6,60 km²[2]
Nadmořská výška239 m n. m.
PSČ250 87
Počet domů228 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduVyšehořovice 23
250 87 Mochov
vysehorovice@centrum.cz
StarostaKarel Stehlík
Oficiální web: www.vysehorovice.cz
Vyšehořovice na mapě
Vyšehořovice
Vyšehořovice
Další údaje
Kód obce539040
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vyšehořovice (dříve Vyšerovice, německy Wischerowitz) jsou obecokrese Praha-východ ve Středočeském kraji. Leží při potoce Výmola. Rozkládá se 25 kilometrů východně od Prahy a pět kilometrů jižně od Čelákovic. Žije zde 684[1] obyvatel. Jihovýchodně od obce se nachází přírodní památka U skal.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1178, tedy z doby posledního roku vlády českého knížete Soběslava II., jenž ještě stihl darovat vyšehradské kapitule zdejší popluží, které dříve patřilo jinak blíže neznámému Vratišovi.

Z následujícího 13. století se sice žádné zmínky nedochovaly, ale dle románských a gotických prvků dodnes patrných na zachovalém presbytáři původního kamenného kostela sv. Martina se lze domnívat, že někdy v této době byl tento kostel vystavěn.[zdroj?] Stalo se tak pravděpodobně přičiněním právě vyšehradské kapituly, která zde ve středověku držela patronátní právo, tj. právo jmenovat faráře.

Poměrně nebývale velké množství písemných pramenů se v souvislosti obcí začíná objevovat hned od století čtrnáctého. Z počátku se vážou k nejstarším doloženým majitelům zdejší tvrze, rodu vladyků z Vyšehořovic, kteří ve svém erbu nosili dubovou větev. Prvním známým členem tohoto rodu byl Havel z Vyšehořovic. Jeho syn Budislav působil v tehdy velmi vážené funkci veřejného notáře a byl rovněž klerik při svatovítské kapitule. Svou církevní kariéru dotáhl až na kaplana prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.

Kromě tvrze a kostela se dochovala v obci ještě jedna středověká stavba – je jí goticko-renesanční zvonice.[pozn 1]

Zřícenina románského kostela sv. Martina

Dnes jsou tyto objekty v neutěšeném stavu, což platí zejména o zvonici a tvrzi, která se však postupně začíná opravovat. Loď starého kostela byla zbořena až v souvislosti s výstavbou nového barokního kostela v letech 17691770. Staré náhrobní kameny nacházející se v původním kostele však byly otesány a znovu použity jako stavební kámen při stavbě současného kostela.

Vyšehořovice bývaly slavné zejména díky těžbě. Již přinejmenším v době Karla IV. se západně od obce v prostoru mezi Vyšehořovicemi, Horoušany a Nehvizdy těžil kámen používaný na významných pražských stavbách jako chrám sv. Víta na Pražském hradě, Karlův most, mostecké věže, měšťanské domy, atd. Kamenictví zde živě žilo ještě v 19. století, kdy se odsud vozil kámen např. na mostní stavby v Poděbradech, Nymburce či Kralupech nad Vltavou, v roce 1869 bylo užití vyšehořovického pískovce zvažováno pro nosnou část obloukovité chodby Národního divadla, ale ve zkoušce relativní pevnosti se nakonec ukázal lepší pískovec žehrovický. V první polovině 20. století pak zde kamenické řemeslo již jen dožívalo. Zato ale v období mezi první a druhou světovou válkou proběhl obrovský boom těžby jílů, jejichž ložiska se zde exploatují dodnes.

V místních lupcích se při těžbě kamene často odkrývaly význačné zkameněliny zejména pravěké flory, která zdejší naleziště mezi odborníky proslavila široko daleko. Do místních lomů jezdili již v 19. století „lovit“ nejvýznamnější vědci (včetně těch z ciziny).[zdroj?] Dnes některé tyto zdejší fosílie lze obdivovat v expozicích Národního muzea i jinde.

