Vláda Bohuslava Sobotky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vláda Bohuslava Sobotky
Předseda vlády Bohuslav Sobotka (2014)
Předseda vlády Bohuslav Sobotka (2014)
Pořadítřináctá (od r. 1993)
PředsedaBohuslav Sobotka
1. místopředsedaAndrej Babiš (do 24. 5. 2017)
Richard Brabec (od 24. 5. 2017)
MístopředsedovéPavel Bělobrádek
Počet členů16–17
Politické subjektyČSSD, ANO, KDU-ČSL
Sněmovna
111/200
JmenovánaMilošem Zemanem
Datum jmenování29. ledna 2014
Vyslovení důvěry18. února 2014
A 110, N 38, Z 33 / 181
PodporaÚsvit (odchod ze sálu)
Demise5. prosince 2017
Konec v úřadu13. prosince 2017
Důvod ukončenívolby do PS PČR 2017
OpoziceKSČM, TOP 09, ODS, Úsvit, SPD
Stínová vládaVojtěcha Filipa (KSČM)
Webová stránkawww.vlada.cz
Programové prohlášení
Posloupnost vlád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda Bohuslava Sobotky byla od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017 vláda České republiky, sestavená po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013. Tvořilo ji 8 zástupců České strany sociálně demokratické, 6 zástupců ANO 2011 a 3 zástupci Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové. Předseda vlády Bohuslav Sobotka byl prezidentem Milošem Zemanem jmenován premiérem v pátek 17. ledna 2014.[1] Vláda dne 18. února 2014 požádala Poslaneckou sněmovnu o důvěru, která jí byla vyslovena, pro bylo 110 ze 181 přítomných poslanců.[2] Dne 29. listopadu 2017 podala vláda Bohuslava Sobotky po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny demisi,[3] kterou prezident Zeman přijal 5. prosince téhož roku.[4] Po jmenování první vlády Andreje Babiše dne 13. prosince 2017 ukončila své působení v úřadu.[5] Sobotkova vláda se tak stala teprve třetí vládou samostatné České republiky, která dokončila své funkční období.[3]

Vznik vlády[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2013 podal tehdejší premiér Petr Nečas demisi kvůli tzv. kauze Nagyová. Následně byla prezidentem republiky jmenována vláda Jiřího Rusnoka, kterou někteří nazývají vládou přátel Miloše Zemana. Tato vláda však nedostala v Poslanecké sněmovně důvěru, a proto také podala demisi. Poté se většina stran v tehdejší Poslanecké sněmovně dohodla na jejím rozpuštění. Prezident pak vyhlásil předčasné volby na konec října.

Vnitrostranický puč v ČSSD[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lánský puč.

Od vyhlášení předběžných výsledků voleb se diskutovalo o možnosti uzavření koalice mezi vítěznou ČSSD, hnutím ANO miliardáře Andreje Babiše a KDU-ČSL. Ještě v sobotu 26. října 2013 večer, tedy v den uzavření volebních místností, se představitelé tzv. protisobotkovské frakce v ČSSD v čele s 1. místopředsedou strany Michalem Haškem sešli na zámku v Lánech s prezidentem Milošem Zemanem, jenž byl rovněž považován za odpůrce Bohuslava Sobotky, a jednali o dalším postupu v rámci ČSSD po neuspokojivém výsledku strany ve volbách. Hašek i prezidentova mluvčí Hana Burianová setkání popřeli.[6] Následující den schválilo předsednictvo ČSSD výzvu k odstoupení Sobotky z čela strany, pro kterou hlasovali mj. účastníci lánské schůzky (Michal Hašek, Milan Chovanec, Zdeněk Škromach, Jeroným Tejc a Jiří Zimola). Sobotka odmítl odstoupit, a tak byl odvolán z týmu pověřeného vyjednávat o koalici, jehož členy se stali Hašek, Chovanec, Tejc a Lubomír Zaorálek. Sobotkův spojenec Jiří Dienstbier označil postup proti předsedovi strany za popravu. Předseda ANO Andrej Babiš označil dění v ČSSD za destabilizaci politické situace.[7]

V pondělí Sobotka oznámil, že povede vlastní vyjednávání o vládě, na čemž se domluvil i s Babišem. Na podporu předsedy ČSSD se konala u Pražského hradu demonstrace a Sobotka se na protest proti lánské schůzce nezúčastnil večerního předávání státních vyznamenání na Pražském hradě.[8] ANO a KDU-ČSL se rozhodly, že s vyjednáváním o vládě počkají, až bude vyřešena situace v ČSSD.[9] V úterý 29. října Hašek v pořadu Interview Daniely Drtinové na ČT24 několikrát tvrdil, že se lánská schůzka s prezidentem nekonala, avšak ještě během rozhovoru vyšlo najevo, že lhal. Schůzku totiž potvrdil Milan Chovanec, jehož vyjádření zaznělo na konci pořadu.[10] Hašek se potom odvolával na to, že se s účastníky schůzky domluvili, že nebudou o setkání veřejně hovořit, což Chovanec porušil, a Hašek tedy uskutečnění schůzky s prezidentem rovněž potvrdil.[11] Chovanec pak dal Sobotkovi k dispozici svou funkci ve vedení strany, ale místopředsedou zůstal. Zimola, Škromach, Hašek a Tejc postupně začátkem listopadu z funkcí ve vedení odstoupili. Hašek a Tejc ale po odstoupení znovu vyzvali k odpovědnosti za výsledek voleb i Sobotku.[12] Prezident Zeman odmítl označení lidí, kteří hlasovali proti Sobotkovi, za pučisty a odmítl další vyjádření k situaci uvnitř strany.[13]

