Vranovsko-křtinský lichtenštejnský areál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pamětihodnosti Vranovsko-křtinského lichtenštejnského areálu. Nahoře zámek v Adamově, uprostřed Františčina huť, lichtenštejnská hrobka ve Vranově, jeskyně Býčí skála, dole jeskyně Kostelík a kostel v Křtinách

Vranovsko-křtinský lichtenštejnský areál byl krajinný celek rozkládající se mezi obcemi Vranov a Křtiny v prostoru dnešních okresů Brno-venkov a Blansko. Vznikal na přelomu 18. a 19. století z iniciativy rodu Lichtenštejnů, kteří zde vlastnili pozořické panství.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Počátky budování tohoto areálu spadají nejpozději do období 90. let 18. století,[1] tedy do doby, kdy pozořickému panství vládl kníže Alois I. Josef Lichtenštejn (17591805). Po jeho smrti pokračoval v díle jeho bratr Jan I. Josef Lichtenštejn (17601836). V tomto období se ustálil název Moravské Švýcarsko (německy Mährische Schweiz).[2]

Zánik[editovat | editovat zdroj]

Již roku 1843 započala výstavba železniční tratě Brno – Česká Třebová. Ta byla dokončena a slavnostně otevřena 1. ledna 1849. Kromě toho, že železnice vertikálně protínala celou západní část areálu, byla do poloviny snesena vybudovaná věž Nového hradu a zrušena obora.[3]

Dalšími aspekty, které vedly k celkovému zapomenutí areálu, byl pronájem železáren v roce 1880 a jejich následný prodej do rukou královéhradecké společnosti Bromovský, Schulz a Sohr v roce 1905.[4] Po první světové válce, kdy vznikla Československá republika, bylo odstraňováno všechno německé, takže zapomenut byl i jedinečný a často navštěvovaný Vranovsko-křtinský areál coby celek.[5] Přestože od poloviny 19. století dochází k postupnému úpadku některých částí areálu (např. Kolonáda, altány apod.), turistický ruch naopak sílil. Především pak železnice vytvořila nový výchozí bod do Moravského Švýcarska – Adamov.

Stav ve 21. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 vydal Martin Golec na webu byciskala.cz článek První turisticky zpřístupněnou jeskyni v ČR nehledejme v Chýnově, ve kterém areál poprvé nazývá Vranovsko-křtinský.[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vranov[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Kostel Narození Panny Marie (Vranov) a Hrobka Lichtenštejnů (Vranov).

Pod kostelem Narození Panny Marie z roku 1617 se nachází hrobka rodu Lichtenštejnů. Ta v letech 18181821 prošla přestavbou, kterou vedl Josef František Engel. Hrobka byla rozšířena a obohacena o vlastní vstup v antickém pojetí.

Vranov bylo možné chápat coby vstupní místo do celého areálu, přicházelo se po staré poutní cestě od Brna. Odtud se pokračovalo přes Adamov a Křtinským údolím směrem na Křtiny.[7]

Kolonáda[editovat | editovat zdroj]

Nad adamovským údolím byla vybudována vyhlídka Kolonáda, kterou tvořilo sloupořadí šestnácti dórských sloupů nesoucí klasické kladí. Ta vznikala společně s adamovským zámkem, nad kterým se tyčila.[8] Projekt stavby vytvořil Josef Hardtmuth. Dle stavebního deníku byla kolonáda vytvořena mezi 20. a 30. květnem 1807 a je v něm uváděna coby Englisches Thöre.[9] Nad portálem byl uveden německý nápis: Bei der zeitlichen Ruhe denke auf die nicht entfernte Ewigkeit.[10] Do dnešní doby se dochovaly pouze základní zemní úpravy.

Adamov[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Adamov (zámek).

Budova zámku, která se v době výstavby nacházela severně od Adamova, byla postavena v letech 18061807.[11] Jednalo se o patrový klasicistní lovecký zámeček s anglickým parkem,[12] který byl od okolí oddělen z jedné strany řekou Svitavou a z druhé strany náhonem adamovských železáren.[13] Budovu zámku navrhl Josef Hardtmuth, samotnou stavbu pak řídil Karel Rudzinsky.[14] V okolí zámku se až k Novému hradu rozkládala obora, kterou vytvořil společně s dalšími prvky parku Bernhard Petri.[15]

Železárny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Adamovské strojírny.

