Volary

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox české obce a města Volary (zvuk Volary, německy Wallern) jsou město nacházející se na jihu Čech, v jihozápadní části Jihočeského kraje 16 km jihozápadně od nejbližšího města s rozšířenou působností Prachatic. Volary též leží na území CHKO Šumava a na hranici NP Šumava. Městská zástavba je situována do kotliny Teplé Vltavy severně od řeky, okolo Volarského potoka. Jméno města je německého původu a je patrně odvozeno od lesů, které město obklopují.

Volary mají k roku 2010 4094 obyvatel.[1] Založení města souvisí s kolonizací Šumavy ve 13. a 14. století.[2] Rozvoj města byl také po staletí ovlivňován a podporován přítomností prachatické větve Zlaté stezky. První písemná zmínka o Volarech pak pochází z roku 1359. Tehdy byl mezi členy městské rady v Prachaticích uveden jistý Ondřej z Volar.[2] Postupně se Volary právě díky rozvoji Zlaté stezky rozrůstaly. V roce 1871 byly povýšeny na město. Volary byly značně ovlivněny událostmi druhé světové války. V květnu 1945 městem prošel Pochod smrti z koncentračního tábora Helmbrechts.[3] Na základě Benešových dekretů poté došlo v roce 1946 k vysídlení Němců. Po válce nastal opět rozvoj a dnes jsou Volary významným komunikačním uzlem Šumavy a střediskem turistického ruchu, k čemuž přispívá i to, že jsou největším horským městem Šumavy.[4]

Rozloha Volar činí celkem 107,63 km2[5] a město je členěno na 3 místní části, z nichž jedna tvoří městskou zástavbu a zbylé 2 jsou v blízkém okolí. Část historického centra byla roku 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací.[6] Chráněny jsou především roubené domy vystavěné v alpském stylu.

Etymologie a heraldika

Nejstarší dochované jméno dnešních Volar je německé Wallern z roku 1359. Jeho původ bývá vykládán jako pocházející z německého nářečního spojení ze den waldaeren = „u lesních obyvatelů“, v němž bylo bavorským nářečím změněno -ld- na -ll-. Hláskovou a slovotvornou adaptací z něj mělo pak vzniknout české jméno, které je poprvé zmiňováno v roce 1444 jako Wolari. Druhou možností je výklad, že jméno vzniklo od významu ves „volařů“ (obchodníků s dobytkem, případně sedláků chovajících dobytek). Tato interpretace názvu však bývá považována za méně pravděpodobnou.[7]

Městský znak Volar je tvořen stříbrným štítem, ve kterém jsou umístěny čtyři jedle, prostřední jsou vyšší než krajní, stojící na kamenité půdě. Symbol má dokládat, že Volary měly vždy právo v lesích volně pást dobytek a kácet stromy.[8] Znak byl městu udělen 30. dubna 1871 císařem Františkem Josefem I.[8]

Městská vlajka je odvozena zjednodušením městského znaku a byla městu udělena roku 1995.[8] Na vlajce je v zeleném poli umístěna bílá krokev tvaru zalomeného břevna. Tento tvar také bývá připodobňován písmenu „V“, jakožto k iniciále Volar.[8]

Dějiny

Založení Volar souviselo s celkovou kolonizací Šumavy ve 13.−14. století, kdy vznikaly nové vesnice převážně s německým obyvatelstvem přicházejícím často z území pasovského biskupství.[2] Druhou podstatnou okolností bylo přeložení původní trasy „Prachaticih via“, obchodní cesty z Pasova do Čech později nazývané Zlatá stezka.[9] Ta na české území vstupovala údolím Studené Vltavy a pokračovala přes pozdější osady Pěkná a Zbytiny do Prachatic. Avšak v první polovině 14. století byla patrně kvůli močálům vytyčena nová výše položená trasa přes hřeben Haidelu k dnešním Českým Žlebům a přes brod na Teplé Vltavě do široké volarské kotliny[10] náležející k panství Prachatice, které bylo bylo až do husitských válek v majetku vyšehradské kapituly. První písemná zmínka o Volarech je z roku 1359, kdy je mezi členy městské rady v Prachaticích uveden Ondřej z Volar.[2] Nová osada Volary se brzy rozrostla v největší soumarské středisko na české straně Zlaté stezky.[10]

Husitské války a následná poválečná léta, kdy se krajem potulovaly tlupy žoldnéřů a přepadávaly kupce (jedna z nich sídlila na hradu Hus 6 km od Volar), přerušily rozmach obchodu na Zlaté stezce.[10] V roce 1437 zastavil císař Zikmund prachatické panství včetně Volar Janu Smilovi z Křemže. Poté se Prachatic a Volar zmocnil falšovanou listinou Oldřich II. z Rožmberka.[2] Od Rožmberků získali v roce 1457 panství bratři Prokop a Jan z Rabštejna a od Rabštejnů v roce 1493 páni z Roupova, kteří je drželi do roku 1501. Roku 1503 se panství vrátilo do rukou Rožmberků, za jejichž vlády se Volary dočkaly některých výsad (právo konání týdenního trhu, bezplatné užívání stavebního i palivového dřeva, pastva dobytka v panských lesích).[2]

Během 16. století dosáhl obchod s pasovskou solí pod ochranou Rožmberků svého vrcholu.[10] Volary byly hojně využívány pro přenocování soumarů, kteří přepravovali zboží po stezce.[8] Díky přítomnosti soumarů bylo ve Volarech v 16. století 13 hostinských a 4 kováři.[8] V téže době probíhala další kolonizační vlna, s níž se ve Volarech objevily roubené domy alpského typu (tzv. volarské alpské domy). Podle Pavla Fencla lze vzhledem k existenci podobného domu v horských oblastech Bavorského lesa odmítnout teorie přenesení typu stavby z Korutan, Štýrska či Tyrolska kolonizátory z těchto zemí.[11] Emil Skála považuje nové osadníky za soumary přicházející od jihu po Zlaté stezce a připomíná názor Rudolfa Kubitschka, že jejich původním domovem bylo povodí řeky Rott jižně od Pasova.[12] Ve stejném období se ve městě usadilo i několik českých rodin.[13]

Roku 1600 získal panství po zadlužení Rožmberků císař Rudolf II. Dne 23. prosince 1622 obdržel prachatické panství i s Volarami od císaře Ferdinanda II. Jan Oldřich z Eggenberku. Poté změnily Volary majitele opět až v roce 1719, kdy se majiteli stali Schwarzenbergové.[2] Obchod na Zlaté stezce a tím i prosperitu Volar citelně ochromila třicetiletá válka. Po ní se provoz zvolna obnovil, ale kvůli konkurenci rakouské soli z Gmundenu na počátku 18. století zcela zanikl.[10]

Fakt, že po staletí byla volarská zástavba tvořena především roubenými staveními, způsoboval také časté požáry. Požár v roce 1679 zničil 45 domů. Roku 1863 shořelo dokonce 59 domů, kostel i škola.[2]

Na město byly Volary povýšeny roku 1871. Tento krok provedl císař František Josef I. Městu byl ponechán ale jeho původní znak.[8]