Ústřední výkonný výbor ČSSD 10. listopadu zrušil usnesení předsednictva vyzývající Sobotku k rezignaci, pověřil jej vyjednáváním o budoucí vládě a potvrdil jeho nominaci na předsedu vlády za ČSSD.[14]

Vyjednávání o koalici[editovat | editovat zdroj]

Ještě 10. listopadu zahájila ČSSD jednání o vládě [15] s hnutím ANO, další den pak s KDU-ČSL.[14] Obě menší strany se mezitím dohodly, že do vlády vstoupí buď obě, nebo žádná, tedy že nevznikne menšinová vláda s účasti jedné a za podpory druhé.[16] Nejdříve probíhala jednání pouze mezi zástupci ČSSD a ANO. Programy obou stran se do značné míry shodovaly. Spory panovaly v otázkách daňové politiky, důchodové reformy a poplatků u lékaře. Zatímco ČSSD chtěla některé daně zvýšit, ANO bylo proti a tvrdilo, že stát musí šetřit a zamezit krádežím ve veřejném prostoru.[17] Obě strany také požadovaly post předsedy Poslanecké sněmovny a ministra financí.[18] Největším sporným bodem s KDU-ČSL byla otázka církevních restitucí, jejichž podmínky chtěla upravit zejména ČSSD.[19]

Prezident Zeman oficiálně pověřil Sobotku 21. listopadu jednáním o vládě a oba se dohodli na pravidelných schůzkách, na nichž bude Sobotka prezidenta o vyjednávání informovat.[20] Strany se pak dohodly na tom, že ČSSD získá post předsedy Poslanecké sněmovny a ANO post ministra financí.[21] Po volbě vedení Sněmovny byla zahájena trojstranná jednání. Strany se shodly na schválení rozpočtu na rok 2014 a na přijetí zákona o státní službě.[22]

Strany se pak zadrhly při vyjednávání o poměru sil v koalici, které bylo navíc ještě zdrženo studijní cestou předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka do USA. Sobotka navrhl poměr 8:7:2, při čemž KDU-ČSL nabídl resorty zdravotnictví a kultury. Lidovci to odmítli a požadovali ministerstvo zemědělství a 3 místa ve vládě. ČSSD a ANO zase vedly spory o zahraničí a vnitro.[23] Ve druhém návrhu Sobotka nabídl lidovcům ministerstva práce a sociálních věcí a dopravy, ale ti stále trvali na zemědělství. Na schůzce předsedů stran se tak mluvilo i o možnosti menšinové vlády bez KDU-ČSL, ale pokračovala pouze jednání o trojkoalici.[24] Celostátní výbor KDU-ČSL souhlasil 21. prosince se třetí nabídkou (posty místopředsedy vlády pro vědu a výzkum a ministrů zemědělství a kultury) a zároveň nominoval kandidáty na ně.[25]

Dne 6. ledna 2014 zástupci všech tří stran podepsali koaliční smlouvu a představili seznam kandidátů na ministry.[26] Sobotka byl pak ze strany komentátorů i politiků kritizován, že v návrhu ministrů za ČSSD není v rozporu s dlouhodobým programem strany žádná žena.[27] Politování nad tím vyslovila i místopředsedkyně ČSSD a členka vyjednávacího týmu Alena Gajdůšková. Sobotka se bránil tím, že „vycházel z možností, které ČSSD v dané chvíli má“.[28] Když se nominace na ministra práce a sociálních věcí z osobních důvodů vzdal Petr Krčál, pokusil se Sobotka nerovnost v zastoupení žen za ČSSD napravit. Podle mediálních informací zvažoval na toto místo pět kandidátek[29][30] a nakonec vybral Michaelu Marksovou-Tominovou.[31]

Kritika a podmínky prezidenta[editovat | editovat zdroj]

Již krátce po volbách prezident Miloš Zeman oznámil, že nejmenuje žádného ministra, který by neměl čisté lustrační osvědčení, což bylo v souladu s dosavadní praxí. Na nutnosti osvědčení pro ministry ale panovaly různé názory. Tento požadavek byl ale vnímán jako krok proti Andreji Babišovi, jenž usiloval o post ministra financí a vedl na Slovensku soudní spor o to, zda byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, jak vyplývá z jejích svazků.[32] Zeman začátkem prosince sdělil, že Babiše jmenuje ministrem, pokud v prosinci projde služební zákon prvním čtením v Poslanecké sněmovně.[33]

