Vrabec polní
 Vrabec polní | |
|---|---|
 Vrabec polní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | vrabcovití (Passeridae) |
| Rod | vrabec (Passer) |
| Binomické jméno | |
| Passer montanus (Linné, 1758) | |
 Hnízdní areál (pouze v létě) (žlutá), celoroční výskyt (zelená), areál zimování (modrá) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrabec polní (Passer montanus) je malý pták z čeledi vrabcovitých.
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Rozlišuje se nejméně 9 poddruhů.
- Vrabec polní eurosibiřský (Passer montanus montanus) - Celá Evropa a severní Asie.
- Vrabec polní kavkazský (P. m. transcaucasicus) - Malá Asie, Kavkaz a dolní Povolží.[2]
- Passer montanus dilutus - Střední Asie.
- Passer montanus kansuensis - Čína, provincie Gansu a Čching-chaj.
- Passer montanus tibetanus - Pohoří střední Asie.
- Passer montanus saturatus - Východní Asie.
- Passer montanus dybowskii - Východní Asie.
- Passer montanus mallacensis - Jihovýchodní Asie až Nová Guinea
- Passer montanus hepaticus - Střed jižní Asie.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
- délka těla: 12,5–14 cm
- rozpětí křídel: 21 cm
- hmotnost: 20–24 g
O něco menší než vrabec domácí, s kterým bývá často zaměňován. Na rozdíl od vrabce domácího má vrabec polní světle žluté podbarvení peří. Podobá se hnědým, černě proužkovaným hřbetem, šedavou spodinou těla, černým podbradkem, uzdičkou a zobákem a bílou páskou v křídlech, ale liší se následujícími znaky: celým vínově rudohnědým temenem, čistě bílými stranami hlavy s výraznou černou skvrnou na tvářích, menším černým podbradkem nepřecházejícím ve velkou černou skvrnu na hrudi a úzkým bílým obojkem. Samec a samička jsou vybarveni stejně, mladí ptáci jsou zbarveni matněji.[2][4]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Žije ve většině Evropy a Asie (kromě nejsevernějších končin), zavlečen byl i do Severní Ameriky a Austrálie. Převážně stálý druh, ptáci ze střední a severní Evropy však mohou táhnout až do Středomoří.[2] Vyhledává otevřenou krajinu se sady, křovinami a lesíky. Pokud hnízdí v obcích či městech, najdeme ho spíše na jejich okraji nebo v zahradách.
Vrabci byli v Čínské lidové republice po roce 1958 prakticky vyhubeni v rámci kampaně proti škůdcům. Místo očekávaného zvýšení výnosnosti obilí došlo k přemnožení hmyzu, které naopak přispělo k zemědělské neúrodě a hladomorům.
Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]
V ČR hnízdí početně na celém území, hlavně v nižších a středních polohách. Nejvýše bylo hnízdění prokázáno v Krušných horách v 850 m n. m. a v Doupovských horách v 820 m n. m. Početnost se na českém území mírně snižuje; v letech 1985–1989 zde hnízdil v počtu 500 000–1 000 000 párů a v letech 2001–2003 v počtu 400 000–800 000 párů.[2]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí jednotlivě i pospolitě. Páry jsou trvalé a setrvávají spolu po několik let, občas se však vyskytují i případy polygamie a běžně dochází k mimopárovým kopulacím. Hnízdo je nejčastěji v dutinách stromů nebo v budkách, méně ve skalních štěrbinách, štěrbinách v hliníkových stěnách, otvorech panelových domů či ve starých hnízdech dravců, čápů aj., jen výjimečně v korunách stromů.
.jpg)
Hnízdo staví oba ptáci z rostlinných stonků, peří, mechu, větviček, jehličí a kořínků, hnízdní kotlinku vystýlají jemnějším rostlinným materiálem a peřím. Hnízdí většinou 3× ročně od dubna do července. Snůška čítá 4–6 bílých, po celém povrchu tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 19,1 × 14,2 mm. Snášena jsou denně a sezení začíná od snesení předposledního nebo posledního vejce. Na vejcích sedí po dobu 12–13 dnů oba ptáci. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 15–16 dnech. Samostatnosti dosahují 8–10 dnů po vyvedení a následně se shromažďují do hejn, ke kterým se po vyhnízdění připojují i dospělí ptáci. Pohlavní dospělosti dosahují ve druhém roce života. Nejvyšší známý věk je 13 let a 1 měsíc.[2]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Potrava je převážně rostlinná, méně je zastoupena i živočišná složka. V porovnání s vrabcem domácím konzumuje více semen plevelů než kulturních rostlin a neoklovává ovoce, škody páchané na zemědělských plodinách jsou tak znatelně nižší než u vrabce domácího.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c d e f HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ Vrabec polní.In:Biolib.cz[online]. Dostupné z:https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8994/
- ↑ SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DMITRIJEV, Jurij Dmitrijevič. Ptáci známí i neznámí, lovení, chránění: žijeme na jedné planetě. Sv. 5. Překlad Helena Klečková a Zuzana Mazáková. Praha: Lidové nakl., 1991. 246 s. ISBN 80-7022-096-1.
- ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001-2003. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2009. 463 s. ISBN 978-80-86858-88-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrabec polní na Wikimedia Commons - Galerie vrabec polní na Wikimedia Commons
Taxon Passer montanus ve Wikidruzích
