Vladimír Poštulka
| Vladimír Poštulka | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. dubna 1943 Ostrava  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 1. května 2019 (ve věku 76 let) Praha  Česko |
| Alma mater | Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze |
| Povolání | spisovatel, textař, dramatik, publicista, scenárista, filmový scenárista a prozaik |
| Děti | 2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimír Poštulka (29. dubna 1943 Ostrava – 1. května 2019 Praha[1]) byl český textař, spisovatel a gurmet-kritik. Byl autorem textů k mnoha písničkám, ale také hodnotitelem jídla.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Z rodné Ostravy odešel po maturitě do Prahy, kde vystřídal řadu zaměstnání, publikoval své básně v časopisech, potom absolvoval FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, jeho profesory byli Milan Kundera a Vladimír Bor. [2] V roce 1968 začal psát texty k písničkám, především pro divadlo Apollo (Petr Spálený, Yvonne Přenosilová) a brněnské nebo ostravské zpěváky (Jiří Štědroň, sourozenci Hana a Petr Ulrychovi, Martha a Tena Elefteriadu, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Marie Rottrová), později pro zpěváky divadla Semafor (Pavel Bobek, Naďa Urbánková, Jana Robbová, Valérie Čižmárová, Miluše Voborníková) a některé další interprety, především pro Helenu Vondráčkovou a Martu Kubišovou.
Mezi nejznámější písně s jeho texty patří Sladké mámení, Veď mě dál cesto má, Nedělní ráno, Nechoď do kláštera, Bludička Julie, Gwendolýna, Měli jsme se potkat dřív, S tím bláznem si nic nezačínej, Táňo nashledanou, Pojď stoupat jak dým, Pojď dál a zpívej, Muž na konci světa, Léta letí, Sopka, Proč přicházíš tak pozdě lásko.
Autor divadelních her (Děti noci, Dynamit, O princezně loupežnici) a filmových scénářů (Evžen mezi námi, Všechno nebo nic, AEIOU). V roce 2006 získal za Blues pro Stalina druhé místo v soutěži Cena Sazky o nejlepší zatím nerealizovaný scénář, která se uděluje v rámci výročních filmových cen Český lev.
Autor knihy Dějiny pornografie v datech (2007). Jako spisovatel debutoval v roce 1979 novelou Nemluvme o tom. V roce 2004 vydal román Půdorys harému. V roce 2008 vyšel jeho román Blues pro Stalina.
Jako publicista působil nejprve v týdeníku Story, který společně s Halinou Pawlowskou založil. Potom společně s Magdalenou Dietlovou založil měsíčník Xantypa.
Od roku 1991 se profesionálně věnoval kulinářské publicistice. V roce 1997 založil a řídil měsíčník Labužník, byl autorem a moderátorem televizního cyklu Vaříme česky a rozhlasového cyklu Labužníkův lexikon. Vydal knihy Labužníkův lexikon a 100 nejslavnějších receptů světa, byl spoluautorem knihy Jak hubne labužník (společně s Dr. V. Kunovou). Měl od roku 2002 pravidelnou rubriku Zápisník labužníka v týdeníku Instinkt. Od září 2006 do srpna 2008 pravidelně hodnotil úroveň pražských restaurací jednou týdně v deníku Pražský deník. Od března 2007 do září 2008 byl každý týden autorem rubriky S labužníkem v kuchyni v Lidových novinách. Od října 2006 byl externím hodnotitelem německého prestižního gourmet-magazinu Der Feinschmecker, stal se tedy prvním českým gourmet-kritikem na evropské úrovni. V roce 2011 vyšla kniha Labužníkovy historky s podtitulem 66 příběhů z kulinářské historie.
V období 1990–1999 se věnoval také veřejné činnosti, především tvorbě nových zákonů týkajících se autorského práva. Od roku 1991 pracoval ve výboru Ochranného svazu autorského, dva roky byl místopředsedou a výrazně se podílel na reformě této organizace. Několik let byl rovněž předsedou Svazu autorů a interpretů. Na konci devadesátých let byl předsedou Rady Českého rozhlasu.
Vladimír Poštulka si 30. prosince 2018 přivodil pádem úraz hlavy a upadl do kómatu. Zemřel ve věku 76 let 1. května 2019 v nemocnici Na Františku v Praze.[1]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Jeho román Hřbitovní kvítí na smetaně (2014) získal Cenu Josefa Škvoreckého.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Ve věku 76 let zemřel textař a kulinářský kritik Poštulka | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-02.
- ↑ Jakub Horváth: Vladimír Poštulka. Psaní textů jsem vždy považoval za řemeslo., In: Magazín Autor in, Magazín OSA, č. 02/2018, vyd. OSA, Praha, 2018, str. 46
- ↑ http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/letosni-cenu-josefa-skvoreckeho-ziskal-vladimir-postulka/1277641
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jakub Horváth: Vladimír Poštulka. Psaní textů jsem vždy považoval za řemeslo., In: Magazín Autor in, Magazín OSA, č. 02/2018, vyd. OSA, Praha, 2018, str. 46–7
- POŠTULKA, Vladimír. Labužníkovy historky. 1. vyd. [s.l.]: Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2011. 352 s. ISBN 978-80-249-1502-9.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Vladimír Poštulka ve Wikicitátech- https://web.archive.org/web/20190503142944/http://www.labuzdopo.cz/ webová stránka Labužník doporučuje