Po Novém roce, 3. ledna 2014, Bohuslav Sobotka přinesl prezidentu Zemanovi navrhovaný seznam ministrů. Na schůzce ale nemluvili o jmenování vlády ani premiéra. Zeman již předtím dával najevo, že nemusí jmenovat všechny ministry. Prezident vyjádřil pochybnosti o odbornosti Martina Stropnického na vedení ministerstva obrany a vyslovil domněnku, že by na ministerstvu mohl dopadnout jako Karolína Peake. Spekulovalo se rovněž o jeho neochotě jmenovat kvůli špatným vztahům z minulosti Lubomíra Zaorálka, Jiřího Dienstbiera a Vladimíra Špidlu, o němž se uvažovalo jako o ministru práce a sociálních věcí.[34] Zeman byl obviňován, že se jmenováním Sobotkova kabinetu váhá, aby udržel co nejdéle u moci Rusnokovu vládu, což odmítl.[35]

Na tiskové konferenci 10. ledna prezident vyjádřil výtky vůči několika kandidátům na ministry. Milanu Chovancovi vyčetl „pochybné studium“ (Chovanec absolvoval bakalářský program na plzeňských právech za 9 měsíců), Janu Mládkovi, že v minulosti nedostal bezpečnostní prověrku na stupeň tajné, když o ni zažádal (Mládek tvrdí, že řízení bylo přerušeno) a Jiřímu Dienstbierovi, že chce kandidovat jako lídr strany ve volbách do Evropského parlamentu a zároveň být ministrem (Dienstbier byl pro kandidaturu zvažován, ale Sobotka to nakonec přehodnotil). Neadresně o jednom ministrovi prohlásil, že nemá dostatečnou publikační činnost v oboru. Kromě toho označil Mariana Jurečku za „popletu“ (Jurečka dříve kritizoval prezidenta za údajnou opilost při vyzvedávání korunovačních klenotů). Prezident zároveň potvrdil, že trvá na schválení služebního zákona před jmenováním vlády. Oznámil, že premiéra ale jmenuje 17. ledna, tedy rekordních 83 dnů po volbách.[36]

Prezident byl za úvahy o tom, že by nemusel Sobotku nebo některé ministry jmenovat, kritizován. Třeba podle politoložky Vladimíry Dvořákové nenese prezident za vládu odpovědnost, a tak by o jejím složení neměl rozhodovat.[37] Bohuslav Sobotka připustil, že prezident může mít ústavní nebo zákonné výhrady vůči ministrů, ale odmítl akceptovat jeho politické výhrady a případně vyměnit ministry, kteří by se Zemanovi nelíbili.[26]

Dne 22. ledna si prezident pozval na Pražský hrad prvních sedm kandidátů na ministry (Babiše, Bělobrádka, Chovance, Stropnického, Jurečku, Němečka, Prachaře), se kterými probral jejich vize o vedení jednotlivých rezortů. Další schůze se uskutečnily 23. ledna, kdy přijal dalších sedm kandidátů (Mládka, Chládka, Jourovou, Válkovou, Brabce, Hermana, Marksovou-Tominovou). Poslední schůze se uskutečnily 28. ledna, kdy se prezident sešel se Zaorálkem a Dienstbierem. Žádný kandidát po schůzi neuvedl, že by jej prezident odmítl jmenovat.

Legitimita vlády[editovat | editovat zdroj]

Legitimita vlády od občanů České republiky na základě výsledků voleb.[38]

vládní strana počet hlasů ve volbách % zisk počet mandátů v PSP ČR počet křesel ve vládě předseda strany
ČSSD 1 016 829 20,45 % 50 8 Bohuslav Sobotka
ANO 2011 927 240 18,65 % 47 6 Andrej Babiš
KDU-ČSL 336 970 6,78 % 14 3 Pavel Bělobrádek
vládní strany celkově 2 281 039 45,88 % 111 17
ČR celkově 5 007 212 100 % 200 -