Až do vzniku Československa byly Volary národnostně téměř stoprocentně německé − podle sčítání lidu v roce 1910 bylo z 3573 obyvatel tehdejšího města pouze 9 Čechů.[14] Během první republiky se počet Čechů ve Volarech zvýšil na téměř dvě stě osob v závěru 30. let 20. století.[15] Jednalo se především o státní zaměstnance (železničáři, četnictvo, finanční stráž, zaměstnanci důchodkové kontroly). Česká menšina si postupně zbudovala školu a školku, fotbalové hřiště, tenisový kurt, turistickou kancelář a založila různé spolky − Klub československých turistů, Národní jednotu pošumavskou, konzumní družstvo, kapelu.[15]

Američtí vojáci přinutili sudetské Němce ve Volarech projít kolem mrtvol židovských žen, které zemřely při pochodu smrti, květen 1945

Po podepsání mnichovské dohody byl v září 1938 pro zdejší Čechy vypraven evakuační vlak, Volary se staly součástí Třetí říše a 2. října 1938 byly obsazeny wehrmachtem.[15] V roce 1940 byl ve městě zřízen tábor válečných zajatců, kteří pracovali v továrnách, při těžbě dřeva, na stavbě komunikací atd.[2] Dne 4. května 1945 do Volar dorazil jeden z Pochodů smrti, který nacisté vedli z koncentračního tábora Helmbrechts až k Husinci u Prachatic.[3] Dne 5. května 1945 byly Volary bez boje předány americké armádě, která zde setrvala až do 2. prosince téhož roku.[2] Po jejím příchodu byly ve Volarech a okolí (Kvilda, Polka, Cudrovice, Bierbruck, Blanický mlýn) nalezeny a exhumovány zemřelé či zastřelené ženy. Další oběti přibyly ze skupiny, kterou nacistické stráže pochodu zanechaly ve Volarech a která byla po osvobození umístěna ve vojenském lazaretu.[3] Celkem bylo na samostatném hřbitově pohřbeno 96 převážně židovských žen. Dnes je zde umístěn pietní památník a hřbitov je zapsán na seznamu židovských památek.[4]

Po skončení druhé světové války se do města stěhovali Češi z vnitrozemí a později i Slováci − reemigranti z Maďarska a Rumunska.[13] Organizovaný odsun Němců z Volarska byl zahájen 8. března 1946.[2] Po prvním transportu, kdy bylo 658 volarských Němců odvezeno vlakem na shromaždiště do Prachatic a odtud po deseti dnech do Německa, následovaly další čtyři velké odsuny, při nichž předběžné shromaždiště bylo již přímo ve Volarech.[15] Komunita starousedlíků byla z města vysídlena takřka beze zbytku. Po změně politického režimu sídlila ve Volarech od 1. října 1949 jednotka pohraniční stráže, která měla za úkol střežit hranici státu se sousedním Německem. Její působnost zanikla až po pádu železné opony.[16] Dodnes ji připomínají prostory kasáren v západní část Volar.

Roku 1995 Volary získaly městskou vlajku, která vznikla stylizací městského znaku.[8] Od téhož roku je město také chráněno památkovou zónou.[8]

Geografie a geologie

Situační plánek Volar

Volary se nacházejí v jižní části okresu Prachatice, který leží v jihozápadní části Jihočeského kraje. Od krajského města České Budějovice jsou Volary vzdáleny 45 km západním směrem. Okresní město Prachatice leží 16 km severovýchodním směrem. Dalším blízkým velkým městem je německé okresní město Passau vzdálené 50 km jihozápadním směrem. Hranice se Spolkovou republikou Německo totiž prochází asi 10 kilometrů jižně od Volar.

Město leží v nadmořské výšce 760 m n. m. uprostřed kotliny, která je severním výběžkem Vltavické brázdy a která je obklopena Boubínskou hornatinou na západě, Prachatickou hornatinou na severu a Želnavskou hornatinou na východě. K jihu se kotlina snižuje k soutoku Teplé a Studené Vltavy.

Vzhledem ke své horské poloze Volary přísluší v rámci podnebné regionalizace Česka do chladné podnebné oblasti.[17] Ta je charakterizována např. jen deseti až třiceti letními dny v roce a naopak stočtyřiceti až stošedesáti mrazovými dny. V období 1961−1990 náležely Volary průměrnou roční teplotou vzduchu k intervalu 4−5°C[18] a průměrným ročním úhrnem srážek k intervalu 800−1000 mm.[19] Od roku 2007 je ve Volarech v provozu meteorologická stanice, která od roku 2008 používá vybavení Davis Vantage Pro2.[20] V roce 2009 byly na této stanici naměřeny průměrná roční teplota 6,5°C, roční srážky 823,6 mm, 22 letních dnů a 148 mrazových dnů.[21]

Geologicky Volary patří do moldanubické oblasti Českého masivu,[22] přesněji do jednotvárné série hornin šumavského moldanubika.[23] Hojně zastoupenými horninami jsou proto migmatity a pararuly až starohorního stáří.[22] Jsou zde tedy původnějšími a staršími horninami, které podléhaly erozi. Dnes je pokrývají především v údolních oblastech Vltavické brázdy čtvrtohorní sedimenty a v nejvlhčích místech rašeliniště (Velká a Malá niva, u Soumarského Mostu, Vltavský luh, u Lučního potoka)[22] vyvíjející se od začátku holocénu. Na zvětralinách migmatitů a pararul se na Volarsku vytvářejí vlivem nadmořské výšky silně kyselé hnědé půdy, nad 800 m n. m. podzolované hnědé půdy.[24] Geologicky zajímavou lokalitou je velký stěnový lom 4 km jihovýchodně od Volar, na katastrálním území Chlum u Volar, kde se zachovaly zaoblené žokovité kameny (až 25 cm velké) vytvořené chemickým zvětráváním dvojslídného granodioritu moldanubického plutonu v teplém a vlhkém podnebí, v němž došlo ke kaolinizaci živců.[25] Tyto zvětraliny obsahují pestrou škálu minerálů: albit, křemen, turmalín, ilmenit, titanit, apatit, zirkon atd.[26]

Členění a působnost

Členění na místní části a KÚ

Městský úřad Volary spravuje území o celkové rozloze 107,63 km2.[5] Toto území se dělí na 7 katastrálních území a 3 místní části, z nichž jedna tvoří městskou zástavbu a zbylé 2 jsou v blízkém okolí. Podle sčítání lidu v roce 2001 se ve Volarech nacházelo 584 domů a žilo zde 4068 obyvatel,[27] podle posledních součtů z roku 2010 zde žije 4094 obyvatel.[1]

V následující tabulce jsou uvedeny místní části města Volary, na které je členěno, a jejich základní údaje.