Další originální prvky Vranovsko-křtinského areálu tvořily také adamovské železárny, které příchozím přinášely raně industriální vjemy.[16]

Nový hrad[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Nový hrad (okres Blansko).

Torzo původně středověkého hradu, vzniklého v roce 1493, bylo využito a přestavěno do podoby loveckého zámku s vyhlídkovou věží (rozhlednou). Podobně jako předchozí projekty v Adamově, i tento navrhl Josef Hardtmuth. Přesné datum přestavby není známo, ale jsou uváděny roky 1800–1806.[16] D. Riedl se domnívá, že hrad mohl sloužit jako myslivna.[15] Stavba nové věže stála 2 935 zlatých a 62 krejcarů.[17] Ta však na hradě nevydržela dlouho, protože již při stavbě železniční tratě Brna – České Třebové byla v polovině 19. století, z obavy před zřícením způsobené otřesy projíždějících vlaků, z poloviny snesena.

V okolí hradu byly vytvořeny palouky, které umožňovaly romantický pohled na hrad.[15]

Františčina huť[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Stará huť u Adamova.

Druhý průmyslový provoz byl k zhlédnutí v Josefovském údolí. Zde se nacházela druhá, dodnes zachovalá železářská pec, která byla vystavěna nejpozději v polovině 18. století. Na svahu nad železářskými objekty byla vybudována umělá hradní ruina. Její zbytky lze v terénu naleznout dodnes. Ruina v podobě brány měla být využita již v roce 1804, kdy tímto místem projížděl při své návštěvě císař František II. a jeho manželka Marie Tereza Neapolsko-Sicilská, coby kulisa pro muzikanty a umístění děl pro slavnostní salvu.[18] Další romantizující prvky se nacházejí na protějším svahu Křtinského údolí.

Jáchymka[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Jáchymka.

Přírodní jeskyně Jáchymka, jež byla původně nazývána Evinou jeskyní,[19] byla domodelována vylámáním nových partií a zpřístupněna zbudovanými cestami a schody, které se v Síni světla nalézají dodnes.[20] Instalovány byly též kamenné lavičky a stůl.[21] V části jeskyně byla též vytvořena prostora pro poustevníka Joachyma, který v ní jistý čas měl přebývat.[19]

Pod Jáchymkou se východním směrem nacházel Huťský rybník opatřený ostrůvkem se stromy. Po rybníku bylo možné provádět romantické projížďky v loďkách.

Býčí skála[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Býčí skála.

Od pradávna známá jeskyně, která byla roku 1796 komplexněji remodelována – upraveny dva vchody, které umožňovaly vjetí s vozem do jeskyně.[22] Návštěvník mohl sám, ale i s pomocí místních průvodců, za svitu loučí dojít až k tehdy známému konci tzv. Staré Býčí skály – k Šenkovu sifonu (Býčímu jezeru).[23] Zde se do dnešní doby dochovala pamětní deska připomínající návštěvu Františka II. a Marie Terezy.[24] Na stejném místě je též umístěna pamětní deska donátora areálu Aloise I. Josefa Lichtenštejna.[25] Společně s ním jsou na ní uvedeni tvůrci nejstarší fáze romantického areálu.[26] Uvnitř jeskyně byl vybudován dřevěný most, který pomáhal překonávat vodní jezírko, zvýšený chodník nad vodními tůněmi či kamenné mohyly.[26]

V jeskyni se dochovaly také tisíce dobových podpisů – např. u Pohanských kamenů se nachází podpis lichtenštejnského architekta Josefa Hardtmutha z roku 1796.[26]

Na skále nad jeskyní byl umístěn dřevěný altán.[26] Tento se nedochoval a nyní jej připomínají pouze pozůstatky v terénu.

Kostelík[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kostelík (jeskyně).