Seznam členů vlády[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam ministrů České republiky.
Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
ČSSD 20140117a17. ledna 2014[pozn. 1] 20171213a13. prosince 2017
1. místopředseda vlády Andrej Babiš
Andrej Babiš
Andrej Babiš
 ANO 20140129a29. ledna 2014 20170524a24. května 2017[39]
Richard Brabec
Richard Brabec
Richard Brabec
 ANO 20170524a24. května 2017[39] 20171213a13. prosince 2017
Místopředseda vlády
Ministr pro vědu, výzkum a inovace 		Pavel Bělobrádek
Pavel Bělobrádek
Pavel Bělobrádek
 KDU-ČSL 20140129a29. ledna 2014 20171213a13. prosince 2017
Ministr pro lidská práva a rovné příležitosti
Předseda Legislativní rady vlády 		Jiří Dienstbier
Jiří Dienstbier
Jiří Dienstbier
 ČSSD 20140129a29. ledna 2014 20161130a30. listopadu 2016[40]
Jan Chvojka
ČSSD 20161201a1. prosince 2016[41] 20171213a13. prosince 2017
Ministr vnitra Milan Chovanec
Milan Chovanec
Milan Chovanec
 ČSSD 20140129a29. ledna 2014 20171213a13. prosince 2017
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová
Michaela Marksová
Michaela Marksová
 ČSSD 20140129a29. ledna 2014 20171213a13. prosince 2017
Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová
Věra Jourová
Věra Jourová
 ANO 20140129a29. ledna 2014 20141003a3. října 2014[42]
Karla Šlechtová
Karla Šlechtová
Karla Šlechtová
 ANO 20141008a8. října 2014[43] 20171213a13. prosince 2017
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček
Svatopluk Němeček
Svatopluk Němeček
 ČSSD 20140129a29. ledna 2014 20161130a30. listopadu 2016[40]
Miloslav Ludvík
Miloslav Ludvík
Miloslav Ludvík
 ČSSD 20161201a1. prosince 2016[41] 20171213a13. prosince 2017
Ministr financí Andrej Babiš
Andrej Babiš
Andrej Babiš
 ANO 20140129a29. ledna 2014 20170524a24. května 2017[39]
Ivan Pilný
Ivan Pilný
Ivan Pilný
 ANO 20170524a24. května 2017[39] 20171213a13. prosince 2017
Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek
Lubomír Zaorálek
Lubomír Zaorálek
 ČSSD 20140129a29. ledna 2014 20171213a13. prosince 2017
Ministr(yně) spravedlnosti Helena Válková
ANO 20140129a29. ledna 2014 20150301a1. března 2015[44]
Robert Pelikán
Robert Pelikán
Robert Pelikán
 ANO 20150312a12. března 2015[45] 20171213a13. prosince 2017
Ministr kultury Daniel Herman
Daniel Herman
Daniel Herman
 KDU-ČSL 20140129a29. ledna 2014 20171213a13. prosince 2017
Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek
Jan Mládek
Jan Mládek
 ČSSD 20140129a29. ledna 2014 20170228a28. února 2017[46]
Bohuslav Sobotka
(pověřen řízením)
Bohuslav Sobotka
Bohuslav Sobotka
 ČSSD 20170301a1. března 2017[46] 20170404a4. dubna 2017
Jiří Havlíček
ČSSD 20170404a4. dubna 2017[47] 20171213a13. prosince 2017
Ministr zemědělství Marian Jurečka
Marian Jurečka
Marian Jurečka
 KDU-ČSL 20140129a29. ledna 2014 20171213a13. prosince 2017
Ministr(yně) školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek
Marcel Chládek
Marcel Chládek
 ČSSD 20140129a29. ledna 2014 20150605a5. června 2015[48]
Michaela Marksová
(pověřena řízením)
Michaela Marksová
Michaela Marksová
 ČSSD 20150605a5. června 2015[49] 20150617a17. června 2015
Kateřina Valachová
Kateřina Valachová
Kateřina Valachová
 ČSSD 20150617a17. června 2015[50] 20170621a21. června 2017[51]
Stanislav Štech
nestr. za ČSSD 20170621a21. června 2017[51] 20171213a13. prosince 2017
Ministr obrany Martin Stropnický
Martin Stropnický
Martin Stropnický
 ANO 20140129a29. ledna 2014 20171213a13. prosince 2017
Ministr dopravy Antonín Prachař
Antonín Prachař
Antonín Prachař
 ANO 20140129a29. ledna 2014 20141113a13. listopadu 2014[52]
Dan Ťok
Dan Ťok
Dan Ťok
 nestr. za ANO 20141204a4. prosince 2014[53] 20171213a13. prosince 2017
Ministr životního prostředí Richard Brabec
Richard Brabec
Richard Brabec
 ANO 20140129a29. ledna 2014 20171213a13. prosince 2017

Poměr sil ve vládě[editovat | editovat zdroj]

Počet ministrů[editovat | editovat zdroj]

8
6
3

Vývoj ve vládě[editovat | editovat zdroj]

Kontroverze kolem Válkové[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. března 2014 pobouřila ministryně spravedlnosti Válková veřejnost svým výrokem, když na otázku v rozhovoru pro server Echo24, jaké je její mínění o poválečném odsunu německého obyvatelstva z Československa, odpověděla: „To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo“. Podle ministra financí Babiše byl však její výrok vytržen z kontextu a celý rozhovor byl veden tendenčně za účelem ministryni poškodit. „Byla to provokace, děláte to pro Kalouska s Romanem“ uvedl Babiš na adresu „takzvaných tunelářů z Lidových novin“. Sama Válková tvrdí, že měla na mysli porovnání se situací v Polsku či Sovětském svazu.