Místní část Počet obyvatel (2001)[28] Počet adres (2010)[29]
A A A
Chlum 22 35
Mlynářovice 47 56
Volary 3999 617

V této tabulce je uveden kompletní výčet katastrálních území Volar, včetně rozlohy a základních sídelních jednotek, které na nich leží.[30]

Název KÚ Základní sídelní jednotky Část obce km2
A A A
Cudrovice Cudrovice Mlynářovice 6,94
Horní Sněžná Horní Sněžná Chlum 7,79
Chlum u Volar Chlum Chlum 7,92
Krejčovice Krejčovice Mlynářovice 2,63
Milešice Milešice Mlynářovice 12
Mlynářovice u Volar Mlynářovice Mlynářovice 10,96
Volary Jedlová, Průmyslový obvod, Sídliště, Soumarský most, Stögerova Huť, U Lexova Mlýna, Účelové zařízení, Volary-střed, Za pivovarem Volary 59,38

Město Volary je také jednou z obcí s pověřeným obecním úřadem v okrese Prachatice. Nejbližším městem s rozšířenou působností, pod které Volary spadají, jsou Prachatice.

Obce náležející do správního obvodu pověřeného obecního úřadu Volary[31]

Město Volary je rovněž zakládajícím členem Mikroregionu Horní Vltava - Boubínsko.

Samospráva

Městský úřad města Volar tvoří starosta, jeden místostarosta, tajemník úřadu a další zaměstnanci, městský úřad tvoří i 5 odborů.[32] Nynější starostkou je od roku 2006 Martina Pospíšilová,[33] zastupitelstvo města tvoří 15 lidí.[34] V rámci zastupitelstva ve Volarech působí i městská rada.[34] Do roku 1990 bylo vedení města v rukou národního výboru a úřad starosty města tak byl nazván "předseda národního výboru".

V roce 1994 proběhly první volby do obecních zastupitelstev od vzniku samostatné České republiky. Do zastupitelstva obce tehdy kandidovalo sedm místních politických uskupení. Ve volbách zvítězila s 32,50 procenty získaných hlasů Komunistická strana Čech a Moravy a získala tak 5 z celkových 15 mandátů.[35] Na druhém místě se s 26,79 % hlasů umístila Koalice ODS, ODA, která získala v městském zastupitelstvu 4 mandáty. Celková účast u voleb byla 62,80 %, hlasovalo tedy 1 793 voličů.[35]

Komunální volby 1994
 Volby do zastupitelstev obcí 1994[35] – přehled volebních okrsků ve městě Volary.
Volební účast: 62,80 %.
     Česká strana sociálně demokratická – 4,46 %, 1 mandát;
     Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová – 11,12 %, 2 mandáty;
     Liberální strana národně sociální – 3,55 %, 0 mandátů;
     Koalice ODS, ODA – 26,79 %, 4 mandáty;
     Strana zelených – 1,60 %, 0 mandátů;
     Komunistická strana Čech a Moravy – 32,50 %, 5 mandátů;
     Sdružení nezávislých kandidátů – 19,98 %, 3 mandáty;

Porovnávat tak můžeme s výsledky posledních voleb do obecních zastupitelstev, které proběhly v roce 2006. Nejvíce hlasů tehdy získalo nové seskupení Hnutí za harmonický rozvoj obcí a měst, které s 23,31 % získalo 4 mandáty.[36] Po třech mandátech pak získali strany ČSSD, KSČM i ODS. Nezávislí kandidáti získali dva mandáty, přičemž jejich podpora byla v procentech čtvrtinová než dvanáct let předtím.[36] Výrazně si oproti tomu polepšila za 12 let ČSSD, KSČM a ODS si pak spíše výrazněji pohoršili. Rovnoměrný úbytek hlasů všem stranám mohl být způsoben ale právě příchodem regionálnějšího seskupení Hnutí za harmonický rozvoj obcí a měst.[36]

Komunální volby 2006
 Volby do zastupitelstev obcí 2006[36] – přehled volebních okrsků ve městě Volary.
Volební účast: 44,57 %.
     Česká strana sociálně demokratická – 21,49 %, 3 mandáty;
     Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová – 5,56 %, 2 mandáty;
     Hnutí za harmonický rozvoj obcí a měst – 23,31 %, 4 mandáty;
     Občanská demokratická strana – 18,67 %, 3 mandáty;
     SNK Evropští demokraté – 11,50 %, 2 mandáty;
     Komunistická strana Čech a Moravy – 19,46 %, 3 mandáty;

Po posledních volbách do zastupitelstva města Volar svoji pozici ještě více upevnilo Hnutí pro harmonický rozvoj obcí a měst, které získalo šest z patnácti mandátů.[37] Polepšilo si tedy o dvě křesla. Výrazně si pak pohoršila Občanská demokratická strana, která ztratila dva mandáty. SNK Evropští demokraté ve volbách vůbec nekandidovalo stejně jako Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová. Naopak nováčkem bylo uskupení Město lidem, které získalo dva mandáty. Česká strana sociálně demokratická a Komunistická strana Čech a Moravy si udržely stejný počet mandátů.[37] Volební účast se svými 47 procenty přibližně odpovídala celostátnímu průměru.[37]

Obyvatelstvo

Volary
Počet obyvatel
Rok sčítání Počet obyvatel
1869 4611
1880 5416
1890 5516
1900 5291
1910 5549
1921 5557
1930 5865
1950 2703
1961 3175
1970 3334
1980 3588
1991 3917
2001 4068
2009 4014
Zdroj: Český statistický úřad

K 31. prosinci 2009 žilo ve Volarech 4014 obyvatel.[38] Podle posledního Sčítaní lidu, domů a bytů z roku 2001 zde žilo 4068 obyvatel, z toho bylo 1972 žen a 2096 mužů.[27] Maximálního počtu obyvatel dosáhlo území současného správního obvodu obce Volary při sčítání lidu v roce 1930 − 5865 obyvatel.[39] Tehdy existovalo na současném správním obvodu obce Volary 5 obcí (Cudrovice, Horní Sněžná, Chlum, Milešice a Volary) s 11 osadami, z nichž čtyři jsou v současnosti zaniklými sídly. Samotné Volary v roce 1930 měly 3905 obyvatel.[39]

Co se vzdělání týče, převládá ve Volarech obyvatelstvo se středním odborným vzděláním, či vyučením bez maturity. Celkový počet občanů, kteří udali tento údaj o vzdělání byl roku 2001 1380. Středoškolské vzdělání s maturitou udalo 679 obyvatel a vysokoškoláků se přihlásilo 128.[27] Podle věku pak nejvíce obyvatel bylo ve věku 20–29 let.[27]

Národnostní složení

Národnostní složení obyvatel obce bylo v roce 2001 poměrně homogenní – 3577 obyvatel se hlásilo k národnosti české, 5 k národnosti moravské, 185 k národnosti slovenské, 12 občanů bylo národnosti romské, 9 národnosti polské, 26 národnosti německé a zbylých 23 národnosti vietnamské.[27]