Ještě v 19. století se ve vsi nacházely dva rybníčky. Menší na návsi, který se do dnešní doby dochoval ve své vybetonované podobě požární nádrže, a ve kterém místní sedláci v dobách, kdy byl přístup do vody ještě pozvolný, plavívali své koně. Větší při dnešní „ulici“ Na Ohradě, který však byl zrušen. Oba rybníky byly propojeny stružkou, která dále odtékala podél silnice dolů směrem k Župavě, kde se vlévala do Výmoly.

Mezi světovými válkami se zde lidé živili krom povolání spojených s těžbou kamene či jílu zejména zemědělstvím a taktéž někteří provozovali různé živnosti – např. kovář, pekař, řezník, kolář, obuvník, holič, apod. Uživily se tu tři malé krámky se smíšeným zbožím a dvě hospody (Kubrychtova a Novákova).

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Také Vyšehořovice jako kterákoli jiná obec má své pověsti a příběhy se vztahem k její historii a životu. Nejznámější místní pověst, která se mezi lidmi vypráví z generace na generaci, je příběh o „loupeživém rytíři Vyšehořovi“. Toto vyprávění má skutečný reálný podklad v postavě majitele zdejší tvrze z počátku 16. století Jaroše z Vyšehořovic, který využíval svých kontaktů v Praze, kde získával informace o plánovaných cestách pražských kupců se zbožím a penězi skrze zdejší kraj, a prostřednictvím svého spojení s jinými peněz a majetku chtivými osobami, se podílel na jejich okrádání a loupežných přepadech. Pražští měšťané však Jaroše nakonec lapili a popravili. V myslích zdejších lidí ovšem povědomí o této postavě zůstalo, i když ve zkreslené romantizované představě.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[4][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 605 620 668 652 703 737 737 559 543 531 549 515 537 601 656
Počet domů 75 80 93 99 113 129 164 167 154 150 153 188 188 186 228

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Černý Kostelec[6]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Černý Kostelec[6]
  • 1868 země česká, politický okres Český Brod, soudní okres Černý Kostelec[6]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Český Brod, soudní okres Kostelec nad Černými lesy[7]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Český Brod, soudní okres Kostelec nad Černými lesy[8]
  • 1945 země česká, správní okres Český Brod, soudní okres Kostelec nad Černými lesy[9]
  • 1949 Pražský kraj, okres Český Brod[10]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Říčany[11]
  • 2007 Středočeský kraj, okres Praha-východ[12]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obecní symboly[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 10. září 2020.[13]

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Vyšehořovice (530 obyvatel, katolický kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[14] 2 hostince, kapelník, 2 kováři, 3 lomy, 2 obchody s ovocem a zeleninou, 3 rolníci, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek, 2 trafiky, truhlář.

Ve vsi Kozovazy (200 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Vyšehořovic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[15] výroba brusů, hostinec, kovář, mlýn, obchod s ovocem a zeleninou, pekař, 6 rolníků, sadař, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, truhlář.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Martina

Tři zříceniny:

Další památky:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 2,5 km vede silnice II/611 Praha - Sadská - Poděbrady - Hradec Králové. Ve vzdálenosti 5 km lze najet na dálnici D11 na exitu 8 (Jirny).
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Nejbližší železniční stanicí jsou Čelákovice ve vzdálenosti 5 km ležící na trati 231 mezi Prahou a Lysou nad Labem.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – V obci měly zastávku příměstské autobusové linky Čelákovice - Mochov - Český Brod - Kouřim (v pracovních dnech 11 spojů, o víkendech 5 spojů) a Čelákovice - Vyšehořovice - Kounice - Poříčany (v pracovních dnech 2 spoje) (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dle českobrodského učitele Petra Kukly (narozen ve Vyšehořovicích r. 1865) se měl v klenbě jejího okna dochovat malými číslicemi vytesaný letopočet „1492“ (viz Naše Hlasy, 1902, č. 44 z 26. října), který by tak měl odkazovat na dobu vzniku stavby. V přítomné době se však tento letopočet prozatím nepodařilo objevit.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  5. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  6. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  7. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  8. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  9. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  10. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  11. Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  12. Vyhláška č. 513/2006 Sb.[nedostupný zdroj]
  13. Udělené symboly – Vyšehořovice [online]. 2020-09-10 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  14. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1891. (česky a německy)
  15. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 620. (česky a německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]