Fiskální pakt EU[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. března 2014 vláda schválila přistoupení Česka k evropskému fiskálnímu paktu. Podle ekonomů[kdo?] to pomůže rozpočtové zodpovědnosti a zamezí politikům nadměrně zadlužovat zemi.[zdroj?] Platit ale bude až po přijetí eura.

Situace na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]

Sobotka, šéf NATO Stoltenberg a americký velvyslanec Schapiro vítají v Praze velitele operace Dragoon Ride

V rámci ukrajinské krize vláda podpořila ukrajinskou vládu. Tím však pobouřila některé poslance ČSSD, kteří tvrdí, že členové ukrajinské vlády jsou banderovci a fašisté.[zdroj?] Zároveň jim vadí příliš proukrajinský postoj ministrů Zaorálka a Dienstbiera.

Odvolání šéfa vězeňské služby[editovat | editovat zdroj]

Na počátku dubna 2014 odvolala ministryně spravedlnosti Válková šéfa vězeňské služby Petra Dohnala. Válková tvrdila, že Dohnal nebyl schopný řádně vykonávat svou funkci, navrhnout a realizovat reformu vězeňství a rozdával vysoké odměny, přičemž některé dával sám sobě. Dohnal podal proti odvolání stížnost, Válková dočasně pověřila vedením služby šéfa rapotické věznice Pavla Ondráška, který byl do funkce jmenován 28. dubna.

Spory ve zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2014 se rozhořel spor mezi ministrem financí Babišem a ministrem zdravotnictví Němečkem krátce poté, co Němeček požádal Babiše o navýšení finančních prostředků. Babiš prohlásil, že nevěří, že Němeček rozkryje financování resortu. Zároveň uvedl, že lituje, že při povolebních koaličních vyjednáváních neusiloval o ministerstvo zdravotnictví pro hnutí ANO. Zároveň však popřel spekulace, že by si ČSSD a ANO prohodili resorty zdravotnictví a spravedlnosti.

Urovnání vztahů s Čínou[editovat | editovat zdroj]

Dne 29. dubna 2014 podepsal ministr zahraničí Zaorálek spolu se svým čínským protějškem Wangem Im prohlášení o prohloubení vzájemné politické a ekonomické spolupráce. V textu mimo jiné stojí, že „Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě“. To vyvolalo vlnu nevole zejména u opozičních pravicových stran.

Novela zákona o spotřebních daních[editovat | editovat zdroj]

23. července 2014 došlo k hlasování o novele zákona o spotřebních daních. Strany vládní koalice během ní chtěly podpořit takzvanou zelenou naftu pro zemědělce. Poslanec ČSSD, Milan Urban tehdy navrhl svůj pozměňovací návrh. Ten snižoval spotřební daně u nafty o 2,50 Kč/litr a u benzínu o 1,50 Kč/litr. Urbanův návrh byl schválen také díky 17 poslancům sociální demokracie. To vyvolalo ve vládě pobouření a v médiích se objevily teorie o vzpouře proti premiéru Sobotkovi. Ten však uvedl, že řada z nich nebyla na jednání poslaneckého klubu ČSSD, kde se daná věc probírala. Proto byli „dezorientováni“ a hlasovali zmatečně. Ministr financí v reakci na výsledek hlasování prohlásil, že tak rozpočet přijde o 14 miliard Kč. Jeden z poslanců Ladislav Šincl své hlasování zpochybnil. Koalice si nakonec vymínila opakování hlasování. K tomu došlo o dva dny později, kdy byla schválena verze novely, která neobsahovala snížení cen pohonných hmot. Opakované hlasování vyvolalo nevoli opozice a objevily se zprávy, že premiér údajně křičel na své poslance hlasující pro Urbanův návrh. Pro ten nakonec hlasoval jen sám Urban. ODS oznámila, že proti postupu koalice podá stížnost k Ústavnímu soudu.[54][55]

Služební zákon[editovat | editovat zdroj]

Jednou z podmínek jmenování Andreje Babiše ministrem financí bylo urychlené nabytí účinnosti služebního zákona. Opozice to však zablokovala, nelíbilo se jí především plánované zavedení generálního ředitelství státní služby. Koalice zahájila jednání s opozicí. 6. srpna tak došlo k dohodě, kdy koalice ustoupila námitkám opozice a přijala zcela nový zákon o státní službě. Podle něj již místo generálního ředitelství státní služby existuje pouze náměstek ministerstva vnitra pro státní službu.[56][57] Tímto „superúředníkem“ se nakonec stal Josef Postránecký.[58]

Krize okolo odvolání Andreje Babiše[editovat | editovat zdroj]

