Vojtěch Sapík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vojtěch Sapík
sochař Vojtěch Sapík
sochař Vojtěch Sapík
Narození 8. dubna 1888
kolonie Kamenec ve Slezské Ostravě
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. července 1916 (ve věku 28 let)
Boratim pod Dubnem
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Povolání sochař a medailér
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Sapík (* 8. dubna 1888, kolonie Kamenec[1] ve Slezské Ostravě5. července 1916, Boratim pod Dubnem[2], Ukrajina) byl český sochař a medailér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v chudé rodině v někdejší hornické kolonii Kamenec ve Slezské Ostravě. V útlém dětství mu zemřela maminka a tři sourozenci. Ve čtrnácti se začal učit štukatérem ve firmě Ladislava Jirotky a krátce také u olomouckého sochaře Hladíka. Odtud společně s bratry odešel do Prahy ke známé pražské štukatérské firmě Štrunc a Mára. Zároveň studoval na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Josefa Drahoňovského (1906-1909) a u prof. Stanislava Suchardy (1909-1912). Od roku 1909 byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy.[3]

Po opuštění školy veřejně kritizoval výuku. Byl úspěšný v soutěžích na sochařské zakázky a získal řadu stipendií. V roce 1911 zvítězil v soutěži o sportovní cenu Národních listů a získal stipendium, které mu umožnilo navštívit Paříž a ateliér Antoine Bourdella. Roku 1913 díky dalšímu stipendiu pobýval v Itálii a na ostrově Capri se setkal s T. G. Masarykem a Maximem Gorkým. Vytvořil zde také portrét Maxima Gorkého.

Těsně před válkou byl pozván do bulharského Slivna aby zhotovil pomník místního národního hrdiny z bojů proti Turkům Hadžiho Dimitara. V lednu 1915 narukoval k 31. zeměbraneckému pluku z Uničova. V té době pracoval na návrhu pomníku padlým v Těšíně a snažil se u vídeňského ministerstva války získat místo ve zvláštním oddělení pro umělce, aby nemusel na frontu, ale ještě v létě odcestoval do Haliče. Nějaký čas se mu dařilo zůstávat v zázemí improvizovaného ateliéru, kde měl pracovat na bustě císaře Františka Josefa I. pro důstojnickou jídelnu. Padl na ruském bojišti v Haliči v době Brusilovovy ofenzivy u obce Boratimi pod Dubnem 5. července 1916.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Laub, Kinského zahrada (1912)

Realizace[editovat | editovat zdroj]

  • 1908 Jan Amos Komenský, Ostrava Svinov
  • 1908 Nová doba, Vědění a busta Jana Amose Komenského, někdejší měšťanská škola (dnes Fakulta umění Ostravské univerzity) na ul. Podlahova, Ostrava
  • 1908 Vzdělání, tympanon na průčelí ZUŠ Dobroslava Lidmily, Ostrava Svinov
  • ? (1894-1920) Píle a Moudrost, fasáda školy (dnes součást Janáčkovy konzervatoře) na ul. Žerotínova, fasáda Střední umělecké školy na ul. Poděbradova, Moravská Ostrava

Známá díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
  • Kateřina Janásová, Korespondence Vojtěcha Sapíka. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštem: vlastivědný časopis Nový Jičín: Muzeum Novojičínska Roč. 29, č. 1-4 (2012), s. 42-49.
  • Eva Petrová, Umělecká beseda 1863 – 2003, Život, 1 (22), 2005, s. 23-27
  • Antonín Hartmann, Vojta Sapík, Praha 1958
  • Katalog 17. členské výstavy MSVU, posmrtné výstavy díla ostravského sochaře Vojtěcha Sapíka, Moravská Ostrava 1934
  • Rada Vlastimil, Jubilejní výstava Umělecké besedy 1933, kat. 51 s., Umělecká beseda, Praha 1933
  • Moderní galerie v Praze, kat. 80 s., Moderní galerie, Praha 1926

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]