Vodní elektrárna Tonrongan
Vodní elektrárna Tonrongan je označení pro hydroelektrárnu vystavěnou na přelomu 50. a 60. let v KLDR na přítoku řeky Jalu.[1] Turbíny a další technologické celky do ní dodávalo ČKD Blansko. Kromě elektrárny v Tonronganu se Československo podílelo na výstavbě elektráren Ťandingan, Budengan a Chečengan a Kange. Vedoucím československé technické skupiny byl od roku vědecký pracovník Slovenské akademie věd Ing. Boris Boor, který zastával funkci poradce při výstavbě vodních děl v KLDR.[2]
Výstavba hydroelektráren po Korejské válce byla součástí rozsáhlé pomoci, které socialistické Československo KLDR poskytovalo.[3] Podílelo se na obnově válkou zničené země materiálně i technicky. Do Koreje bylo odesíláno zdravotnické vybavení a léčiva. KLDR také například nakupovala stroje na opracování kovů, zařízení elektráren, sléváren a strojírenských závodů (například závod v Chičonu vybavený československými obráběcími stroji byl prvním, ve kterém se na území KLDR začaly vyrábět soustruhy), ale i techniku jako rypadla, autobusy, traktory, nákladní automobily, případně spotřební zboží jako tkaniny, obuv nebo silonové rybářské vlasce.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BOOROVÁ, Magda. „Čeko-kapsuk“ na kaskádě Ťandingan.. Rudé právo. 15.8.1956, roč. 36, čís. 227, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Československá pomoc KLDR – Studená válka [online]. [cit. 2021-05-18]. Dostupné online.
- ↑ ŠVAMBERK, Alexej. Čechoslováci v Koreji. Výtah ze zprávy. Zpracováno v rámci projektu MZV ČR Historická paměť jednoho poloostrova. [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí ČR [cit. 2021-05-18]. Dostupné online.
- ↑ BOJAROVÁ, Olga; FOLL, Dobroslav. Made in Czechoslovakia. 1.. vyd. Praha: SNDK, 1963. 188 s. S. 125–128.
