Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni
Vysoká škola strojní a elektrotechnická | |
---|---|
Zkratka | VŠSE |
Datum založení | 1949 |
Datum zániku | 1991 |
Další informace | |
Sídlo | Plzeň |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni je zaniklá vysoká škola technického směru v Plzni. Spolu s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy jsou historickými a dnes již neexistujícími předchůdci Západočeské univerzity v Plzni.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První myšlenky na založení vysoké školy v Plzni pocházejí už z období konce Rakousko-uherské monarchie. Plzeň jako významné průmyslové město potřebovala výchovu odborníků v technických oborech, ale i v lékařství a ekonomii. Vysoká škola ani univerzita však v Plzni nevznikla ani během první republiky. Po druhé světové válce byla už v roce 1945 založena pobočka Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Následně byly v roce 1947 oprášeny myšlenky na založení univerzity, ale po únorovém převratu dostalo prioritu pouze technické zaměření vysoké školy.[1][2][3]
Založení
[editovat | editovat zdroj]Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni byla založena na podzim roku 1949 jako součást Českého vysokého učení technického v Praze. První rok bylo do Plzně do bývalé budovy Obchodní a živnostenské komory v Nejedlého sadech 14[4] přesunuto 94 posluchačů ČVUT v Praze, kteří pocházeli z tehdejšího plzeňského, karlovarského nebo českobudějovického kraje. Pobočku vedl pověřenec doc. Ing. František Polanský jmenovaný tehdejším Ministerstvem školství, věd a umění. Od 27. června 1950 byla VŠSE samostatnou fakultou ČVUT v čele s děkanem a fakultní radou, a v roce 1953 získala VŠSE nezávislé postavení vysoké školy v čele s rektorem. Od začátku fungovala úzká spolupráce VŠSE se Škodovými závody v Plzni.[1][5][6]
Slavnostní promoce prvních absolventů VŠSE se konala 26. 11. 1954. V té době na vysoké škole studovalo již 600 studentů.[2]
Rozvoj v letech 1960–1990
[editovat | editovat zdroj]18. srpna 1960 vznikly vnitřním rozdělením VŠSE Fakulta elektrotechnická a Fakulta strojní. Po rozdělení došlo k rychlému rozvoji nových oborů a rozšíření odborné působnosti na obou fakultách. Každá z fakult měla 7 odborných kateder. Dále měla škola dvě celoškolská pracoviště – Ústav marxismu-leninismu a Vojenskou katedru.[1]
Rostoucí počet studentů znamenal potřebu větších prostor pro výuku i ubytování studentů. VŠSE sídlila v několika vlastních i pronajatých budovách v širším centru Plzně. V roce 1961 byla zahájena výstavba dalších vysokoškolských kolejí kolejí na Borech v Máchově a Baarově ulici. V letech 1979–1983 byly uvedeny do provozu koleje v Bolevecké ulici na Lochotíně.
V osmdesátých letech probíhala výuka z důvodu nedostatku místa i v neobvyklých prostorách jako sál restaurace Svornost na Doubravce, pavilon výstaviště Ex Plzeň, Husova kaple (současná Modlitebna Sboru Maranatha) apod. Úvahy o vlastním areálu vysoké školy se vedly od začátku, ale teprve v roce 1985 byl položen základní kámen univerzitního kampusu na Borských polích (tzv. Zelený trojúhelník). Výuka prvních studentů v novém kampusu byla zahájena v roce 1992 už pod hlavičkou Západočeské univerzity.[7]
Tranformace na univerzitu
[editovat | editovat zdroj]Po sametové revoluci vedení vysoké školy zareagovalo na potřebu založení technicko-přírodovědné fakulty se základním i aplikovaným výzkumem. Několik z existujících kateder obou technických fakult VŠSE se vyčlenilo a roku 1990 vytvořily Fakultu aplikovaných věd.
Ve stejnou dobu usilovalo vedení VŠSE o založení ekonomické fakulty se sídlem v některém z měst na západě Čech. Po jednání s vedením města a jejich zástupci zřídil Akademický senát VŠSE 1. července 1990 ekonomickou fakultu v Chebu a 10. září 1990 zahájila tato fakulta výuku i v Plzni.
28. září 1991 byly zákonem č. 314/1991 Sb. sloučeny VŠSE a Pedagogická fakulta (tehdejší pobočka Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze) do vysoké školy s názvem Západočeská univerzita.[8]
Seznam rektorů
[editovat | editovat zdroj]- děkan prozatímní fakulty ČVUT a samostatné Fakulty strojní a elektrotechnické v Plzni
- Prof. Ing. dr. František Polanský (1949–1953)
- rektoři VŠSE:
- Prof. RNDr. Vojtěch Voleník (1953–1956)
- Prof. Ing. dr. Přemysl Breník (1956–1966)
- Prof. Ing. Emil Langer, DrSc. (1966–1969)
- Prof. Ing. Stanislav Kubík, CSc. (1969–1985)
- Prof. Ing. František Plánička, CSc. (1985–1990)
- doc. RNDr. Jiří Holenda, CSc. (1990–1992)
Studenti a učitelé
[editovat | editovat zdroj]školní rok | 1949–50 | 1959–60 | 1969–70 | 1973–74 | 1984–85 |
počet studentů | 99 | 1049 | 1614 | 1464 | 2811 |
počet učitelů | 13 | 123 | 251 | 255 | |
z toho profesorů a docentů | 8 | 9 | 32 | 31 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Na prahu nové etapy, 40. výročí VŠSE v Plzni. Plzeň: VŠSE, 1989. 184 s.
- ↑ a b PRŮŠA, Josef. Od buržoazní pavědy k umělé inteligenci. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2021. 152 s. ISBN 978-80-261-0999-0.
- ↑ VOSTRACKÝ, Zdeněk. Rektorem univerzity v taláru a bez taláru. Plzeň: [s.n.], 2006. 190 s. ISBN 80-7177-087-6.
- ↑ VŠSE v Plzni – přání, které se splnilo
- ↑ 10 let Západočeské univerzity v Plzni. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2001. 40 s. ISBN 80-7082-886-2.
- ↑ Šedesát let vysokého školství v Plzni. Plzeň: NAVA, 2009. ISBN 978-80-7211-333-0.
- ↑ 30 let ZČU. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2021. ISBN 978-80-261-1032-3.
- ↑ § 1 písm. c) a § 4 zákona č. 314/1991 Sb., o zřízení Slezské univerzity, Jihočeské univerzity, Západočeské univerzity, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a Ostravské univerzity. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni
- Historie ZČU; zcu.cz
- http://badatelna.eu/fond/10177/ Archivováno 30. 7. 2020 na Wayback Machine.