Vladimir Kličko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Volodymyr Klyčko)
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimir Kličko
Narození 25. března 1976 (40 let)
Semej
Národnost Ukrajinci
Alma mater Kyjevská univerzita (do 2001)
Povolání boxer
Ocenění Steiger Award
Partner(ka) Hayden Panettiere
Rodiče Wladimir Klitschko
Příbuzní Vitalij Kličko
Web www.klitschko.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské hry
zlato LOH 1996 super těžká váha
stříbro ME 1996 těžká váha
Příbuzenstvo
bratr Vitalij Kličko
Vladimír Kličko

Volodymyr Volodymyrovyč Kličko (ukrajinsky Володимир Володимирович Кличко; často uváděn poruštěně jako Vladimir Kličko, *25. března 1976, Semipalatinsk) je ukrajinský profesionální boxer a bývalý mistr světa v těžké váze. Je také vítězem z olympijských her v Atlantě v roce 1996 v nejvyšší váhové kategorii nad 91 kg. Řadu let byl šampionem tří ze čtyř hlavních organizací sankcionujících profesionální box IBF, WBO a WBA.

V dosavadní kariéře absolvoval 68 zápasů, z toho 64 (51 KO) vyhrál a pouze čtyři prohrál (tři KO).

Je mladším bratrem profesionálního boxera Vitalije Klička. Bratři chodili jako děti do školy (dnes Gymnázium Mimoň) v severočeské Mimoni.[1]

Amatérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vladimírova amatérská kariéra byla velice úspěšná s bilancí 134 vítězství a 6 proher. V roce 1996 získal stříbrnou medaili na Evropském šampionátu v Dánském Velje, kde prohrál až ve finále na body 1:6 s Rusem Alexiem Lezinem. Tečku za amatérským ringem udělal ještě tentýž rok ziskem zlaté medaile na olympijských hrách v roce 1996 v Atlantě ve váze nad 91 kg, když ve finále porazil na body 7:4 Paea Wolfgramma

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Kličko započal svou profesionální kariéru v Německém Hamburgu 16.11.1996, když v 1. kole knockoutoval Mexičana Fabiana Mezu.

14.2.1998 Získal mezinárodní titul organizace WBC výhrou nad Američanem Marcusem McIntyrem ve 3. kole KO v Německém Stuttgartu. Ale tento titul mu vydržel pouze do prosince téhož roku, protože 5. prosince přišla první překvapivá prohra s Američanem Rossem Purittym v jedenáctém kole technickým KO. Nato si 17.7.1999 spravil chuť a v dalším titulovém zápase získal interkontinentální titul WBA výhrou nad Josephem Chinganguou ze Zambie. O dva měsíce později 25.9.1999 k tomuto titulu přidal ještě pás Evropského šampióna EBU, který získal vítězstvím nad Axelem Schulzem z Německa.

První zápas o titul mistra světa přišel 14.10.2000 a stál proti dosavadnímu šampiónovi z USA - Chrisu Byrdovi. Zápas to byl velice atraktivní a Vladimir v něm jasně dominoval a vyhrál 3:0 na body 120:106, 118:108 a 119:107 a získal tak titul mistra světa organizace WBO. Následně přišlo pět úspěšných obhajob (24.3.2001 Derrick Jefferson, 4.8.2001 Charles Shufford, 16.3.2002 Frans Botha, 29.6.2002 Ray Mercer a 7.12.2002 Jameel McCline).

Největší překvapení přišlo 8.3.2003, když Kličko pošesté obhajoval mistrovský pás WBO. Nastoupil proti Jihoafričanovi Corrie Sandersovi jako jasný favorit zápasu, ale jak se říká v těžké váze stačí jedna rána a vše může být jinak a to se také stalo. Sanders poslal Vladimira třikrát na podlahu a doslova si s šampiónem hrál. Rozhodčí následně zápas ve druhém kole správně ukončil TKO.

10.4.2004 se Kličkovi naskytla nová příležitost na získání jeho ztraceného pásu. Tentokrát se postavil proti Američanovi Lamonu Brewsterovi v Nevadě. Brewster ale dostál své pověsti jednoho z nejtvrdších boxerů a Klička porazil v pátém kole technickým knockoutem.

22.4.2006 Vladimírov v odvetném zápase proti Chrisu Byrdovi získal zpět tituly mistra světa organizací IBF a IBO, když jasně dominoval a vyhrál v 7. kole TKO. Poté přišly 3 úspěšné obhajoby (11.11.2006 Calvin Brock, 10.3.2007 Ray Austin a 7.7.2007 Lamon Brewster).

23.2.2008 přišla čtvrtá obhajoba pásů IBF a IBO v Americké Madison Square Garden s držitelem mistrovského titulu WBO Sultanem Ibragimovem z Ruska. Vladimír v celém zápase dle předpokladů jasně dominoval a vyhrál zaslouženě na body 3:0 (119:110, 117:111 a 118:110). Poté všechny tři tituly obhájil v dalších pěti duelech (12.7.2008 Tony Thompson, 13.12.2008 Hasim Rahman, 20.6.2009 Ruslan Chagaev, 20.3.2010 Eddie Chambers a 11.9.2010 Samuel Peter)

2.7.2011 přišla hodně očekávaná bitva s držitelem pásu WBA Britem Davidem Hayem. Zápas to byl opravdu krásný a Haye se hodně snažil, ale Wlad opět dominoval a připsal si další bodové vítězství 3:0 (118:108, 117.109 a 116:110). Do roku 2015 tyto čtyři pásy (WBA, WBO, IBF a IBO) obhájil v dalších osmi duelech (3.3.2012 Jean Marc Mormeck, 7.7.2012 Tony Thompson, 10.11.2012 Mariusz Wach, 4.5.2013 Francesco Pianeta, 5.10.2013 Alexander Povetkin, 26.4.2014 Alex Leapai a 15.11.2014 Kubrat Pulev).

V roce 2015 se Kličko utkal nejprve s Američanem Bryantem Jenningsem, kterého porazil na body v Madison Square Garden. Jednalo se o Kličkův první zápas na americké půdě po sedmi letech. Zlom přišel v následujícím zápase s Tysonem Furym, kterému Kličko navzdory očekávání většiny novinářské a boxerské veřejnosti poměrně jednoznačně podlehl na body. Jindy výrazně obtloustlý Fury do zápasu nastoupil v životní formě a až do konce zápasu dokázal boxovat v poměrně vysokém tempu a mást Klička náznaky a změnami postoje. Fury byl tak po celý zápas viditelně aktivnější a dokázal zároveň i umně využívat delšího dosahu paží, čímž téměř neutralizoval Kličkovu zadní ruku. Na výsledku zápasu nic nezměnilo ani odebrání bodu Furymu v jedenáctém kole za opakované údery do zátylku ani Kličkova snah o zvrácení výsledku v posledním a svém zřejmě nejlepším kole, kde dokázal Furyho zasáhnout několika těžkými údery ze zadní ruky a levého háku. Kličko tak utrpěl první porážku po 11 letech a 21 vítězstvích. Přišel tak o tituly šampióna IBF, WBA, WBO a IBO. Titul mistra světa (IBF) před tím dokázal celkem osmnáctkrát obhájit, čímž se přiblížil Larrymu Holmesovi a rekordmanovi Joe Louisovi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/pribeh/ceska-stopa-bratri-klicku_25949.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]