Předseda vlády Bohuslav Sobotka 2. května 2017 oznámil, že podá demisi do rukou prezidenta republiky Miloše Zemana. Ze strany premiéra se jednalo o reakci na kauzu korunových dluhopisů a nejasných majetkových poměrů místopředsedy vlády, ministra financí a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše.[59][60] Poté, co se začal domnívat, že prezident Zeman bude interpretovat demisi premiéra nikoli ve smyslu demise celé vlády, ale pouze jejího předsedy, změnil Bohuslav Sobotka postoj a 5. května navrhl odvolat z kabinetu Andreje Babiše k 9. květnu. Svou demisi odvolal, protože by podle jeho vyjádření nevedla k zamýšlenému cíli, ukončení Babišova vládního působení.[61] Prezident republiky Babiše z vlády odvolal 24. května 2017. Ve funkci místopředsedy vlády jej vystřídal ministr životního prostředí Richard Brabec a v úřadu ministra financí nahradil další člen ANO a předseda sněmovního hospodářského výboru Ivan Pilný.[62]

Působení vlády[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 vláda Bohuslava Sobotky odmítla finančně podporovat rozvoj jaderné energetiky, a proto firma ČEZ zrušila zadávací řízení na dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Temelín.[63] Neoficiálně to bylo kvůli tomu, že po anexi Krymu bylo Rusko v nevýhodné pozici (včetně rizikové závislosti na Rusku) a tendr by vyhrála po vyřazení francouzské Arevy jediná zbývající firma v tendru – americký Westinghouse.[64]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V období 17. ledna až 29. ledna tak byli v úřadu oba premiéři, dosluhující Jiří Rusnok i nově přicházející Bohuslav Sobotka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenuje předsedu vlády. Pražský hrad [online]. [cit. 2014-01-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ Sobotkova vláda dostala důvěru – po 11 hodinách řečnění. ČT24 [online]. 2014-02-18 [cit. 2015-02-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KOPECKÝ, Josef. Sobotkův kabinet podal demisi. Babišova vláda bude mazec, řekl Brabec. iDNES.cz [online]. 2017-11-29 [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ ban. Prezident Zeman přijal demisi Sobotkovy vlády. ČT24 [online]. 2017-12-05 [cit. 2017-12-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ ON-LINE: Den D pro Babišovu vládu. Prezident Zeman ji oficiálně jmenoval. ČT24 [online]. 2017-12-13 [cit. 2017-12-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ GOLIS, Ondřej; PÁLKOVÁ, Šárka; NACHTMANN, Filip. Sobotka pod tlakem. Tajná schůzka v Lánech a třikrát výzva k rezignaci. Lidovky.cz [online]. 2013-10-27 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ NACHTMANN, Filip; PÁLKOVÁ, Šárka. Vzpoura proti Sobotkovi. Prošla výzva k jeho odstoupení. Je to poprava, říká Dienstbier. Lidovky.cz [online]. 2013-10-27 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Protitah Sobotky. Povede o vládě vlastní jednání s Babišem. Lidovky.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ HRON, Michal. Jednání o vládě chce vést Sobotka i Hašek. Vyčkáme, tvrdí ANO i lidovci. iDnes.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ DRTINOVÁ, Daniela. Interview Daniely Drtinové [online]. Česká televize [cit. 2016-01-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ Hašek lhal o schůzce v Lánech. Zeman si to přál, říká Zimola. Česká televize [online]. 2013-10-30 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ Hašek a Tejc odstoupili z vedení ČSSD, mluví o likvidaci odpůrců. Česká televize [online]. 2013-11-08 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Zeman: V předsednictvu ČSSD žádný puč neproběhl. První zprávy [online]. 2013-11-05 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b BARTOŠOVÁ, Simona; MASOPUSTOVÁ, Věra. Ústřední výkonný výbor ČSSD potvrdil Sobotku jako kandidáta na premiéra. Český rozhlas [online]. 2013-11-10 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ Jednání o sestavení vlády Bohuslava Sobotky. iDNES.cz [online]. [cit. 2015-10-10]. Dostupné online. 
  16. ↑ Do koalice vstoupíme buď spolu, nebo nikdo z nás, shodli se ANO a lidovci. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-10-31 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  17. ↑ HOSENSEIDLOVÁ, Petra; BARTOŠOVÁ, Simona; ŠÍDLO, Jakub, Lucie Husárová. Jednání o vládě mezi ČSSD a ANO se zadrhlo kvůli zvyšování daní. Český rozhlas [online]. 2013-11-15 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ Jednání o vládě nebudou jednoduchá, střetů může být víc, míní Zaorálek. Lidovky.cz [online]. 2013-11-22 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ ČSSD a ANO v pondělí seznámí lidovce s výsledky jednání o vládě. Deník.cz [online]. 2013-11-24 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  20. ↑ Prezident pověřil Sobotku jednáním o vládě. Ten ji chce do konce roku. Patria.cz [online]. 2013-11-21 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  21. ↑ Koalice si rozdělila vedení sněmovny. ANO chce Babiše na ministerstvo financí. iHNed.cz [online]. 2013-11-25 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  22. ↑ Jednání o vládě se zintenzivní. V sobotu začnou lídři jednat o programu. Lidovky.cz [online]. 2013-12-02 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  23. ↑ Jak rozdělit posty ve vládě? První jednání skončilo fiaskem. Eurozprávy [online]. 2013-12-16 [cit. 2014-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-16. 
