Vladimír Lorenz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimír Lorenz
Vladimír20140112.jpg
Narození 20. srpna 1925
Úmrtí 7. března 2010 (ve věku 84 let)
Hradec Králové
Národnost Česká
Země Česko
Povolání Judista, odbojář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Lorenz (20. srpna 1925 Krompachy7. března 2010 Hradec Králové) byl československý judista a odbojář. V judu obdržel stupeň 8. dan, byl znám pod přezdívkou „Kazik“ (přezdívka z mládí, zřejmě ještě ze skauta, což je významem indiánský náčelník Kasik) nebo „Lora", ale to byla přezdívka od aikidistů z počátku tréninků na Balkáně. Jinak bývá také označován za zakladatele aikido v Čechách.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Lorenz (Japonsko - rok 1964)

Vladimír Lorenz se narodil do české rodiny dne 20. srpna 1925 v Krompachách na Slovensku. Jeho otec byl na Slovensko služebně vyslán. Ještě jako dítě se s rodiči přestěhoval do Čech (do Lysé nad Labem a později do Hradce Králové). V mládí se jako skaut zúčastnil mobilizace v oddílech SOS v pevnosti Hanička. Během nacistické okupace se zapojil do protinacistického odboje v organizaci železničářů Modrá fronta. Pak byl vyloučen z reálky v Hradci Králové, důvodem bylo odmítnutí hajlovat při návštěvě německého inspektora. Přestoupil do Bechyně na odbornou keramickou školu, kde se po čase zapojil do činnosti odbojové skupiny knížete Alfonse Paara a zámeckého učitele Langa. V dubnu 1943 byl však Vladimír Lorenz prozrazen a zatčen. V Hradci Králové jej gestapo krutě vyšetřovalo, aby vyzradil jména svých kompliců. Poté byl vyšetřován na Pankráci a půl roku v pražském Petschkově paláci. Neprozradil nikoho. Nakonec byl Lorenz převezen do Terezínské Malé pevnosti, kde mezitím čekal, až se dostane k soudu. V Terezíně jako vězeň pracoval na stavbě podzemní továrny v Radobýlu a okolních silnic. Počátkem roku 1945 byl Vladimír Lorenz v Norimberku odsouzen k trestu smrti oběšením a stětím za přípravu velezrady a přechovávání zbraní. Smrti unikl dílem náhody 23 dní před vykonáním rozsudku, když během spojeneckého náletu na Norimberk bylo rozbombardována také věznice. Během putování do Čech byl opět chycen a konec války prožil ve vězení v Litoměřicích. Během těchto válečných let se mu dostalo přezdívky „Kasik“, což bylo též jeho krycí jméno v odboji.

Fotografie Vladimíra Lorenze z výletu z růžové zahrady z Častolovic v jeho 80 letech

V letech po válce začal cvičit judo, jež ovlivnilo jeho následující život. Nicméně po komunistickém převratu v roce 1948 byl Lorenz zatčen a dva měsíce vyšetřován v „Domečku" kvůli podezření z napojení na západní mocnosti. Ale nepromluvil a tak byl propuštěn.

Vladimír Lorenz ukazuje techniku páčení

Jeho životním učitelem byl japonský profesor filozofie Džunjú Kitajama, s nímž se seznámil po válce v Československu. Lorenz se stal jeho žákem a působil do jeho smrti do roku 1962 jako jeho asistent. Naučil se od něho mnoho z principů a myšlenek bojových umění a japonského uvažování. Společně také vydali knihu o sebeobraně. V roce 1964 se Lorenzovi podařilo vycestovat do Japonska. Rok zde zůstal a studoval bojová umění přímo u japonských mistrů. Dle známých informací judo studoval u legendárního Kjúzo Mifuneho (10. dan), judo též cvičil u Kendži Tomikiho. U učitelů Nagaoky a Nakataniho se učil gošindžucu a též judo. Také se setkal se zakladatelem aikidó Morihejem Uešibou. Nějakou školu šermu kendžucu studoval u učitele Akagawy a dostalo se mu i nějakých informací o technikách použití šurikenu a šakenu.

Vladimír Lorenz při demonstraci juda při Slavnostech judo 23.11.2003

Po návratu do Československa Lorenz pokračoval v práci profesionálního trenéra juda, je zakladatelem aikida u nás. Během svého života založil judistický oddíl v Hradci Králové a spoustu dalších v celém Československu. Do roku 1959 působil v Hradci Králové a byl aktivním činovníkem juda na Královéhradecku. Po rozchodu se svojí první ženou v roce 1959 se přestěhoval do Prahy. Zde pak vedl tréninky v domě Maratón (klub judó při VŠ Praha) a v roce 1961 založil svůj oddíl juda v tehdejším TJ Spoje Praha (Žižkov, ulice Na Balkáně). Do roku 2010 pravidelně cvičil a vedl tréninky oddílu v téže jednotě, která se dnes nazývá TJ Sokol Žižkov II. Rovněž dojížděl do Hradce Králové na čtvrteční tréninky, téměř do konce svého života. Předával zájemcům o judo své nabyté informace a příležitostně prováděl i v pokročilém věku demonstrace či ukázky judo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dr. Junyu Kitayama, Vladimír Lorenz, Sebeobrana, Kodokan goshin jutsu, Naše vojsko Praha 1963.
  • Vladimír Lorenz, Karel Zrůbek, Judo technika chvatů v postoji, Praha : Olympia, 1991

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]