Náboženství

Kostel ve Volarech byl postaven již ve 14. století, zpočátku však byl filiální k faře ve Zbytinách.[2] Roku 1496 byl volarský kostel vystavěn znovu − z kamene. V 1. polovině 16. století se ve Volarech objevili přívrženci novokřtěnectví − v roce 1536 je zmiňován novokřtěnec Michal mydlář z Volar, který byl upálen ve Vídni. První písemná zpráva o faráři ve Volarech pochází až z roku 1570.[2] Do konce 16. století byla zdejší fara katolická, ovšem v roce 1603 byl volarský farář „predicant“ (nekatolický). Pobělohorská vlna rekatolizace se ve Volarech projevila odchodem nekatolického kněze a pak sem docházel farář ze Záblatí. Teprve od roku 1628 sídlil ve Volarech samostatný katolický kněz. V roce 1903 byla volarská fara povýšena na děkanství.[2] Při sčítání lidu v roce 1930 se hlásilo 97,8% obyvatel tehdejšího města Volary k římskokatolickému vyznání, 0,9% k československému, 0,7% k evangelickému a 0,6% bez vyznání.[39]

Při Sčítání lidu, domů a bytů v roce 1991 se k náboženskému vyznání přihlásilo 1404 osob, tedy 35,8 % obyvatel Volar. V roce 2001 se však mezi věřící řadilo už pouze 870 z 4068 obyvatel, tedy o 14,4 % méně. Největší počet věřících se v roce 1991 hlásil k římskokatolické církvi (1334 osob), jejich počet však během následujících deseti let klesl na 790 osob. K církvi československé husitské se v roce 2001 přihlásilo 11 věřících (o 11 méně než v roce 1991), k českobratrské církvi evangelické se v roce 2001 nově přihlásilo 5 věřících, rovněž pět věřících k Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi a pouze jeden občan k Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku.[27] V obci se nachází farní kostel svaté Kateřiny. Z římskokatolické farnosti Volary jsou excurrendo spravovány farnosti Cudrovice, České Žleby, Křišťanov, Pěkná, Zbytiny a Želnava.

Volarské památky a zajímavosti

Kostel svaté Kateřiny

Mezi volarské památky patří kostel svaté Kateřiny, který stojí na náměstí. Základy jeho věže patří mezi nejstarší dochované stavby ve Volarech vůbec.[40] Počátky stavby volarského kostela nejsou přesně známy, ale ve 14. století byl filiální k faře ve Zbytinách[2] ležících 7 km severovýchodně od Volar. V roce 1496 byl volarský kostel přestavěn v pozdně gotickém stylu z kamene.[2] Později však byl starý gotický kostel zbořen a na jeho místě vystavěn nový.[40] Stalo se tak v barokním slohu v letech 1669–1690 a vedoucím projektu byl Ital Jan Canevall.[8] Vysvěcení kostela proběhlo slavnostně dne 8. října 1690. Svatostánek tehdy byl dán do ochrany svaté Kateřině Alexandrijské.[40] Později však byl kostel výrazně přestavován a upravován, zvláště v letech 1724 (zvýšena věž), 1757 (znovu vystavěn) a 1863 (úpravy po požáru). Důvodem byla především poškození způsobená opakovanými požáry a zvláště pak silnými požáry v letech 1715 a 1754 způsobenými úderem blesku.[2] Kostel dnes má půdorys kříže, jižní kaple se nazývá Tusetská.[40] Tato kaple byla vystavěna v roce 1764,[41] později byl do ní uložen obraz z dřevěné Stožecké kaple. Název Tusetská pak pochází z německého názvu obce Stožec (Tusset), ležící jižně od Volar.

Volarské domy roku 1900

Dalšími stavebními památkami na území města jsou zachovalé roubené domy. Tyto domy byly vystavěny v upraveném alpském stylu a v České republice se vyskytují pouze ve Volarech a nedaleké osadě Dobrá.[6] Takto vypadající roubenky se proto obecně nazývají jako volarské alpské domy.[6] Volarské alpské domy se vyznačují několika charakteristickými rysy. Přízemní patro může být částečně zděné, první patro je zcela roubené. Dřevo použité na stavbu bylo napouštěno volskou krví. Střechy stavení pak byly tvořeny štípaným šindelem.[6] Domy jsou nařízením vlády České republiky č. 127/1995 Sb. ze dne 24. května 1995 chráněny ve vyhlášené vesnické památkové rezervaci Volary.[6]

Mezi další zajímavosti patří také například volarské menhiry. Jedná se o uskupení jedenácti prehistorických menhirů, které tvoří rondel či kromlech a sloužily částečně jako observatoř a částečně jako svatyně.[42] Menhiry jsou původem z Krušných hor a u Volar je umístila skupina badatelů roku 2007 z důvodu jejich záchrany před úplnou zkázou při stavbě silnice skrze lokalitu jejich původního umístění.[42]

V okolí Volar se nachází také množství přírodních zajímavostí. Patří mezi ně například tři naučné stezky. První z nich je naučná stezka vedená v trase původní Zlaté stezky. Stejně tak jako zaniklá stezka obchodní i tato naučná spojuje města Pasov, Volary a Prachatice. Další naučnou stezkou je stezka Naše rašeliniště, která vede lokalitou bývalého rašeliniště v místě Soumarského mostu.[43] Ta je součástí projektu revitalizace celého bývalého rašeliniště, které již není využíváno k těžbě. Celá trasa měří asi dva a půl kilometru a její součástí je i sedm metrů vysoká vyhlídková věž na návrší uprostřed rašeliniště. Součástí jsou také informační tabule o fauně, flóře a způsobu těžby rašeliny.[43] V okolí Volar vede také nejstarší naučná stezka Šumavy, Medvědí stezka. Ta byla vyznačena již roku 1967.[44] Roku 2001 pak proběhla její úprava a aktualizace.[44] Stezka prochází divokou přírodou Šumavy, kolem pomníku zastřelení posledního šumavského medvěda a vysvětluje i způsob plavení dřeva z hor do podhůří.[44]

Ve správním obvodu Volar se nachází několik chráněných území. Jedná se především o I. zóny národního parku Šumava Malá niva a Vltavský luh (tato I. zóna zahrnuje i dřívější Národní přírodní rezervaci Mrtvý luh) a dále o národní přírodní rezervaci Velká niva a přírodní rezervace Milešický prales a Na soutoku. Z těchto lokalit je turisticky zpřístupněna pouze rezervace Na soutoku.

Na území správního obvodu Volar se také vypíná deset tisícovek. Polovina z nich náleží k Želnavské hornatině: dva vrcholy Doupné hory (1048 m a 1052 m), Křemenná (1085 m), Mechový vrch (1012 m) a Větrný (1051 m). Dalších pět volarských tisícovek se zvedá v Boubínské hornatině: Bobík (1264 m), Jedlová (1088 m), Malý Bobík (1037 m), Solovec (1154 m) a Větřín (1163 m).[45] Nejblíže od centra Volar leží z těchto hor Větrný – vzdušnou čarou 3,3 km. Nejvyšší volarskou tisícovkou je Bobík (1264 m), který je se svou výraznou siluetou nepřehlédnutelnou dominantou volarské kotliny.[4] Z Volar na vrchol Bobíku vede 7 km dlouhá červená turistická stezka.