  24. ↑ Šéf ČSSD Sobotka: Jednání s lidovci o vládě je složitější, než jsem očekával. Deník.cz [online]. 2013-12-18 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  25. ↑ Ministry za lidovce mají být Bělobrádek, Jurečka a Herman. Koalice dojednána. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-12-21 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b KOPECKÝ, Josef. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere. iDnes.cz [online]. 2014-01-06 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  27. ↑ KORECKÝ, Miroslav. Jak verbální feminista Sobotka uvrhl ČSSD do zaostalosti. Týden.cz [online]. 2014-01-09 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  28. ↑ ČSSD neposlala do vlády ženy, zlobí se Gajdůšková. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-01-07 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  29. ↑ Místo Krčála chce sociální demokracie vyslat na MPSV ženu. Česká televize [online]. 2014-01-15 [cit. 2014-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-13. 
  30. ↑ Seznam kandidátek na ministryni práce roste: přibyla Yvona Kubjátová. Česká televize [online]. 2014-01-16 [cit. 2014-12-12]. Dostupné online. 
  31. ↑ Kandidátkou na ministryni práce je Marksová Tominová. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-01-17 [cit. 2014-01-17]. Dostupné online. 
  32. ↑ ŠENKÝŘ, Miloš. Bez lustračního osvědčení ministry nejmenuju, vzkázal Zeman. Lidovky.cz [online]. 2013-11-04 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  33. ↑ Zeman: Babiš bude ministrem, pokud služební zákon projde prvním čtením. Lidovky.cz [online]. 2013-12-05 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  34. ↑ KOPECKÝ, Josef; TŘEČEK, Čeněk. Sobotka přivezl Zemanovi do Lán životopisy kandidátů na ministry. iDnes.cz [online]. 2014-01-03 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  35. ↑ TŘEČEK, Čeněk. Zeman: Sobotku jmenuji v řádu dnů, vláda bude do konce ledna. iDnes.cz [online]. 2014-01-09 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  36. ↑ KOPECKÝ, Josef; JIŘIČKA, Jan; ŽILKOVÁ, Věra. Zeman jmenuje Sobotku 83 dnů po volbách, Mládkovi vyčetl prověrku. iDnes.cz [online]. 2014-01-10 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  37. ↑ VÁLKOVÁ, Hana. Politoložka: Ocitáme se na hranici ústavnosti, Zeman by neměl váhat. iDnes.cz [online]. 2014-01-07 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. 
  38. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 25.10. – 26.10.2013. Celkové výsledky hlasování [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2015-02-05]. Dostupné online. 
  39. ↑ a b c d Zeman jmenoval Pilného novým ministrem financí. Česká televize [online]. 2017-05-24 [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. 
  40. ↑ a b Prezident Zeman jmenoval Chvojku a Ludvíka ministry. České noviny [online]. 2016-11-30 [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 
  41. ↑ a b OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenoval nové ministry [online]. Hrad.cz, 2016-11-30 [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 
  42. ↑ Věra Jourová [online]. Vláda.cz [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  43. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenoval ministryni pro místní rozvoj [online]. Hrad.cz, 2014-10-08 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  44. ↑ ČTK. Ministryně spravedlnosti Válková (ANO) dnes končí ve funkci. České noviny.cz [online]. 2015-03-01 [cit. 2015-03-01]. Dostupné online. 
  45. ↑ Pelikán jmenován ministrem. Chce vrátit důvěru veřejnosti v justici. Česká televize [online]. 2017-05-12 [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. 
  46. ↑ a b Zeman odvolal Mládka, úřad převzal Sobotka. A hned začal řešit zlevnění mobilních dat. Česká televize [online]. 2017-02-28 [cit. 2017-03-01]. Dostupné online. 
  47. ↑ Do čela českého průmyslu se postavil Jiří Havlíček. Česká televize [online]. 2017-04-04 [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. 
  48. ↑ Prezident republiky odvolal ministra školství Marcela Chládka [online]. Pražský hrad, 2015-06-05 [cit. 2015-06-05]. Dostupné online. 