Jde o druhou průchozí jeskyní v areálu, která byla znovu uměle domodelována. Nachází se při bývalé vozové cestě (ze západu), která směřovala od Býčí skály k altánu nad ní.[27] Vozy se mohly v jeskyni otočit a úvratí najet na cestu nad Býčí skálu, Krkavčí skálu, případně dál na Josefov či Habrůvku.[26] Od jeskyně směřuje východním směrem pouze pěší cesta zpět na dno Křtinského údolí k vývěru Křtinského potoka. Dodnes se u jeskyně ve směru na Křtiny dochovala kamenná zeď podpírající tuto cestu.[26] Interiér jeskyně byl upraven pro odpočinek – podobně jako v Jáchymce zde byly zřízeny též kamenné lavice.

Přímo z jeskyně bylo možné pozorovat hradní ruinu tzv. Hrádku u Babic na protější straně údolí.

Výpustek[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Výpustek.

Další a poslední uměle upravenou jeskyní v Křtinském údolí byl Výpustek. Zde proběhly na počátku 19. století velkorysé úpravy. Jak napsal dobový autor J. Horky, v místech, kde bylo potřeba k postupu jeskyní plazení, mohl po úpravě projet vůz.[28] Práce probíhaly za Aloise I. Josefa i Jana I. Josefa Lichtenštejnů, a to vedením Bernharda Petriho.[28] Mezi další úpravy interiéru jeskyně patří například úpravy ve vchodu do jeskyně (vchod č. 2, též Horní vchod), kde se v předsíni objevily dvoje kamenné schody, železné schodiště, zmiňované v dobovém tisku asi nikdy instalováno nebylo. V roce 1807 též vznikla vůbec první mapa jeskyně, kterou zhotovil Antonín Lola; jeskyni vyobrazil jako Plutovu podzemní říši.[29]

Křtiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kostel Jména Panny Marie (Křtiny).

Přestože Křtiny připadly Lichtenštejnům teprve v roce 1894, byly logickou součástí areálu již dříve, a to především proto, že se v nich zde nachází, podobně jako ve Vranově, poutní chrám – Jména Panny Marie. Na poutě sem směřovaly tisíce poutníků, kteří se mísili s prvními turisty, jejichž zájmem byly partie romantického parku.

Další místa[editovat | editovat zdroj]

Součástí parkových úprav bylo také vybudování sítě cest, odpočívadel a dalších menších vyhlídek. Např. před jeskyní Jestřábka je vytvořené umělé prostranství z nasucho kladených kamennů.[28] Součástí romantické krajiny byly rozvolněné prvky a výhledy, jako na kostel svaté Kateřiny ve Svaté Kateřině, který byl dobře vidět z vyhlídky Nového hradu.

Jubilejní háje a památníky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lichtenštejnské jubilejní památníky.