Hospodářství

Po úpadku obchodu na středověké Zlaté stezce bylo základem volarského hospodářství především zemědělství, lesnictví, dřevozpracující řemesla, tkalcovství a v 17. a 18. století také sklářství.[13] V roce 1910 se Volary staly železničním uzlem se spojením do českého vnitrozemí (Vimperk, Prachatice, České Budějovice) i do Bavorska a s tím souvisela hospodářská expanze města. Až do 1. světové války byly hospodářské přebytky (dobytek a masné výrobky, máslo a sýry, dřevěné zboží) exportovány na rakousko-uherský trh i do zahraničí.[4] Za 1. republiky měly Volary svou nemocnici, lékárnu, poštu, městskou spořitelnu, pivovar, sodovkárnu, tři cihelny, sedm parních pil, pět mlýnů, továrnu na lišty a rámy, několik dílen na dřevěné předměty,[46] kovoobráběcí podnik Knäbel (tzv. řetízkárnu), mlékárnu se sýrárnou, jatka, mandl a cementárnu.[15]

Po druhé světové válce působily ve městě pivovar, mlékárna a pila,[13] avšak zanikly mlýny, přestala fungovat řetízkárna, byla zrušena sodovkárna.[15] Budova bývalé zemské mistrovské školy dřevařské z roku 1904 sloužila nejprve jako výrobna kovodružstva Jihokov a poté zde byla provozovna Jitony.[47] Mlékárna s dlouholetou tradicí byla uzavřena v roce 1952.[48] Volarský pivovar byl založen v roce 1875, v roce 1945 byl převeden do národní správy, od roku 1949 byl součástí Pošumavských pivovarů (pozdější Jihočeské pivovary n. p.) a v roce 1961 byl zrušen.[49] V roce 1957 byla rekonstruována pekárna.[48]

Nejvýraznějším zásahem do ekonomického vývoje města byla výstavba dřevokombinátu Jihočeských dřevařských závodů v letech 1961 až 1966.[48] Po rozšíření v roce 1977 se dřevokombinát rozkládal na ploše 10 ha a sestával z více než 30 objektů, hlavní činností závodu byla výroba dřevotřískových desek. Jeho hospodářský rozvoj se odrazil ve výstavbě města − v 60. a 70. letech 20. století bylo pro rodiny zaměstnanců postaveno panelové sídliště, nová škola, moderní lékárna, prodejna potravin, sportovní zařízení, také hotel a další. V roce 1989 bylo v závodě zaměstnáno 518 lidí,[50] na počátku 90. let 20. století to bylo již jen necelých 400 lidí.[13] V lednu 1997 došlo ke zrušení jednoho ze tří zdejších provozů – přířezovny (30 zaměstnanců), v září roku 1998 ukončila činnost i pila (56 zaměstnanců).[51] V polovině roku 1999 podnik zaměstnával již jen 186 lidí. Dne 27. 9. 1999 vstoupily Šumavské dřevařské závody a. s. se sídlem ve Volarech do likvidace, čemuž předcházela změna majoritního vlastníka akcií, výpadky ve výrobě, nízká produktivita práce a v důsledku toho prodražování výroby a její nerentabilita.[52] V témže roce ukončila firma Jitona a.s. se sídlem v Soběslavi činnost pracoviště ve Volarech z důvodu vysokých režijních nákladů. Objekt pracoviště, včetně všech 52 zaměstnanců přešel na základě smlouvy o prodeji podniku na novou firmu Sesazovna dýh s.r.o., jejíž jediným společníkem je město Volary.[52]

V 90. letech 20. století došlo ve Volarech k nárůstu počtu zaměstnanců v elektrotechnickém průmyslu. V roce 1993 vznikla firma Elim spol. s r.o. (montáž a opravy kancelářské a reprodukční elektroniky, výroba a montáž elektronických modulů, výrobků a zařízení spotřební elektroniky, výroba plastových výrobků).[53] Výrobní závod a v roce 2001 novou výrobní halu ve Volarech otevřela také nadnárodní společnost Vishay Electronic spol. s r.o. Jejím nosným výrobním programem je výroba pevných vrstvových i drátových odporů, polohových snímačů, transformátorů a vícevrstvých keramických axiálních a radiálních kondenzátorů, které se se kromě běžné spotřební elektroniky používají v automobilovém, železničním a kosmickém průmyslu, v letectví a v lékařství.[54]

Celkově je správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem Volary hodnocen v rámci České republiky jako mikroregion s poměrně málo rozvinutým průmyslem a sférou služeb.[54] Limitujícími faktory pro hospodářský rozvoj jsou příhraniční poloha, vyšší nadmořská výška, značná zalesněnost, nízká hustota obyvatel a utlumení hospodářské činnosti na území Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Z hlediska nezaměstnanosti se jedná o nejproblémovější mikroregion okresu Prachatice − míra nezaměstnanosti se v druhé polovině 90. let 20. století a v prvních pěti letech 21. století dlouhodobě pohybovala nad 10 %.[55] V této oblasti není v současnosti velký zaměstnavatel ani větší množství firem, které by nabízely dostatečný počet pracovních příležitostí. Přesto v období od srpna 2009 do srpna 2010 došlo na Volarsku k výraznému poklesu míry nezaměstnanosti z 7,79 % na 5,97 %.[56] Nejvýznamnějšími zaměstnavateli ve Volarech jsou kromě Vishay Electronic spol. s r. o. a Elim spol. s r. o. dále ZEFA Volary spol. s r. o. (zemědělská výroba se zaměřením na živočišnou výrobu); stavební firmy Šumavská stavební s.r.o. Volary a Rekon Insta s. r. o.; dřevozpracující firmy Sesazovna dýh spol. s r.o. a Molda spol. s r.o. (výroba obrazových lišt a rámů); Městské lesy Volary spol. s r. o. a Pekárna Šumava. Část pracovních příležitostí poskytuje cestovní ruch.[55]

Co se týče hospodaření samotného města, roku 2009 byl rozpočet schodkový, ovšem město využilo dotací z evropských fondů, aby se rozpočet města stal vyrovnaným.[57] Město také mohlo díky dotacím provést rozsáhlé investiční akce, které by jinak právě bez dorovnání rozpočtu penězmi z dotací vedly k zadlužování města.[57] Rozpočet města pro rok 2010 byl ke dni 30. června 2010 dokonce přebytkový. Podle uveřejněného plánu by takový měl být i na konci kalendářního roku.[58]

Doprava

Volarské nádraží

Již ve středověku vedla v místě dnešních Volar jedna větev Zlaté stezky. Celkem existovalo několik větví stezky a pojem Zlatá stezka je užíván pro celou jejich soustavu. Přes Volary vedla prachatická větev. Zbylé dvě odbočky, vimperská a kašperskohorská vedly západněji. Právě díky této stezce, která v místě dnešního města přecházela v hlubokém hvozdu Volarský potok, mohly vzniknout samotné Volary.[59] Kvůli tomu má také dodnes volarské náměstí protáhlý tvar širší ulice, jelikož první osídlení vzniklo právě přímo okolo stezky.

Původní trasa prachatické větve této významné stezky vedla z bavorského Pasova, dnešní hranici s Českou republikou překročila nedaleko za vesnicí Bischofsreut a na české straně se napojila mezi Lenorou a Volary na trasu dnešní silnice I/39. Místo, ve kterém se trasa stáčela na Volary, se dodnes nazývá Soumarský most, podle mostu, po kterém překračovala Teplou Vltavu. Nedaleko mostu pak měla stát opevněná bašta střežící tento strategický bod na stezce.[60] Její pozůstatky byly roku 2008 vyhlášeny národní kulturní památkou.[61] Dodnes se zachovalo také místní pojmenování Volarské šance. Trasu stezky lze dnes vysledovat i díky takovýmto dochovaným místním pojmenováním.[59] Místy pak trasu stezky přímo kopírují dnešní komunikace.

