Vršťala
 Vršťala | |
|---|---|
 Geissorhiza radians | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | chřestotvaré (Asparagales) |
| Čeleď | kosatcovité (Iridaceae) |
| Rod | vršťala (Geissorhiza) Ker Gawl., 1803 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vršťala[1] (Geissorhiza) je rod rostlin z čeledi kosatcovité. Jsou to drobné, vytrvalé, vzhledově dosti různorodé byliny s podzemní hlízou a několika úzkými listy. Květy jsou různých barev, pravidelné nebo dvoustranně souměrné, plodem je tobolka. Rod zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v jižní Africe. Některé druhy se celkem vzácně objevují ve sbírkách okrasných rostlin.
_(8317272771).jpg)
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vršťaly jsou subtilní, vytrvalé, sezónně zatahující, lysé nebo chlupaté byliny s podzemní hlízou. Hlízy jsou kulovité, vejcovité až poněkud kuželovité, s bazálním hřebenem, z něhož vyrůstají kořeny, na povrchu kryté tvrdými a dřevnatými nebo řidčeji papírovitými či vláknitými, soustřednými nebo střechovitě se kryjícími obaly (tunikami). Uvnitř jsou bílé. Počet listů je druhově charakteristický a pohybuje se v rozmezí od jednoho (Geissorhiza unifolia) po několik, nejčastěji jsou 3. Listy jsou úzké, unifaciální, na bázi pochvaté. Spodní bývají zkrácené (katafyly). Některé druhy mají ztlustlé okraje listů nebo i žilky. Stonek je vzpřímený, jednoduchý nebo větvený, s okrouhlým průřezem. Květy jsou pravidelné nebo dvoustranně souměrné, kolovité, řepicovité nebo miskovité, podepřené párovými listeny a uspořádané v hroznovitém květenství nebo jednotlivé. Barva květů je velmi různorodá (mimo oranžové), nejčastěji jsou bílé, smetanové, fialové nebo purpurové. Okvětí má přímou okvětní trubku a 6 cípů. Tyčinky jsou volné, obvykle se zploštělými nitkami. Čnělka je tenká a dlouhá, vyčnívá z okvětní trubky a na konci je . Plodem je drobná, tenkostěnná tobolka obsahující mnoho drobných semen.[2][3][4]
-
Geissorhiza ovata -
Květenství Geissorhiza aspera -
Detail květu Geissorhiza radians
.jpg)
.jpg)
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Rod zahrnuje asi 100 druhů.[5] Je rozšířen při jižním a západním pobřeží jižní Afriky s přesahy do severního Namaqualandu, západního Karru a Východního Kapska.[2][4] Zástupci rodu rostou na poměrně široké škále stanovišť. Některé druhy jsou dokonce svým výskytem omezeny pouze na skalní útesy v blízkosti vodopádů.[4]
Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]
Květy jsou opylovány hmyzem, přičemž různé druhy jsou přizpůsobeny různým opylovačům. U většiny druhů jsou hlavními opylovači včely. Druhy s dlouhou okvětní trubkou a světlými, růžovými květy jsou opylovány dvoukřídlými s dlouhým sosákem z čeledí ovádovití (Tabanidae) a Nemestrinidae, zatímco nemnohé druhy se sytě purpurovým středem květu navštěvují vrubounovití brouci z tribu Hopliini.[4]
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Rod Geissorhiza je v rámci čeledi Iridaceae řazen do podčeledi Crocoideae a tribu Ixieae. První revize rodu byla uveřejněna v roce 1955 a bylo v ní rozlišováno 55 druhů. V revizi vydané v roce 1985 již bylo zahrnuto 91 druhů.[2] Nejblíže příbuzným, sesterským rodem je Hesperantha.[6] Tento rod má centrum rozšíření rovněž v jižní Africe. Oba rody se odlišují zejména znaky na čnělce (u rodu Hesperantha je čnělka již v úrovni ústí okvětní trubky rozčleněna na dlouhá ramena). Společnými znaky jsou zejména asymetrické hlízy a v rámci podčeledi Crocoideae neobvyklé, dřevnaté tuniky.[2][4] Některé druhy byly v rámci taxonomických revizí přeřazeny do rodu Gladiolus, např. madagaskarský druh Gladiolus bojeri.[2]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Většina druhů má poměrně malé a nenápadné květy bez většího pěstitelského významu, jsou však mezi nimi i výjimky. Za jeden z nejkrásnějších druhů rodu je považována Geissorhiza radians, jejíž několikabarevné květy jsou přirovnávány k poloplným pohárům červeného vína. Podobné květy mají i příbuzné druhy Geissorhiza eurystigma a Geissorhiza mathewsii (a rovněž např. i druh Babiana rubrocyanea). Pohledné bělavé květy s hnědočerveným středem má Geissorhiza tulbaghensis. Všechny tyto druhy je možno pěstovat v nádobách, mimo specializované sbírky rostlin se však objevují jen zřídka. Pěstování některých druhů je poměrně snadné, Geissorhiza aspera se rozmnožuje i samovolně ze semen.[7][4] Z českých botanických zahrad není žádný druh tohoto rodu uváděn.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b c d e GOLDBLATT, Peter. Systematics of the Southern African genus Geissorhiza (Iridaceae-Ixioideae). Annals of the Missouri Botanical Garden. 1985, čís. 72(2).
- ↑ FOSTER, Robert C. Studies in the Iridaceae - II. A revision of Geissorhiza Ker-Gawl. Contributions from the Gray Herbarium of Harvard University,. 1941, čís. 135.
- ↑ a b c d e f MANNING, John; GOLDBLATT, Peter; SNIJMAN, Dee. Color encyclopedia of Cape bulbs. Portland: Timber Press, 2002. ISBN 0-88192-547-0. (anglicky)
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017 [cit. 2018-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29. (anglicky)
- ↑ GOLDBLATT, Peter et al. Phylogeny of Iridaceae subfamily Crocoideae based on a combined multigene plastid DNA Analysis. Aliso: A Journal of Systematic and Evolutionary Botany. 2006, čís. 22(1).
- ↑ SHANKS, Gary. Geissorhiza radians (Thunb.) Goldblatt [online]. National Biodiversity Institute. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vršťala na Wikimedia Commons 
Taxon Geissorhiza ve Wikidruzích
