Vladimír Novák (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimír Novák
Narození 30. dubna 1947 (70 let)
Louny
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř, grafik, ilustrátor
Vzdělání Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Novák (* 30. dubna 1947 Louny) je český malíř. V letech 19671973 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Arnošta Paderlíka. Je členem volného seskupení 12/15: pozdě, ale přece. Střídavě žije v Praze a Miláně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Novák patří k umělecké generaci, která studovala v liberálním ovzduší konce šedesátých let. Na umělecké scéně se tato generace objevila v polovině sedmdesátých let. V té době již však vládla úplně jiná atmosféra – tvrdý režim, instalovaný po Sovětské invazi a následné okupaci v roce 1968, nastolil represivní systém oficiálně zvaný "normalizace", ve kterém československá společnost žila isolována od okolního světa a samozřejmě i bez kontaktů se zahraničním uměním. Tuto obtížnou pozici vyřešili umělci 70. let tím, že se snažili pokračovat v domácí tradici nezávislého umění – jmenovitě reprezentanti české větve existenciálního figuralismu, který používal symbol lidského těla jako druh morálního zrcadla společnosti a také umělci z kruhu "Nová figura", kteří založili ironický program "Česká groteska".

Na konci 70. a na začátku 80. let si Novákova generace postupně vytvořila svůj vlastní kolektivní estetický kód, zdůrazňující úlohu metaforického sdělení, které v zašifrované formě skrývalo etické hodnocení společnosti. Novák se řadí mezi ty, kteří nejdůsledněji naplňovali program své generace; jeho vidění obrazu je monumentální a celá jeho práce se koncentruje na téma vratkosti lidské identity v moderní společnosti. Toto téma rozvíjí pomocí originálního uměleckého stylu, jehož základním kamenem je volně se pohybující fragment – například torzo figury nebo jiného přírodního tvaru – vržený do nedefinovaného prostoru. Nahromadění takových fragmentů často navozuje pocit nejistoty, muk a strachu, ale je také metodou pro hledání zřejmé pravdy; jakoby se rámec kresby a zdánlivě nezávislý nános barev stal ilustrací skeptického způsobu myšlení. Tvrdohlavý boj s tímto tématem přinesl ovoce v podobě úspěchu v oboru malování.

V polovině 80. let se Novákovy obrazy staly radikálnější – namísto klidné reflexe se objevuje agresivní, barevná exprese koncentrovaných emocí jako odpověď na novou vlnu v českém umění, která se v té době objevuje. Obrazy se zaplňují expresivním množstvím forem vyprávějícími o násilí, křehkosti, hloubce a mukách v reakci na přetrvávající propast v rovině myšlenek a pocitů. Rozměrná plátna Vladimíra Nováka, zobrazující smyšlené krajiny a prostory, promlouvají k divákovi svojí velkou osobní otevřeností. V symbolické formě zobrazují současnou nejistou pozici lidstva na konci 20. století.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]