Ve vrcholném období Zlaté stezky, ve 14. a později v 16. století, mělo procházet skrze Volary až tisíc soumarů týdně. Volary tak patřily mezi největší nocležiště těchto vozků.[59] Hlavním přepravním artiklem byla především sůl. Za Třicetileté války sloužila stezka i armádě, která ji využívala k přesunům velkého množství jednotek. Právě po Třicetileté válce, ale stezka v důsledku mnoha změn v dovozu postupně zanikla.[59]

Dnes jsou Volary dopravním uzlem regionálního významu. Městem prochází silnice první třídy č. 39 (Lenora - České Budějovice) a krajská komunikace druhé třídy č. 141 spojující město s Prachaticemi a Vodňany, končící až v Týně nad Vltavou.[62] Poblíž křížení obou komunikací se nachází autobusové nádraží.

Železniční síť Volary vede v severojižním směru. V okolí Volar je nejvýznamnější železnice č. 197 z Číčenic do Volar. Přímo ve Volarech se nachází železniční stanice Volary.[63] Jihovýchodně od města se pak tato trať kříží s dalšími dvěma tratěmi regionálního významu. Těmi jsou trať č. 194 z Českých Budějovic do křížení u Volar[64] a trať č. 198 ze Strakonic do Volar.[65] Obvykle však bývá za koncový bod těchto tratí označována nikoliv jejich křižovatka, ale až železniční stanice Volary, do které tedy vedou souběžně všechny tři. Stanice tak je uzlem tří tratí regionálního významu.

Skrze Volary vede také cyklistická trasa Klubu českých turistů IV. třídy číslo 1055.[66]

Kultura

Mezi kulturní činitele ve Volarech patří tamní městská knihovna. Ta vznikla roku 1946 z iniciativy zdejšího učitele Bárty.[67] Spoluzakladatelem byl tehdejší Svaz mládeže. Knihovna pak byla finančně a materiálně podpořena Městským národním výborem Volary a fondem „Darujte knihy pohraničí“.[67] Do konce roku 1946 získala knihovna přes 700 knih.[67] Do roku 1989 byla knihovna pojmenována jako Středisková knihovna Volary, v devadesátých letech se ale stala Městskou knihovnou Volary. V době přejmenování čítaly sbírky knihovny již asi 20 tisíc svazků knih.[67] Od roku 1993 je systém výpůjček v knihovně digitalizován pomocí moderního knihovnického softwaru. Od roku 2000 nabízí veřejnosti knihovna i volný přístup k internetu a to skrze dva počítače.[67] Obsluha knihovny sestává v současné době ze dvou pracovníků.[67]

Další kulturní institucí pak je Městské muzeum Volary. To je pod správou města a sídlí v jednom z původních roubených domů.[68] Muzeum svým návštěvníkům dává možnost vybrat si ze čtyř stálých expozic: Pochod smrti připomínající Pochod smrti do Volar skončený dne 4. května 1945[69], Staré Volary ve fotografii, Zlatá stezka a Kdo si hraje, nezlobí.[68] Každý rok navíc připravuje muzeum pro návštěvníky jednu až dvě další výstavní expozice. V roce 2010 se jednalo o výstavu Babiččiny kočárky, která představovala sbírku kočárků z let 1860 až 1960.[68] Současně s touto výstavou probíhala i expozice Podmalby na skle, která předvedla tento druh umění a to především na ukázkách s duchovní tématikou.[68]

Mezi další kulturní podniky ve městě patří volarské kino sídlící na náměstí, které promítá pravidelně několikrát v týdnu.[70][71] Ve Volarech rovněž působí Dům dětí a mládeže Volary, který pravidelně pořádá akce pro děti a mládež i dlouhodobou zájmovou činnost. Jeho náplní jsou také dlouhodobější pobyty.[72]

Každoročně probíhají ve Volarech „Volarské slavnosti dřeva“. Jedná se již o tradiční kulturní akci v tomto městě. V rámci oslav se koná pochod návštěvníků obutých do dřeváků, čímž se vždy snaží pokořit světový rekord v počtu takto obutých návštěvníků.[73] Součástí třídenních slavností jsou atrakce zaměřené na prezentaci šumavských řemesel i další akce.[73]

Školství

Základní škola Volary, 1. stupeň

Ve Volarech působí jedna mateřská, jedna základní a jedna základní umělecká škola.

ZŠ Volary je jediná základní škola ve Volarech. Škola však sídlí ve dvou různých budovách.[74] První stupeň základní školy se nachází v historické budově v centru města na ulici Pod kostelem. Budova druhého stupně leží v západní části města mezi silnicí I/39 a železniční tratí na ulici U nádraží. Součástí areálu druhého stupně základní školy je i nově zbudované hřiště. Stavba proběhla v létě roku 2009 a finanční prostředky byly částečně hrazeny z Evropského fondu pro regionální rozvoj.[75] Součástí školy je i školní jídelna.[76] Škola je zároveň spádovou pro obce či jejich místní části Lenora, Zátoň, Houžná, Vlčí Jámy, Stožec, Nová Pec, České Žleby, Želnava, Slunečná, Záhvozdí, Chlum, Pěkná a Mlynářovice[77] a k 30.září 2006 ji navštěvovalo celkem 437 žáků.[77]

Na poli školství působí ve Volarech také Základní umělecká škola Volary. Ta funguje od 1. září 1990 a byla zřízena rozhodnutím městského zastupitelstva.[78] Škola je tedy pod správou města Volary.[78] Škola se rychle rozrostla a v roce 2010 ji podle oficiálních údajů navštěvuje více než 200 žáků. V téže době škola také využívá i přidružené pracoviště v Lenoře, které dlouhodobě navštěvuje v průměru asi 20 žáků.[78] Na škole se vyučují obory hudební a výtvarný. Ústav mimo jiné své aktivity dlouhodobě spolupracuje s německou školou Gymnasium Leopolldinum Passau.[78]

Soubor škol ve Volarech doplňuje Mateřská škola Volary, která disponuje šesti třídami a navštěvuje ji přes 100 dětí.[79]

Po absolvování základní školní docházky mohou žáci navštěvovat střední školy v nedalekých Prachaticích.

