Vražda v Orient expresu (román)
| Vražda v Orient expresu | |||
|---|---|---|---|
 | |||
| Autor | Agatha Christie | ||
| Původní název | Murder on the Orient Express | ||
| Překladatel | Zdeňka Hofmanová, Eva Kondrysová | ||
| Země | Spojené království | ||
| Jazyk | angličtina | ||
| Žánr | detektivka | ||
| Vydavatel | Collins Crime Club | ||
| Datum vydání | 1. ledna 1934 | ||
| Česky vydáno | 1935 | ||
| Předchozí a následující dílo | |||
| |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Vražda v Orient expresu (v originále Murder on the Orient Express) je detektivní román anglické spisovatelky Agathy Christie. Poprvé byla kniha vydána 1. ledna 1934. Hlavní postavou příběhu je belgický detektiv Hercule Poirot. Česky začal příběh vycházet na pokračování 10. července 1935 v Lidových novinách.[1]
Jiné názvy[editovat | editovat zdroj]
V USA byl román nejprve vydán pod odlišným názvem "Murder in the Calais Coach", neboť krátce předtím zde vyšel úspěšný román Grahama Greena Stamboul Train právě pod názvem „Orient Express“.
V Německu neslo první vydání románu název "Die Frau im Kimono" („Žena v kimonu“, podle významného dějového momentu a indicie), později "Der rote Kimono" a teprve v 70. letech po prvním zfilmování a popularizaci tohoto názvu se začal označovat doslovným překladem "Mord im Orient-Expreß".
Děj[editovat | editovat zdroj]
Děj románu je situován soudobě, tedy na počátek 30. let. Poirot přijede vlakem z Aleppa do Istanbulu, kde se ubytuje v hotelu Tokatlian. Zde dostane telegram vyzývající ho k návratu do Londýna. Zakoupí si jízdenku na Orient expres mířící do Calais, a večer vyjede. Během seznamování s ostatními cestujícími ve voze ho osloví jeho soused z vedlejšího kupé, obchodník Ratchett, který dostal výhrůžný dopis a chce si Poirota najmout na ochranu. Tomu se Ratchett vůbec nezamlouvá a odmítne ho. Další noci, nedaleko města Vinkovci na jugoslávském území, vlak uvízne v závěji a musí čekat na vyproštění. Ráno je Ratchett nalezen zavražděný, ubodán mnoha ranami. Detektiv postupně vyšetřuje 13 podezřelých cestujících a ukáže se, že prakticky všichni jsou nějakým způsobem spojeni s rodinnou tragédií Johna Armstronga, kterému byla unesena a zabita tříletá dcera, což tehdy v důsledku vedlo k dalším úmrtím a sebevraždám. Poirot odhalí, že nikdy nepotrestaným únoscem byl právě zavražděný Ratchett (cestující pod falešným jménem), a skoro každý přítomný tedy měl motiv na něm vykonat pomstu. Nakonec je detektiv postaven před nezvyklé morální dilema.
Schéma vozu[editovat | editovat zdroj]
| „ | "Cesta byla přesně taková, jak jsem doufala. Z Terstu jsme jeli přes Jugoslávii a Balkán a bylo úplně fascinující dívat se oknem na naprosto jiný svět: projíždět horskými roklinami, pozorovat volské potahy a pitoreskní povozy, prohlížet si skupinky lidí na nástupištích stanic, tu a tam ve městech, jako je Niš či Bělehrad, vystoupit a dívat se, jak se vyměňují velké lokomotivy a připojují nová monstra s úplně jinými nápisy a znaky..." | “ |
— Agatha Christie, Vlastní životopis, 1977[2] | ||
Okolnosti vzniku díla[editovat | editovat zdroj]
Agatha Christie napsala román ve svých 43 letech. Inspirací k příběhu jí mohlo být několik událostí. V roce 1928 cestovala Orient expresem.[3] O rok později Orient expres kvůli vánici uvízl na 6 dní nedaleko tureckého města Çerkezköy v dnešní provincii Tekirdağ. V roce 1931 Agatha Christie sama zažila zastavení Orient expresu na 24 hodin kvůli záplavám.[4] Vracela se tehdy z archeologické lokality Arpáčija u Ninive, kde pracoval její druhý manžel Max Mallowan. Únos dcery Johna Armstronga má podobné rysy jako únos syna amerického letce Charlese Lindbergha, který se odehrál 1. března 1932.[5]
Kniha je členěna do tří částí, které mají dohromady 32 kapitol. Román věnovala Christie svému druhému manželovi. Na titulní straně je napsáno Věnováno M. E. L. M., Arpachiyah, 1933. Britská asociace autorů detektivních románů zařadila v roce 1990 Vraždu v Orient expresu mezi 100 nejlepších detektivních románů všech dob.