  49. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky odvolal ministra školství Marcela Chládka [online]. Hrad.cz, 2015-06-05 [cit. 2015-06-11]. Dostupné online. 
  50. ↑ JIŘIČKA, Jan. Zeman jmenuje novou ministryni školství Valachovou příští středu. iDNES.cz [online]. 2015-06-11 [cit. 2015-06-11]. Dostupné online. 
  51. ↑ a b Prezident jmenoval Štecha novým ministrem školství. Zaměřit se chce na kariérní řád učitelů. Česká televize [online]. 2017-06-21 [cit. 2017-06-21]. Dostupné online. 
  52. ↑ Prachař definitivně skončil, prezident přijal jeho demisi. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-11-13 [cit. 2014-11-13]. Dostupné online. 
  53. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenuje ministra dopravy [online]. Hrad.cz, 2014-12-04 [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. 
  54. ↑ Sněmovna zamítla snížení daně z benzinu; ODS podá ústavní stížnost. Finanční noviny [online]. 2014-07-25 [cit. 2015-02-05]. Dostupné online. 
  55. ↑ KOPECKÝ, Josef. Premiér křičel na poslance, že kvůli benzinu padne vláda, tvrdí Gazdík. iDNES.cz [online]. 2014-07-25 [cit. 2015-02-05]. Dostupné online. 
  56. ↑ LANG, Václav. Koalice ustoupila námitkám ODS a TOP 09 ve sporu o služební zákon. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-08-06 [cit. 2015-02-05]. Dostupné online. 
  57. ↑ Zákon o státní službě [online]. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky [cit. 2015-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-05. 
  58. ↑ Postránecký složil slib a ujal se funkce superúředníka. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-02-02 [cit. 2015-02-05]. Dostupné online. 
  59. ↑ Kabinet Bohuslava Sobotky podá demisi. ČT24 [online]. 2017-05-02 [cit. 2017-05-02]. Dostupné online. 
  60. ↑ Na tahu je Zeman. A ten šanci nepromarní, říká politolog. Seznam.cz [online]. 2017-05-02 [cit. 2017-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-26. 
  61. ↑ Překvapivý obrat: Sobotka nepodá demisi vlády, odvolává Babiše. Lidovky.cz [online]. 2017-05-05 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. 
  62. ↑ Zeman při odvolání Babišovi poděkoval, při jmenování glosoval údajnou Pilného lakotu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-05-24 [cit. 2017-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-29. 
  63. ↑ ČEZ zrušil tendr na dostavbu dvou bloků Temelína. ČT24 [online]. Česká televize, 2014-04-10 [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  64. ↑ FIALKOVÁ, Marcela; PRAVEC, Josef; HRUŠKA, Blahoslav. Temelín pod ruskou taktovkou. Ekonom.cz [online]. Economia, 2009-11-05 [cit. 2023-12-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vlády České republiky
Česká socialistická republika (1969–90)
Rázl (NF) (1969) • Kempný a Korčák (NF) (1969–1971) • Korčák II (NF) (1971–1976) • Korčák III (NF) (1976–1981) • Korčák IV (NF) (1981–1986) • Korčák, Adamec, Pitra a Pithart (NF/OF) (1986–1990)
v rámci ČSFR (1990–92)
Česká republika (od 1993)
(členové vlád)
Vláda Bohuslava Sobotky
Předseda vlády
Bohuslav Sobotka (jmenován 17. ledna 2014, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
29. ledna 2014
Andrej Babiš (1. místopředseda vlády, finance, ANO – odvolán 24. května 2017) • Pavel Bělobrádek (místopředseda vlády pro vědu a výzkum, KDU-ČSL) • Lubomír Zaorálek (zahraničí, ČSSD) • Martin Stropnický (obrana, ANO) • Milan Chovanec (vnitro, ČSSD) • Jan Mládek (průmysl a obchod, ČSSD – odvolán 28. února 2017) • Helena Válková (spravedlnost, ANO – demise 1. března 2015) • Michaela Marksová (práce a sociální věci, ČSSD) • Antonín Prachař (doprava, ANO – demise 13. listopadu 2014) • Marian Jurečka (zemědělství, KDU-ČSL) • Svatopluk Němeček (zdravotnictví, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016) • Marcel Chládek (školství, ČSSD – odvolán 5. června 2015) • Věra Jourová (místní rozvoj, ANO – demise 3. října 2014) • Richard Brabec (životní prostředí, ANO) • Daniel Herman (kultura, KDU-ČSL) • Jiří Dienstbier ml. (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016)
Členové jmenovaní později
8. října 2014
Karla Šlechtová (místní rozvoj, nestr. za ANO)
4. prosince 2014
Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO)
12. března 2015
Robert Pelikán (spravedlnost, ANO)
17. června 2015
Kateřina Valachová (školství, ČSSD – odvolána 21. června 2017)
1. prosince 2016
Miloslav Ludvík (zdravotnictví, ČSSD) • Jan Chvojka (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD)
4. dubna 2017
Jiří Havlíček (průmysl a obchod, ČSSD)
24. května 2017
Richard Brabec (místopředseda vlády, ANO) • Ivan Pilný (finance, ANO)
21. června 2017
Stanislav Štech (školství, nestr. za ČSSD)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vláda_Bohuslava_Sobotky&oldid=23834714“