Sport

Sportovní vyžití umožňuje ve Volarech několik sportovních zařízení. Celoročně je otevřen krytý plavecký bazén, jehož součástí je také sauna. Celý areál se nachází na okraji města.[80] Bazén je rozdělen na pět plaveckých drah a je dlouhý 25 metrů, tedy standardní délkou. Hloubka dosahuje 1,5 metru. V areálu se nachází také malý dětský bazén.[80] V průběhu celého roku nabízí bazén svým návštěvníkům i možnost věnovat se různým aktivitám, jako jsou například kurzy plavání či vodní aerobik.[80]

V první čtvrtině roku 2010 bylo možné vedle krytého bazénu využít zapůjčenou umělou ledovou plochu, používanou jako kluziště, připravenou z polymerových desek.[81] Poblíž bazénu se rovněž nacházejí tenisové kurty.[82]

Občanům Volar celoročně slouží také posilovna[83] a bowlingové dráhy.[84] V okolí Volar lze v zimě také lyžovat, například v nedaleké obci České Žleby se nachází lyžařský vlek.[85] Tento lyžařský areál je provozován Ski klubem Šumava Volary, který sídlí přímo ve Volarech.[86]

Slavní rodáci

Partnerská města

Odkazy

Poznámky


Reference

  1. ↑ a b Ministerstvo vnitra, odbor informatizace veřejné správy, oddělení analýz, projekce a programování. Počty obyvatel v obcích [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2010-01-01 [cit. 2010-09-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q STARÝ, Václav. Volary městečko na Šumavě. Volary: MěstNV ve Volarech, 1971. 27 s. S. 6. 
  3. ↑ a b c KREJSOVÁ, Jaroslava. Přes Volary přešla smrt − pochod smrti očima pamětníků. Volary: Krebul, 2008. 
  4. ↑ a b c d KOZÁK, Roman. Volary - vlídná tvář Šumavy. Volary: Město Volary, 2008. ISBN 978-80-254-2714-9. 
  5. ↑ a b MěÚ Volary. Základní informace [online]. mestovlary.cz, 2010 [cit. 2010-09-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e Volary.eu. Volarský alpský dům [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ LUTTERER, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 1997. 318 s. ISBN 80-85808-50-1. S. 282. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j MÚ Volary. Historie města [online]. mestovolary.cz [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ PRAXL, Paul. Die „Prachaticih via“, Hinweise auf einen Altweg im Böhmerwald. Zlatá stezka. 1997, roč. 4, s. 10-15. 
  10. ↑ a b c d e KUBŮ, František, ZAVŘEL, Petr. Radvanovický systém Zlaté stezky. Zlatá stezka. 1997, roč. 4, s. 17-40. 
  11. ↑ FENCL, Pavel. Šumava - příroda, historie, život.. Havlíčkův Brod: Baset, 2003. Kapitola Lidová architektura, s. 524. 
  12. ↑ SKÁLA, Emil. Šumava - příroda, historie, život.. Havlíčkův Brod: Baset, 2003. Kapitola Jazyk anářečí Šumavy, s. 524. 
  13. ↑ a b c d e MASTNÝ, A. Orientační plán - Volary. Liberec: Geodézie, 1992. 
  14. ↑ ZÁRUBA, Vladimír; KOBLASA, Pavel. Šumava - místopisný slovník. České Budějovice: vlastní náklad, 2000. 
  15. ↑ a b c d e f KOZÁK, Roman. Zmizelé Čechy - Volarsko. Praha -Litomyšl: Paseka, 2006. ISBN 80-7185-748-3. 
  16. ↑ gotisek.estranky.cz. Dislokace útvarů Pohraniční stráže [online]. eStránky.cz, 2009-06-15 [cit. 2010-09-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: GÚ ČSAV, 1971. 73 s. 
  18. ↑ HOLTANOVÁ, Eva, SKALÁK, Petr. Průměrná roční teplota vzduchu za období 1961−1990 [online]. ČHMÚ [cit. 2010-10-11]. Dostupné online. 
  19. ↑ HOLTANOVÁ, Eva, SKALÁK, Petr. Průměrný roční úhrn srážek za období 1961−1990 [online]. ČHMÚ [cit. 2010-10-11]. Dostupné online. 
  20. ↑ Meteostanice Volary [online]. pocasi-volary.cz [cit. 2010-10-11]. Dostupné online. 
  21. ↑ Statistiky za rok 2009 [online]. pocasi-volary.cz [cit. 2010-10-11]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b c ČGS. Zjednodušená geologická mapa 1:50 000 [online]. geology.cz [cit. 2010-09-18]. Dostupné online. 
  23. ↑ KOČÁREK, Eduard st. Šumava. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Geologie a petrologie Šumavy, s. 123. 
  24. ↑ KOČÁREK, Eduard st. Šumava. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Nerostné suroviny minerály a půdy, s. 139. 
  25. ↑ KOČÁREK, Eduard st. Šumava. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Geomorfologie Šumavy, s. 120. 
  26. ↑ NOVÁK, Václav. Topografická mineralogie jižních Čech 1966−1998. České Budějovice: Nakladatelství Jelmo, 2002. S. 296. 
  27. ↑ a b c d e f Sčítaní lidu, domů a bytů 2001 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2001, rev. 2001-08-24 [cit. 2009-09-03]. Dostupné online. 
  28. ↑ ČSÚ. Souborné informace [pdf]. czso.cz, 2003-09-01 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  29. ↑ MVČR. Adresy v České republice [online]. mvcr.cz, 2010-09-10 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  30. ↑ Územně identifikační registr ČR
  31. ↑ MěÚ Volary. Radnice [online]. mestovolary.cz [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. 
  32. ↑ MěÚ Volary. Odbory MěÚ [online]. mestovolary.cz [cit. 2010-09-19]. Dostupné online. 
  33. ↑ MěÚ Volary. Starostka, místostarosta [online]. mestovolary.cz [cit. 2010-09-19]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b MěÚ Volary. Zastupitelstvo města [online]. mestovolary.cz [cit. 2010-09-19]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b c Výsledky hlasování – Volby do zastupitelstev obcí 18.11. – 19.11.1994
  36. ↑ a b c d Výsledky hlasování – Volby do zastupitelstev obcí 20.10. – 21.10.2006
  37. ↑ a b c Výsledky hlasování – Volby do zastupitelstev obcí 16.10. – 17.10.2006
  38. ↑ ČSÚ. Počet obyvatel v obcích Jihočeského kraje k 31.12.2009 [online]. cbudejovice.czso.cz, rev. 30.4. 2010 [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. 
  39. ↑ a b c Statistický lexikon obcí v Republice československé. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 
  40. ↑ a b c d Volary.eu. Kostel sv. Kateřiny [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. 
  41. ↑ ROYT, Jan. Šumava. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Města a městečka na Šumavě, s. 432. 
  42. ↑ a b Volary.eu. Volarský menhiry [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b turistik.cz. Naučná stezka Naše rašeliniště [online]. turistik.cz, 2010 [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. 
  44. ↑ a b c NP Šumava. Medvědí stezka [online]. npsumava.cz, 2008 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  45. ↑ Šumava [online]. tisicovky.cz [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  46. ↑ PODHOLA, Roman. Ozvěny šumavských zvonů. Český Krumlov: vlastní vydání, 2006. 159 s. S. 86. 
  47. ↑ Informační web společnosti Sesazovna dýh s.r.o. Historie [online]. Sesazovna dýh s.r.o., rev. 2008-2-25 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  48. ↑ a b c ŠMAUS, Zdeněk. Volary městečko na Šumavě. Volary: MěstNV ve Volarech, 1971. 27 s. S. 18. 
  49. ↑ KOUTNÁ, Jana. Šumava - příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Pivovarnictví, s. 86. 
  50. ↑ Významné podniky ČR 1995. Praha: Hoppenstedt Bonnier Information s.r.o., 1994. 570 s. 
  51. ↑ PAUCH, Václav. Roční zpráva Úřadu práce v Prachaticích o situaci na trhu práce za rok 1998 [online]. Úřad práce v Prachaticích, 10. února 1999 [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. 
  52. ↑ a b PAUCH, Václav. Roční zpráva Úřadu práce v Prachaticích o situaci na trhu práce za rok 1999 [online]. Úřad práce v Prachaticích, 10. února 2000 [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. 
  53. ↑ Obchodní rejstřík na http://www.justice.cz (ELIM spol. s r.o., IČ 49018353)
  54. ↑ a b JŮZKOVÁ, Štěpánka. Roční zpráva Úřadu práce v Prachaticích o situaci na trhu práce za rok 2000 [online]. Úřad práce v Prachaticích, 31. ledna 2001 [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. 
  55. ↑ a b Charakteristika okresu Prachatice [online]. Úřad práce v Prachaticích, 25. května 2005, rev. 28.dubna 2006 [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. 
  56. ↑ Měsíční zpravodaj Úřadu práce v Prachaticích k 31.8. 2010 [online]. Úřad práce v Prachaticích, rev. 8. září 2010 [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. 
  57. ↑ a b OS U Nás Volary. Průvodce komunálními rozpočty aneb jak může informovaný občan střežit obecní pokladnu [online]. volary.vesele.info, 2009-02-12 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  58. ↑ MÚ Volary. Plnění rozpočtu města [online]. mestovolary.cz, 2010, rev. 2010-06-30 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  59. ↑ a b c d Volary.eu. Zlatá stezka [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-18]. Dostupné online. 
  60. ↑ hrady.cz. Volarské šance [online]. hrady.cz, 2006-07-31 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  61. ↑ volary.eu. Volarské šance [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  62. ↑ mapy.cz. Mapy.cz [online]. seznam.cz [cit. 2010-09-18]. Dostupné online. 
  63. ↑ Želpage. Popis trati 197 Číčenice - Volary - Česká republika [online]. zelpage.cz, 2001 [cit. 2010-09-18]. Dostupné online. 
  64. ↑ Želpage. Popis trati 194 České Budějovice - Volary - Česká republika [online]. zelpage.cz, 2001 [cit. 2010-09-18]. Dostupné online. 
  65. ↑ Želpage. Popis trati 198 Strakonice - Volary - Česká republika [online]. zelpage.cz, 2001 [cit. 2010-09-18]. Dostupné online. 
  66. ↑ Mapy.cz - turistická mapa [online]. seznam.cz [cit. 2010-09-18]. Dostupné online. 
  67. ↑ a b c d e f Městská knihovna Volary. Historie [online]. Městská knihovna Volary [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  68. ↑ a b c d MÚ Volary. Volarské muzeum [online]. mestovolary.cz [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  69. ↑ ŠumavaRegion.cz. Volary - Volarské muzeum [online]. sumavaregion.cz, 2007 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  70. ↑ programy.sms.cz. Kino: Volary [online]. programy.sms.cz, 2010 [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. 
  71. ↑ Volary.cz. Kino Volary [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. 
  72. ↑ Volary.cz. DDM Volary [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. 
  73. ↑ a b Kudy z nudy.cz. Volarské slavnosti dřeva [online]. kudyznudy.cz [cit. 2010-10-02]. Dostupné online. 
  74. ↑ ZŠ Volary. Kontakty [online]. zsvolary.cz [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  75. ↑ ZŠ Volary. Začátek školního roku 2009-10 [online]. zsvolary.cz, 2009-09-01 [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  76. ↑ ZŠ Volary. Úvodní strana [online]. zsvolary.cz [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  77. ↑ a b volary.eu. Základní škola Volary [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-30]. Dostupné online. 
  78. ↑ a b c d ZUŠ Volary. O škole [online]. zusvolary.cz, 2010 [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  79. ↑ MŠ Volary. O nás [online]. MŠ Volary [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  80. ↑ a b c volary.eu. Bazén [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  81. ↑ volary.eu. Veřejné bruslení [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  82. ↑ volary.eu. Tenisový kurt [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  83. ↑ volary.eu. Posilovna [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  84. ↑ volary.eu. Bowling [online]. volary.eu, 2010 [cit. 2010-09-10]. Dostupné online. 
  85. ↑ mapy.cz. Mapy.cz [online]. seznam.cz [cit. 2010-09-28]. Dostupné online. 
  86. ↑ Ski klub Šumava Volary. Ski klub [online]. skizleby.cz [cit. 2010-10-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • KOZÁK, Roman. Volarsko. Praha; Litomyšl: Paseka, 2006. 70 s. (Zmizelé Čechy). ISBN 80-7185-748-3. 
  • KOZÁK, Roman. Volary: vlídná část Šumavy. Volary: Město Volary, 2008. 47 s. ISBN 978-80-254-2714-9. 
  • KOZÁK, Roman. Volary 1871–2001: 130 let městem. Volary: Město Volary, 2001. 60 s. ISBN 80-239-1899-0. 
  • JEŘÁBEK, Vladimír. Volary – město v srdci šumavských hvozdů. Volary: Městský národní výbor Volary, 1959. 24 s. 
  • KREJSOVÁ, Jaroslava. Přes Volary přešla smrt − pochod smrti očima pamětníků. Volary: Krebul, 2008. 
  • STARÝ, Václav; ŠMAUS, Zdeněk. Volary – městečko na Šumavě. Volary: Městský národní výbor Volary, 1971. 28 s. 