Adaptace[editovat | editovat zdroj]
Kniha se zařadila mezi nejslavnější díla Agathy Christie a byla mnohokrát zpracována jako film nebo rozhlasová hra, v různých zemích a jazycích. Víceméně divadelní (komorní) charakter děje umožnil i uvedení na jevišti.
Film[editovat | editovat zdroj]
- Vražda v Orient expresu (1974) – režie Sidney Lumet podle scénáře Paula Dehna, v roli Poirota účinkoval Albert Finney. Hvězdně obsazený snímek (all-star cast) dosáhl velkého úspěchu a mj. šesti nominací na Oscara, z toho byla proměněna jedna (za nejlepší herečku ve vedlejší roli pro Ingrid Bergman).
- Vražda v Orient expresu (2017) – režie a hlavní role Kenneth Branagh, rovněž hvězdně obsazený a komerčně úspěšný film
Televize[editovat | editovat zdroj]
- epizoda západoněmeckého cyklu Galerie velkých detektivů (1955) – vůbec první audiovizuální zpracování
- Vražda v Orient expresu (2001), modernizovaná televizní adaptace společnosti CBS v hlavní roli s Alfredem Molinou – děj byl poměrně výrazně upraven a řada postav vypuštěna
- Vražda v Orient expresu (2010), jako celovečerní 3. epizoda 12. řady televizního cyklu Hercule Poirot v hlavní roli s Davidem Suchetem – klasické zpracování věrné předloze
- Vražda v Orient expresu (jap. Orient Kjúkou Sacudžin Džiken, 2015), dvoudílný japonský televizní film obsazený populárními herci – zpracování se drží předlohy, pouze je situováno do Japonska roku 1933
Rozhlas[editovat | editovat zdroj]
- sovětská rozhlasová hra (1966)
- pětidílná hra BBC (1992), roli Poirota namluvil John Moffatt, který se v jiné roli objevil i ve filmové verzi z roku 1974
- adaptace americké streamovací služby Audible (2017), v roli Poirota Tom Conti
Hry[editovat | editovat zdroj]
- desková hra Orient Express (1985)
- počítačová hra (2006) pro systém Windows, postavu Poirota namluvil David Suchet
- očekává se vydání modernizované verze od Microids (podzim 2023)
Jiné inspirace[editovat | editovat zdroj]
Románem byla inspirována také komediální hra divadla Járy Cimrmana Vražda v salonním kupé (1970), která se odehrává ve voze expresu Istanbul–Praha. Namísto Poirota zde jako fenomenální detektivní eso vystupuje inspektor Trachta.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vražda ve vlaku Orient-expres. Lidové noviny. 1935-07-10, roč. 43, čís. 339, s. 3. Dostupné online [cit. 2023-03-24]. ISSN 1802-6265.
- ↑ AGATHA, Christie. Vlastní životopis. [s.l.]: Odeon, 1987. 606 s.
- ↑ Agathě Christie učarovala archeologie. A dala jí v životě nový směr. Lidovky.cz [online]. 2011-03-12 [cit. 2018-03-17]. Dostupné online.
- ↑ 12 faktů o Vraždě v Orient-expresu [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Únos Lindberghova syna. Lidové noviny. 1932-03-03, roč. 40, čís. 114, s. 4. Dostupné online [cit. 2023-03-04]. ISSN 1802-6265.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Vražda v Orient expresu (film, 1974)
- Vražda v Orient expresu (film, 2017)
- Vražda v salonním coupé – hra Divadla Járy Cimrmana využívající některé prvky románu (1970)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vražda v Orient-expresu na Wikimedia Commons - Vražda v Orient-expresu v Databázi knih
