Vladimír Koucký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimír Koucký

Tajemník ÚV KSČ
Ve funkci:
1958 – 1968

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968

Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 13. prosince 1920
Vladivostok
Ruská SFSRRuská SFSR Ruská SFSR
Úmrtí 21. července 1979 (ve věku 58 let)
Řím
ItálieItálie Itálie
Alma mater Univerzita Karlova
Profese politik, spisovatel a novinář
Ocenění Řád práce řp (1957)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Koucký (13. prosince 1920 Vladivostok21. července 1979 Řím[1][2][3]) byl český a československý odbojář, politik Komunistické strany Československa, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění a diplomat.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl synem československého legionáře, narodil se během sibiřské anabáze na ruském Dálném východě.[4]

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Už během studií vstoupil do KSČ.[5]

Za druhé světové války se angažoval v odboji, byl redaktorem ilegálního Rudého práva[4] a v prosinci 1944 se stal členem IV. ilegálního Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[6]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.[7] Znovu se v nejvyšším zákonodárném sboru objevil po parlamentních volbách roku 1960, kdy usedl do Národního shromáždění Československé socialistické republiky.[8] Mandát získal i v parlamentních volbách roku 1964. Byl členem předsednictva Národního shromáždění, přičemž na tuto funkci rezignoval v dubnu 1968.[9]

V 50. letech 20. století působil na řídících postech v redakci Rudého práva (19521953 zástupce šéfredaktora, 19551958 šéfredaktor). V roce 1957 mu byl udělen Řád práce. Roku 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil VIII. sjezd KSČ. Na IX. sjezdu KSČ se stal náhradníkem ÚV KSČ. Na X. sjezdu, XI. sjezdu, XII. sjezdu a XIII. sjezdu KSČ byl opět volen přímo do ÚV KSČ.[10][11] Od roku 1958 byl tajemníkem ÚV KSČ,[12][13] kde měl na starosti mezinárodní styky.[14] V březnu 1968 vedl delegaci KSČ na schůzku východoevropských komunistických stran v Budapešti.[15] V polovině 60. let 20. století rovněž zastával post předsedy právní komise ÚV KSČ.[16] V letech 19631965 vedl ideologickou komisi ÚV KSČ.[11]

V prosinci 1967 patřil v rámci vedení ÚV KSČ k těm politikům, kteří prosazovali odchod Antonína Novotného z postu prvního tajemníka ÚV KSČ.[17]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Zde zasedal do roku 1971.[18] V 60. a 70. letech 20. století působil jako diplomat. V letech 19681970 byl velvyslancem ČSSR v Sovětském svazu.[19][20] V říjnu 1970 byl jmenován velvyslancem ČSSR v Belgii a Lucembursku.[21] Zde zastupoval Československo do roku 1978, pak nastoupil jako velvyslanec do Itálie.[11]

Zemřel náhle v červenci 1979 v Římě.[3] Pohřeb se konal 30. července 1979 v obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vladimír Koucký [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  2. Koucký Vladimír [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Zemřel soudruh Vladimír Koucký. Rudé právo. Červenec 1979, roč. 59, čís. 171, s. 2. Dostupné online. 
  4. a b Vladimír Koucký [online]. Velvyslanectví České republiky v Bruselu, 2015-06-15 [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. 
  5. a b Rozloučení z Vl. Kouckým. Rudé právo. Červenec 1979, roč. 59, čís. 178, s. 1. Dostupné online. 
  6. kol. aut. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 444. [Dále jen Československé dějiny v datech]. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. 
  10. Koucký, Vladimír [online]. heureka.tym.sk [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. 
  11. a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. cibulka.net [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. 
  12. Československé dějiny v datech, s. 640.
  13. Složení vedoucích orgánů KSČ [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2017-10-10]. S. 21. Dostupné online. 
  14. The New CPCS Presidium and Secretariat [online]. osaarchivum.org [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Československé dějiny v datech, s. 537.
  16. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. libri.cz [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  17. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 464. 
  18. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  19. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  20. Koucký, Vladimír [online]. heureka.tym.sk [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  21. Říjen 1970 [online]. syndikat-novinaru.cz [cit. 2011-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-08. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]