Externí odkazy

Šablona:Geo cz Šablona:Sisterlinks

Růžice kompasu Horní Vltavice Buk Záblatí Růžice kompasu
Lenora Sever Zbytiny
Západ   Volary   Východ
Jih
Stožec Nová Pec Vojenský újezd Boletice
Město Volary

Chlum | Mlynářovice | Volary

Města, městyse a obce okresu Prachatice
Babice • Bohumilice • Bohunice • Borová Lada • Bošice • Budkov • Buk • Bušanovice • Čkyně • Drslavice • Dub • Dvory • Horní Vltavice • Hracholusky • Husinec • Chlumany • Chroboly • Chvalovice • Kratušín • Křišťanov • Ktiš • Kubova Huť • Kvilda • Lažiště • Lčovice • Lenora • Lhenice • Lipovice • Lužice • Mahouš • Malovice • Mičovice • Nebahovy • Němčice • Netolice • Nicov • Nová Pec • Nové Hutě • Olšovice • Pěčnov • Prachatice • Radhostice • Stachy • Stožec • Strážný • Strunkovice nad Blanicí • Svatá Maří • Šumavské Hoštice • Těšovice • Tvrzice • Újezdec • Vacov • Vimperk • Vitějovice • Vlachovo Březí • Volary • Vrbice • Záblatí • Zábrdí • Zálezly • Zbytiny • Zdíkov • Žárovná • Želnava • Žernovice
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Volary&oldid=6213719“