U příležitosti 40. výročí vlády knížete Jana II. z Lichtenštejna roku 1898 byly na každém revíru lichtenštejnského panství zakládány jubilejní háje s památníky. Jejich součástí byla kamenná pamětní tabule a výsadba 58 dubů, symbolizujících věk knížete. Z toho bylo vždy 18 dubů červených (jeho věk při nástupu na trůn), 20 dubů letních a 20 dubů zimních (dohromady délka jeho panování). O deset let později byly pomníky doplněny ještě o menší tabulku připomínající dalších deset let vlády. Památníky byly původně zděné z vápencového kamene, nyní jsou tabule umístěny většinou na kupách kamenů.[30]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OLIVA, Martin; GOLEC, Martin; KRATOCHVÍL, Radim; KOSTRHUN, Petr. Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích. 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2015. 212 s. ISBN 978-80-7028-461-2. Kapitola Romantismus proměna myšlení na konci 19. a v průběhu 19. století, s. 26. 
  2. OLIVA, Martin; GOLEC, Martin; KRATOCHVÍL, Radim; KOSTRHUN, Petr. Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích. 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2015. 212 s. ISBN 978-80-7028-461-2. Kapitola Prehistorie a historie jeskyně Býčí skála a blízkého okolí od neolitu po současnost, s. 149. 
  3. RIEDL, Dušan. Zahrada a park Liechtensteinů v Adamově. Vlastivědný věstník Moravský. 2009, roč. 2009, čís. 1, s. 22. 
  4. MALÝ, Lukáš. Adamovské strojírny [online]. Adamov a okolí [cit. 2017-01-08]. Dostupné online. 
  5. OLIVA, M.; GOLEC, M.; KRATOCHVÍL, R.; KOSTRHUN, P.: Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích, s. 34.
  6. GOLEC, Martin. První turisticky zpřístupněnou jeskyni v ČR nehledejme v Chýnově [online]. Býčí skála [cit. 2017-01-08]. Dostupné online. 
  7. OLIVA, M.; GOLEC, M.; KRATOCHVÍL, R.; KOSTRHUN, P.: Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích, s. 27.
  8. OLIVA, M.; GOLEC, M.; KRATOCHVÍL, R.; KOSTRHUN, P.: Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích, s. 28.
  9. KONEČNÝ, Michal. „Vitruvius Moravicus“ Palladiánské inspirace ve službách moravské světské aristokracie. Brno, 2007 [cit. 2017-01-05]. 121 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. s. 61. Dostupné online.
  10. WILHELM, Gustav. Joseph Hardtmuth, 1758-1816: Architekt und Erfinder. 1. vyd. Vídeň a Kolín: Böhlau, 1990. 21 s. ISBN 3-205-05323-0. S. 119. ((německy)) 
  11. LYČKA, Daniel. Voluptuární stavby v liechtensteinských parcích v Nových Zámcích u Litovle v Adamově. Průzkumy památek. 2017, roč. 24, čís. 1, s. 175-186. ISSN 1212-1487. ((česky)) 
  12. HASOŇ, Zdeněk; REIBL, Přemysl. Zámky okresu Blansko. 1. vyd. Boskovice: Muzeum Boskovicka a Muzeum Blanska, 1999. 50 s. S. 7. 
  13. MALÝ, Lukáš. Dům číslo popisné 104 - Zámek [online]. Adamov a okolí [cit. 2017-01-05]. Dostupné online. 
  14. KONEČNÝ, M.: „Vitruvius Moravicus“ Palladiánské inspirace ve službách moravské světské aristokracie, s. 51.
  15. a b c RIEDL, D.: Zahrada a park Liechtensteinů v Adamově, s. 15.
  16. a b OLIVA, M.; GOLEC, M.; KRATOCHVÍL, R.; KOSTRHUN, P.: Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích, s. 29.
  17. VAŠEK, Leoš. Nový hrad Adamova: historie a pověsti. 1. vyd. Brno: BOLZANO, 1994. 51 s. S. 16. 
  18. MALÝ, Lukáš. Brána [online]. Adamov a okolí [cit. 2017-01-05]. Dostupné online. 
  19. a b MALÝ, Lukáš. Jáchymka [online]. Adamov a okolí [cit. 2017-01-05]. Dostupné online. 
  20. WANKEL, Jindřich. Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Překlad Vratislav Grolich, Oldřich Svoboda a Jiří Urban. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní muzeum v Blansku, 1984. 306 s. S. 268. 
  21. OLIVA, M.; GOLEC, M.; KRATOCHVÍL, R.; KOSTRHUN, P.: Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích, s. 31.
  22. WANKEL, J..: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, s. 238.
  23. BAUER, František. Jeskyně Býčí skála v Josefovském údolí na Moravě. 1. vyd. Brno: Bauer František, 1881. 17 s. S. 7-8. 
  24. MALÝ, Lukáš. Pamětní deska Františka II. Lotrinského a Marie Terezie v Býčí skále [online]. Adamov a okolí [cit. 2017-01-05]. Dostupné online. 
  25. MALÝ, Lukáš. Pamětní deska Aloise I. Josefa Lichtenštejna v Býčí skále [online]. Adamov a okolí [cit. 2017-01-05]. Dostupné online. 
  26. a b c d e f OLIVA, M.; GOLEC, M.; KRATOCHVÍL, R.; KOSTRHUN, P.: Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích, s. 32.
  27. WANKEL, J..: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, s. 235.
  28. a b c OLIVA, M.; GOLEC, M.; KRATOCHVÍL, R.; KOSTRHUN, P.: Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích, s. 33.
  29. WANKEL, J..: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, s. 231.
  30. TRUHLÁŘ, Jiří. Památníky adamovských lesů. Brno: [s.n.], 2003. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]